Balíková relaxace část 5. Autor: RopeBond

Hodnocení

Sedím za stolem a listuji si právě v kalendáři. Zastavím se na středě kde je veliký červený vykřičník a poznámka "ZAČÁTEK". V práci si beru do konce týdne volno takže na to mám ještě pět dní. Nebude to snadné, ale snad to stihnu. Rozhodně bych neměl plýtvat časem. Vezmu klíčky od auta a vydám se pěšky do garáží. Pohání mně nejen velká touha, ale i jedna starost. Dodávku, vypůjčenou v jedné autopůjčovně, musím ještě dnes do poledne vrátit. Naštěstí to nemám daleko a za čtvrt hodiny už strkám klíč do startéru. Jsem zvědaví jak bude "balíček" reagovat na nového majitele. Otevřu nákladní prostor a tam na podlaze se svíjí Radka pevně spoutaná do kozelce. Roubík a kožená kukla vykonávají dobrou práci, takže její sípání nikdo nemohl slyšet.

Vlezu dovnitř a zavřu za sebou, abych mohl pořádně zkontrolovat všechna pouta. Nestojím přece o její zranění.

Samozřejmě se taky chci trochu pokochat tím pohledem na vystrašenou zajatkyni. Není sice nahá, ale tričko a rifle toho moc neskrývají. Cítím jak se mi hrne krev do ocasu, ale bylo by příliš riskantní přímo tady něco zkoušet. Nevadí ještě bude příležitost všechno dohnat. Teď ji musím rychle dopravit na bezpečné místo. Od dobrého kámoše mám vyprošenou jednu chatu na samotě u lesa a kde lišky pořád dávají dobrou noc. Perfektní místo pro zaučení Radky do tajemství bondáže. A možná se jí podaří převychovat i na poslušnou otrokyni.

Cestou si dávám pořádný pozor abych neporušil dopravní předpisy. Zrovna vrcholí "Kryštof 23" takže raději jedu méně frekventovanými cestami. Kolem půl jedenácté konečně dorazím na místo. Chata nebyla nijak veliká, ale za to pečlivě zabedněná proti zlodějům. Celá lokace byla mimo veškerou civilizaci. Pouze jednou týdně ji navštěvoval pošťák, pokud měl co doručit. Těchto dvou na dnešní dobu pozoruhodných výhod jsem si povšiml již dříve, když jsem zde několikrát trávil dovolenou. A teď se to náramně hodilo.

Nejprve zajdu vše připravit pro uvítání "hosta". Chatka má dvě místnůstky. Kuchyňku s jídelním stolem a ložnici s gaučem. Všechno kolem je hodně v nepořádku a zaprášené. Neumyté nádobí v lavoru, špinavé prádlo pod gaučem a myší trus na podlaze. "Teda ten Jarda je ale prase!" pomyslím si na hlas, když najdu také několik použitých kondomů. Potřebuje to tu pořádně vygruntovat. Ale na to není čas! Otřu tedy jednu židli kusem špinavé košile a připravím si sadu provazů. Pak skočím do auta, rozvážu Radce nohy a dostrkám dovnitř chaty.

Pak jí posadím v ložnici na židli a pevně přivážu. Musím mít jistotu, že mi neuteče. Proto se zajdu podívat do malé stodoly kousek od chaty a najdu kus řetězu. Ten jí potom omotám okolo krku a druhý konec zavěsím na trám nad ní. Tím podstatně omezím její snahy pokusit se osvobodit, protože řetěz byl dost na těsno. Unavená Radka stejně už nemá sílu o něco se pokusit.

Zkontrolovat čas! Jedenáct hodin. Do autopůjčovny to je asi třičtvrtě hodiny takže si musím pospíšit. Naložím do auta moped, který byl schovaný v kůlně a vyrážím. Cesta tam a zpátky mi zabrala více času než jsem si plánoval. Zdržel mně totiž majitel půjčovny, který chtěl zaplatit poškozený pravý reflektor. Samozřejmě to pouze zkoušel, ale pohádali jsme se oba opravdu náramně. Teprve v půlce cesty na zpět se dokážu uklidnit a soustředit na to jak budu dále postupovat. V půl druhé konečně zastavím před stodolou. Moped pečlivě zaházím slámou a tu přikryji plachtou.

Opláchnu se u studny a odemknu dveře od chaty. Když vstoupím dovnitř okamžitě poznám, že se téměř nic od mého odchodu nezměnilo. Pouze Radka byla poněkud v prekérní situaci. Zřejmě se snažila nějak pohybovat židlí a docílila toho, že se téměř oběsila. Rychle řetěz uvolním a zkontroluji zda je při vědomí. Naštěstí se zdá být v úplném pořádku, protože začne hlasitě mručet přes koženou kuklu (jinak se to ani nedá popsat). Za to jak mě vyděsila jsem jí řetězem, který stále svírám v ruce, lehce švihnul přes nohy. Přesto že to nemohlo příliš bolet Radka vřískla hodně na hlas. Tento můj signál ale stačil na to, aby se chovala ukázněně. Skočím do auta pro deku a tou přetáhnu gauč. Zakryji tím alespoň trochu flek od oleje, který je sice zašlý prachem, ale přesto stále špiní.

Odvážu jí a donutím lehnout zády na gauč. Pak roztažené nohy pevně fixuji ve spodu, k nohám k jeho hohám. Jakmile uvolním ruce tak se pokouší sundat kuklu. Nechám jí klidně v jejím marném snažení (kukla je zamknutá malým zámečkem) a připravím si úchyty pro ruce. A jakmile se pokusila rozvázat nohy, obě ruce jsem jí natáhnul za hlavu a podobně zajistil. Radka se snaží kopat a zkouší pevnost provazů. Já však vím, že bez cizí pomoci se osvobodit nemůže. Jdu se trochu uklidnit a uvařit si kafe.

Po lehké svačince se převlíknu do montérek a jdu na průzkum okolí. Hlavně mě zajímá stodola a její pevnost. Nerad bych aby mi celá spadla na hlavu. Prolezl jsem trámy, prkna i střechu a s uspokojením konstatoval, že stavba ještě něco vydrží. Prkna jsou sice plná červotoče a střecha nějakou to dírku taky má, ale trámy jsou v pořádku. A hned si představuju jak si tady Radka užije. Jak se mi ale dostala do hlavy tak už jsem se jí nemohl zbavit. Sice mne napadlo, že malá procházka po okolí by neuškodila, ale už to nešlo dál odkládat. Tak moc jsem se těšil. Chci vidět výraz jejího obličeje až mně poprvé spatří. Tahle poslední myšlenka definitivně zničila pečlivě naplánovaný rozvrh, který jsem tímto hodil za hlavu. Alespoň pro dnešek.

Když jsem vstoupil do "ložnice" tak už ležela celkem klidně. Tedy přesněji nejistě. Jednak slyšela vrzat prkna od mých kroků a taky jí kousala deka. Proto se každou chvilku pokusila změnit pozici jak to jenom pouta dovolovala. Sednu si k ní na kraj a začnu pomalu hladit a masírovat celé její tělo. Od rukou přes ramena a krk, dále prsa kde jsem se pochopitelně trochu zdržel a skončil u nohou, prsty nevyjímaje. Klínu jsem se ale zcela úmyslně vyhnul, i když bylo jasné (podle bradavek, které nádherně zdvihaly tričko), že právě o masírování této části těla Radka jedině stojí.

Konečně se odhodlám sundat kuklu. Odemknu zámeček a pomalu povoluji sevření kůže. Když je dostatečně volná rychle jí strhnu z hlavy. Schválně se k ní, ještě než si stačí zvyknout na světlo, otočím zády. A něco "jako" dělám u jejích nohou. Pak se pomalu otočím. Na ten pohled do smrti nezapomenu. Bylo v něm tolik pocitů, že se ani nedali všechny zachytit. V prvé řadě úžas - nad tím, že jsem to já. Dále úleva - že není v rukou nějakého maniaka. Potom nejistota - nad tím co to vlastně všechno znamená. Vzrušení - protože se jí splnil dávný sen . A mnoho dalších. Ani nejlepší herečka by nedokázala vše věrně napodobit. Pohladím jí po vlasech a zeptám se : "Máš žízeň?" Kývne souhlasně hlavou.

"Dobře dám ti napít. Ale žádné otázky! Ani nepípneš! Jasné?" varuji. Opět slabě kývne a já začnu odmotávat izolepu. Nakonec vytáhnu z pusy obě ponožky a položím vedle ní. Radka otevře pusu jako by přece jenom něco chtěla říci, ale rozmyslí si to. Dám jí napít studeného kafe. Ta trocha tekutin stačila k tomu, že získala novou energii a příjemně ji osvěžila.

"Možná se divíš co tu dělám já. No pravda je, že si mně stála hodně peněz než jsem tě mohl vůbec koupit," snažím se mluvit nevnuceně a očkem jí nenápadně pozoruji "Naštěstí jsem věděl o něčem co by je mohlo zajímat a tak souhlasili. Dokumenty z sejfu tvýho šéfa za tebe!" Radka zůstala jako opařená a přestala se ovládat.

"Ty hajzle! To si neudělal. Blafuješ!" křičí na mě a zuřivě sebou hází ze strany na stranu.

"Okamžitě mě pusť. Tohle ti neprojde. Na to je kriminál!" vyhrožuje mi vztekle. Vlasy má roztřepané ulepené od vlastních slin a do ruda se jí zbarvil celý obličej. Pomalu vstanu a vytáhnu malí jezdecký bičík.

"Myslím, že jsem ti říkal abys byla zticha!" a švihnu jí přes bosá chodidla.

"Jau to bolí!" vykřikla a vyhrkly jí slzy.

"Je to přesně tak," povídám důrazně. "Taky jsem musel navíc tohle všechno nějak z organizovat a to taky nebylo zadarmo. Takže si to budeš muset nějak odpracovat." Nenávistně na mě pohlédla.

"Až naprší a uschne!" odsekne. Následuje další silnější rána přes druhou nohu.

"Au, au ty srabe. Nikdy!" ječí. Musím uznat, že se drží docela dobře. Patrně lekce které dostala během únosu byli pro ní mnohem tvrdší. No ještě bude čas přesvědčit jí o jejím omylu.

"To se uvidí. Budeš ještě ráda papouškovat každé moje slovo. Zatím si odpočiň a relaxuj! Zítra začne tvůj výcvik! Máš čas o tom přemýšlet." uklidňuji jí a v ruce už držím roubík - postroj se středně velkou gumovou koulí.

...::: Tip pro Vás: Pinzety na bradavky Sexperiments Ruby Black :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Otevři pusu!" přikážu. Nechce se jí a schválně nafoukne pusu vzduchem.

"Hele ty si pořád myslíš, že si jenom tak hrajeme, co?" šeptám jí do ucha a sednu si k ní.

"Nedráždi mně!" řeknu důrazně a chytnu pod krkem. "Naposledy tě varuju! Nebudu to víckrát opakovat! Budeš dělat co ti nařídím, otrokyně!" Poprvé jsem Radku nazval otrokyní. Už jsem jí trochu znal a vím, že tohle slovo jí moc vzrušuje. Spoléhaje na svůj instinkt a cit pro situaci, jsem to použil na správném místě. Naše oči se upřeným pohledem setkaly a její se zaleskly touhou. Přestala blbnou, vypustila z pusy vzduch a otevřela jí.

"Hodná!" pochválím jí a vsunu roubík do úst. Je dostatečně volný aby mohla bezpečně dýchat, ale po dotažení

postroje jí bude dostatečně tlumit. Dojdu si do kuchyňky pro ostrý nůž a opět si k Radce přisednu. Zasunu nůž pod triko a rozříznu ho. Tupou stranou s ním chvilku zkoumám levou bradavku a pak rozříznu rifle na stehnech. Po chvilce snažení s úporně bránícím se materiálem leží už pouze v bílých kalhotkách. A jak je na nich vidět docela určitě nejsou mokré jenom od potu. Zkontroluji pouta jestli nejsou příliš těsná nebo naopak volná a zajdu si něco slupnout.

Při jídle si uvědomím jak strašně čas dokáže letět, když se člověk do něčeho zabere. Pomalu bude pět hodin. To co se zdálo jako nejvýše půlhodinka trvalo hodně přes hodinu a půl. Einstein měl pravdu s tou relativitou. Navíc mě začali hlodat pochybnosti zdali na Radku vůbec stačím. Tyhle chmurné představy jsem se snažil zahnat tím, že jsem se pustil do vaření guláše. Podmínky sice nebyli zrovna hygienické, ale pro otroka to stačí a já taky nejsem vybíravý.

Za chvilku se už celou chatou linula příjemná vůně a dveřmi do ložnice jsem viděl, že i Radka se snaží vypátrat co to vlastně vařím. Asi jí kručí v žaludku jako mě. Než ale bude jídlo hotové připravím jí pelíšek pro dnešní noc. Přece nebudu spát někde na zemi a ona válet na gauči. Zajdu pro spacák do auta a rozložím ho před gaučem. U nohou svého Pána to je to pravé místo pro otrokyni. Protože je půlka července tak v noci nebude nijak trpět chladem.

Jakmile bylo jídlo hotové opláchnu dva talíře a jdu odvázat Radku. Jsem náležitě opatrný a nesnažím se připustit jakoukoliv šanci pro útěk. Ruce jí sepnu policejními pouty za záda a teprve poté odvážu nohy. Konce provazů na kotnících ponechám. Dovedu jí do kuchyňky, usadím na židli a obě nohy k ní přivážu. Ruce pak sepnu pouty před sebou. Radka se hladově dívá po hrnci s gulášem. Začnu odepínat roubík : "Jestli chceš dostat najíst, tak ti radím mlčet." Když má volnou pusu tak olízne jazykem sliny a trpělivě čeká až jí nandám. Já jí to ale takhle snadno "sežrat" nedám. Sednu si proti ní a začnu si pochutnávat na své porci. Radka je evidentně zmatená. Chvilku kouká na mne chvilku na prázdný talíř, který má před sebou a neví co si počít. Na jednu stranu ví, že pokud promluví tak asi dnes už nic k jídlu nedostane. Ale na druhou stranu má takový hlad, že nedokáže být lhostejná vůči tomu jak si dávám do nosu. Nakonec to nevydrží a opatrně řekne : "Prosím tě nezlobte se! Mám opravdu velký hlad. Můžeš mi taky nandat?" Tu otázku pokládala nesmírně nejistě a snažila se z mé tváře vyčíst moji reakci. Utřu si pusu do utěrky a povídám : "Tak za prvé! Máš být zticha! A za druhé. Když už máš něco nevyhnutelnýho na srdci, tak mně oslovuj Pane, jasné? Jídlo dostaneš pokud o něj pěkně poprosíš. Jak se na poslušnou otrokyni sluší!" V Radce to určitě silně vře, ale nedá to na sobě zdát. Sklopí hlavu a poprosí : "Vaše neposlušná otrokyně poníženě prosí o trochu jídla, můj Pane." Řekla to hlasem nesmírně jemným a znělo to zatraceně eroticky. Ještě že jsem byl za stolem a nemohla vidět jak reagoval můj ocas. "To tak ještě tě budu obsluhovat! Nandej si sama!" přikážu jí a přisunu kastrol blíže k ní. S pouty jí to moc nejde, protože se nemůže postavit, ale vybryndá jenom trochu omáčky. "Takoví plýtvání!" komentuji její činnost. "Koukej to slízat! Nebo ti to nechutná?" Radka rychle jazykem očistí stůl a pustí se do konzumace kousků masa s kousky chleba. Bez příboru ovšem. A tak má po jídle celý obličej upatlaný od omáčky. Zdá se, že má dost a čeká co bude dál.

Opět odvazuji provazy a přitom jí povídám : "Je čas si hajnout. Nechceš si odskočit?" Chtěla. Na krk tedy připnu obojek a na něj připevním delší provaz. Pak dostane stejný roubík jako měla před večeří a už jí táhnu ven z chaty. Venku se už stmívá takže je horizont těžko vidět. Nebudu dlouho riskovat, že nás někdo zpozoruje i když je riziko minimální. Dovedu jí rychle za stodolu a přinutím vykonat potřebu. Radka se strašně stydí a je rudá až za ušima. Nakonec je vše v pořádku a za chvíli jsme oba opět v ložnici.

Povalím jí na spacák. Musím vyřešit složitou situaci. Vím o sobě, že pokud mám za sebou náročný den v noci pak spím nesmírně tvrdě. Pokud pouta budou příliš jemná může se Radka v noci nějak osvobodit a utéct. Když to přeženu mohu jí způsobit nepříjemná zranění. Nakonec mne napadlo nechat jí spoutanou v "lehčím" kozelci. Nejprve jsem jí omotal izolepou obě sevřené zápěstí. Nebude tak moci použít prsty. Pak izolepou omotám oblast okolo kotníků aby provazy příliš nerozedřely pokožku. Pak relativně volně spoutám jak kotníky, tak kolena. Ruce jí překřížím za zády a pohodlně, ale pevně omotám dalším provazem. Stačí už pouze k nim kratším provazem přitáhnout kotníky. Nechal jsem ho dostatečně dlouhý aby Radku příliš nenamáhal, ale vstát bez pomoci by nemohla. Po celou dobu co jsem jí poutal mručela do roubíku a neustále sebou vrtěla, snad aby dala najevo svoji nespokojenost. Nakonec na obojek navleču řetěz a druhý konec zamknu masivním zámkem k noze postele. Klíč si strčím hluboko do kapsy. Lehnu si vedle nahé Radky, upravím jí vlasy a otřu obličej.

"Dobrou noc moje otrokyně," povídám jemně a pohladím po tváři, "sladké sny." Snaží se očima naznačit, abych jí rozvázal. Místo toho jí šátkem oči zavážu a poplácám po zadečku. Odpovědí je mi další série až vzteklých pohybů.

Už se mi začínají klížit víčka a neustále zívám. Dnes bych více stejně nezvládnul. Veškerá moje energie je v trapu. Svlíknu se do trenek a natáhnu na postel tak, abych mohl pozorovat Radku jak se snaží vyprostit. Usínám s rukou ve svém klíně, s nádhernými myšlenkami na ní…

pokračování příště…

...::: Tip pro Vás: Komplet kovového pranýře :::...
Sexshop Sexujte.cz