Baterie nejsou vloženy Autor: přeložil MIVNR, GIRLBOY

Hodnocení

originál: www.seriousbondage.com

Tereza se dívala na velkou krabici uprostřed obývacího pokoje od okamžiku, kdy se vrátila ze svého posledního dne v práci. Krabice obsahovala jediný důvod, pro který pracovala, a nyní to bylo tady! Obrazně řečeno... její dávný sen se zhmotnil. Pán jí dovolil to, co chtěla a co obsahovala krabice nerad, ale chtěl splnit její touhu. Ale ona sama se rozhodla vydělat si na to peníze. A nyní konečně objekt jejích snů a cíl veškeré její tvrdé práce by tady.

Pomalu vzala potrhaný balicí papír, pečlivě jej poskládala a odnesla do smetí. O chvilku později s podlamujícími se koleny Tereza přišla k velké krabici. Nahoru Pán přilepil vzkaz:

Otrokyně Terezo,

Nepokoušej se otevřít krabici, dokud se nevrátím domů.

čekala jsi dva roky a dalších deset dnů Tě nezabije.

Tvůj Pán

Podívala se na vzkaz.

"Ale vždyť mi nedal přímý rozkaz. Nepoužil slova "Zakazuji Ti"" zdůvodňovala si, když opatrně otvírala důkladně zalepený obal. " A vůbec, nedozví se to. Všechno dám nazpět, jen si to na chvilku vyzkouším."

Představa, že už to má oblečené, ji neuvěřitelně vzrušila. Když si mimovolně sáhla na blůzku a začala jemně masírovat prsa, cítila pod těsnou podprsenkou velké, citlivé bradavky ztvrdnuté, jako dva kamínky. Ne! Nemohla čekat! Od Pána je nefér, že od ní tohle chce!

"Ale je to tvůj Pán!" našeptával jí malý hlásek rozumu "když si něco přeje, tak se neodmlouvá!"

"Nezjistí to... a hotovo"! řekla si nahlas. A koneckonců vždyť si chtěla vyzkoušet jen pár kousků. Tak pro toto mne propustil z pásu cudnosti! Zkouší mne! Lišácký úsměv se jí objevil na rtech, když odtrhávala poslední kus pásky držící víko krabice zavřené.

Tereza byla normálně uzamčena v pásu cudnosti 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, 365 dní v roce, ale Pán se slitoval a předtím, než odejel na služební cestu, jí pás cudnosti sundal.

Počáteční vzrušení ze života pod přísnou a neochabující kontrolou pásu cudnosti rychle ztratilo půvab, a poněvadž jej už musela nosit trvale, stal se rutinní součástí jejího života v roli otrokyně. Když z něj byla minulé ráno nečekaně propuštěna, její chtíč se rychle vrátil v mohutné vlně sebeukájení, se kterým neuměla přestat.

Tereza potkala Jana před třemi lety. A jak rostla jejich láska a ona cítila jeho vliv, došla k názoru, že se chce stát jeho trvalou otrokyní. Jeden z důsledků jejích tužeb bylo, že Jan jí okamžitě nařídil nepřetržitě nosit pás cudnosti. Už měsíc po tom, co byla uzamčena v pásu cudnosti, Tereza cítila stále větší touhu být ukájená a jej chtíč byl nejvyšší úrovni. Rychle se naučila, jak se dostat pod štít pásu cudnosti, když úplně roztáhne nohy. Bez ohledu na to, zda to měla povolené nebo ne, masturbovala často, i když se cítila vinná, že porušuje Pánovy příkazy. Když byla přistižena, se slzami se přiznala ke všem porušením Pánových příkazů. Předtím byl její sen o kompletním ocelovém obleku cudnosti skrytý hluboko v její fantazii, ale při její emotivní zpovědi z ní vyhrkl popis jejích divokých snů a popsala všechny promyšlené detaily. Snívala o kompletním, těsném a stahujícím obalení celého těla do naleštěné oceli, ale až dosud nikdy nevyslovila své touhy, jen o nich snívala jako o nesplnitelném snu.

"A znamenalo by to, že by přestala tvoje neposlušnost ?" zeptal se Pán se zájmem.

"Ano Pane" vzlykala se slzičkami. "Jsem si jistá."

"A chtěla bych to navrhnout tak, abych se nemohla z obleku cudnosti vysvléct sama, bez Vašeho svolení." Musela to tak říct, aby se mu to líbilo.

"Tak to je bez debaty!" poznamenal pán zlověstně.

"Ano Pane" zašeptala Tereza, upírajíc pohled do země.

Najednou se rozplakala.

"Ale Jane... Pane, ... promiňte pane, ...já jsem vždy toužila být kontrolovaná a ovládaná... Vy to víte..."

"Ale jistěže, maličká. To bude samozřejmé, když bude oblek vyrobený, ale do té doby jsi jedna příšerně neposlušná otrokyně!" řekl Pán rezolutně.

"To mě mrzí!" našpulila Tereza rty, hledíc do podlahy.

"Dobře!... Aspoň že jsi upřímná! Možná že se od nynějška budeš chovat, jak se patří a nebudeš mně nutit trestat Tě!" řekl Pán vážně.

Tereza se zatvářila nešťastně...

"Já jsem neřekl ne" dodal Pán tiše.

"Chcete to pro mne udělat Pane?"

"Ne..." řekl pán a pozoroval její zklamání..."Ty chceš".

Tereza zavýskla od radosti a vrhla se Pánovi do náruče...

Usmál se. "Jánavrhnu, jak bude oblek vypadat a fungovat, ale ty si na to vyděláš!"

"Ano Pane."

"První, co teď udělám, že dám vyrobit kompletní sadu odlitků Tvého těla. Chci, aby byl oblek velmi přiléhavý a hlavně, aby z obleku nebylo úniku. Udělám všechno pro to, aby to tak fungovalo. Jen já mohu rozhodovat o tom, jak bude oblek vpadat a fungovat a ty mi do toho nebudeš mluvit."

"AnoPane! Cokoliv Pane!"

"řekla jsi cokoliv. Nezapomeň na staré přísloví: Dobře si rozmysli, co si přeješ, neboť se Ti to může splnit. Chtěla jsi to. Zařídím výrobu prvních odlitků příští týden."

"Teď o penězích. Půjčím Ti peníze, aby mohl být oblek dokončený. Ale neuvidíš oblek dříve, než mi všechno vrátíš."

"Ano pane!... Děkuji Pane!"

A obchod byl dohodnutý.

Když Tereza konečně zaplatila poslední splátku za oblek jej posledním šekem... skoro 250 tisíc za dva roky, dala výpověď z velmi dobře placeného místa programátora. Pán jí řekl, že oblek bude dodaný dnes po obědě.

Tereza otevřela víko krabice a bez dechu hleděla na kovově se lesknoucí podobu její tváře uloženou v šedé pěnové výplni. První pohled jí vyrazil dech. Byla to neživá tvář zbavená jakýchkoliv emocí. Oči byly mandlovité zrcadlové vypoukliny a pod tvarovaným nosem byly trošku pootevřené rty, jakoby čekající na polibek. Mezi rty byla malá dírka přibližně o průměru tužky, pravděpodobně na pití a krmení. Další část byla dvojdílná přilba, které přední a zadní část byly spojeny pantem. Uvnitř byl vložený plastový sáček s kusem skládané gumy.

Tereza vyndala lesknoucí se přilbu z krabice. Celá se třásla, když si prohlížela ocelový výtvor. Přilba byla vyrobená ze skoro 3 mm plechu, měla dvě části, spojené neviditelným pantem nahoře a dvěma skrytými západkami na bocích. Okolo srdcovitého otvoru pro tvář byly další západky na vnitřní straně, do kterých měla zapadnout maska.

Když vydělala masku a otočila ji, aby si ji prohlédla, uviděla uvnitř na místě, kam měly přijít její ústa, složitě vyhlížející ocelové zařízení pokryté gumou. Zamrazilo ji při vzpomínce, jak spolu s Pánem navrhovali svěrky, které měly naráz sevřít její horní i spodní zuby a silnou gumovou výplň , která ji měla kompletně zacpat ústa. Ve středu výplně byl velký otvor a bylo jasné, že je to pokračování malé dírky mezi rty. Tereza věděla, že když bude nosit oblek, bude násilím krmena tím, co Pán uzná za vhodné a tehdy, když bude Pán chtít. Znovu ji zamrazilo při představě takové úrovně ztráty svobody. Okolo otvoru bylo něco, co vypadalo jako sada elektrických kontaktů, a když se podívala na vnitřní stranu masky, viděla, že je tam sada protikontaktů.

"Na co je tu tohle...?" podivila se.

Výplň do úst měla mnoho skrytých funkcí, které Tereza neznala. A když je objevila, bylo už pozdě...

Druhé nepříjemně vypadající zařízení bylo v místě, kam měl přijít její nos. Nosní hadičky a zařízení na kontrolu dýchání. Sestávalo ze dvou nepříjemně vypadajících, dlouhých gumových hadic trojúhelníkového průřezu. Další zamrazení přeběhlo Tereze po zádech, když pochopila, že hadičky mají být zasunuté hluboko do jejího nosu. Roztřásla se při vzpomínce na Pánovo rozhodnutí, že výplň do úst a hadičky do nosu budou nedílnou součástí obleku. Podrobněji si prohlédla oči masky, kde byly měkké obruby z černé silikonové gumy, ale samotné otvory pro oči podrobně nezkoumala.

Na vnitřní straně byla maska i přilba pokrytá tou samou černou gumou, jako výplň do úst, ale s tím rozdílem, že guma byla vytvarovaná do maličkých hřebenů a na vrchu každého byl tenoučký stříbrný vlas. Na horní, bočních i zadní části přilby Tereza viděla tisíce vyvrtaných miniaturních dírek, přes které prosvítalo světlo. Předpokládala, že dírky mají umožnit jejím vlasům vyčnívat z přilby, ale nedovedla si představit, jak to zařídit. Srdce jí vyskočilo až do krku. Jak dlouho ji hodlá Pán držet zamčenou v obleku? Tato otázka ji ještě děsila, když si na vrchu zadní časti přilby všimla polovinu jakési rychlospojky. Uvažovala, že by to nějak mohlo dostat její vlasy ven z přilby, nebo to mělo nějaký jiný účel...? Tereza si neuměla představit, na co to je.

Když vyndala přilbu, vypadl z ní malý papírek. Tereza jej zdvihla a rychle přečetla.

POKYNY PRO MONTÁŽ PřILBY

1. Předtím než bude přilba a maska uzavřena okolo hlavy a tváře, musí montážník nejdříve poskládat Flex-E-Neck tubus okolo uživatelova krku.

Tereza se podívala do krabice. Ve výplni pod místem, kde byla přilba, leželo něco, co vypadalo jako dlouhý krk. Vzadu byl přivařen asi 3 metry dlouhý silný řetěz, na jehož konci byl přivařen velký otevřený visací zámek. Terezu zamrazilo při tom pohledu, ale vydělala obojek z krabice a řetěz se s rachotem rozvinul po podlaze. Obojek bol poskládaný z těsně na sebe přiléhajících prstenců, které umožňovali určitou omezenou pohyblivost. Vzadu byl obojek otevřený a horní i spodní okraj byl lemovaný malými čepy, které měly na konci pružné zpětné háčky. Tereza viděla, že jsou tam na to, aby zapadly do příslušných otvorů na spodku přilby a vrchu, přední a zadní časti trupu, když budou smontované. Jakmile se štěrbina vzadu zavřela, vznikl pevný, silný, vysoký ocelový obojek s trvale přivařeným řetězem.

Tereza zkusmo stlačila jeden zpětný háček a zjistila, že se dá dost těžko stlačit a vyskočí nazpět, když ho pustí. Nebylo potřebné uvažovat nad tím, jak to funguje. Když zpětný háček zapadne na své místo, otevře se a tak vznikne pevný spoj, zjevně nerozebíratelný.

"Cool" zašeptala a otřásla jí představa, jako Pán zavírá oblek okolo její hlavy a těla.

Podél jedné strany štěrbiny, která otvírala obojek byla lišta. Tereza stlačila obojek, čímž uzavřela štěrbinu a přitlačila obojek na spodek přilby, ale nic se nestalo.

Začala zkoumat proč. Dále se psalo:

2. Namontujte krční část tak, že ji roztáhnete a přiložíte zepředu na uživatelův krk tak, aby spoj byl vzadu na uživatelově krku. Stlačte poloviny k sobě a zasuňte do uzavírací lišty uzamykací tyč.

"Aha! Uzamykací tyč!" pomyslela si triumfálně.

Tereza postupovala podle návodu a cítila, jak se chladný řetěz dotýká jejích zad, když se jí podařilo správně stlačit obě dvě poloviny obojku okolo krku. Potom pomalu zasunula uzamykací tyč z pružného silného drátu vzadu do obojku. Bylo to jako zasunout olejovou měrku v autě. Když bylo všechno na místě, obojek držel pohromadě, i když jej pustila.

Při pohledu do zrcadla jí vyrazil z úst vzdech úžasu, když uviděla tu krásu a též jemné zamrazení, když pocítila na krku tah váhy řetězu. Obojek měl přesně tvar jejího krku, ale byl z vyleštěné oceli ... a byl asi o 2 cm vyšší, což bylo dost nepohodlné. Skoro neviditelné prstence, ze kterých se skládal, umožňovaly určitý omezený pohyb s vynaložením určitého úsilí. Kolik úsilí a omezení to přináší, zatím netušila ... ale rychle na to přišla. Zjistila, že když stlačí zámek vzadu na obojku, nedokáže vydělat uzamykací tyč a že je tak v obojku zamčená. Tereza cítila výstupek zámku za hlavou a ujistila se, že jej nedotlačí nadoraz, i když předpokládala, že klíče jsou přibaleny někde v krabici. Ignorovala výstražný hlásek rozumu, který se jí stále ozýval v hlavě a oddala se okamžitému návalu opojení a vzrušení z toho, že má na sobě aspoň malý kousek obleku, i když jen dočasně. Cítila, že chce být úplně ovládaná a zotročená, zbavená jakékoliv svobody, přivázaná na řetězu a nejlépe oblečená do obleku cudnosti. Tereza ani nepostřehla, co ji to napadlo, když ve své impulsivnosti chtěla udělat něco ihned, navzdory rozkazu čekat. Rozhlédla se po místnosti a uviděla v koutě stočený dlouhý řetěz, na kterém bývala přivázaná vždy, když byla doma. Normálně byl řetěz zamčen do očka vzadu na jejím pásu cudnosti. Chtěla okamžitě cítit na krku omezující tah řetězu, jako pravá otrokyně. Bez rozmýšlení vzala konec domácího řetězu a do posledního článku zacvakla těžký zámek přivařený na řetězu obojku. Záchvěv vzrušení jí přeběhl tělem, jak poprvé pocítila sílu řetězu a těšila se, že pocit zotročení narostl.

O chvilku později již stála u krabice a vyndala přilbu a masku, spolu s návodem na montáž.

3. Zasuňte systém eliminace zvuku do uživatelových uší. Správné a úplné zasunutí je potvrzeno cvaknutím, které bude nositel slyšet a cítit.

Tereza našla malý plastový sáček, ve kterém byly dvě silné ucpávky do uší. Překvapilo ji, jak jsou těžké. Na vnější straně bylo několik malých elektrických kontaktů. Nervózně se zasmála, při představě, že takové bude používat. Byla mladá a nikdy nepotřebovala naslouchátko, a nevěděla, jaké je něco takového nosit. S úsilím proti odporu jejího vysokého obojku naklonila hlavu a odsunula si vlasy dozadu a podle návodu zasunula ucpávku do ucha. Přitlačila ji, až  pocítila malé cvaknutí. Zdálo se, že ucpávky se po cvaknutí trochu nafoukly a Tereza pociťovala smíšený, trochu nepohodlný tlak v uchu. Ale hlavně...prakticky všechny zvuky v místnosti zmizely...!

4. Umístěte zadní část přilby za uživatelovu hlavu tak, aby do ní hlava zapadla. Držte přední část přilby otevřenou.

5. Zasuňte kolíky na zadní časti přilby do příslušných otvorů na vrchu obojku a pevně potlačte dolů.

Tereza všechno udělala a cítila malá cvaknutí, jak se zpětné háčky otvíraly na svých místech. Zadní část přilby jí pohodlně objala hlavu. Upravila si vlasy okolo hlavy pod přilbu a četla dál.

6. Sklopte přední část přilby dolů. Uživatel musí zdvihnout bradu co nejvýše, aby přední část mohla řádně zapadnout na své místo.

7. Zatlačte přední část dozadu, dokud se kolíky na obou stranách přilby nezasunou do příslušných západek.

8. Uživatelova brada musí být po celou dobu zdvižena, až než se spodní okraj přední části přilby nedostane těsně nad horní okraj obojku. Potom zatlačte přední část dozadu a současně uživatel spustí bradu na její místo.

9. Tvářová maska musí být nyní nasazena na závěs na pravé straně zevnitř tvářového otvoru a odklopena doprava.

Tereza pomalu postupovala podle návodu a zacvakla přední část na místo, cítíc příjemné zamrazení hluboko v hrudi, když drobné vibrace potvrdily, že zpětné háčky zapadly na svá místa v zadní části přilby a na vrchní části obojku.

Na obou stranách přilby se přední část zasunula pod okraj zadní časti, zatlačujíc ucpávky ještě hlouběji do Tereziných uší. Tloušťka dvou stěn přilby spolu s ucpávkami způsobily, že nyní byla Tereza úplně hluchá. Pocit úplného těsného obklopení hlavy přilbou roztřásl Terezu vzrušením. Bez váhání chytila tvářovou masku a nasadila ji do závěsu odklopenou do boku.

10. Vložte uzamykací kolík do bočního závěsu až na doraz. Kolík musí být úplně zapuštěný v horní části závěsu.

Tereza našla v krabici příslušný kolíka a udělala, co návod přikazoval.

11. Oddělte orální zařízení se svorkami zubů od tvářové masky.

12. Vložte celé zařízení do uživatelových úst. Uživatel pevně stlačí zuby gumovou výplň.

13. Utáhněte horní i spodní svorky zubů. Použijte na to přiložený imbusový klíč. Postupujte tak, že vsunete delší konec klíče mezi zuby a líce na obou stranách nahoře i dole.

14. Při zasunutí klíče najděte šestihranný otvor na šroubku svorky. Všechny šroubky pevně utáhněte.

15. Montážník zkontroluje dostatečné utažení svorek. Svorky jsou dostatečně utaženy tehdy, když uživatel nedokáže otevřít ústa a svorky nesklouznou ze zubů.

16. Konečné utažení je potvrzeno cvaknutím, které pocítí montážník i nositel při plném utažení svorek.

17. Oddělte od tvářové masky zařízení na kontrolu dýchání a nosní hadice. Tyto musí být v celé délce zasunuté do nosních dírek uživatele a řádně zajištěny. Postupujte tak, že zasunete obě hadice najednou do uživatelova nosu, až se zajišťovací mechanizmus na konci pevně opře o uživatelovu nosní přepážku.

18. Použijte imbusový klíč, který jste použili při montáži ústního zařízení. Vložte delší nebo kratší rameno klíče do šestihranného otvoru na zajišťovacím zařízení. Otáčejte proti směru hodinových ručiček, dokud nepocítíte první cvaknutí. Tím dosáhnete pevné sevření uživatelovy nosní přepážky. Další utahování je na rozhodnutí montážníka, ale maximálně jednu otáčku klíče po druhém cvaknutí.

Za tímto bodem byl návod prázdný až po konec strany. Tereza na to nedbala a otočila další stranu návodu.

19. Nyní může být tvářová maska uzavřena. Všechny spoje zapadnou na svá místa po obvodu tvářové masky. Ústní zařízení a zařízení na kontrolu dýchání se automaticky spojí s tvářovou maskou při plném uzavření.

20. Nasaďte přiloženou gumovou čepici na vrch přilby. Nasaďte na nátrubek čepice hadici od běžného domácího vysavače. Zapněte vysavač.

Tereza si několikrát přečetla návod a byla přesvědčená, že postupu rozumí. Za pokus to stálo...

Konečně se dozvěděla, na co je ten poskládaný kus gumy.

Vložení té velké věci do úst bylo složité, ale výplň byla vyrobena přesně pro ni a byla celkem pohodlná. Velký gumový polštář jí úplně vyplnil ústa a opřel se o podnebí. Když se pevně zakousla do zařízení, mohla vložit jazyk mezi zuby do štěrbiny, která tam byla na to připravena.

Pak strčila delší konec imbusového klíče pod pravé líce hned vedle horních zubů. Rychle našla otvor, do kterého zapadl konec klíče. Pevně tisknouc zuby začala otáčet klíčem a cítila, jak svorky stále silněji drží horní zuby na pravé straně. Už věděla, kde má hledat otvor pro klíč a tak rychle zopakovala úkon i na druhé straně. Cítila, jak se gumová výplň pevně přitlačila o podnebí v jejích ústech.

Tereza povolila stisk zubů, ale výplň zůstala pevně přisátá. Nebylo to úplně nepohodlné...ale... spíše zvláštní...

Potřásla hlavou a pomyslela si: "Téééda... funguje to pořádně!" Znovu silně stiskla zuby, až dosud vytlačená guma úplně neobklopila její zuby a zároveň vtlačila jazyk hlouběji do štěrbiny v gumové výplni úst. Klouzavé chlopně okolo štěrbiny se pomalu převlekly okolo jejího jazyka a úplně jej znehybnili. Tereze přišlo na zvracení. Několikrát se hluboce nadechla a vydechla a znovu zasunula imbusový klíč do úst, ale nyní vpravo dole. Zopakovala to vlevo dole a potom postupně silně dotahovala všechny čtyři šrouby, až než každý zacvakl. Zjevně to bylo všechno správně, protože když se pokusila otevřít ústa, nic se nestalo, jediné co se jí podařilo, byl nepatrný pohyb jazyka. Ústa měla pevně zavřená a utěsněná a jazyk znehybněný. Malý úsměv jí přeběhl po rtech. Zkusila povolit jeden šroub a šlo to lehce. Super!

Nyní byl čas na nosní hadice. Vypadalo dost nepříjemně, když Tereza odpojila malé, ale těžké zařízení z úchytu na masce a začala zasouvat dlouhé trojúhelníkovité hadice do nosu.

"K čertu!...tohle je fakt nepohodlné... ale bude lepší, když si to vyzkouším teď, abych věděla jaké to je a později, když tu bude Pán, nebudu zdržovat."

Tereza usilovně soukala hadice do nosu a cítila, jak konce klouzají hlouběji a hlouběji. Už to bylo skutečně nepříjemné, když konečně oblouček u spoje hadic dosedl na její nosní přepážku. Tereza vzala imbusový klíč, vložila delší rameno do otvoru šroubku a podle pokynů v návodu začala klíčem rychle otáčet mezi prsty. Prvních pět otáček šlo úplně lehce. Terezinu nosní přepážku sevřely z obou stran malé, ostrými zoubky pokryté čelisti, které se po prvém cvaknutí pevně zachytily. Tereza bezmyšlenkovitě otočila klíčem ještě třikrát a po druhém cvaknutí vytáhla klíč. Po druhém kliknutí se zoubky na čelistech hluboko zabořili do Tereziina nosu a prakticky propíchly její nosní přepážku.

Tereza by byla zavřískla bolestí, kdyby mohla. Ta věc v jejích ústech jí dovolila vydat jen tiché zaskučení a zasyčení vzduchu při prudkém výdechu z bolavého nosu. Od bolesti jí z očí vyhrkly slzy a v zoufalém úsilí zbavit se bolestivého sevření strčila klíč zpět do dírky. Ale ukázalo se, že šroubek se teď volně protáčí a sevření Tereziny nosní přepážky nijak neochabuje. Potřásla hlavou, slzy úzkosti jí stékaly po lících, ale cokoliv se v následujících pěti minutách pokusila udělat, aby se zbavila bolestivého vetřelce v nosu, totálně selhalo. Nedokázala se toho zbavit, a když se pokusila jednoduše tahat za vnější konec, strašně to bolelo. Po chvíli se Tereze zdálo, že bolest trochu ustupuje a tak se rozhodla, že by bylo zajímavé vidět, jak vypadá maska, když je úplně zavřená. I když mohla nyní dýchat jen nosem, dýchalo se jí lehce a to ji uklidnilo.

Znovu zdvihla návod a pohled jí padl na prázdný prostor pod bodem 18. Považovala to za tiskovou chybu. To, čeho si nevšimla, byl tenký pásek lepidla při horním okraji prázdného prostoru. Tato nepozornost k zdánlivému detailu měla mít zakrátko strašné následky.

Tereza otočila tvářovou masku a se zavřenýma očima a zadržujíc dech si ji pomalu přitlačila na tvář. Chladný gumový povrch vnitřku jemně dosedl a její tvář, ale maska ještě nebyla uzavřená. Cítila, jak se maličké hřebínky na gumovém vnitřku zlehka opírají o její tvář, a zdálo se, že jsou přesně vytvarované právě pro ni. Přitlačila silněji, gumou potažená ocelová maska se pevně opřela o její tvář, gumové hřebínky se přitlačily silněji, ale maska stále nebyla celkem uzavřená. Okolo očí Tereza cítila jemný tlak gumových obrub očních otvorů a tento pocit jí připadal velmi erotický. Zhluboka se nadechla, když položila na povrch masky obě dvě ruce se široce roztaženými prsty a silně zatlačila.

Spoje mezi tvářovou maskou a zařízením v Tereziných ústech a nose zapadly pevně na svá místa. To způsobilo, že ta odporná věc v nose se posunula ještě hlouběji a bolestivě sevřela přepážku ještě silněji. Tereze znovu vyhrkly slzy. Znovu se mimovolně pokusila vykřiknout bolestí a znovu se ozvalo jen syčivé zaskučení. Bolest po chvilce opadla a Terezu zaplavilo mrazivé erotické opojení, když maska zapadla do přilby s cvakáním zpětných háčků, zaskakujících na svá místa. Cítila, jak se žebrovaný vnitřek masky ještě pevněji opřel o její tvář, znehybňujíc její výraz. Byla uvnitř!

Ston mocného vzrušení zasyčel z jejího nosu, a když otevřela oči, objevila novou, nyní již zjevnou skutečnost. I když zrcadlící se krytky na očních otvorech vypadaly zvenku velké, vidět mohla jen skrz velmi uzoučkou vertikální štěrbinu před každým okem. To způsobilo, že viděla jen dopředu, a i to jen ve velmi malém úhlu. Jestliže se chtěla podívat na cokoliv, co nebylo přímo před ní, musela otočit celou hlavu, přemáhajíc odpor vysokého obojku, spojeného s přilbou. A také se nemohla podívat dolů, protože jí v tom bránil vysoký obojek, pevně podpírající její bradu a těsně svírající její krk. Když se chtěla podívat na své nohy, musela se předklonit v pase. A nejen to! Díky zabarvení krytů před očima bylo všechno chladně modré.

Několik minut se Tereza oddávala pocitům z úplného uzavření masky a experimentovala, jak velmi je nyní omezené její zorné pole a pohyb jejího krku.

"To je teda fakt blbé", uvažovala rozrušeně, když otáčela hlavou ze strany na stranu a do boků, pokud jí to dovolil vysoký těsný obojek.

Chtěla vidět, jak to bude vypadat i s vlasy protaženými ven z přilby. Vydělala z plastového sáčku gumovou čepici a nasadila ji na vrch přilby. Připojila na nátrubek čepice hadici vysavače a zapnula jej. Okamžitě pocítila, jak se její krátké vlasy zdvíhají a táhnou ven skrz maličké dírky v přilbě. Chtěla zavýsknout, ale výplň v ústech ji spolehlivě umlčela. A tehdy učinila osudovou chybu. Chytila oběma rukama přilbu a pokusila se o kousek pohnout hlavou proti přilbě, aby jí seděla pohodlněji. Ale právě tento pohyb a podtlak, vytvořený vysavačem v přilbě způsobil, že se jednotlivé části proti sobě pohnuly o poslední zlomek milimetru a následovala série rychlých drobných cvaknutí po obvodu Tereziina krku a na spoji přilby a masky. Maličké harpunovité hroty na koncích zpětných háčků se naplno otevřely v osazeních otvorů. Tereza to spíše cítila, než slyšela, ale hlavně maska jí ještě pevněji přilehla na tvář a už i tak nepohodlný těsný obojek sevřel její krk ještě silněji a pevně se opřel o její záda.

Tereze se zastavilo srdce...

Jej prsty zoufale křečovitě škrábly po přilbě, ale našly jen jednolitý povrch, uzavřený pevně okolo její hlavy, tváře a krku. S hrůzou si uvědomila, že výplň v jejích ústech, svorky na zubech a hadice v nose jsou nyní velmi spolehlivě zamčeny na její tváři a neexistuje žádná možnost se toho zbavit. Pokoušela se nahmatat místo, kde se spojuje přilba a obojek, ale záhy bylo jasné, že obě dvě části jsou pevně a těsně spojeny a nedá se najít místo, kde na sebe přiléhají. Ani divoké tahání a škubání je nedokázaly oddělit.

Vyděšené kvíknutí uniklo z nosních dírek a Tereza se znovu pokusila otevřít tvářovou masku. Ta však byla též důkladně zamknutá k přilbě. V panice a z rostoucím pocitem klaustrofobie strhla z přilby gumovou čepici, spod které se vyhrnuly zlatohnědé vlasy.

"Já jsem zamčená...! Bože né!, já jsem v tom zamčená...!" prolétlo jí myslí, když třesoucími se prsty šmátrala po tvářové masce. Na tváři necítila nic.

Tereza si sáhla dozadu na ocelí sevřený krk, snažíc se najít způsob, jak otevřít zámek, ale našla jen hladký, ničím neporušený povrch. Spoj mezi přilbou a krkem byl úplně hladký a nedala se nahmatat ani žádná spára. Nemohla slyšet svůj panikou zrychlený dech svištící skrz dírky pod jejím nosem, když se pokoušela zbavit se přilby, ale aspoň mohla dýchat. Napadlo ji, jak se pokusit uvolnit sevření a tak vyskočila a rozběhla se k zrcadlu v hale. Když došla k zrcadlu, byla již na konci řetězu, který se napnul a stáhnul ji za krk zpět.

Pohled, který uviděla skrz jednosměrně průhledné očnice, byl neuvěřitelný! Byla změněná. Od ramenou nahoru, až po vrch hlavy to byl obraz vyleštěné pochromované ženy spolu s dlouhým, lesknoucím se řetězem napnutým od jejího krku do místnosti za rohem. Ta žena měla její tvář, ale bez jakýchkoliv emocí, bez strachu, paniky a slz. A přitom tam slzy byly ... stékající po jejích tvářích za lhostejnou ocelovou tváří. A ještě něco chybělo. Jakkoliv důkladně studovala svůj obraz skrz zamlžené silné čočky očnic, nemohla najít žádné spáry. Zmizely! Obojek, maska i přilba se spojily do jednolitého neproniknutelného celku bez viditelného spoje. Zmizely všechny západky, čepy a panty. Jako kdyby to bylo vyrobeno z jednoho kusu materiálu. Co dělalo její obraz ještě více surrealistický, byly její vlasy, které splývaly úplně přirozeně po ocelovém povrchu její hlavy. Sáhla si na hlavu, uchopila pramen vlasů a potáhla ... ano, byly to její vlasy ... cítila tah na pokožce v těsné přilbě.

S rostoucí hrůzou Tereza pochopila, že nebude schopna se sama osvobodit. Zkusila křičet, ale jediné, co bylo slyšet, byl tichoučký tlumený pláč.

Klíče!

Kde jsou? Jestliže tu nějaké byly, tak je již vyndala z krabice ... cítila, že se zblázní, jestli se nedokáže osvobodit z přilby a masky ... určitě budou přiložené v nějaké obálce. Jak plynuly minuty, zdálo se, že maska se stále pevněji tlačí na její tvář, nutíc ji tak ke strnulosti bez emocí. Nemohla hýbat tváří...! To nebylo takové, jak si představovala. To bylo hrozné...! Tereza se cítila, jakoby ji vyměnili ... lapili a zavřeli do nějakého kovového tvora, kterému má dát život, ale který ji připravuje o její lidskost a odděluje ji od světa okolo, a který ji nutí být zticha a strpět, když si bere její život. Běžela zpět do obývacího pokoje, ignorujíc tah řetězu na krku, oběma rukama trhajíc přilbou, ale bezvýsledně.

Znovu si uvědomila, že všechno je změněné a tmavé od silně zabarvených čoček, které skrývaly její prosebné, uplakané oči před okolním světem. Stále cítila, jak gumové obruby okolo očí tlačí na citlivou pokožku a pociťovala tisíc vzrušení a milión pocitů, když přejížděla rukama po přilbě a zkoumala okraje, které se dotýkaly pokožky. Ocel ji jemně tlačila do ramenou a klíčních kostí a ona nikde nedokázala vstrčit prst pod okraj.

Co si myslela, když o toto prosila a žebronila? To byla strašná chyba! Nedokázala odtáhnout ruce od své ocelí pokryté hlavy a tváře ... ale ne z úžasu, spíše v hysterické snaze najít způsob, jak se dostat ven. Neměla žádné uši ... jen plochá plynulá zesílení na bocích hlavy. To, spolu s ucpávkami v uších nepropouštělo žádný zvuk. Rádio hrálo nahlas, ale ona neslyšela vůbec nic!

Přilba měla další, zatím skryté speciální funkce. V zesíleních kovu na jejích bocích byly skryty tenké, ale vysokokapacitní gelové baterie, které zásobovaly energií funkce, které budou zanedlouho pro Terezu nejpříšernější noční můrou.

Padla na kolena u krabice, snažíc se dívat skrz úzké štěrbiny, omezující její výhled. Začala z krabice vyndávat další části kovového těla. Udivovalo ji, jak je její kovový krk pohyblivý, i když stále cítila pevné sevření a musela přemáhat odpor, bránící pohybu. Bylo tam předloktí, lýtko, hrudní štít, záda, šest párů různě velkých, poutům se podobajících obručí s volně otočným kroužkem na přivázání. Dál tam našla dvě ocelové boty na platformách s 15 cm podpatky, které měly být na jejích nohou, pokud by souhlasila s pokračováním v oblékání. On navrhl robota ... ženského robota  ...  a ona měla být zamknuta uvnitř a oživit jej.

Tereza dospěla až na dno krabice, ale nenašla nic, co by se podobalo nějakému klíči. Znovu vzala do ruky návod a zjistila, že strany jsou popřehazované, jak spadly na zem. V zoufalství chytila jednu kovovou botu a pokusila se dostat jehlový podpatek mezi okraj obojku a klíční kost. Nepodařilo se jí to a dosáhla jen toho, že se maska ještě pevněji přisála na její tvář. Znovu a znovu se pokoušela v zoufalství z pocitu uvěznění křičet a pomalu ji začala přemáhat klaustrofobie, jak se až hystericky snažila dostat hlavu z jejího vězení. Začala plakat a automaticky zdvihla ruku, že si utře slzy. Ale její třesoucí se prsty jen narazily na neproniknutelné silné sklo očnice. Stále však doufala, že najde postup, jak se osvobodit.

Následující půlhodinu znovu a znovu pročítala návod, ale nyní se zdálo, že celé odstavce chybí. Byly tam jen velké mezery v textu, kterých si nevšimla dříve, než si dala na hlavu přilbu a masku. Došlo jí, že zabarvené očnice jí dovolují vidět jen některé barvy. Teď viděla jen pokyny, jako obléci oblek, ale neviděla nic o tom, jako se dostat ven. Je možné, že by to tak bylo? Byl návod vytištěn takovými barvami, že ten, kdo měl na hlavě přilbu, nemohl přečíst to, co neměl? Jak si tak prohlížela ten návod, zdálo se, že je to tak. Dívala se na papír pod různými úhly a proti světlu, snažíc se zachytit alespoň stín písmen ... ale nebylo tam k vidění vůbec nic. Ale zato našla dva body, které ji uvrhly do záchvatu vřískavé hysterie.

V prvním bodu se psalo :

Celý trestný a izolační oblek musí být ÚPLNě smontovaný na uživateli, dříve než se začne s demontáží. ŽÁDNÝ již namontovaný díl NEMůŽE být odstraněn dříve, než bude CELÝ oblek zkompletovaný a uzamčený.

Což znamenalo, že pokud se chtěla dostat ven z jejího ďábelského zajetí, musela se nejprve celá dostat dovnitř! Druhý bod ji vyděsil ještě víc, než ten první.

V zájmu zaručení, aby zůstal oblek plně zabezpečen na uživateli, je oblek navržen takovým způsobem, že JE VYLOUčENO , aby se uživatel mohl z obleku vysvléknout bez správných klíčů a asistence druhé osoby.

"Ó bože!" zanaříkala, vyděšena tím, co to znamená.

Její mysl byla ponořena do víru roztříštěných nesouvislých myšlenek, z nichž se pomalu vynořovalo pochopení toho, jak velký je její problém. Nezbývalo jí nic jiného, než zůstat uzamčena, dokud jí její pán nedovolí sundat přilbu a pomůže jí při tom. Papír byl pod těmito body návodu prázdný. Tereza si nedokázala vzpomnět, zda text, který teď neviděla, hovoří něco o demontáži obleku. Ale již si byla jistá, že se nemůže zbavit žádné z těch strašných věcí, dokud jí to Pán nedovolí. Přesně jak si přála... tak se i stalo!

Byla lapena!

Tereza znovu chytila přilbu v další sérii divokých škubnutí, snažíc se křičet ...

"Tato věc je ďábelská" naříkala Tereza v duchu, "Když přijde Pán, potrestá mě! Vím to! Měla jsem na něj počkat těch 10 dní! Ach bože! Deset dní v této ocelové hlavě! Anebo ještě více, protože Pán na mne obleče i zbytek a než mě pustí, tak mě v tom pořádně dlouho nechá zavřenou, aby mi připomenul, kdo je tu pánem!

"Pojď dolů! Pusť mě!" ... ale ven se dostalo jen tichoučkéGhmm eee! Uuuu aaaa!

A teprve teď se začal Terezin skutečný pád do otroctví.

Zzzzzzzaaappp!

Elektrický úder do krku ji zabolel, ale hlavně ji strašně vyděsil. Tenké baterie na bocích její hlavy začaly ukazovat svou velkou sílu.

"Mummmmph!" zavřeštěla Tereza překvapeně.

První šok byl malý v porovnání s druhým, o 30 sekund později.

ZZZZZZAAAAAAAAPPPPPP!!!

"MUMMMMPH!!!" zavřískla mimovolně a vyskočila na nohy. Znovu se jí mohutně spustily slzy a cítila, jak jí kov, obalující hlavu, silně tlačí na tvář a svírá krk. Pocítila, jak se jí řetěz, přivařený na krku, houpá po zádech a na něco si vzpomněla ... něco, co rychle přeletěla na stránkách návodu nyní porozhazovaných dokola. Rychle posbírala papíry a začala spěšně číst.

ZZZZZZZZAAAAAAPPPPPPP!!!

"MMAAARRRMMMMPH!!! AAAARRRRMMMPPH!!!!" reagovala dalším reflexivním výkřikem. Šok byl na boky její hlavy!
Tereza už odhodila skoro všechny stránky návodu a v třesoucích se rukách držela poslední a dívala se na text:

Neúplná montáž CELÉHO trestného obleku má za následek sérii elektrických úderů na tělo uživatele. Tyto budou mít vzrůstající intenzitu a trvání, až než bude celý oblek řádně složen a uzamčen. Uživatel musí být kompletně oblečeně a uzamčen do 30 minut od okamžiku, kdy na to dostal příkaz, nebo když byla kterákoliv část namontovaná.

Vyděšený sten zasyčel zpod masky. Teď již Tereza věděla, že si musí celý oblek obléknout hned a ne až za 10 dní, jak si myslela.

Věděla kde začít, návod byl jasný. Nejprve se měly poskládat a zamknout konce obleku a potom postupovat směrem k trupu. Tereza zdvihla botu s obavami a odporem. Začala nenávidět komplexní dokonalost vězení, které si sama navrhla, ale nyní to bylo již zbytečné. Hazardovala a prohrála možnost výběru. Její Pán znovu vyhrál! Byla vyděšená a už nechtěla hrát tuto strašnou hru, i když se na tom napracovala a utratila hodně peněz na oblek, toto bylo už příliš. Pán ji varoval, ale ona, zaslepená chtivostí po pocitech zotročení, všechno ignorovala. Ale nepředstavovala si to takhle! Měla na mysli něco úplně jiného ... něco měkké a láskyplné ... Zdálo se, že takovéto aspekty nebyly v plánu. Ať se jí to líbilo nebo ne, teď si na sebe musela obléknout svoje vlastní osobní vězení.

ZZZAAAPPPP!!! ZZZZZZAAAAAAPPPPP!!!

"Aaaau...ooooch"! MMMGGGPPHHH!!! ...ja si to na sebe nechci dááááát" kvílela do gumou zacpaných úst, třesouc se od strachu a hnusu.

ZZZZAAAPPPP!!!! ZZZZAAAAPPPP-ZZZZAAAAPPPP!!!

"EEEEEAAAAGGGGHHHPPHHH MMEEAARRAGGGPPHH!!!"

Tereza křičela a divoce škubala hlavou, jak jí to jen vysoký a těsný obojek dovoloval. Strašná bodavá bolest přicházela na její temeno ... a co horšího, na její tvář a nos!

Zadýchaná od bolesti, ale zejména od strachu z nadcházejícího se Tereza rychle svlékla. Za chvilku stála před součástkami obleku úplně nahá. Třesoucíma rukama si nasadila na štíhlý kotník širokou obruč s volně otočným kroužkem a zacvakla ji. Potom vzala lesklou nerezovou botu s platformou pod chodidlem a s 15cm podpatkem a nasadila si ji na nohu. Cítila, jak jí každý prst zvlášť vklouzl do malé smyčky vyčnívající do boty zespodu z podrážky, a zacvakla patu do obruče okolo kotníku. Zasunula uzamykací kolík do podpatku a pocítila malé cvaknutí. Bota se pevně uzavřela okolo jejího chodidla a smyčky okolo prstů se stáhly do podrážky, čím je dokonale znehybnily.

Prudce vydechla od náhlého pocitu spoutání a zkusila pohnout chodidlem. Zamčená bota byla velmi těsná a spolu s obručí okolo kotníku pokrývala její nohu těžkým lesknoucím se kovem. Špička boty byla velmi nepohodlně úzká a její chodidlo bylo značně prohnuté k vysokému podpatku. V těsné botě Tereza nedokázala pohnout chodidlem nebo prsty ani o kousek. Druhá noha následovala vzápětí, s tím samým osudem. Potom si Tereza nasadila další širokou obruč pod koleno. Dvojdílný kus na lýtko přišel mezi obruč na kotníku a obruč pod kolenem. Když Tereza vsunula dlouhý pružný uzamykací čep do štěrbiny vzadu na lýtku, pocítila další cvaknutí spojující díly jejího vězení dohromady. Dva milimetry silný kov přesně modeloval její nohu a vypadal jako její druhá kůže, jen zevnitř se zdál trošku silnější.

Následovala kloubová, ohybná kolena a další sada širokých a velmi těsných obručí nad koleny. Modelované tubusy na stehna lehce zapadly do obručí nad koleny, ale Tereza měla velké problémy je zavřít. Když se jí to konečně podařilo, byly její nohy po celé délce pevně sevřené. Za dva roky jí Pán vyrobil mnoho odlitků celého těla i jednotlivých údů a kdokoliv oblek vyráběl, odvedl překrásnou práci. Až příliš překrásnou ...

ZZZAAAPPPP! ZZZZAAAAPPPP!! ZZZZZ-ZZZZ-AAAA-PPPPP!!!

"EEEEAAAGGGHHHMMMMPPPHHH!! EEEAAAARRGGGGHHPPPHHH!!"

Tereza křičela v agónii divoce, ale potichu. Myslí jí vířily roztříštěné myšlenky.

"Prosííím, ... PROSÍÍÍM! Nespěchej na mně tak! Je to už tak dost strašné a já jsem velmi vyděšená!"

Srdce se jí málem rozskočilo, když brala další části obleku, skládala a zamykala je na sebe. Už se nebála toho, že bude zamčená v obleku, chtěla jen, aby přestaly ty hrozné elektrické rány. Ale byly stále silnější, protože s každým dalším kusem obleku se zvětšovala plocha jejího těla, přes kterou mohl procházet elektrický proud.

Když Tereza zamkla poslední kus na stehnech, spěchala k zrcadlu. Chtěla vidět, jak to na ní vypadá. Zrcadlo jí ukázalo další úžasný pohled. Dívala se na obraz ocelové tváře bez výrazu, připojené na půvabném těle ženy, která má obuty až na stehna vysoké lesklé ocelové kozačky na 15cm jehlových podpatcích. Plech na stehnech sahal až nad její boky a na horním okraji byly vidět stejně hluboké žlábky a kolíky se zpětnými háčky, jaké spojovaly obojek s přilbou. Když Tereza kráčela, cítila jistý odpor a omezení v pohybu nohou, ale vcelku se jí šlo relativně lehce.

ZZZZAAAPPPP! ZZZZAAAAPPP-ZZZZAAAAPPP-ZZZZAAAAPPPP!!!!

"EEEAAAMMMPPPHHH! EEAAAEAEAHHPPPHHHMMMM!!" znovu se instinktivně pokusila srdcervoucně vykřiknout a v zoufalství a křeči dupla stříbřitou nohou na koberec. Cítila však pouze otřes ... všechny zvuky byly pryč.

Poskládat dlaně a ruce obleku jí trvalo déle. Nejprve musely být dlaně a prsty uvězněny v rafinované ocelové rukavici. Pro každý prst byl připraven těsný ocelový obal, na konci kterého byla štěrbina, přes kterou mohly odrůstat nehty. Pouzdra na prsty byli ohebné, ale jen trochu. Dlaně byly shora i zdola ukryty pod tvarovanými kusy, které spolu s pouzdry na prsty navždy pokrývaly Tereziny ruce pevnou ocelí. Hned jakmile byly rukavice uzamčené, Tereza zjistila, že ztratila jakýkoliv pocit dotyku. Zpětné háčky každého dílu zaskakovaly do předešlého, a když se jedenkrát zacvakly, už se k nim nedalo dostat.

Široké obruče se pevně sevřely okolo jejích jemných zápěstí a zamknuly se do rukavic, tvrdě omezujíc Terezinu schopnost hýbat rukama. Odteď byl Terezin úděl ještě těžší, protože ztratila všechen cit v rukách. Jediné, co cítila, bylo těsné sevření oceli na jejích prstech a zpocených dlaních. Vsunula předloktí do kovového rukávu a podařilo se jí ho uzavřít. Hned pocítila nepoddajné velké sevření jako na nohou. Ohybné loketní klouby byly následované obručemi nad lokty. Ty byly stejně široké, jako obruče na zápěstích, ale ještě těsnější, takže velmi pevně stlačily Terezin ramenní sval a šlachy. Horní část rukávu se dala lehce nasadit na obruč nad loktem a na horním okraji otočný kloub zapadl do dolního okraje obojku. Tereziny ruce byly nyní pevně zamčeny v jejich přiléhavém lesklém vězení.

Tereza zkoušela, jestli se některý již namontovaný díl nebude dát náhodou zase odmontovat, ale vždy se jen potvrdilo to, co věděla. Nic již namontované se již nedá zase oddělit. S každým přimontovaným dílem rostl Terezin strach z toho, jak pomalu a neúprosně pokrývala sama sebe neproniknutelným kovovým povrchem. Věděla, že když bude oblek poskládaný, nebude pro ni již úniku. Vždy když se podívala do zrcadla, viděla krásnou ženu ... sebe ... jak postupně mizí pod nepoddajným kovem.

Rychle objevila, že její pohyb je stále více omezovaný a teď již hýbala rukama jen ztěžka. Jen samotné obruče vyvolávaly pocit silného spoutání. V kombinaci s pevným sevřením a váhou těsných kovových rukávů a omezenou pohyblivostí tuhých kloubů se začala vážně obávat, do čeho se to namočila. Ale nyní již neměla na výběr a musela si obléknout celý oblek.

Široký pás obleku si nasadila lehce, ale zaváhala, než jej úplně zavřela okolo pasu. Nenáviděla představu, že brzy bude nosit korzet, který si nebude moci vysvléknout, ať bude jakkoliv nepohodlný. Ale v obavě před dalším elektrickým šokem vtáhla bříško, jak jen dokázala a stlačila poloviny pásu, až ucítila cvakání západek. Okamžitě pocítila drtivé sevření pásu, svírající její břicho a boky do bolestivého zajetí. To byl korzet! Široký pás nebyl zevnitř úplně rovný. Terez cítila velkou vypouklinu krutě tlačící na její hluboko zatažený pupík. Při pohledu do zrcadla viděla dva těžké tvarované třmeny přidělané na obou stranách místa, kde by byl pupík. Třmeny byly vysunuté asi 20 cm od povrchu, těžké a krásně vyleštěné. Na koncích měly asi 2 cm otvory. Tereza netušila, proč jsou tam ty otvory. Trochu se podivila, na co to tam je, ale vtom pocítila cinkavé vibrace na zádech. Sáhla si na záda a našla tam masívní kroužek, podobný jako měla vpředu na obojku, visící na silném závěsu. Další prohlídka odhalila stejné kroužky na obou stranách korzetu nad jejími boky.

Tereza vzala zádovou část hrudního pancíře a v předklonu se pokoušela zapasovat dolní okraj do horního okraje korzetu. Tvarovaný plát neměl žádný kloub nebo pant a držel Terezin trup ve vzpřímené strnulosti. Obepínal její žebra a zpod paže se připojoval k otočným kloubům na horních koncích ocelových rukávů a nahoře se spodním okrajem obojku. První pocit byl uspokojující chladný dotek na její rozpálené pokožce zad, ale kov se rychle zahříval a Tereza pocítila zlověstná cvaknutí, když všechny části do sebe zapadly. Pokusila se předklonit a zjistila, že to nejde. Od boků až po krk ji pevně držel tuhý, přiléhavý pancíř, spojený z korzetu, zádového plátu a širokého obojku.

"Ach Bože,,,,!" zastonala zoufale v duchu "teď ten zbytek...!"

Dosud byl její trup zepředu nahý a její prsy se volně pohybovaly, jako vždy, když nebyly spoutané podprsenkou. Ale Tereza věděla, že nyní musí přimontovat hrudní plát, který zaplní mezeru mezi korzetem a obojkem.

Byla vyděšená a velmi se bála, protože věděla, že když zamkne hrudní plát, nebude cítit již nic jiného, než dusivé sevření jejího kovového obleku. Strašně se jí do toho nechtělo, ale bála se dalších elektrických šoků, které by určitě přišly, kdyby zaváhala. Rychle vzala hrudní plát a předklonila se v bocích, aby mohla nechat prsy vklouznout do hlubokých košíčků. Přestrašená pocítila, že v otvorech jsou masivní gumové manžety a musela přitlačit plát na hruď, aby její stlačené prsy pomalu proklouzly skrz otvory dovnitř. Když byly prsy uvnitř košíčků, hrudní plát těsně objal její tělo. Tereza cítila, jak jsou její prsy, nyní uvězněné v lesklých vypouklinách, stále citlivější, jak se v nich začala hromadit krev, držená gumovými manžetami. Lapajíc po dechu se narovnala a pokusila se pohnout trupem, aby se zbavila sevření prsníků. Podvázané prsy byly pro Terezu velmi nepříjemný pocit, ale nezaváhala a nasadila ocelový živůtek do drážky na horním okraji korzetu. Potom se napnula dozadu, aby horní okraj zapadl do dolního okraje obojku a předních okrajů rukávů. Zároveň se uzavřela i mezera podél jejích boků. S hlubokou hrůzou a mizérií Tereza cítila, jak se všechny uzamykací kolíky a západky zasouvají na svá místa. Věděla, že jestli si nepospíší, bude znovu potrestaná neodvratným elektrickým šokem.

Konečnost této chvíle se v ní vzbouřila a s výkřikem hrůzy se celá napnula a pokusila se zbavit toho strašného uvěznění jejího těla a hlavně jejích supercitlivých, ale nyní dokonale nedostupných prsů. Naneštěstí, právě tento pohyb byl potřebný, aby všechny kusy ďábelské skládačky zapadly do sebe a západky zpětných háčků po celém obvodu jejího trupu zaskočily se sérií konečných cvaknutí.

Zděšená, co si to na sebe vymyslela, se Tereza zoufale pokoušela stáhnout ze sebe nepohodlný, tuhý hrudní štít. Dech se jí zrychlil po představě, že celé její tělo je uzamčeno v obleku a že už se nebude moci dotknout vlastní pokožky, ani jemně masírovat svá ňadra. Chtěla se nadechnout na další divoký výkřik, avšak zdálo se, že se okolo ní nemilosrdný ocelový obal ještě více stahuje a stlačuje její hruď. Ale to pouze zjistila, jak pevně je obklopena ocelovým pancířem, který jí společně s krutým korzetem okolo jejích boků nedovolí se zhluboka nadechnout. A to ještě stále nebylo všechno ...

Byla si jistá, že elektrické rány jí neměly ublížit, pouze měly velmi bolet. Tak ji Pán potrestal a přinutil k poslušnosti.

Tereza lomcovala a bušila do kovu, pokrývajícího její hruď ... ale ta již byla důkladně uzamčena.

Nyní nadešla chvíle, aby se projevila další děsivá funkce obleku.

Až doposud byly Tereziiny prsy sice trochu stažené, ale v košíčcích ležely volně. Ale to se mělo dramaticky změnit. Najednou pocítila, jak se okolo jejích prsníků začalo cosi stahovat a podvazovat její krví nalité supercitlivé prsy a tlačit je do lesklých vypuklin na hrudním pancíři. Zakrátko byly její prsy brutálně natlačeny do kovových košíčků a Tereza se, vzlykajíc od bolesti, svíjela v marné snaze zbavit se strašného sevření tenkých kovových pásků. Její prsty bezmocně škrabaly po kovových oblinách, ukazujících její ženskost, ale bez jakéhokoliv účinku. Pomalé stahování smyček okolo jejích prsů pokračovalo a ona cítila, jak jsou její prsníky silně odtahované od její hrudi. Stále a marně vřískala od vzrůstající hrůzy do dokonale funkční gumové výplně v ústech. Když se stahování smyček konečně zastavilo, Tereza stále funěla bolestí a cítila, že její prsy a bradavky jsou naplněné skoro až k prasknutí zadrženou krví. Spustila ruce k bokům, vzdychajíc od strašného pocitu kovových smyček hluboko zařezaných do její kůže. Nemohla udělat nic pro to, aby je uvolnila. Cítila, jak se její napuchlé prsy s každým nádechem nafukují ještě víc a ještě zhoršují nepopsatelné pocity, které prožívala.

Ale byl jí dopřán jen krátký odpočinek. Oblek se znovu projevil svým obvyklým strašným způsobem.

ZZZZAAAPPP!! ZZZZAAAAPPP!!! ZZZ-ZZZAAAPPP-ZZZ-ZZZAAAPP!!!!

"EEEEEAAAAAARRRGGGGHHH!!!! AAAARRRRHHHH!!!"

Tereza se zmítala v křeči, sténajíc od bolesti. Její kovové prsty bezmocně škrabaly po pevně opancéřované hrudi. Další úder se soustředil na její stlačené, napuchlé a citlivé prsy a bradavky. Elektrický proud nemilosrdně pulzoval v bodavých vlnách, zdánlivě zesílený tisíckrát působil na celou plochu jejích prsů, chvějících se v jejich ocelovém vězení. Tereza nevěděla, jestli se jí to zdá jen pod vlivem rostoucí hrůzy, anebo zda jsou elektrické šoky skutečně silnější ... byla si jistá jen tím, že jakkoliv se bude pokoušet, nedostane ze sebe tu hroznou věc.

Na hrudním plátu byly prsy krásně tvarované, ale ty skutečné, skryté pod pevným pancířem, byli dokonale nedostupné. Když se na sebe podívala do zrcadla, viděla dvě malé rychlospojky na místech, pod kterými byly uvězněné její bradavky. Na co je proboha toto...???

ZZZAAAPPPP! ZZZAPPP-ZZZAAAPPP-ZZZ-ZZZ-ZZZAAAPPP!!

"MMMMAAARRRGGGHHH!!! EEEAAAGGGHHG!!! MMMMPPPHHH!!!"

Tereza znovu hystericky vykřikla, ocelové prsty znovu bezmocně škrábaly po nepoddajném pancíři na její hrudi v zoufalé a marné snaze zbavit se těsného sevření.

"Dobře!, dobře! ,... a co mám udělat teď?" plakala Tereza v duchu, netušíc, za co byla potrestaná nyní.

Potom jí to došlo.

Spodek ... mezi nohama a zadek. Musí dát na sebe i to! Skoro nevidíc pro slzy a na konci s dechem od neustálých pokusů křičet, zdvihla další kus obleku, který měl uvěznit její rozkrok a zadek. Ve skutečnosti to byl pás cudnosti a ona si s hrůzou uvědomila, že když ho namontuje, bude úplně uzavřena v obleku a nebude mít žádnou šanci se z něj dostat.

Na vnitřním povrchu jinak hladkého ocelového dílce byly strategicky umístněny dvě rychlospojky. Kov byl zřetelně silnější a úplně neohebný. Tereza, přestrašená představou, že za chvilku bude oblek kompletní, si přála, aby poslouchala Pána a jeho pokyny. S hlubokým odporem vstoupila do kovových kalhotek. Vypadalo to, jako spodní díl plavek, jen vyrobený z lesklé oceli. Otřásla se strachem, když se ohnula, vytáhla si kovové kalhotky k pasu a pokusila se napasovat je k dolnímu okraji korzetu a vrchu svých vysokých lesklých bot. Z nějakého důvodu západky nezaskočily do drážek ani, když kalhotky přitlačila o okraj korzetu. Studená hrůza jí sevřela srdce, protože věděla, že jestli díl nebude uzamčen, dostane další elektrický šok. Kdyby se jí nepodařilo zamknout poslední kus, šoky by pokračovaly a ona by se nemohla zbavit ostatních dílů. Nevěděla, jestli by přežila pokračující elektrické mučení jejích uvězněných prsů nebo hlavy.

Tereza zápasila s kovovými kalhotkami, snažíc se je spojit s korzetem dřív, než bude znovu potrestaná. Ale všechna její snaha byla marná, přestože její kalhotky pevně sevřely podbřišek a její ohanbí a zadek a byly pevně přitlačeny ke kovu ostatních částí. Kalhotky stále nebyly zamčeny, i když se o to pokoušela podle návodu znovu a znovu. Když zase vzala papír do ruky, všimla si malé, dosud neotevřené krabice. Tereza ji vyndala, a když ji otevřela, našla v pěnové výplni dva velké, zakřivené pochromované penisy. Jeden byl skoro 20 cm dlouhý a aspoň 4 cm silný! Druhý byl též zakřivený a u široké základně se zužoval.

Tereze se zastavilo srdce a vzápětí se divoce rozbouchalo. Instinktivně tušila, proč kalhotky nešly zamknout. Posbírala rozházené stránky návodu a za okamžik se její obavy potvrdily.

Vaginální i anální zařízení musí být nainstalováno doprostřed krytu spodní části těla dříve, než bude tato část spojena s ostatními díly obleku. Vaginální zařízení je navrženo tak, že umožňuje odstraňování přebytečných tekutin z uživatelova organismu přes ventil. Kryt ventilu je přiložen. Po připojení příslušné hadice může být vykonána hygiena uživatelových tělesných dutin, anebo mohou být aplikovány potřebné medikamenty.

Anální zařízení je podobně jako vaginální vložka, navrženo tak, aby umožňovalo řádné vykonávání tělesných funkcí uživatele. Zařízení je vybaveno odnímatelným jádrem, které může být vytaženo. Při vytaženém jádru je možno vykonat u nositele střevní sprchu (klystýr), anebo jen eliminaci tělesných odpadů.

Vytažení jádra se provede pootočením vnějšího krytu jádra o čtvrt otáčky kterýmkoliv směrem. Tím se uvolní vnitřní zámky. Jádro může být vytaženo.

Krytka může být od jádra oddělena otočením o jednu otáčku proti směru hodinových ručiček.

Jádro je neoddělitelně zavěšeno na krátkém pojistném řetízku.

Krytky ventilů na vaginálním i análním zařízení musí být nasazeny vždy, vyjma času, nutného pro vykonání hygienických úkonů.

Hadice s koncovkami na připojení na vaginální a anální zařízení jsou přiloženy.

Tereza nikdy skutečně nepoužila vibrátor, zvlášť takovýchto obrovských rozměrů. A teď bude přinucena dát do sebe i anální kolík! Samozřejmě než ji Pán zamknul do pásu cudnosti, čas od času si hrávala s vibrátorem, ale nikdy ji nenapadlo, že něco takového jednou bude zamčeno v jejím těle. Při představě, že obrovské kovové penisy budou v ní a ona je nebude moci vyjmout, skoro omdlela vzrušením smíšeného se zděšením.

A nyní věděla, že bude přinucena přesně to udělat.

Vzala do ruky monstrózní kovový penis, určený na vniknutí do její kundičky a prohlížela si jej v nejistotě, zda dobře chápe. Potom se podívala dolů, na nepohodlně široký ocelový pás mezi svými stehny. Byly tam dvě skupiny po třech dírkách a Tereza instinktivně tušila, na co tam jsou. Podívala se na základnu jednoho i druhého penisu. Na obou dvou bylo trio kolíků. Jeden silný a dutý ve středu a dva při okraji. Polohy kolíků byly rozdílné a spolu s otvory na kalhotkách určovaly, kam bude který penis pasovat a v jaké poloze. Podívala se znovu na otvor ve středním kolíku a pochopila, co to znamená ... a z té myšlenky se otřásla. Znovu si přečetla návod a došlo jí, že oba dva penisy jsou navrženy tak, aby je mohla mít v sobě i delší čas. A také věděla, že již není návratu a ona se musí uvěznit v obleku, ať se jí to líbí nebo ne. S pocitem beznaděje přitlačila základnu penisu na její místo ve středu kalhotek.

KLIK!

Držel tam pevně, a když se jej pokusila potáhnout, ani se nepohnul. Třesoucíma se rukama vzala anální kolík a zkusila jej stejným způsobem namontovat. Několik sekund jí trvalo, než našla správnou polohu a zasunula kolíky do otvorů.

KLIK!

...::: Tip pro Vás: ElectraStim - dildo Depth Charge :::...
Sexshop Sexujte.cz

Tereza se podívala na dva ďábelské výčnělky, připevněné na 5 centimetrů širokém pásu kovu, který bude brzy mezi jejíma nohama. Zasténání hlubokého zoufalství zasyčelo skrz dírky v masce, když si vyděšená Tereza představila, jak se bude cítit, až ty věci budou v ní. Věděla, že nemá na výběr a tak vzala z malé krabičky tubu s lubrikačním gelem a natřela oba umělé penisy.

S pocitem hrůzy začala tlačit silný přední penis do pochvy, zhluboka dýchajíc přes malé dírky v masce. Pomalu vytahovala kovové kalhotky nahoru, až pocítila, jak se konec análního kolíku opřel o její zadeček.

"Bože !" pomyslela si, funíc hrůzou "fakt nevím, jak tohle do sebe dám!"

Silně se zakousla do gumy v ústech a pevně potáhnula kalhotky nahoru. Cítila, jak se nos análního kolíku posouvá hlouběji a hlouběji do jejích útrob, bolestivě roztahujíc její panenský zadeček. Přední penis se stále hlouběji zasunoval do jejího lůna a Tereza měla pocit, že je na vibrátoru doslova nabodnutá. Konečně se nejširší část análního kolíku protlačila přes její zadek a svaly svěrače se sevřely okolo zúženého krčku. Vydechla od úlevy, že je to celé uvnitř a cítila, jak je mezi oběma obrovskými kovovými vetřelci stlačená tenká stěna mezi jejími dolními dírkami. Bylo to strašně nepohodlné...!

Dolní okraj korzetu a kalhotky však ještě nebyly spojeny. Ale když si zkusila stáhnout kalhotky zjistila, že pancíř na jejích bocích se již spojil s kalhotkami. Už se nedaly vysvléknout. Pomalu a opatrně si sedla, aby porozmýšlela, co dál a byla překvapena, když se okraj kalhotek hladce zasunul do drážky na spodním okraji korzetu a západky zaskočily se sérií tichých cvaknutí.

Horší však bylo, že rozšířená základna penisu se zasunula do štěrbinky a široce jí roztáhla pysky. Vrcholem bylo malé vyklenutí, vytvarované na vnitřní straně kalhotek, které se pevně přitlačilo okolo jejího klitorisu. Když to ucítila, pokusila se pohnout podbřiškem, ale bezvýsledně. Malá kopulka byla navržena přesně na to, aby dokonale izolovala centrum její ženskosti od světa. Tereza sáhla dolů a lehce zacvakla přední část a potom s těžkým srdcem zatlačila boky kalhotek na čekající kolíky. Když se postavila, pocítila celý efekt obleku. Celé její tělo bylo pevně stlačené v těsném, nepoddajném kovovém obalu. Od hlavy až k patě ... Tereza zmizela.

Cítila tísnivý pocit okolo pasu, zadku a vlastně na celém těle. Jakýkoliv pocit dotyku byl pryč a jediné, co Tereza cítila, bylo neúprosné sevření jejího kovového vězení.

Dokud bude mít toto oblečené, určitě nebude masturbovat!

Tereza se svíjela, jak jí to jenom pancíř dovolil, otřásajíc se z pocitu plnosti z podbřišku. Při představě, že tomuto novému pocitu nemůže uniknout, se pokusila plakat, ale ozvalo se jen tichoučké kvílení. Teď měla kompletně oblečen poskládaný oblek a bude v něm muset zůstat bez naděje na únik, až než se její Pán vrátí domů.

Pomalu se odšourala do koupelny, cítíc, jak jsou jej orgány při každém kroku stláčené a masírované tlustými kovovými vetřelci v podbřišku. Se stonáním se pokoušela přizpůsobit svůj pohyb brutálnímu dráždění. Pod pevnou maskou jí po tváři tiše stékaly slzy. Byla nekonečně vzrušená, ale neexistoval způsob, jak by se mohla uspokojit. A tak to zůstane, až dokud nebude propuštěna. Tereza se postavila před velké zrcadlo a podívala se na svůj nový vzhled.

Obraz v zrcadle byl tak ohromující, až Tereze ruka mimovolně vyletěla k ústům s prudkým výdechem. Ze zrcadla se na ni dívala lesknoucí se kovová žena. Tereza od překvapení zamžikala v její těsné masce, ale postava v zrcadle neprojevila ve  tváři žádný pohyb, měla pouze lehký, záhadný úsměv podobný Moně Líze na ústech. Jakoby se oblek těšil, že už je oblečený a není z něho úniku. Chromová dívka se zdála být živá, ale uvnitř byl němý a hluchý vězeň. Tereza zoufale chtěla vykřiknout  na nehybnou kovovou tvář, ale svorky na zubech a silná výplň v ústech ji důkladně umlčely.

Celkový zjev obleku bol nesmírně erotický a jak se Tereza na sebe dívala, byla navzdory hrůze. kterou cítila, ještě víc nadržená.

Pod ocelovými kalhotkami se jí vnitřní svaly trhavě svíraly okolo kovového penisu,  vraženého do jejích útrob.

S chvějivým vzrušením v útrobách sáhla dolů, ale jej ocelové prsty jen bezmocně sklouzly po hladkém kovovém povrchu kalhotek. Třásla se při pocitu dvou obrovských penisů, uvězněných pásem cudnosti hluboko v jejích útrobách. Pod těsným ocelovým krytem se její svaly bezmocně znovu a znovu křečovitě svíraly okolo kovového penisu a další srdcervoucí steny zasyčely z kovové tváře.

Bože !

Strašně se chtěla dotknout svého těla, ale nebylo jí to dovoleno. Byla držena jako absolutně sterilní vězeň obleku. Přesně tak, jak bylo určeno.

Chtěla cítit jakýkoliv dotek ... jakýkoliv! Její ruce se zdvihly k prsům a dotkly se jich... nic! Její vězení bylo dokonalé. Oblek ji držel dokonale oddělenou od světa a potlačoval její lidskost.

Ruce jí znovu klesly do rozkroku a prsty zoufale v marné snaze hmataly po hladkém kovovém povrchu. Nic! Po několika minutách to vzdala. Necítila žádný dotek, jen dvě obrovské kovové tyče, vražené v jejích útrobách.

Tiše vzlykajíc pod lhostejnou maskou, Tereza odešla z koupelny, aby se nemusela dívat na obraz toho, co se z ní stalo. Byla hrozně vyděšená ... ale navzdory tomu si uvědomila, že se jí chce čurat. Vrátila se zpět ke krabici, z rozházených papírů vytáhla tenkou hadici a spěchala zpátky do koupelny. Třesoucími se prsty nasadila rychlospojku na konektor, lesknoucí se uprostřed jejího rozkroku. Když se podívala do zrcadla, uviděla, jak jí dlouhá tenká hadice obscénně visí mezi nohama. červenajíc se hanbou podržela konec hadice nad záchodovou mísou a uvolnila svěrač. Jakmile cítila, že povoluje tlak v podbřišku, v duchu se zasmála nad tím, jak nyní  vypadá ... Právě močila jako muž ...!

Tereza odpojila hadici a se strachem se podívala na druhou hadici, která byla v obalu. Patnáct centimetrů dlouhý kus tlusté gumové hadice měl na jednom konci lesklou kovovou přírubu s bajonetovou spojkou. Nemotorně se natáhla dozadu a na svém ocelí spoutaném zadku nahmatala vyčnívající kryt. Pomalu jej otočila doprava a cítila ve svých útrobách cvaknutí, jak se jádro uvolnilo ze západek. Opatrně vytáhla silnou tyč ze zadního penisu, který zůstal stále pevně zamčený v jejím zadečku. Podívala se do zrcadla a uviděla, jak se jí mezi nohama houpá krátký řetízek s karabinkou na konci, který návod přikazoval zacvaknout do očka ve středu krytu. Po mnohých pokusech konečně dokázala zacvaknout karabinku na její místo.

Cítíc potřebu s pocitem studu vzala silnou hadici a nasadila ji do příruby na svém zadku. Sedla si na záchod a potlačila. Cítila, jak se zmírňuje další tlak v jejích útrobách. Když skončila, chvíli se jí nedařilo uvolnit hadici z příruby, ale když přišla na ten správný trik, šlo to lehce. Bezmyšlenkovitě vzala hadici, umyla ji mýdlovou vodou, vložila nazpět do igelitového sáčku a hodila do spodního šuplíku na toaletním stolku. Otřásla se při pomyšlení, že tento proces bude od nynějška nevyhnutnou součástí její denní rutiny. Tereza cítila, jak těžká krytka jádra zadního penisu, visící na řetízku, naráží do jejích oplechovaných stehen. S povzdychem se pracně natáhla dozadu a po několika pokusech zasunula jádro zpět do otvoru, až dokud krytka nezapadla na své místo.

"Bože..." vzlykala v duchu "jsem takto zamčená na 10 dní! Já to nevydržím ... Ať se stane cokoliv ... prosím, prosím, prosím, ... ať se Pán vrátí domů dřív...!"
Tereza uvažovala, jak zavolat Pánovi ... ale jak by mu to řekla? Ústa měla dokonala zacpaná a zamknutá... A počítač byl zamčený a ona ani neznala heslo...

Hrozně ji bolely nohy, stažené v úzkých botách s vysokým podpatkem. Nechtěla si ani představit, jak ji budou bolet za 10 dní ... Pokusila se promasírovat bolavá lýtka, ale její ocelové prsty jen tak sklouzly po tvrdém povrchu bot, držících její chodidla v kruté poloze. Zdálo se jí, že ji oblek na lýtkách svírá pevněji, než předtím ... aj na stehnech, ramenou i předloktích... Proč... ?

"Já to takhle nevydržím...!"

Elektrické šoky přestaly ... ale za jakou cenu? Ještě to nebyly ani dvě hodiny, co byl oblek kompletně uzavřen a uzamčen a Tereza z toho již pomalu ztrácela rozum. Ještě nikdy se necítila taková stísněná. Neměla vůbec žádnou kontrolu nad vlastním tělem. A navíc, penisy v kundičce a v zadku ji pomalu přiváděly k šílenství, hlavně při chůzi. Prakticky každé dvě minuty zoufale škrábala po nepřístupném rozkroku a plechových ňadrech, snažíc se osvobodit. Samozřejmě, že se jí nemohlo podařit uvolnit plechový popruh, hluboce zařezaný mezi nohama a tím ani žádnou další část obleku.

Toto byl fakt nejúčinnější a nejbezpečnější pás cudnosti, jaký byl kdy navržený.

Kovový oblek teď pokrýval celé její tělo v jednom celistvém kusu a vždy, když se podívala do zrcadla, zamrazilo ji...

"Cobudu teď dělat ... co s tímto budu teď dělat... !?"

Po dvanácti hodinách potlačovaných pocitů už Tereza nezvládala boj s hysterií. Zhroutila se na zem v křečovitých pokusech strhnout ze sebe tu strašnou věc. Všechny její snahy byli marné. Její prsty, uzavřené v kovových rukavicích nijak nemohly překonat těsně přiléhající části obleku. Jen tiché syčení z otvoru mezi rty chladné kovové tváře naznačovalo hysterické výkřiky uvnitř ocelové kukly. Po hodině marného boje zůstala vyčerpaná nehybně ležet na zemi a její tichý pláč nedokázal překonat masivní výplň v ústech. Tak i usnula a vzbudila se, až když její útroby znovu potřebovaly úlevu.

Úplně dezorientovaná a zmatená z pocitu sevření ze všech stran se nervózně zavrtěla ... a zjistila, že se jen ztěžka hýbe, uzavřená v tvrdém obalu. Že má ústa plné něčeho, co nemůže vyplivnout. Když se pokusila hmatem zjistit, proč to tak je, zjistila, že se neodkáže dotknout svých úst. Když se pokusila sednout ... zjistila, že ji nohy poslouchají jen pomalu a neochotně. A vůbec nic neslyšela.

"Co se mi to stalo?"

Nemohla pochopit strašný pocit nepohodlí, a když už se jí podařilo si sednout, uviděla své ruce, nohy a celé tělo kompletně uzavřené v ocelovém brnění. Pokusila se uchopit kovový pancíř, který ji svíral, ale ten hravě odolal jejím bezmocným prstům. Paměť se jí pomalu vracela a Tereza se za nehybnou ocelovou tváří znovu rozplakala.

Znova v ní rostl pocit marnosti.

"Já to chci ze sebe dát dolů... Prosím! .. Prosím!... PROSÍM!!!"

Náhodný pozorovatel by viděl kovovou dívku, jak sedí se zkříženýma nohama na zemi a se zaťatými pěstmi se vzpíná ve svém obalu. A slyšel by jen tichoučký syčivý zvuk ...: " Hmmm whmm sss hmms sseee... ssssm! ...ssssm!...SSSSM!!"

Chytila podpatek boty a pokusila se ji stáhnout z nohy, ale velké vibrátory v jejích útrobách v této nepřirozené poloze krutě stlačili její vnitřnosti, vyrazili jí dech a přinutili ji přestat. Zoufale se pokoušela nadechnout, ale pevné sevření nepoddajného ocelového korzetu jí to nedovolilo. Zvenčí nic nenaznačovalo její boj o vzduch, žádný pohyb hrudě při hlubokém dýchání. Jen krátká ostrá zasyčení, vycházející z otvorů v nehybné, klidně se tvářící masky naznačovala, že uvnitř je živá bytost.

"Jsemhermeticky uzavřená... ! A budu se dusit ve vlastní šťávě...!"

Uvnitř kovové přilby se začal ozývat hysterický  křečovitý smích. Tereza se smála a smála, až smích začal opět přecházet v bezbřehý nářek a pláč a další marný útok namířený proti lesklé kovové přilbě. Nikde ani skulinka volného prostoru na celém těle. Nikde žádný volný spoj. Minimální nebo žádný prostor mezi její kůží a lesklým kovovým obalem. Jediné, co cítila, byla těsnost kovu a obrovské umělé kovové penisy v sobě.

„Tohle přece nemůže být pravda, to se mi snad jen zdá!“ naříkala v duchu, když, držíc svou kovovou hlavu, se snažila ji sundat ze své vlastní hlavy.Kdyby se podívala, tak by při tomto zápasu mohla vidět odlesky světla ze svého kovového pancíře na tmavé ploše televizní obrazovky. Byl to děsivý pohled na tuto „věc“, bojující o sundání části ze sebe sama. Mohla by téměř vidět svým všímavým zrakem zrcadlící se oříznutý obraz „věci“. Ořezaný obraz, ukazující její kdysi rozkošnou, tvář uvězněnou uvnitř tohoto kovu, s rysy pokřivenými od toho, jak ji ta věc nenechá ze sebe uniknout. Kovová dívka se usmívala a smála tomu, jak děvče uvnitř bojovalo a zápasilo a nemohlo se uvolnit z ocelového sevření.

Asi po třiceti minutách se díky vyčerpání uklidnila. Seděla a cítila pouze smysly, které nebyly otupeny nebo umrtveny. Mohla by cítit moč, jak seděla, ale nemohla ji cítit na svém těle. Všechna moč byla přímo odváděna pryč z perforace v jejím rozkroku, ale neprosakovala zpět přes spoje jejího obleku.

Ten fakt byl naprosto výmluvný. Jestliže tekutina nemohla prosakovat dovnitř, oblek byl vodotěsný a byla tedy ve velkém průšvihu. Tato věc dokonce neměla na sobě žádný viditelný zámek. Všechny zámky byly skryté a nepřístupné. Přemýšlela o zámečníkovi, ale nevěděla, co by mu řekla.

„Nářadí, Jan má nářadí venku v garáži! Pily a jiné krámy, rozřežu tu zatracenou věc na mně.“

V tom byla její naděje.

"Ale co když začnou opět ty šoky?" Otřásla se při té myšlence. Ty poslední elektrické šoky byly k nevydržení. A co když to dildo je také elektrické? Zasténala při té myšlence a zakryla si již zakrytý rozkrok kovovýma rukama; bouchala na něj, aby zjistila, jak je to s dildem uvnitř jejího těla.

Ne! Lepší bude ten oblek nechat na pokoji. Byl její a ona věděla, že byl navržen, aby ji držel a ona již neměla víc nad ním kontrolu.

Postavila se a vytáhnula ručník, promočený její močí. Každý krok byl pro ni velkou námahou. Každý pohyb jí neustále připomínal, v jaké situaci se nachází a že ji nemůže změnit. Otřásla se při tom pomyšlení. I když sama sebe neustále ohmatávala v naději, že objeví někde nějakou skulinku, věděla, že ji nenajde. Dokonce i její pupík byl dokonale v oceli napodoben a ona cítila, jak ji vyplňuje uvnitř jejího obleku.

Promáčela svou močí místo okolo sebe a věděla, že bude muset očistit koberec před tím, než se Pán vrátí, avšak nejprve se sama chtěla očistit od zbytků moče. Cítila vlhkost v rozkroku pod krycím štítem. Brzy však zjistila, že se k vlhkosti uvnitř obleku nedostane.

Vzpomněla si na výstupek na horní části helmy. Cítila jej pod svými vlasy a podařilo se jí ho najít když o něj zaťukaly její ocelí pokryté prsty. To by mohlo být to, co by mohla použít.

Vrátila se zpět do obývacího pokoje a znovu si přečetla návod. Ale nic tam nebylo. Pohlédla do krabice, kde ještě zbývaly nějaké části obleku, a objevila hadičku se zakončením, které vypadalo, že by se hodilo na výstupek. Druhý konec byl opatřen zahradní propojkou, jakou lze najít na zahradní hadici.

Nasadila hadici na horní část helmy a zjistila, že tam pasuje. Stáhnula ji a dívala se zpět do krabice po návodu.  Tam byl malý útržek papíru. Přinejmenším tam byla dokumentace u každé části.

Hadice může být připojena k jakémukoliv vodovodnímu kohoutku. Natáhněte hadici k hlavě a připojte uzávěr k výstupku na horní straně helmy. Pusťte vodu s požadovanou teplotou a nechejte nádobku s mýdlem celou vytéci, což bude po pěti minutách. K vysoušení může být požito sušičky, taktéž připojené k výstupku.

Našla nádobku s mýdlem a vložila ji na označené místo. Propojila hadici a pustila jemný proud vody do obleku. Po chvilce jí začala vytékat voda štítem v rozkroku a malé praménky jí stékaly po vysokých podpatcích jejích bot.

Byl to první příjemný pocit kromě vnímání oceli na její kůži od včerejška, kdy to všechno začalo. Voda jí stékala přes oči a postupně protékala dolů po její kůži uvězněné uvnitř obleku. Zavřela oči, aby jí do nich netekla voda. Chtěla otevřít svá ústa  aby voda mohla do nich natéci, avšak její rty byly těsně přimknuty k vnitřní straně masky. čelisti masky pevně přimykaly její ústa k držáku, který fixoval kouli v jejích ústech.

Voda stékala uvnitř obleku. To dráždilo její prsy, protože voda si našla pár skulinek mezi jejím tělem a oblekem. Mohla udělat trošku prostoru pro stékání vody chvilkami mezi výdechem a nádechem v místech, kde byla přimknuta její kůže k oceli, která by to jinak neumožnila.

Poté, co skončilo vymývání, připojila na výstupek sušičku a všechna zbylá voda byla vytlačena z obleku ven. Zakrátko její kůže absorbovala tu trochu vody, která v obleku zbyla.

Po vysprchování jejího obleku, Tereza seděla v obývacím pokoji uprostřed smetí z pěnových výplní, které obalovaly části obleku, který teď obaloval ji samotnou. Byla v šoku. Tereza začala chodit sem a tam. Nemohla přijít na to, jak z toho ven. Zkusila se obléknout do nějakých džínsů, aby se pokusila alespoň částečně zakrýt něco ze svého kovového těla a udělat ze sebe zase člověka, jenže nemohla prostrčit své nohy skrz nohavice kalhot s těmi podpatky, které měla uzamčené na svých nohou. Tak to vzdala, přešla k hraně postele a usedla s rukama složenýma v klíně.

„To nezvládnu. Zešílím tady a ještě nebudu moci odejít. Bože prosím Tě udělej zázrak. Jestli tu věc ze sebe někdy dostanu, tak už ji nikdy na sebe nedám zpět.“

Hodiny klidně tikaly, oblek zůstával stále uzavřený. Slunce se sklonilo k západu a  ona se přinutila jít spát.

...

Soudní síň byla plná cizích tváří, lidí, které nikdy předtím neviděla. Seděla na lavici obžalovaných vůbec si neuvědomujíc, z jakého zločinu je obžalována, ale seděla tu jako obžalovaná. Vedle ní seděl její obhájce s šedou, neurčitou v podstatě neviditelnou tváří.

Soudcovo kladívko tvrdě dopadalo na stůl s kovovým bouchnutím při každém jeho úderu.

KLAK

KLAK

KLAK

Jakoby vykoval nějakou zlou spravedlnost ze své židle do celé soudní síně.

„Terezo Hendersová“ zahulákal soudce.

Její právník do ní strčil loktem. Ustrašená vstala, připravená čelit obviněním.

„Byla jste shledána vinou ve věci obvinění proti Vám. Chcete něco říci na svou obhajobu,  než nad Vámi vynesu rozsudek?“

Podívala se na svého právníka, aby jí poradil a uviděla, že je to Jan. Mohla by být zachráněna. Jan by nedopustil, aby se jí cokoliv stalo. S pocitem větší důvěry, když byl Jan na její straně, začala hovořit.

„Vaše Ctihodnosti. Obávám se, že si nejsem vědoma ničeho, z čeho mně obviňujete. Mohl byste mi znovu přečíst mé obvinění?“

Soudce na ni pohlédl s netrpělivostí.. "Slečno, chcete mi snad říci, že po celou dobu, co zde sedíte na lavici obžalovaných u tohoto soudu, jste nevěnovala pozornost tomu, co zde bylo řečeno obžalobou v tvrzeních proti Vám a nebo Vaší obhajobou?"

Nevěděla, co na to má říci. Byla souzena. Měla by tedy vědět, jaké obvinění je proti ní vzneseno. Jestliže tady je od začátku celého soudního líčení, tak proč to neví? Byla z toho celá zmatená.

„No tak tedy dobře, ale jestli posloucháte pouze nyní, co Vám říkám, pak jste tedy skutečně ve velkém problému.“ řekl soudce a zamračil se. „Byla jste obviněna z neuposlechnutí svého Pána.“

Tereza si povzdechla.

"To je skutečně závažné obvinění. A je zde mnoho bodů obžaloby proti Vám."

Tereza zatřásla hlavou. Tak či onak se jí tato obvinění zdála přehnaně odporná a nechtěla, aby z něčeho takového byla obviněna. Byl to krutý trest za její neposlušnost vůči Pánovi a začala mít velké obavy.

Ale její Pán ji přece ochrání, či snad ne? Ulevilo se jí ale jen trochu.

„Jako její Pán“, soudce pohlédl na Jana, "jaký trest  pro tuto velmi neposlušnou otrokyni byste si myslíte, že by byl vhodný?“

Tereza pohlédla na Jana a usmála se, ale Jan se vůbec neusmíval a tak i její úsměv se vytratil.

„Doživotní vězení, Vaše ctihodnosti.“

Chtěla říci „PROč?“, ale všechno, co z vyšlo z jejích úst bylo „PR?“ A její ústa byla vyplněna něčím tvrdým a hladkým.

„Soudní líčení je skončeno.“

Nemohla se ani pohnout.

„Tak a je to. To je rozsudek soudu o tom, že je odsouzena k doživotnímu vězení?“

Otočila se na soudce, ale cítila, že je již do něčeho uzavřena. Její zrak zeslábl. Místnost se zdála tmavší a její šaty se zdály tuhé a neohebné. Její podpatky se zdály jiné. Ještě před momentem měla střevíce, které normálně nosila, ale nyní cítila, že má boty s podpatky, a to extrémně vysokými.

Podívala se dolů, aby zjistila, proč se její boty tak změnily. Uviděla dlouhé stříbrné zužující se nohy přecházející plynule do velmi sexy vypadajících bot s velmi vysokými podpatky. Její pohled sledoval nohy směrem vzhůru, kde byly připojeny ke kovem pokrytým bokům a pánvi. Další co, uviděla ležet na stole, byly kovem pokryté dlaně a paže. Všechno to kovové vypadalo jako by to bylo z jednoho kusu chromu.

„Bez možnosti podmínečného propuštění?“

Její rozum se bouřil proti tomu, že toto má být její vězení.

"Celý život! Ale to snad ne!?"

Pokoušela se říci něco mimořádného na svou obhajobu. Ještě nikdy nebyla taková možnost. A teď, když se jí taková šance naskytla, tak nemůže mluvit, protože má ústa zacpaná. Umlčená navždy?

„Vězeňkyně si může vzít své vězení sebou kamkoliv bude chtít, ale nikdy se z něj nedostane.“ řekl soudce. „Rozsudek je konečný a případ je tímto definitivně uzavřen. Tak rozhodl tento soud.“

"Néé, POčKEJTE! PROSÍÍÍÍÍM! Je mi teprve třiadvacet let! Co je to za stáří ve třiadvaceti!"

Jan jí něco říkal, ona však spěchala k soudní lavici, jenže její pohyb byl těžkopádný a omezený. Cítila, jak padla na kolena před soudcem na vydlážděnou podlahu a i přes její kovovou hlavu Tereza slyšela jejich cinkavý zvuk úderu.

„Slečno, teď už Vám žádný dobrý skutek nepomůže. Soud jednou rozhodl a to se nedá změnit. Strážný, odveďte vězeňkyni ze soudní síně.“

Chtěla zůstat stát uvnitř, protože věděla, že když ji vyvedou ven, bude to definitivní. Ale vynesli ji i s jejím brněním ven ze soudní síně dolů do vestibulu. Všichni lidé okolo se jí posmívali. Nebyla jen uvězněná, ale i zhanobená, nikdy nebude moci skrýt tuto hanbu. Všichni lidé okolo si z ní utahovali a vysmívali se její nepříjemné situaci.

Stráže došly ke dveřím soudní budovy. Otevřely je a Tereza byla nemilosrdně vyhozena na schody před budovou. Všichni lidé na ulici se zastavovali a zírali na ni, jak tam leží na schodech. Byla zrudlá studem, ale nikdo to nemohl vidět. Pak si lidé začali navzájem mezi sebou šuškat. Jiní se smáli. Jedna žena přitáhla děti spěšně k sobě, jakoby se Tereza pokoušela některé z nich unést. Byla hrozně ponížená.

Nejrychleji jak jen mohla, se postavila a zkoušela se vrátit dovnitř budovy, avšak dveře byly zamčeny. Začala plakat a vyděšeně pozorovala okolí. Byl tam Jan, stojící na tři kroky od ní.

Opatrně přešla ve svých trvalých botách krátkou vzdálenost ke svému Pánovi.

Chtěla říci: „Proč?“, jenže to nešlo.

„Snad mne příště poslechneš!“ řekl jí nevšímavým a bezcitným hlasem.

...

Vzbudila se námahou a pláčem, které jí přinesla tato noční můra. A pomalu si začala uvědomovat, že to všechno byl jen sen. Jenže pak byla zasažena příšernou hrůzou ze zjištění, že úplně všechno sen nebyl. Byla stále hermeticky uzavřena ve svém obleku, její prosba o nějaký zázrak nebyla vyslyšena. Zkroutila se do klubíčka jako malé dítě a přála si, aby si mohla cucat palec.

Vstala jen kvůli vykonání malé a velké potřeby. Klapot jejích kovových bot se rozléhal, když kráčela po tvrdé dřevěné podlaze, která byla v celém Pánově domě. Seděla na toaletě a vyprazdňovala se. Bavila se nápadem, že jediný způsob, jak se dostat z té věci je čůrat a kadit. Zjistila, že si vlastně přeje, aby byla hromadou lejna.

Jak pomalu ubíhal čas tak zjistila, že dostala hlad a že by se mohla pokusit protlačit čerstvé jídlo otvorem v masce pomocí pumpovací stříkačky. Byla tam spousta polévek, jogurtů a zeleniny, která by mohla být v domě čerstvá. Šok za těch sedm dnů, kdy byla uvězněna ve svém obleku, pomalu mizel. Mezitím také stačila zničit všechny nože na máslo a ploché šroubováky, jak se snažila odlomit aspoň kousek ze svého obleku. Vždy, když zaútočila na oblek, byla potrestána elektrickými šoky do své pochvy, slabin a ňader, dokud toho nenechala.

Sedmý den ukončila všechny své pokusy. Rozhodla se počkat. Nemohla vyjít ven v tomto stavu a doufat, že by někoho její zjevení natolik vyvedlo z míry, že by se jí pokusil zachránit. Ani by mu nebyla schopna nic říci, byla by ničena elektrickými výboji uvnitř jejího obleku, zatímco by se jí on pokoušel najít způsob, jak ji dostat ven z jejího vězní. Byla přesvědčena, že by stejně jakékoliv úsilí o její záchranu stejně selhalo. Instrukce k obleku upozorňovaly, že jeho nositel jej nemůže sám sundat. Předpokládala, že konstruktér obleku předpokládal, že si nositel obleku bude chtít vzít někoho na pomoc.

K vysvobození z té odporné věci jí určitě nepomůže pouhé bědování.

Ale Nééééé! On to musel zkoušet a vědět kam až se dá zajít.

"A když si to ujasnil, myslíš si, že Tě v tom nechá jít ven?" Ta myšlenka ji vylekala, ale nápad stále přetrvával. Důvod, proč byla ta věc navržena tak, jak byla, byla dovolit jí jíst, čistit se a vyměšovat. Poznala, jakým způsobem přemýšlel. Ona o něco požádala a on jí to splnil se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Málokdy domyslela důsledky svých činů nebo přání. Následkem toho mnohokrát trpěla – jako například nyní. Jak by teď ráda vrátila čas nazpátek. Věděla, že klame sama sebe, když si namlouvá, že by stačilo vrátit jen posledních deset dnů.

Kdyby se to Tereze nebývalo líbilo, dobře věděla, že by mohla odejít. Tušila, že by odešla se svým majetkem. Od té doby to byla jediná věc, kterou vlastnila a mohla by odejít s ní. Ale bylo by neporušené na jejím těle a neměla by žádnou možnost, jak se z toho dostat. Když protestovala a vyhrožovala, že odejde, věděla, že by se již nemohla vrátit zpátky. Dokonce i vlastní zápisky dosvědčovaly, že to byla její vůle. Neměla by žádný důkaz, že neschvalovala design. Ne, když Jan řekl, že to na ní zůstane celý rok, tak by to musela přetrpět. To byla její jediná šance.

Celá roztřesená se rozhodla uklidit nepořádek, který tvořily roztroušené nástroje a kousky balicí pěny, které se povalovaly po celé místnosti od té doby, co si oblekla na sebe tu věc. Dům bylo třeba uklidit, než se John vrátí. Věděla, jak to musí vypadat, aby to bylo v pořádku. Může být v nesnázích, ale aspoň může zmenšit svůj trest. Poskládala pečlivě všechny obaly a pokyny do krabice. Jan bude chtít pravděpodobně číst instrukce k jejímu vyjmutí z obleku, až ji bude chtít z obleku dostat ven.

Tereza poskládala úhledně do krabice všechny výlisky a ostatní věci, které upevňovaly její kovovou kůži. Přitom její kovová ruka klepla o něco tvrdého v krabici. Zašmátrala v krabici a našla malou plastovou černou krabičku. Nahoře četla nápis:

DůLEŽITÉ!

Srdce jí stouplo až do krku.

...::: Tip pro Vás: Roztahovací tyč s pouty :::...
Sexshop Sexujte.cz

Jan zachrastil svými klíči v zámku a ani jej nepřekvapilo, že byly odemknuté. Vkročil do obrovského nepořádku. Podlaha byla poseta nářadím a pilkami, kladivy a šroubováky, dokonce uprostřed haly ležela i zahradní motyka.

V koutě byla na podlaze sesunutá pochromovaná postava ženy. Její světlehnědé vlasy jí splývaly přes její tvář, kterou si držela v dlaních. Ačkoliv to nemohl vidět, věděl, že jsou také pokryty ocelí.

Přešel k ní na druhou stranu haly. Mohl by říci, že uvnitř té věci plakala. Někdy byl její výcvik tvrdý. Ale to je učení vždycky. Když Pán něco řekne, poslechneš nebo musíš počítat s nepříjemnými následky.

Překročil ji. Nepodívala se nahoru na něj a on se obával, že ví proč.

„Moje milá, jak pěkně Ti to sluší!“ prohlásil silným hlasem. Věděl, že má nyní potíže s tím, cokoliv uslyšet.

Rozvzlykala se ještě více při jeho slovech. Její ocelové brnění ji trápilo tím, jak omezovalo její dýchání jen na pískavé syčení, jak proudil vzduch dovnitř a ven skrz otvory v masce.

Sklonil se a zvedl její bradu tak, že se na něj musela podívat. Zahanbeně a v obavách trhla hlavou zpět. Jemně přejel rukou po štíhlé ocelové noze tak, že to musela zpozorovat. Ve skutečnosti chtěla tu ruku cítit přímo na svém těle a to v ní vyvolalo opět bezbřehou panickou hrůzu. Popadla jeho ruku a natáhla ji ke své ocelové tváři. Začala ji očichávat. To byla jediná možnost, jak se k němu za dané situace mohla přiblížit.

Pozvednul ještě jednou k sobě její tvář a tentokrát ji již tak nechala. „Jsi připravená začat poslouchat mé příkazy?“ zeptal se jí.

Divokou gestikulací přikývla, že ano. Bylo to poprvé, kdy tu věc viděl celou složenou a musel uznat, že to byl docela mistrovský kousek. Dokonce část helmy, z níž vycházely vlasy ven z obleku, byla skvěle provedena. Vlastně to byl docela děsivý pohled vidět všechen ten kov obživnout.

„Já tomu nerozumím, Terezo.“ Ale rozuměl. Věděl přesně, co mu zkusí říci. Kousek od ní ležel na podlaze kousek papíru. Byl z malé černé krabičky, kterou našla před třemi dny při uklízení. John jej zdvihl a začal číst.

 

UZAMYKACÍ SYSTÉM - INSTALACE BATERIÍ

Uživateli tohoto obleku, MUSÍTE se řídit pokyny, uvedenými níže, DřÍVE, než bude definitivně uzavřena přední část masky k helmě/zadní části.

čTěTE VŠECHNY INSTRUKCE PřED INSTALACÍ TÉTO JEDNOTKY!

VŠECHNY uzavírací systém celého obleku vyžaduje energii z těchto baterií, aby se mohly provozovat spouštěcí funkce. Pro zajištění ochrany celého uzamykacího systému a jeho celistvosti, tyto baterie jsou jediné napájení pro zámky, a musí být nainstalovaný v jejich přihrádkách na lícní části obličejové masky předtím, než je tato uzavřena a uzamčena.

Toto napájení není INSTALOVANÉ!

Neuzamkněte obličejovou masku k helmě, dokud tyto napájecí články nejsou nainstalovány!

Obličejová maska může být uzavřena i bez napájecích článků. AVŠAK pokud se tak stane, žádný ze zámků pak nemůže být otevřen, protože nemá napájecí energii k aktivování uzamykacího systému.

 

Jan se na ni ohlédl, aby viděl její bezvýrazné, zrcadlící se čočky, ukrývající Tereziiny vytřeštěné očí, které ale on samozřejmě nemohl vidět, protože byly skryté za tíživou ocelí masky v prázdných, krystalových očních otvorech. Ocel byla samozřejmě neproniknutelným úkrytem její znehybněné, deformované tváře a lesk čoček před jejíma očima byl jenjednosměrný, dovolující Tereze pohled na svět; i když ji hrozně omezoval v jejím vidění díky pouze tenkému výřezu v krystalu.    Nikdo nemůže vidět a sledovat její prosebné a zoufalé oči. Věděl, že doufá v zázrak.

"Ty jsi nedala do uzamykacího systému baterie, že?!" zeptal se tiše.

Pomalu pokývala svou hlavou a natáhla svou krásnou, stříbřitě opancéřovanou ruku, a pak postupně narovnala své ocelové prsty. V dlani její kovové rukavice byly dvě malé, silné, kulaté baterie.

"Jak jsi je dlouho držela?" zajímal se.

Jak dlouho se ujišťovala, že jsou zabezpečeny před ztrátou, dokonce i teď, když už bylo pozdě? Samozřejmě byly zajištěny mimo oblek a Tereza je zoufale zkoušela nějakým způsobem dostat dovnitř.

Zastavil se, potřásl hlavou a poodstoupil o několik kroků. Plazila se k němu, ocelovými koleny lehce klouzajíc po tvrdé dřevěné podlaze, pak v zoufalství objala jeho nohy a on tak mohl ucítit její ustrašené chvění v jejím osobním vězení. Nyní se musela chystat zaplatit cenu ... a to cenu nejvyšší.

 

"Teď to máš." řekl tiše, dívaje se na ni směrem dolů.

"Obávám se, Terezo, že opravdu není ŽÁDNÝ způsob, jak Tě z toho dostat ven. Ty víš, co se stane, jestli senzory zjistí nějaký neautorizovaný pokus o odstranění části obleku. Jestli Tě zkusím dostat něho ven, Ty i já víme, že Tě tím budu mučit docela nemilosrdně a účinně, a proto to ani nebudu zkoušet."

Pomalu pokývala hlavou, pak se postupně sklonila a její horní část těla se otřásala potlačovaným vzlykotem nad děsivou beznadějí z toho nepřetržitého věznění.

"Terezo, byl jsem si jistý, že oblek byl skutečně zajištěn proti nesprávnému použití, ale Tobě se podařilo obejít všechna bezpečnostní opatření. Teď se musíš naučit žít s tím, že budeš uvězněna uvnitř tohoto obleku a to na dlouhou, dlouhou dobu ... vlastně do konce svého života."

Při těch slovech potřásala svou hlavou tak silně, jak jí to jen dovolil odpor jejího kovového límce, připevněného k řetězu, kterým byla přivázána. To, že jej nosila a že s ním byla běžně přivázána, ji nepřekvapilo. Tím, že byl přivařen k zadnímu oku na jejím obojku, nebyla schopna uniknout skutečnosti, že bude ovládána tímto způsobem. Jediná věc, kterou mohl udělat, bylo uvolnit zámek na konci řetězu a zkrátit na délku, kterou bude považovat za vhodnou, o čemž se měla brzy přesvědčit.

Tereza stále ještě klečela, svíraje jeho nohy stále silněji, divoce jimi třásla, načež před ním sepnula své ocelové ruce do zbožného gesta, mlčky a žalostně žebrajíc, aby ji vysvobodil z té hrozné věci, kterou měla uzamčenu na celém svém těle. On zatím pohlížel dolů na zlatovlasou hlavu, skloněnou poslušně a kajícně před ním, uvědomujíc si, že jej má ráda i přesto, že ji nechal odsoudit sebe samu k takovému osudu.

 Když její prosba o vysvobození nebyla vyslyšena, neohrabaně začala manipulovat s jeho zipem na kalhotách, pak s jeho opaskem, aby mu sundala kalhoty a aby tak mohla zkusit všechno, o čem věděla, že by jej mohlo vzrušit a čím by jej mohla svádět, v zoufalé naději , že zlomí  jeho odpor a přiměje ho k odhalení nějakého utajeného způsobu, jak se dostat z tohoto pekla, které si sama připravila.  K její smůle, jak jí vysvětlil, žádný takový způsob neexistoval.

Uchopil její ruce. Kov byl teplý od styku s její kůží.

"Tohle již nikdy nemůžeš mít." řekl jemně. "Bez baterií pro uzamykací systém ani já nemohu otevřít oblek. Budeš se muset naučit žít s vědomím, že zůstaneš uzamčená uvnitř."

"Jak jsem řekl, nepřeji si Tě vidět více ukázněnou, než jsi teď, nebo jindy, když cítím potřebu Tvé nápravy, ale Ty víš, že budeš muset udržovat baterie nabité, abys nebyla trestána ještě víc. Dostala jsi výchovnou lekci, když sis oblekla oblek bez mého souhlasu.

Tereza pokývala hlavou, jak jen jí to její obojek a helma dovolily. Doposud totiž stále doufala ... modlila se ... že zná nějaký trik k jejímu vysvobození, ale nyní poznala, že pro její vysvobození je stejně bezmocný, jako ona, protože baterie uzamykacího systému nebyly na svém místě. Vyvrátila se před ním na záda na podlahu, lomcujíc a bušíc sebou na koberci v hysterickém záchvatu zoufalství z nemožnosti se nějak vysvobodit. Její ocelí kryté prsty bušily a škrábaly po silném kovovém pancíři, který ji uzavíral, ale její prsty mohly jen neužitečně přejíždět po jejích ňadrech, štítu v rozkroku a její masce na tváři ... aniž mohla cokoliv uchopit do opancéřovaných rukou a tak všechno zůstalo dokonale zajištěné a nedotknuté.

Několik minut ji netečně sledoval, jak se zbytečně snaží uniknout ze svého věznícího obleku, přičemž dobře věděl, že po celou dobu tam uvnitř křičí, aby byla uvolněna z ocelového vězení.

Nakonec uchopil řetěz, připevněný k zadní části jejího obojku a přitáhl jej k jejím nohám. Ačkoliv byl docela silný, váha obleku včetně ženy, kterou obsahoval, jej překvapila. Právě váha obleku samotného, navzdory rozprostření po celém jejím těle, byla trestem sama o sobě, kterému by nikdy neunikla.

Tereza před ním stála tiše a poslušně, nejistě se kymácejíc na silných platformách a vysokých podpatcích, ale její ramena mu řekla, že stále ještě velice pláče a má skutečné obavy, když jí teď předvedl ještě větší moc, kterou nad ní má.

"Teď už je příliš pozdě plakat nad svou situací, Terezo." řekl klidně, zatímco vydělal klíče ze své náprsní tašky a uvolnil zámek, spojující řetěz jejího obleku s domem.

Klesla do jeho náruče; skončila svůj boj - pro tuto chvíli byla naprosto poražena. Vzal baterie z její ruky a hodil je s kovovým cinknutím do odpadkového koše. Teď už nebyly k ničemu.

Měl v úmyslu ji vzít dolů, do suterénu, tam, kde pro ně byla nejpoužívanější místnost pro hrátky a kde bývala zamčená uvnitř velké, plně funkční cely, kterou postavil před 3mi roky, těsně před tím, než k němu přišla.

Zpočátku tady byla držena za účelem trestu, a když provozovali své hry, ale omezení pohybu bylo teď o to hrůzostrašnější. Teď už to nebylo místo pro svazovací hry. Teď už to mělo být skutečné vězení.

V době, kdy se vězení stavělo, zajistil, že bylo ukryté před ostatními částmi suterénu, a tak bude nyní Tereza jako opravdový, ale tajný vězeň. Nikomu nebude chybět díky skutečnosti, že byla jedináček a její rodiče zemřeli ještě před tím, než se s ním potkala. Ani žádní zvědaví příbuzní nebudou, protože těch několik žilo v klidu v nějakém vzdáleném norském městečku. A po přestěhování k němu postupně ztratila i své přítelkyně. Ani její zaměstnání nebylo zdrojem známých a vzdálení sousedé nepředstavovali žádný problém. Nestýkali se a dokonce nikdo z nich nevěděl, že tu spolu bydlí. Tereza byla na světě úplně sama.

často vtipkoval o její samovazbě a občas ji potrestal touto samovazbou na celý den a noc. Nenáviděla to - být sama, v tichu jen o chlebu a vodě, ale teď, díky svému uvěznění v bizardním ocelovém obleku, bude muset být držena tady. Nemohl by jí dovolit, aby byla vidět na veřejnosti oblečená, jak byla.

Chvíli přemýšlel o tom, jak by měla být Tereza bezpečně spoutaná, když bude v cele a pak se rozhodl. Aby zesílil její pocit uvěznění a samozřejmě také z bezpečnostních důvodů, Tereziin řetěz bude uzamčen k oku ve zdi nad lůžkem v cele a třebaže je dostatečně dlouhý na to, aby jí dovolil pohybovat se v celém prostoru cely, ale bude zase tak krátký, aby nebyla schopna se natáhnout a dotýkat se přední stěny nebo se dostat blízko ke dveřím. Navzdory její již beztak hrozné izolaci a uvěznění, ani ho nenapadlo jí poskytnou tu sebemenší útěchu. Dokonale umlčená nemohla mít ani žádné verbální protesty nebo vzlykáním prosit o propuštění, neschopná vyjadřovat jakékoliv emoce žebrajícími pohledy - to vše mu usnadňovalo omezovat ji tak, jak chtěl.

Jan vytáhnul pro Terezu neznámý dálkový ovladač, kterým aktivoval akustické zatlumení a další propracované schopnosti pro výchovu v jejím obleku a také mu dovoloval ovládat všechny jeho další vlastnosti, z nichž doposud zakusila jenom některé: nejmírnější výcvik a řídící proces.

Stiskl tlačítko a v jejích zápěstích, nad lokty, v jejích stehnech a pod koleny, v jejích kotnících - všude tam se vysunuly silné tyčky z jejich zahloubenin v mírně zesílených končetinách. Každá z nich se pevně otočila kolem svého bodu připevnění v obleku a přitlačila se k netečné vězenkyni a přinutila její ruce a nohy dát k tělu. Silné, krátké tyčky, umístěné nad manžetami loktů, prudce spolu s pořádným cvaknutím jí zkroutily její nadloktí za záda. Těžké cvaknutí západky přišlo v okamžiku, kdy se tyčky navzájem do sebe zasunuly a její ruce byly tak nyní držené v natažené poloze pevně za jejími zády, přičemž její lokty se navzájem téměř dotýkaly. Potom, natáhl každé z jejích předloktí okolo jejího kovovým korzetem zúženého pasu a pak delší tyčky z manžet na jejím zápěstí provlékl ocelovými smyčkami na každé straně ve středu přední strany obleku a tam je zajistil ... přemýšlela, proč je tam dal. Dlaně byly rychle vytlačeny do stran a s pevným cvaknutím se zapevnily v poloze, kdy držely její ruce stranou od jejího pasu, nyní zcela nepoužitelné.

Tereza si jen pomalu uvědomovala, co se děje s jejími končetinami, ale jak se změny dokončily, chvilku zápasila s novým uspořádáním, pak ale stála tiše, dívajíc se na něj s neměnící se klidnou lhostejností na své ocelové tváři. Nicméně uvnitř přilby začala tiše křičet do svého roubíku, když její znehybnění bylo tak bezproblémově a snadno zvětšeno.

Jan si rychle klekl a pak spojil krátké tyčky mezi jejími stehny, tak, že roztáhl její nohy od sebe a zatím, než se stačila vzpamatovat, klesly jeho ruce k jejím kolenům a tlačil je ještě víc od sebe do stran. Další pár tyček, vysunutých ze svých úložných pozic spojil navzájem těsně pod jejími koleny, roztahujíc je ještě více od sebe. O okamžik později se vysunul další pár tyček mezi jejími těsně spoutanými kotníky a tyto byly taktéž spojeny, zanechávajíc Terezu stát s násilně roztaženýma nohama, což ji učinilo ještě více bezbrannou. Nyní, bez ohledu na to, co zakoušela, nebyla by schopná dát nohy k sobě, leda by byla schopna šourat se pomalou chůzí, kterou jí dovolovaly otočné spoje.

Náhle, když si plně uvědomila svá omezení, Tereza obnovila svůj urputný boj proti jejímu náhle zvětšenému poddanství, bojujíc zběsile za své osvobození. Jan sledoval pozorně svou vězenkyni, aby ji stačil zachytit, když ztratila rovnováhu a začala padat. Držel ji ve svých rukou několik dlouhých okamžiků, zatímco se pokoušela vyrovnat se skutečností, že není vězněm jen ve svém obleku, ale také že byla donucena k naprosté bezmoci díky jeho dalším nástrojům. Její ramena se zvedala od rostoucích vln srdcervoucího vzlykání, ale nakonec, o mnoho minut později se uklidnila a stanula v očekávání, co se jí nadále přihodí.

"Jdeme!" řekl hlasitě.

Její hlava se pohnula, sledujíc pohyb volného konce řetězu v jeho ruce, nicméně ona zůstala stát na místě. Jan prudce trhl řetězem a poodešel, dokud se nenapnul a obtočil se okolo jejího krku od upevnění vzadu na obojku. Teprve pak se začala nemotorně pohybovat za ním širokým krokem, vynuceným rozporkami mezi jejíma nohama.

Po několika minutách pomalého pohybu, který by jinak trval jen několik vteřin, on i Tereza dospěli do velké kuchyně. Táhl ji na jednu stranu, aby krátký řetěz dosáhl ke kruhu ve zdi, tak aby nemohla pryč od toho, co pro ni připravoval dalšího. Trvalo mu jen chvilku, než připravil jídlo pro svou otrokyni.

Sáhl do šuplíku a vydělal pružnou, neprůhlednou spojku ve tvaru písmene Y, pak výstupní konec zasunul do otvoru mezi jejími rty a vložil láhev s vodou do držáku na zdi tak, že byla obrácena dnem vzhůru. Z horní části láhve, která byla nyní dole, vedla ještě další trubice, která byla zapojena do dalšího ramene Y- spojky, poslední byla zatím volná. V tomto okamžiku mikrovlnná trouba zapípala a tím Jan věděl, že silná, rosolovitá a výživná polévka byla zahřátá na tělesnou teplotu. částečně vyprázdnil obsah keramické misky do velké stříkačky, kterou Tereza již používala pro své krmení, umístil píst do tubusu a zasunul konec stříkačky do prozatím volné příruby Y-spojky.

Uvolnil svorku na láhvi s vodou a ta začala pomalu probublávat do hadičky k jejím ústům, čímž pomalu podtlakem nasávala polévku a tak obě tekutiny stékaly společně trubicí do jejích úst. Tato směs byla tlačena prostřednictvím otvoru ve výplni jejích úst až do krku.

Tereza škubla hlavou, co mohla, jenže Y-spojka zůstala bezpečně připevněna k její masce a ona ji nemohla nijak odpojit, díky jejímu znehybnění. Musela polykat, protože jinak by se udusila. Pud sebezáchovy rychle převážil a ona díky ocelové trubici v jejích ústech trhaně polykala. Během dalších deseti minut byla donucena jíst a pít zároveň si uvědomujíc, že kdyby ji takto nenakrmil, tak by brzy trpěla dehydratací a podvýživou.

Tereza chtěla být uvnitř obleku ponechaná sama sobě, ale nucené krmení vodou a polévkou brzy změnilo její malomyslnost na nesmyslný odpor. Jenže stejně nemohla nic dělat, aby tento potupný proces krmení zastavila nebo se mu vyhnula a tak nakonec krmení skončilo a nenáviděná výbava byla odpojena. Nechal ji přivázanou ke zdi, aby se mohla jen bezmocně dívat na to, jak si pro sebe připravuje voňavou večeři a pak si na ní u stolu s gustem pochutnal.

Dobře věděl, jak se jí sbíhají sliny v jejích ústech, vyplněných roubíkem, protože mohla slabě cítit vůni vařeného jídla. Ale nemohla si jídlo vychutnat, protože byla zamčena ve svém obleku - to byl další nečekaný účinek jejího uvěznění.

Další záplava slz lítosti zamlžila její výhled a znovu se pokusila bojovat se svým spoutáním, opět to však bylo beznadějné snažení, když svírala ocelové prsty na rukou, daleko od sebe zafixované rozporkou.

Než skončil úklid, bylo již pozdě večer. Odemkl její krátký řetěz, vzal další, připnul ho k oku na přední části jejího obojku pod bradou a ten, upevněný vzadu, nechal volně viset přes její záda až na zem, takže jej táhla za sebou po zemi, když ji vedl do ložnice. Bylo jí určeno, že bude stát vedle obří postele. Pak na chvíli zmizel do koupelny a za chvilku se vrátil se sadou dlouhých hadic, podobných, jaké musela používat pro své vyprazdňování. V druhé ruce nesl kbelík, který byl zakrytý poklopem s kováním po obou stranách.

Věděl, že ho její oči sledují v jeho počínání, zatímco se přiblížil a postavil kbelík na podlahu vedle ní. Pak rozvinul hadice. Neschopna se vyhnout tomu, co bude následovat, cítila, jak jí uvolnil dvě zátky umístěné v rozkroku jejího obleku načež hadice připevnil k přírubám otvorů. Nyní se mohl vyprázdnit její močový měchýř i střeva bez toho, aby znečistily postel.

Tereza před ním stála, tiše se chvějíc ponížením a studem. On pak jemně položil obě ruce na její ramena a zatlačil je směrem dolů, takže si nejprve sedla na okraj postele a nakonec se zvrátila dozadu na prošívanou přikrývku.

Ležela klidně, dívala se nahoru na strop a příležitostně zahlédla svého Pána štěrbinami svých čoček, když se mírně pootočila, aby se jí leželo pohodlněji. Měla však své ruce spoutané a zapevněné za zády, což v ní vyvolávalo pocit trapnosti a ponížení, ale co bylo mnohem horší - bylo to hrozně nepohodlné i přesto, že ležela na měkké matraci.

Bylo pro ni nemožné se nějak uvolnit, navzdory jejímu vrtění a obracení. A také nenáviděla to, že její nohy byly zapevněny v tak širokém a svůdném roztažení, které ji činilo tak zranitelnou.

Uvolnil jí přední řetěz, ale okamžitě ji upevnil vzadu za krk k robustnímu oku, které bylo na zadní pelesti postele. Pak opět připojil i přední řetěz, leč tentokrát ke střednímu spoji její kotníkové rozporky a natahoval ho tak dlouho, až byl napnut, že vydával zvuk jako struna. Pak jej uzamkl k oku na přední pelesti postele u nohou.

Tereza byla na noc zajištěna, i když se stále nespokojeně mlela ve svých řetězech. Rozhodl se tedy použít další úroveň útisku a vzal dálkový ovladač a pak lehce stiskl a držel tlačítko do té doby, dokud slyšel měkký, ještě syčící vzduch z jejích nosních dírek.

Ačkoliv pomalu začala akceptovat své nejnovější omezení, zmocňovala se jí hrůza z toho, že jí bylo dovoleno dýchat stále méně a méně vzduchu. Bázlivý nářek panické hrůzy syčel z jejich částečně uzavřených nosních dírek, zatímco bojovala o každé nadechnutí a zmítala se ještě zběsileji ve svých řetězech. K jejím uším dolehl Janův hlas.

"Otrokyně, Tvůj přívod vzduchu byl redukován na úroveň, kterou potřebuješ ke spánku. Jestli budeš zápasit, omdlíš z nedostatku kyslíku. Uklidni se a zjistíš, že budeš mít vzduchu dost."

"Teď se chystám Ti předvést nějaké další vychytávky, které byly vestavěny do Tvého malého vězení." "Nejprve je tam toto..."

Její výhled zcela zmizel a ona se ocitla v naprosté tmě. Jeho hlas se opět ozval. "Vždycky jsi mi poskytla dostatečný čas na orální sex, Terezo, a nevšiml jsem si, že bys k tomu měla nějaké výhrady. Takže tady je teď parádní vychytávka, zabudovaná do výplně Tvých úst..."

K Terezinu úžasu a odporu se začal roubík v jejích ústech zvětšovat, tlačíc její čelisti stále silněji do jejich upevnění a až začala silně slintat, začal gumový úd, ukrytý v doposud v roubíku, klouzat pomalu tam a zpět až do jejího krku!

S každým zasunutím byla hloubka vnoření větší a větší! Začala se dávit z toho obludného pronikání té věci ... to, co tak vždycky vášnivě nenáviděla. Jenže teď neměla vůbec na vybranou! Strašné monstrum, které doposud bylo nehybné v jejích ústech, jí teď stále znásilňovalo její hrdlo a to bez přestávky a bez slitování.

"Není to roztomilý trenér?“ zeptal se jízlivě, znaje dobře její odpor k tomu, co se stalo. "Nechám vás tady o samotě, ať si to spolu několik hodin užijete."

"Další větu, kterou ode mne uslyšíš poté, co se odmlčím, bude přání dobrého rána. Oblasti v helmě, které jsou tam, kde máš uši, mají systém k umlčení zvuku, což jsi již objevila a tak eliminují všechny venkovní zvuky. Ale předtím, než vypnu své vysílání, bys měla vědět, že během nadcházející noci budeš potrestaná za svou neposlušnost."

„To co jsi doposud zažila bylo tak asi jen 5% trestných schopností a intenzit obleku. Dnešní noci  se o nich dozvíš mnohem víc. Sladké sny otrokyně.“

Pro Terezu, bezmocně uzamčenou do obleku s přilbou, se všechny zvuky jakoby propadly do černé díry, zanechávající její existenci v tichém, bezedném otroctví, takže začala přemýšlet o tom, jestli vůbec žije.

Dlouhou dobu se vůbec nic nedělo, kromě pomalého šukání jejího hrdla, až si začínala zvykat na nutnost dlouhých, pomalých vdechů mezi každým vnořením silného umělého údu do krku.

Vedle postele, jen tak narychlo nachystaný, byl připojený dobíjecí kabel do zásuvek na podpatcích, které byly jinak zakryté. Počítač, který ji sledoval a ovládal trestné funkce jejího obleku, zajišťoval, že bude pod řádným dozorem po celou noc a byl připraven ji vzbudit tichým a zběsilým elektrickým výpraskem a to každé dvě hodiny.

Navíc, pod jejím polštářem byly nataženy další 2 silné hadice, které byly připojeny do jejích nosních otvorů. Tyto hadice vedly od velkého vzduchojemu v suterénu k větráku, umístěnému vedle její postele aby tak bylo zajištěno její stálé dýchání; ovšem jen stanoveným množstvím vzduchu.

Další hadice byla přívodem vody. Její hrdlo potřebovalo nějaký druh lubrikace, protože bylo vyschlé jejím potlačovaným křikem a taktéž stálým znásilňováním penisem z roubíku.

Mírně sebou škubla, když připojoval hadice, pak se ale zase uklidnila, jen její ocelové prsty kovových rukavic, upevněných silnou rozporkou od sebe, se neklidně pohybovaly. Uvnitř jejího tichého, naprosto černého světa, Tereza cítila přidání zmíněných hadic k masce. Snažila se usnout, ale naprostý nedostatek nějakého světla a zvuku byl hrůzostrašný a hrozně se bála toho, co jí oblek chystá udělat během nadcházejících hodin.

Byla tak strašně sama, držena od zbytku lidstva, naprostý vězeň a dokonce její Pán, o kterém věděla, že leží vedle ní, byl nedotknutelný a nedosažitelný! Hořké slzy zalily její oči, zející do chmurné temnoty a ona potichu plakala za ztracenou svobodou a sny. Nakonec její hrůza klesala na intenzitě, byla jen na krátkou dobu a nakonec kombinace naprostého ticha a tmy a jejího vypětí během uplynulého dne způsobily, že usnula ve svém ocelovém obalu.

Vedle ní Jan již dlouho spal, nahlas přitom chrápaje, ale ona, uzavřena ve svém obleku, jej nemohla slyšet. O něco později temnota prořídla a ona se s trhnutím procitla, pečlivě se dlouze zaposlouchala doufajíc, že něco uslyší. Přitom přemýšlela, zda je vzhůru nebo se jí to jen zdá. Pak to začalo.

Nejprve to bylo jen takové brnění elektrického proudu, probíhající jejími stydkými pysky a pochvou, takže cítila pulzující záchvěvy vnitřních svalů okolo obrovského tvrdého umělého penisu. Pravidelné vlny záchvěvů ji začaly vzrušovat až neuvěřitelně, její bradavky se postavily, připraveny na stejný způsob vzrušování, jaký byl v jejím rozkroku.

Tereza se bezděčně pokusila překřížit stehna a zastavit ten útok na její intimní část těla, jenže pouze pocítila pichlavou bolest na svých vzrušením naběhlých stydkých pyscích! Pokusila se to křikem zastavit, ruce se snažila uvolnit ze svého spolehlivého spoutání, prsty chňapaly naprázdno do vzduchu, zatímco se stále snažila zkřížit své zapevněné nohy. Ty však zůstávaly zcela bezpečně doširoka roztaženy, bez ohledu na její zběsilé převalování a škubání s jejími řetězy, což ji činilo pocit hrozné zranitelnosti, přestože byla úplně uzavřena ve svém obleku. Byl to paradox, který nemohla pochopit.

Pak ale, k její hrůze, síla elektrických šoků, procházejících jejími ňadry a bradavkami a jejím kovem pokrytému rozkroku, se začala pomalu stupňovat do té doby, než pocítila, jakoby její naběhlé maso bylo propíchnuto rozžhavenými jehlami! V tom okamžiku ji další bolestivý šok na jejím břiše vybudil k vyvrcholení, přičemž jak umělý úd v pochvě tak v análu začaly současně zběsile vibrovat, zároveň se kroutíce a vlníce! Její tělo se instinktivně začalo svíjet a kroutit, jak se současně více a více kroutily obě dilda, přičemž ji způsobovaly stále větší vzrušení a bolest.

Tereza se zkusila hluboce nadechnout k výkřiku, jenže přívod vzduchu zůstal stále na stejné omezené úrovni a navíc její trápení bylo zvětšeno tím, že umělý úd v jejích ústech se ještě více zasunul do jejího krku! Tvrdě se zakousla do té věci, jenže tím rozpoutala hrozné křeče, vyvolané sérií elektrických šoků pokaždé, když se úd vnořil hlouběji do jejího hltanu!

Zakrátko koncentrovaná sexuální bouře rozkoše přemohla její rozum a to bylo všechno, co byla schopna pociťovat. Nic neviděla, nic neslyšela! Podvědomě Tereza šetřila dechem, ale pak zkusila vykřiknout zplna hrdla, jenže roubík jí v tom zcela zabránil a neslyšela ani malé zakňučení, které se ztratilo někde ve vodní a vzduchových hadicích. Přesto se její hrdlo trochu zvětšilo a ona zkoušela stále znovu výt vyděšeným vzrušením a utrpením, kterému podléhala; nejintimnější a nejcitlivější partie jejího ženského těla byly mučeny!

Nejstrašnější na tom ale bylo to, že se to dělo pro ni v naprosté tmě a tichu a celé ovládané bezcitným počítačem. Byla téměř šílená z narůstajících a téměř ochromujících úderů zákeřné elektřiny. Tereza se vzpínala ve svých řetězech, kterými byla připoutána k posteli v horečné snaze uniknout tomu, co se dělo s jejím tělem. Nešlo to však nijak zastavit.

Pulzování - nekonečná hrůza stále na ni útočila v narůstajících vlnách bolesti, dráždění a lechtání jejích intimních partií ji dohánělo k tomu, že se jako blázen stále škubala na posteli ve svých těsně uvázaných řetězech.

Nejhorší bylo, že otřesy při jejím pohybu na posteli se přenášely na její poštěváček pod kovovým krytem a dohánělo ji to ke stále větší touze třít a masírovat ten svůj uzlík citlivosti a tak ukončit své trápení, kterému podléhala.

Náhle série prskajících elektrických šoků se spojila s jejími ženskými pocity a dostala hrozný výprask za neúspěšné pokusy odtrhnout mučivá zařízení, připevněná zevnitř i zvenčí na její tělo. Rychle se zvětšil nedostatek kyslíku a ona se tak propadla do úplné a hluboké tmy. Počítač, který zjistil svými senzory v obleku, že omdlela, zastavil její drezůru a vypnul ji na další 2 hodiny.

Jan se opět probudil jejím opětným bojem se svým spoutáním a sledoval tiché, zuřivé a marné pitvoření své otrokyně, dokud se nezhroutila a tak zoufale unikla svému trestu. Ponuře se usmál, vypnul světlo a šel znovu spát na 2 hodiny, kdy bude Tereza absolvovat stejnou proceduru ještě jednou. Dvojnásob pozorně sledoval, jak doplácí na svou pošetilost a neposlušnost a ona, terorizovaná strachem, očekávala jeho další lekci výcviku, chvěje se přitom hrůzou.

Konečně byl konec noci a v časném ránu, těsně před úsvitem, ji uvolnil z jejího postelového spoutání, načež ji hned odvedl do sklepní cely. Jakmile byla uvnitř, připoutal ji ke zdi, její ruce a nohy byly stále zapevněny, jak ji zafixoval minulý večer, ale přidal ještě další dva řetězy, připnuté k oku ve stěně; první připnul k oku na zadní části jejího pasu a další ke střední spojce její kotníkové rozporky. Takto trojnásobně zajištěná, nemohla ani náhodou dosáhnout na přední stěnu cely, kterou teď měla nazývat svým domovem ... pro zbytek svého života.

Pak připojil její odpadní hadice, následně vzduchové a vodní/krmnou a postavil se zpět, aby zkontroloval svého do kovu uzavřeného vězně. Její klidná maska z oceli na něj hleděla v tichu cely, zatímco uvnitř, pod ní, Tereza hystericky žebrala, aby nemusela být umlčena roubíkem, který jí vyplňoval celá její ústa. Samozřejmě, že nemohl vidět její prosebné oči skrz úzké štěrbiny lesknoucích se krystalových čoček.

"Terezo," řekl smrtelně vážně, "toto je místo, kde strávíš většinu času, pokud Tě budu vlastnit. Chci, abys šla dopředu, kam až Ti dovolí řetězy, a opřela se do nich. Musím je ještě definitivně nastavit. Dělej!"

Tereza se neohrabaně šourala vpřed, dokud se její řetěz připevněný k jejímu krku nenapnul a stejně tak se napnuly řetězy upevněné k jejímu pasu a rozporce mezi kotníky tak, že byly všechny tři napnuté stejně, takže jestli by zkusila přiblížit se k zakázané stěně, všechny tři by ji zastavily zároveň, což ještě posílilo její bezpečné připoutání.

Klesla k jeho kolenům s kovovým zařinčením klouzajících řetězů, její ocelí pokryté ruce se snažily uvolnit z dlouhé rozporky, které je držely od sebe, zatímco se snažila zoufale žebrat u něj o propuštění.

"Nemohu Tě pustit nahoru a nechat běhat kolem domu a na veřejnosti, oblečenou tak, jak jsi, zvlášť když tady nejsem. Zůstaneš tady, kde jsi a to nejméně další 3 týdny, právě proto, aby se posílilo vědomí Tvého stavu, a můžeš si užít svého omezení. Jsem si jistý, že to bude nekonečně otravné, ale je to součást ceny, kterou musíš zaplatit za svou neposlušnost."

"Nakonec, dovolím Ti nějaké povyražení prostřednictvím kontrolovaného přístupu na internet, nebo možná nějaké malé množství zvuku a vidění, ale pro příští týden nebo dva budeš udržovaná v tichu a tmě 98% času. "

"Jednou budeš mít povolen přístup k počítači a to by sis měla pak dát pozor na to, kam se vydáš. Výchovné schopnosti Tvého obleku jsou nyní propojeny s počítačovým monitorovacím systémem a ten Tě potrestá, kdyby ses pokusila jít na stránky, uvedené na zakázaném seznamu. Které to jsou, zjistíš, když budeš potrestána za jejich navštívení."

"Konečně, nastane příležitostně i den, kdy uvolním Tvé lokty a zapevnění Tvých zápěstí rozporkami, ačkoliv je budeš mít při spánku. Jestli se pokusíš připojit se na příliš mnoho zakázaných stránek, když budeš mít povolen přístup na internet, strávíš dny a možná týdny či dokonce měsíce se zapevněním rukou po celých 24 hodin denně."

"To je další z prostředků Tvé výchovy, se kterými se brzy seznámíš. Plánuji Tvé zavěšení, protože cítím, že to potřebuješ. Můžeš vidět ty řetězy, visící ze stropu tam v rohu a malou stoličku pod nimi. Budeš stát na stoličce a řetězy povedou do stran od Tvého upevnění v pase  a od kroužku vzadu na tvém obojku. Samozřejmě, Tvé řetězy v cele zůstanou pevně připevněny vždycky, i když budeš zavěšena."

"Když stoličku vezmu, nebudeš se ani moci dotknout podlahy špičkou boty a budeš zavěšena pouze na upevňovacích třmenech. To je vše. Budeš viset nejspíše oslepená a ohlušená. Když se ucpávky zaktivují za účelem další výchovné lekce, pak zjistíš, že Tvůj život dostane ... abych tak řekl docela zajímavější rozměr, když tam budeš viset ještě budeš předtím vidět a slyšet před svou výchovou, ale pak ztratíš schopnost slyšet a vidět těsně před tím, než to začne."

"Nebudu Tě dál mučit, Terezo." prohlásil, ponuře se na ni usmívajíc.

"Už jsi odvedla docela dobrou práci tím, že jsi se sama oblekla do svého obleku. Ten vykoná jakýkoliv výchovný trest, na jaký byl naprogramován, a, jak si bohužel uvědomuješ, není z něj pro Tebe žádného úniku. Je záměrem, že pravidla Tvé nové existence jsou docela krutá a náročná, Terezo. Musíš se podrobit jakémukoliv příkazu, který je Ti vydán a to bez váhání. Pokud tak neučiníš, bude následovat okamžitý a nesnesitelný trest."

"Aaa" řekl, "tady je ještě posední doplněk k výbavě obleku, který jsem udělal."

Tereza zůstala klečet, zatímco on se na okamžik vzdálil z cely. Když se o 2 minuty později vrátil, nesl velkou roli smotaných černých hadic a s nimi k ní přistoupil.

"Buď v klidu, než je zapojím." řekl potichu. "Nezraní Tě to. Alespoň zatím ne."

Protože nemohla příliš ohnout hlavu dolů, pouze cítila velké cvaknutí na vrcholu krytů svých ňader a zajímalo ji, co to bude dělat. Krátce zahlédla jeho ruce, jak se mihly v zorném poli jejich očních průzorů, jak rozmotávají silné hadice, načež následovala krátká série vibrací na jejím krčním řetězu. Několik minut se zdálo, že se nic neděje, až se najednou před ní objevil.

"Tak!" řekl ponuře. "Nyní jsi zcela propojená s výchovným systémem. Funkci těch posledních doplňků odhalíš v pravý čas. Pro tuto chvíli, otrokyně, je to asi tak všechno, co jsem Ti chtěl říct. Zastavím se tu později dnes večer, takže si můžeš v klidu zvykat na pocit, že tu budeš dlouhodobě sama. Ahoj!"

Otočil se a odešel, zanechávajíc klečet na naleštěné, šedé, betonové podlaze ocelí opancéřovanou ženu, načež za sebou zavřel a bezpečně uzamkl dveře cely.

Posledním pohledem uviděl, jak se zhroutila na podlahu, ležíc stočená, jak to jen šlo, do klubíčka jako hromádka neštěstí, škubajíc rukama za rozporky a řetězy, zatímco její tělo se otřásalo krutě potlačovaným vzlykotem z hrůzy, co se jí stalo, co si sama způsobila a k čemu se sama odsoudila - prožít peklo na zemi. O chvilku později Jan zavřel dveře, které oddělovaly prostor cely od zbytku suterénu.

Tereziin pohled a hluk zmizel úplně. Otočila hlavu a zírala do temnoty směrem ke dveřím, které se s klapnutím zavřely, což ona však ani neviděla ani neslyšela. Tereza zůstala ležet, stočená jak to nejlépe šlo ve smrtelné tiché temnotě, stále bojující se svými pouty, z nichž cítila jejich bezpečnou pevnost a chystala se zaplatit extrémní cenu za svou pošetilost a zvědavost.

Posléze se vztyčila na kolena a pomalu začala manévrovat do míst, kde tušila své lůžko, a když jej našla, vztyčila se a lehla si na záda na matraci, jak nejlépe to šlo. Její noc nebyla na žádný pád klidná, ale z hrůzy a umlčeného křiku ve své izolaci nakonec usnula vyčerpáním během několika minut. Její sexuální touha v ní pulzovala zoufalou potřebou se ukojit a k tomu ji dováděly ty věci, které měla ve svém břiše a které ji nemilosrdně dráždily.

Jeden z jejích nových trestů bylo to, že byla neustále udržovaná v sexuálním vzrušení, ale vždy tak, že se nemohla udělat, jedině, že by jí to její Pán dovolil. Takové orgasmy byly velmi sporé, jen tu a tam a s dlouhými přestávkami. Pomalu začala mizet z jeho života a stávat se pouze vězněm, o kterého se staral a kterého vychovával.

Později v její nekonečné noci, se její oči prudce otevřely do černočerné temnoty. Její naběhlé bradavky byly důsledně a periodicky dojeny! Nejprve to byl pocit docela příjemného dráždění, pak ovšem k její hrůze se sání stávalo silnější a silnější! Její prsty a ruce se napínaly, bojujíc se svým zapevněním, když se podvědomě snažila je zvednout a odtrhnout ty přisáté věci z jejich ňader, jenže se jí to samozřejmě nepodařilo. Nemohla dostat své dlaně a ruce z jejich širokého upevnění vedle těla za žádnou cenu, ať se snažila sebevíc.

Sání jejich pulzujících bradavek pokračovalo nerušeně dál. A v jejím břiše se dilda činila s čím dál větší intenzitou, takže se svíjela a kroutila ve svém obleku a ve svém upoutání, hystericky se snažíc uniknout začínajícím pocitům, které přemáhaly její myšlení. Nic, co zkusila udělat, však nemělo žádný efekt než ten, že se jí začalo tvořit víc endorfinu a ten jí způsoboval ještě větší strach v mozku a dováděl ji k šílenému chtíči a ona jako smyslů zbavená ječela do svého roubíku. To však pouze vyprovokovalo umělý úd v jejích ústech k tomu, že ji začal znovu znásilňovat v krku.

Navíc ji začal umělý penis v její pochvě a elektrody na jejím poštěváčku znovu dráždit. Tereza tak směřovala k orgasmu, ale vtom se začala zmítat pod hroznou sérií elektrošoků na jejích bradavkách, ňadrech, poštěváčku a pochvě.

Šoky byly tak silné, že zcela přehlušily pocity rozkoše a vzrušení a křičíc zmítala sebou, jak ulovená ryba. Někdy v průběhu jejích zápasů klesala na podlahu a plazila se, pokud jí to její upoutání dovolilo a nyní se zmítala na konci řetězů, slepá a hluchá, zatímco oblek prováděl jednu ze svých mnoha výchovných lekcí. Výsledkem toho všeho byla skutečnost, že toho na ni bylo víc, než mohla zvládnout fyzicky a psychicky a zhroutila se na podlahu zcela vyčerpaná.

Tentokrát ji počítač nepotrestal, přesto ji však nechal ohlušenou a oslepenou. Dlouho poté, jak procitla, hořce plakala pod svou ocelovou maskou, do níž byla její tvář tak pevně a nepohodlně vměstnaná. Tak lehkomyslně zmarnit zbytek svého života! Plakala také kvůli svému krásnému mladému dívčímu tělu, které bylo nyní uvězněné v ocelovém pancíři, který nemohl nikdo sundat. Nebylo to naposled, kdy sama sobě spílala, když ležela mimo dosah svého Pána, že se jej již nemůže dotýkat. A poslední věc, na kterou si pamatovala z toho rána, před dávnou dobou, byla slova ze vzdáleného snu, která neustále slyšela opakovat ve své hlavě:

 

Potrestaná žalářem na doživotí!

...::: Tip pro Vás: Pinzety na bradavky Sexperiments Ruby Black :::...
Sexshop Sexujte.cz