Broskve část 14. Autor: neznámý

Hodnocení

IV. díl

Ponygirl

V cele bylo pusto, jenom železná palanda s matrací a turecký záchod. Stěny byly natřené na černo a malé okno podobající se střílně gotického hradu se železnou mříží vpouštělo do cely paprsky slunce. Konečně chvíli sama a v soukromí. Cela však páchla výkaly a špíny bylo všude až jsem se štítila sednout si na palandu nebo se něčeho jenom dotknout. Stát jsem však dlouho nevydržela a posadila se.Co mne zde čeká, uvažovala jsem. Snad se budou ke mně chovat jako k člověku. Nevím proč, ale po té strašné cestě jsem měla pocit, že se věci obracejí k lepšímu. Nebudou mne drogovat? Ne, snad jsem přestála první absťáky a nikdo mne už nebude nutit chlemstat žrádlo jako pes. Chovat se jako zvíře. Že budu muset poskytovat své tělo nějakému Arabovi , nebo prostě nějakému muži , který si zde podle zvyklostí vydržuje svůj harém jsem přijímala s odevzdaností . kterou do mne tloukli po dlouhé měsíce. Fyzicky jsem byla zlomená, duševně se snažila stále vzdorovat. Ne už se nenechám mučit. Po určitou dobu přijmu roli otrokyně , ale byla jsem odhodlána budovat si pozici pro normální zacházení a snad časem se mi podaří tento svět opustit a vypovědět všude o sadismu, který jsem nedobrovolně prožila. Co jiného? Sebevražda? Ne , tuto myšlenku jsem už zavrhla. Cestou pokory a ponížení se propracovat na svobodu. Ano jiná cesta není. I zde budu asi přísně sledována a nikdo mi neudělá nic dobrého. Jenom cesta na svobodu zabrání dalšímu znásilňování a ponižování žen a dívek z celého světa. Kolik jich vůbec Howardovým vězením prošlo? Desítky, stovky, tisíce? Lidé jsou v podstatě špatní, zkorumpovaní, zlí. V sedě na kavalci jsem přemýšlela o své situaci. Bude můj nový pán sexuálně deviantní, alespoň trochu hezký? Mladý, starý. Úchylný , nebo snad to bude nějaké další zvrhlé zvíře? Člověk vydrží strašně moc. Já mám jediný cíl. Dostat se odtud do civilizovaného světa. Nenechám se už mlátit ani drogovat. Prostě to musím hrát jako ta nejlepší otrokyně podle pánových představ a přání. Říkala jsem si ,:"Jsi chytrá, inteligentní holka. Jsi hezká, blondýna. Nakonec i jim jde o to abys byla zdravá , silná, hezká, přítulná. Vždyť ti dávali i drahé léky a starali se o tvoji tělesnou schránku i přes ty tresty a fyzické a duševní ponížení." Pochopila jsem , že vzdor je nejhorší rádce v dané situaci. Ano vydržet a podrobit se. Alespoň na oko. Vydržím to. Ujišťovala jsem sama sebe. Ano vydržím a potom se pomstím. Pomsta bude ukrutná. Ale spravedlivá. Soud? Ne Vydám knihu o své cestě na broskvovou brigádu a všechny je uvedu jménem, všem vykřičím svou pravdu a osud. Toto rozhodnutí mě posílilo natolik, že jsem očekávala další osud docela připravená. Alespoň jsem si to myslela.

Po dlouhé době, když už i slunce se klonilo k západu, klapl zámek a otevřely se dveře cely.

-" Ty pojď za mně." Poručil mi tentýž muž a kráčel chodbou přede mnou. Zastavil se až na malém nádvoří obklopeném vysokými kamennými zdmi bez jediného výstupku, či otvoru, kromě těžkých dřevěných vrat , kterými jsme sem vešli. Uprostřed nádvoří stál kovový žlab s trubkou ze které vyčnívaly kohoutky na vodu a po kraji bylo několik kamenných kójí se sprchou a na zemi se spoustou odtokových kovových mříží velikosti tak patnáct na patnáct centimetrů zakrývají vodovodní výpusti. Ani jsem si nevšimla, že u vrat stáli dva strážci, muži v černých úborech s černými šátky na hlavě a s důtkami za pasem. Se zkříženými pažema na prsou nepřítomně hleděli před sebe jakoby se jich vůbec nic netýkalo.

-"Ty svlékat, umýt a čekat na stáj." Dost dobře jsem nechápala co myslí tou stájí, snad , že mám počkat po umytí a stát a tak jsem sundala jediný kus černo šedivé látky, omotaný kolem těla a začala se umývat pod sprchou, kde v kovové rezavé nádobě byl i nějaký mycí prostředek se kterým jsem si opláchla ulepené vlasy a osprchovala se . Voda byla vlahá, asi z nějaké nádrže, kterou vyhříval horký vzduch telící se všude kolem v pozdním odpoledni. Mezi tím muž odstranil můj hábit a čekal až přestanu s očistou. Když jsem opět stála na nádvoří zcela nahá až na malý kožený obojek na mém krku, který již patřil neoddělitelně k mé osobě, muž aniž by cokoli řekl, postrčil mne před sebe k východu z nádvoří. Opět jsem prošli několik potemnělých chodeb a vyšli na jiném nádvoří kam kromě velkých vrat , kterými jsme vešli ústily další desítky dveří s malými okénky ve výši hlavy. Jedny dveře otevřel, postrčil mne dovnitř do prostoru tak dvakrát jeden a půl metru a k obojku připnul železný řetěz ukotvený v železném oku ve zdi. Poté mne otočil zády k sobě a koženým řemínkem mi svázal ruce za zády tak, že mi obtočil obě předloktí a ruce jsem měla založené za zády a svázané k sobě. Vypnula jsem tak svá ňadra a nemohla si odhodit ani padající vlasy do čela, podrbat se, nebo se jenom protáhnout. Nic neřekl, otočil se a vyšel ven ze stáje. Teď už mi bylo jasné co tímto slovem před tím myslel a zavřel za sebou dveře zvenčí na závoru. Do stáje pronikalo trochu světla otvorem ve dveřích a já si prohlížela své nové "ubytování". Dveře se daly asi otevřít na dvakrát. Samostatně horní a dolní polovina, nebo úplně celé. Ve spodní části dveří byl kovový žlab, do kterého se z venku dala nalít voda a v zadní části malého kotce byl otvor pro výkaly. Řetěz mi dovoloval tak akorát si přidřepnout k onomu otvoru . "Bože", pomyslela jsem si , "Vždyť jsem tu ustájená jako kobyla." Tomu také odpovídala výstelka slámy na podlaze z dřevěných kulánků. Stěny byly vybílené a stáj zářila čistotou. Posadila jsem se na bobek a únavou, když se už stmívalo, usínala. Do stáje proudil odspoda příjemný teplý vzduch a všude bylo ticho, jenom několikrát jsem zaslechla zvuk podobný koňskému ržání , ale jinak byl všude až zlověstný klid.

První noc v novém domě mého nového pána.

Probudilo mne brnění v rukou a zpěv ptáků venku. Do stáje pronikalo denní světlo a chladný vánek. "Kolik je hodin ?" , bleskla mi hlavou malicherná myšlenka, protože v mém postavení na čase vůbec přeci nezáleželo. Ležela jsem na zemi a snažila se prokrvit prsty jejich zatínáním. Ramena mne bolela a byla jsem celá ztuhlá. Přesto jsem spala asi hodně dlouho, celou noc až do ranního rozbřesku. Měla jsem hlad a žízeň. Už jsem nepřemýšlela o svém situaci a apaticky poslouchala zvuky kolem sebe. Z nádvoří se ozývaly zvuky otevíraných stájí, cinkot plechových nádob, slova, kterým jsem vůbec nerozuměla. Zvědavá co se děje venku jsem okénkem prostrčila hlavu a zírala ven. Před některými stájemi stály ženy v kožených postrojích , s udítky v ústech a příšerným kšírováním kolem prsou, pasu upnutými až do rozkroku. Některé ženy měly v konečníku zaražen falus, ze kterého čněly žíně a imitovaly koňskou oháňku. Bylo jich venku tak kolem dvaceti a já je nestačila ani spočítat, když se k mým dveřím přiblížil krmný vůz připomínající malou vojenskou pojízdnou kuchyň. Takovou tu várnici na podvozku s koly.Hadicí mi z něho do mého koryta vyhrkla asi snídaně. Vypadalo to jako ovesná kaše. Kouřilo se z ní, takže byla teplá a docela to vonělo. Jenomže … Sežrat se to dalo jenom ve stoje v předklonu a vylizováním toho škopku. Měla jsem sice hlad, ale tento způsob krmení mi zvednul žaludek a já vyzvracela na zem trochu kyselých šťáv. Sedla jsem si zpět na bobek a přemýšlela o svém osudu. "Ne to není možné. Až teď jsem pochopila, že sexuální zneužívání může mít další podobu. Tady ze mne už skutečně udělali zvíře. Já bláhová si myslela, že se konečně dostanu k normálním, nebo alespoň k normálnějším lidem. Je-li možné tyto sadisty nazvat vůbec lidmi." Než jsem si stačila vše uvědomit, škopek se převrhl směrem ven a "voňavá" vidina snídaně zmizela někde pryč. Kdosi vymyl žlab a vrátil do původní polohy a napustil ho vodou. Asi po hodině, možná delší době, čas jsem už přestala dávno vnímat, se otevřely dveře a kdosi mne zatahal za řetěz směrem ven. Byl to muž opět celý v černém, ale někdo, koho jsem doposud neviděla. Mžourala jsem zprvu na denním světle očima a snažila se v přímém slunci vidět a vnímat dění kolem sebe. Na nádvoří jsem byla jediná vyvedená před stájemi, ale jinak zde byli další lidé. Asi pět nebo šest , z toho čtyři stáli kolem muže tak kolem třicítky , který napolo seděl, stál opřený o lehkou sulku a v ruce držel jezdecký bičík a plácal se jím do dlaně. Ten , který mne vyvedl ze stáje ven , mi odepnul kovový řetěz a připnul mi k obojku kožené vodítko. Mlčela jsem, protože "výchova" a zkušenost mi říkaly, že je lépe mlčet a podřizovat se choutkám těchto tvorů.

...::: Tip pro Vás: Bič se srdíčkem :::...
Sexshop Sexujte.cz

Muži mezi sebou cosi hovořili, ale já jim nerozuměla ani slovo. Znělo to sice jako arabština, ale zase tak trochu jinak. Takový chrčivý a hrdelní jazyk. A pak ten co mi vyměnil řetěz za vodítko pěknou měkkou angličtinou promluvil ke mně. "Tak se pojď předvést , kobylko."Poplácal mne při tom dlaní po zadku a za vodítko mne předváděl doprostřed nádvoří. Přitáhl řemínek a naznačil abych se zastavila. Muž od sulky se zvedl a přistoupil ke mně. Palcem mi odhrnul ret a do úst mi strčil slabší konec bičíku a donutil mne tak otevřít ústa. "Opravdu , zpráva nelhala." Potom mi potěžkal prsy , promnul bradavku jednu i druhou , pohladil je a jemně promačkal . "Dost dobré, pěkné, hebké." Bičíkem mne přinutil se rozkročit a prsty mi prohmatal přirození . nejprve pouze po povrchu a potom zasunul docela jemně a pomalu jeden nebo dva prsty do pochvy. Něco řekl jejich řečí a všichni muži se jako na povel zasmáli. Bylo to opět příšerné. Takové ponížení. Ještě s dvěma prsty v mé pochvě mi palcem jemně promnul klitoris a pak mne za vodítko donutil se předklonit . Vytáhl prsty z pochvy a začal mi kroužit jimi po řitním otvoru až do něho jeden prst protlačil a celou mne prohmatal. Trpěla jsem nehybně jeho prohlídku a začala se trochu třást.

"Dostala dnes nažrat?" optal se anglicky ostatních . "Ano, pane." Odpověděli téměř všichni najednou a ten muž je okřikl a nejbližší dostal bičíkem přes obličej takovou ránu až mu vytryskla ze šrámu krev. "Kdo ti dovolil, ty hovado odpovídat!" Ten co mne vyvedl se opatrně optal Pána: "Pane, přejete si ji připravit k výcviku?" "Jistě, že se ptáš. Nejprve ji vyhřebelcuj uprav a potom mi ji přiveď pedoku na dráhu.. Dej ji něco sežrat ať mi nepadne hned únavou." Na to mne poplácal rukou po zadku a byla jsem odvedena zpět ke své stáji.

Muži odešli ze dvora a pouze stájník a já jsme zůstali na nádvoří. Ten mi nalil do žlabu opět tu ranní hmotu a tahem za vodítko mě přitáhl ke korytu. "No tak žer, kobylko. Pánovi ses náramně líbila. Mám se o tebe starat , tak mi nedělej nesnáze, nebo to bude moc bolet." Sklonila jsem hlavu a tlak v podbříšku mi řekl, že potřebuji močit. Špitla jsem tedy šeptem : "Pane, potřebuji močit." "No a? Drž hubu. Slyšela jsi někdy kobylu mluvit? Zaržát, to jo , ale kecat ? Tak to udělej pod sebe, však oni to uklidí." Bylo jasné , že nejenom žrát a žít jako dobytek , ale i tak se chovat, bude mým úkolem otrokyně. Švihl mně při tom přes zadek důtkami tak , že jsem vyjekla a instinktivně se od něho odtáhla. Přidržel mne však za vodítko a jako ke zvířeti řekl konejšivě.:"No tak malá , stůj pěkně. Poslouchej a nebude to bolet. Už jsem zkrotil a vycvičil pro pána více koní." Znovu mne přitáhl ke korytu a já se pokusila něco málo dostat do sebe. Kupodivu to bylo chutné a jenom způsob vylizování žlabu připomínal strašné ponížení. Postavil přede mne vědro s vodou a dovolil mi chlemstat vodu. Bylo to strašné . Stál vedle mne a díval se jak žeru a jak jsem se pomočila před ním. Moč mi stékala po nohou, ale moje otupení ze situace a potřeba byla taková , že jsem prostě jinou možnost neměla. Když mi kupodivu po žrádle vymyl žlab a vyměnil slámu ve stáji, mne nechal celou dobu stát venku vedle dveří , vracely se ostatní koně asi ze svého výcviku. Byl to příšerný pohled. Muži podobní tomu mému stájníkovi vedli své kobylky za uzdy k jejich stájím. Téměř všechny ženy a dívky měly ruce svázané stejným způsobem za zády jako já. Některé měly postraní klapky na očích , kožené postroje, oháňky v řitním otvoru , zpocené vlasy spadlé a slepené do čela. Jezdecká sedla na zádech i se třmeny, nebo potahový postroj. Některé měly po těle rány a šrámy od biče. Některá žena , kůň - kobyla, byla celá špinavá od bláta , jiná upocená až se celá leskla od potu. Každá však nahá a poslušná na sebemenší pokyn stájníka. Některá měla na nohou "boty" s vysokými podpatky v podobě a ve tvaru kopyt, jiná byla bosa. Když mne můj stájník odváděl přes nádvoří velkými vraty pryč, zahlédla jsem ve stejných postrojích také nějaké muže. Většinou zchvácených ještě více než předtím byly ženy a sotva se vlekoucích za svými stájníky ke svým kotcům. "Hrůza, to ne ! To není možné. Copak jsou tady všichni takhle podrobeni?" Neměla jsem však možnost se dál věnovat svým myšlenkám , protože jsem byla zpět na nádvoří se žlabem na mytí a sprchami. Můj stájník mi povolil a uvolnil ruce za zády a celou mne důkladně sám omyl i na všech intimních místech. Používal k tomu nějakou měkkou pemzu, žínku a velký lněný hadr. Poté mne odvedl do čistě vybíleného sálu připomínajícího "ordinaci", kde bylo mimo jiné gynekologické lůžko, váha, míra na výšku , podél zdí několik skříní a stolů se zásuvkami. Jak jsem se následně dozvěděla sloužil tento sál jako kosmetický salón. Zde mne stájník položil na velký masírovací stůl a celou namazal depilačním krémem, když mi před tím opět svázal ruce za zády. Promasíroval každičký kousek těla, natřel jej olejem, rozčesal vlasy. Sám si u toho pobrukoval a bylo vidět , že to skutečně nedělá poprvé a navíc ho vůbec nijak mé tělo nelákalo. Prostě dělal pouze svoji práci a jenom občas ke mně prohodil pár slov jako: "Otoč se , jdi dál , tak se uvolni, povol svaly , zakloň hlavu , roztáhni nohy. Jde to viď. Jsem ti říkal buď poslušná a nebude to bolet." Podrobila jsem se . Mé předsevzetí zatím trvalo a nevzalo ještě za své. Když mne odvedl do postranní menší místnosti, maštale , kde mi vybíral ten správný postroj, pobrukoval si pro sebe. "Pánovi jsi se líbala. Vyhraješ určitě závody a staneš se jeho oblíbenkyní. Určitě si tě nechá u sebe. Jenom hezky poslouchej AL." Poprvé mne oslovil mým novým jménem. Navlékl mi nový postroj , který spočíval v řemení kolem těla pevně obepínající a podpírající ňadra, s protaženými řemínky do rozkroku. Dvěma ve slabinách a jedním mezi půlkami . Vybral mi také jemné kožené kotníčkové boty na vysoké podrážce připomínající tvarem koňská kopyta, ale jinak pohodlné a lehké obutí bez šněrování . Byly nazouvací a těsně obepínaly lýtka. Po dlouhém období bosích chodidel mi tento kus postroje byl ze všeho nejmilejší. I když jsem měla na nohou ztvrdlou kůži , šlápnutí na ostrý kamínek nebo písková zrna bylo často bolestivé. Už jsem si myslela, že jsem dokonale ustrojená , když mne odvedl zpět ke gynekologické lavici a donutil mne si lehnout na záda a roztáhnou nohy položené na stojkách . Nepřivázal mne , ani mne nijak neokukoval, prostě mi natřel konečník mastí několikrát jej prohmatal a pootevřel řitní otvor a poté mi do něho zasunul blonďatou oháňku, tedy malý a docela krátký falus , který připnul ke koženému řemínku tak, že jsem i při sebevětším zatlačení ho nemohla vypudit ze svého těla. To bylo nepříjemné , ale o hodné méně, než falus vibrující v mém nitru u Hovada Howarda. Nakonec po chvíli si na to člověk, tady já , ponygirl AL, jak mne označil můj stájník, zvykla. Takto připravenou s udítkem v ústech a s uzdou volně visící dolů jsem byla vyvedena do pedoku mého Pána.Teď s malým kovovým udítkem v ústech jsem nemohla mluvit. Stejně bych si to bez vyzvání nedovolila. Udítko mi umožňovalo vydávat pouze neartikulované zvuky.

Byla jsem vyvedena stájníkem na travnatou plochu , velikosti fotbalového hřiště, obehnanou vysokým plotem z dřevěných prken, na které byly rozmístěny různé křovinaté a trámové překážky , kamenné zdi různé výšky, vytyčená běžecká trať a dokonce startovací pojízdné boxy. V zemi bylo zapuštěno několik kůlů s kovovými oky pro uvázání pony a v přistaveném vozíků množství hrázek a různého náčiní sloužícího k výcviku. Kolem stadionu byly rozmístěné dřevěné lavice a po pravé straně tribuna s křesílky pro diváky. Na stadionu nebyl nikdo než několik mužů , můj stájník a Pán. Kdo to je, jak se jmenuje, kde jsem a co se mnou bude dělat jsem nevěděla ani netušila. Vedle pána stálo vědro s vodou a sám Pán byl oblečen celý v černém , v rukou držel svůj jezdecký bičík a na nohou měl jezdecké rajtky. Opodál stálo několik zcela nahých dívek s obojky na krku , bez jakéhokoliv postroje a u nich dva hlídači v černém s důtkami za pasem. Na stolku s občerstvením pro Pána byla karafa s nápojem , mísa ovoce a sušenek.

...::: Tip pro Vás: Souprava pomůcek pro klystýr :::...
Sexshop Sexujte.cz