Broskve část 1. Autor: neznámý

Hodnocení

Začalo to docela normální slezinou na pokoji u kluků na koleji. V ledničce se chladilo levné víno , pár lahví vodek, pomerančové džusy a na stole bylo co dům, respektive, co kolej dala. Před čtrnácti dny začalo zkouškové období a koleje zely prázdnotou. Většina studentů přijížděla do Prahy jenom na jeden dva dny , kdy proběhla zkouška a zase zmizeli někam do klidu k učení nebo už měli hotovo a začali si užívat volna a přivydělávat nějakou tu konvertibilní korunu, za kterou si člověk stejně venku nic nepořídil,pokud je nepočítal na desetitisíce.

Debatovalo se o všem možném. Politikou počínaje a examinátory konče, kluci samozřejmě nevynechali téma ženy a mi děvčata, téma kluci a co s nimi o prázdninách. Večer se překulil do noci a pomalu jsme se začali rozcházet na své pokoje mírně opojeni alkoholem zabetonování slaným pečivem, buráky a křupkami.

"Ali, dáš si cigaretu",zeptal se Roman a kráčel mírně vrávoravým krokem na chodbu na schodiště. Chvíli jsem váhala, ale nakonec , proč ne. Moc nekouřím, ale je pravda , že někdy si zapálím, nejraději jemnou dlouhou Ameriku , a taky,když mám trochu špičku. Seděli jsme na schodech dívali se na blikající světlo zářivky a půl cigarety mlčeli.

"Hele, nejala bys s námi na sběr ovoce do Turecka?" " S kým s námi?" " Se mnou, a s partou lidí tady z koleje". Napadla mě v té souvislosti řada otázek , kolik nás bude , jak se tam pojede, čím se pojede , jak bude zajištěna strava, ubytování , plat, pojištění, co sebou a co naši. Roman toho měl akorát. Byl bedna, sympaťák , trochu víc kulatější , ale s výbornou fyzičkou. Kdyby ...., ale ne, teď je přednější škola, ještě jedna zkouška ve středu a "Havaj". Dali jsme si čau a šli spát, aniž bychom brigádu podrobněji rozebrali.

Než jsem usnula , přemýšlela jsem o Turecku. Slunce , moře,Bospor, Dardanely, Sultán a Fatima a všechno se mi hezky pomíchalo a ráno mě trošku bolela hlava po včerejších džusech s vodkou. Bylo zase vedro , hned od rána, a tak jsme si řekly se Zuzkou, moji spolubydlící, že vyrazíme po obědě do Podolí na bazén. Zalehly jsme k učení. Odpoledne přišla bouřka a z koupání nic nebylo.Pro studentky nic lepšího před zkouškou není , než špatné počasí.

Středa ráno. Zkouška. Nervy na pochodu.Zatím všichni jdou na podruhé a někdo už má i třetí termín. 14 00.

Pane bože, já to mám. Sice za tři , ale mám, a na poprvé. Chtělo se mi křičet po chodbách fakulty. Vypadla jsem z budovy do krásného parného letního dne.

Příští rok mě čekají státnice a vykročení do víru života. Dnes jsem si dala dárek k zítřejším narozeninám a samozřejmě také našim.Páťák je hotový. Už slyším naši mamku jak se sousedkami řeší moje studijní problémy, jak jsem dobrá a pyšní se jednadvacetiletou dcerou. Táta , ten je v tomto směru mnohem rozumnější." Holčičko, uč se, ať nemusíš dělat na píchačky a rukama. Právníci budou dnes potřeba víc, než kdy dřív." Říkával, ještě když jsem chodila na gympl. A měl pravdu. Jako vždy!

Zašla jsem si do menzy na oběd a potom se jela sbalit na kolej. Ráno jedu domů. Pochlubit se se zkouškou a sbalit na tábor, kam jedu letos naposledy jako vedoucí. Příští rok už budu vydělávat na chléb vezdejší. Jako holka jsem jezdila ráda na dětské , tenkrát ještě pionýrské,tábory. Později jako instruktorka a poslední dva roky jako vedoucí. Tábor mě naučil spoustu užitečných věcí a vždy jsem měla kliku na dobré vedoucí, kteří nikdy do prázdninového táborového života netahali politiku. Pouze správné zálesácké záležitosti. Dnes se snažím vše předat svým dětem na táboře. Mám pocit, že to nejsou už ty děti, jaké jsme bývaly my. Asi stárnu. Stejně se na tábor těším jako dřív. Dobrá parta ,sranda, slunce, koupání, táboráky, déšť a bahno, bodláky ve spacáku, syrečky šikovně zastrčené někde v podsadě stanu a ten smrádek. Jsou to krásné vzpomínky.

Vzpomněla jsem si na Romanovu nabídku a vyhledala jsem ho ještě večer před odjezdem z koleje na prázdniny na jeho pokoji.

"Čau, Romane. Hele jak se teda dohodneme. Napiš mi prosím tě na tábor co, kdy , kde a jak, co s sebou a kdo pojede, koho znám. Víš , to neznáš naše. I když jsem dospělá, stále mě živí a drží finančně nad vodou ve škole. Oni se budou vyptávat na vše možné a i kdybych jela s Fischerem do hotelu s plnou penzí, tak budou celou moji dovolenou umírat strachy, jestli se mi náhodou něco nepřitrefilo. " Chvíli na mě koukal nechápavě a pak mu došlo.

" Ty myslíš to Turecko?" "Jo." Přitakala jsem. " Tak to ti můžu říct všechno už teď". Vytáhl desky s nadpisem Turecko BROSKVE a spustil. Všechno to vypadalo dobře naplánované, odjezd vlakem s Prahy do Sofie přestup na mezinárodní rychlík do Ankary, s přestupem v Izmitu na vlak do Izmiru , což je více jak miliónové město ležící pár kilometrů od Středozemního moře. Doprava autobusem do Aisire, kde je zajištěno ubytování na farmě. Ukázal mi fotky docela slušně vyhlížející, jižanské celé bílé, stavby s černou eternitovou střechou a západními osobními a nákladními vozy zaparkovanými před ní. Fotky broskvoňových plantáží s česáči a svoji loňskou fotku odtamtud jak leze s koši a nůšemi pod stromy a češe broskve. " Ali, v loni mi to dalo po odečtení nákladů na pojištění, cestu, výměny pár lir, skoro dvacet čistýho. Hele kdybych si nebyl jistý, že je to dobré i pro holky, tak bych nic neorganizoval. Fakt, ubytování je jak tady na chmelu. Strava sice jejich, ale nechá se koupit ten jejich chleba a konzervu od nás a je to jenom na čtrnáct dnů v srpnu. Oni musejí sklidit všechno v krátkém čase, dokud jsou na trhu dobré ceny a je turistický ruch. Hele 2.8. je odjezd odpoledne v 17 hodin z Hlaváku."

Vyndal seznam věcí , které si je dobré vzít s sebou, i když byl udělaný pro kluky a chyběly v něm základní hygienické potřeby a samozřejmě ty ženské potřeby , připadal mi na první pohled docela rozumný. Všeho do jednoho kletru nebo krosny.

" Romane, spacák tady nemáš."

"Jak chceš, deky a prostěradla tam vyměňovali každý týden a nakonec loni tam bylo takové vedro, že jsem spal stejně celou dobu bez ničeho. Pokud chceš tak si ho vem, protože stejně nikde tahat bágl nebudeme. Přijedeme vlakem skoro až tam a pak pro nás přijede autobus a odveze nás asi dvacet kilometrů od Aisiri na farmu a neuděláš ani krok s báglem na zádech. Ešus a příbor. Hlavně dobré krémy proti slunci a čepici a šátek na hlavu. Dělá se od sedmi do osmnácti. Zatím mám napevno šestnáct lidí. Hele ještě příští týden jsem na koleji a večer nebo ráno mě chytíš na telefonu. Když si to rozmyslíš, tak zavolej."

Odcházela jsem notně navrtaná, ne však ještě stoprocentně přesvědčená. Trochu jsem se obávala, co bude doma, až přednesu, že pojedu do Turecka na brigádu. Vše ale vypadá dobře z organizované a poměrně i jisté.

Ráno jsem stávala už v pět. Trochu se nakulmovat, i když moje nakrátko sestřihnuté kadeře toho moc nevyžadují, abych vypadala trocho k světu. Stejně , než dorazím v tomhle vedru domů , budu upocená a splihlá jako slepice.

Autobus byl poloprázdný. Školní prázdniny se rozběhly naplno a většina Pražáků už byla někde venku mimo Prahu. Za tři hodinky jsem doma. Uvelebila jsem se na sedadle na straně kam nebude teď dopoledne pražit sluníčko a dospávala raní budíček.

Před obědem jsem byla doma a mamka vařila smažený květák s novými bramborami a salát s podmáslím.

" Táta přijede až na večír nebo zavolá, aby jsi pro něho sjela. Mají v práci s chlapama nějakou oslavu. Ten, z nástrojárny , Serbousek, znáš ho, slaví padesátku a zároveň vdává zejtra holku. Jejich starší, Jarunu. Bere si mladýho Dufka, von přišel na jaře z vojny a hned byla v tom. Budou bydlet u něj. Starý mu drželi byt , a tak jim ho nechali a oni budou bydlet tady v domku. Víš který?"

Pochutnávala jsem si na mámině metýnce s borůvkami. Měla prázdniny. Učila na naší základce, na prvním stupni, a tak se nikdy s tátou neshodli na dovolené, protože táta chtěl jezdit v září, je to levnější, ale to už mamka byla vždy ve škole. V létě, když byla celozávodka, měl táta spoustu práce kolem baráku, sušení sena a práci na zahradě.

Poslouchala jsem mámino brebentění na půl ucha, a když se mi zdálo, že nic neslyším, tak jsem nadhodila brigádu v Turecku.

"Ty snad nemáš rozum. K nějakým Tatarům, copak nečteš noviny, každou chvilku píšou jak se tam mydlí, jak se tam obchoduje s děvčaty. V televizi varujou, aby si naši lidi nemysleli, že někde dostanou peníze zadarmo. Zrovna včera ukazovali na Nově, jak se nechali zlákat na brigádu někam do Holandska a místo trhání tulipánu tam trhali nějakej hašiš. Zavřeli je do stodoly a dřeli jak černý. To tě nesmí ani napadnout někam jezdit. "

...::: Tip pro Vás: Mystim Rodeo Robin - smyčky pro elektrosex :::...
Sexshop Sexujte.cz

Bylo rozhodnuto. Alespoň pro tuto chvíli.

" Chceš pomoct nádobí?"

" Nech to, to mám hned. Nechceš se jít vykoupat? Připrav si ale nejdřív věci na tábor. Já ti přemáchnu co máš špinavý a do večera to dnes uschne. Přijď do šesti, kdyby volal táta, že máš pro něj přijet. "

Vzala jsem si knížku , deku a odpoledne strávila na koupališti. Byla tam spousta známých , a tak jsem nepřečetla ani celou první kapitolu. Jirka Mádle , spolužák z gymplu, studuje v Brně veterinu, byl loni také v Turecku na broskvích a pěl na to ódy. Litoval, že mu to letos nevyjde, protože loni zarobil, jak už chytil slang, dva táci mařen. Letos má ještě dvě zkoušky , a doma by se pominuli, kdyby se neučil. Jak sám říká nemá na soukromou ordinaci a vytáhnout tele nebo ovcu umí a víc v rozpadlých družstvech, kde mu dají životní minimum dělat nebude a brakovat stáda už stejně není z čeho. Kecali jsme o všem možném . Jak, kdo , kde , kdo s kým.

" A co ty. Pořád si hlídáš své tělo pro prince?"

Trochu mě jeho přímost urazila, co mu je do toho. Ale odpověděla jsem mu.

" Víš, Jirko, jaksi na to není čas, to zaprvé, a za druhé nejsem ještě tak stará , abych si vázala na krk starosti o domácnost, úklid, děti, práci atd."

"Já nemyslel hned se vdávat nebo ženit, na to je dnes spousta času. Já myslel sex obecně." Zasmáli jsme se . " Žiješ snad na koleji, tak co ti mám vyprávět." Neřekla jsem ani jo ani ne, ať si to hoch přebere sám.

Šli jsme ke stánkům a dali si jedno pivo do kelímku. Ani jsem ho nedopila . Teplé a v bakelitu a za pětku. Tak takhle snad kapitalismus nevypadá. V našem českém podání asi ano!

Domů jsem dorazila něco po šesté.

"Ahoj mami . Táta ještě nevolal?"

"Jo volal. Až se navečeříš, máš pro něj dojet a koupit benzín."

Naši mají Favorita, jednoho z prvních, ale stále jako nového. Táta říká ,že oni s maminkou na nové auto už neušetří a tak ho pulíruje a chodí kolem něho jako kolem svátosti. Já a určitě i Jiřina se na něm naučí jezdit, to je moje mladší sestra, je jí šestnáct, chodí na gympl, a má spoustu výhod proti mně, které si já musela doma vymoci pod kázáním co a jak, kdo ,kde a proč ne já. Jiřina automaticky chodí na zábavy, diskotéky, trampy s kluky. Právě nyní je už týden na táboře jako instruktorka se svým klukem. A naši ? Jiřinko chovej se slušně a hotovo. No jo,to je úděl těch starších. Mamka mi dala pětistovku na benzín a jela jsem pro tátu. Byli tam už docela pěkně rozjetí. Padesátnici plus mínus nějaký ten rok. Všechno už staří chlapi a pár jejich kolegyň.

"Slečno doktorko, pojďte si zatancovat."

"Slečno doktorko, pojďte si dát skleničku."

" Slečno doktorko,..."

Táta jim vysvětloval, že do ty doktorky mám ještě daleko, ale jako když hrách házíš na zeď.

"Jarko, kdes přišel k takový dceři. To není možný aby byla tvoje. Leda,že místo toho bachoru se jím to přelívá semhle." Jeden z nich ukazoval na hrudi z cela jasným gestem kam to myslí.

Táta se pomalu rozloučil a celý zpocený vyšel ven.

" Tak vítej doma krásko." Dal mi pusu na čelo a vzal mě cestou k zaparkovanému autu kolem ramen. Vyzařovala z něho pýcha nad dcerou a mně to lichotilo.

"Tak co zkoušky, daly zabrat? Jsi hubená jako lund."

Táta měl dobrou náladu a povídal o novinkách jakoby mně nic jiného nemohlo ani zajímat. Téměř mě nepustil ke slovu. Mám ho ráda , mámu i Jiřku, i když jsem se za ty čtyři roky , co jezdím domů vlastně jenom na návštěvu od rodiny poměrně dost osamostatnila a tak trochu odcizila. Dnes mě jejich problémy a problémy jejich okolí nijak zvlášť nezajímají.

"Nemáš cigaretu ?" Táta mě otázkou zaskočil. " Jiřka mi občas nějakou dá. Znáš mámu, ta to sice ví, ale vidět mě , tak je z toho rozvod." Překvapilo mě , že táta ví , že Jiřina kouří a ještě víc, že si od ní občas vezme cigaretu.

"Jo, mám je v kabelce."

"To si nežiješ špatně Alenko. Kouřit Ameriky."

"Jenomže já je mám tati, na půl roku." " Alenko, zastav . Musím si odskočit."

Nastala pravá chvíle zpracovat tátu. Přistihla jsem ho při nepravostech a byla šance toho využít. Říci mu o broskvích. Poslouchal, moc se mu to nelíbilo, ale nakonec souhlasil.

"Pokud říkáš jak to je a je to pravda , pak se snad nemůže nic přihodit. Pas máš, ne?"

"To mám, ale máma s tím nesouhlasí."

"To nech na mě. Já ji to vysvětlím. To víš, kdybys byla kluk, pak je to docela něco jiného. Kolik tam bude děvčat?" "Pojede nás asi dvacet, půl na půl." Zalhala jsem.

"Tak až se vrátíš z tábora, tak to ještě proberme."

"Tati, ale já to musím příští týden potvrdit, jinak moje místo obsadí určitě někdo jiný. "

"Tak to ještě dneska prokonzultujeme s maminkou."

Táta dokouřil a za chvíli jsme byli doma. Trvalo skoro do půlnoci než mamka podlehla našemu nátlaku. Nakonec se zapřením souhlasila.

Ráno mě táta odvezl na autobusy, kterými jsme jeli na Medlov, na můj poslední tábor. Parta vedoucích byla skoro stejná jako už po léta a polovina dětí mi byla také povědomá. Holky a kluci z malých oddílů byly najednou větší než já a halasně se ke mně hlásili.

" Čau Aleno. To je fajn , že jedeš. To bys nás mohla mít, ne? "

Tábor utekl jako voda, měli jsme pěkné počasí po celých čtrnáct dnů, bez jakýchkoli úrazů, úpalů , odřenin ,průjmů, zlomenin. Odjížděli jsme domů a mě se chtělo brečet. Poslední tábor. Budu mít ale pěkné vzpomínky. Na táboře mě promovali na táborového právníka a všechny dohody a smlouvy mezi táborníky, oddíly a vedoucími jsem musela parafovat a dávat kůrová razítka mého táborového notářství. Bylo to opravdu fajn.

Romanovi jsem volala hned první večer na táboře, aby se mnou stoprocentně počítal na broskve.

...::: Tip pro Vás: Elektrosex přilnavé elektrody :::...
Sexshop Sexujte.cz