Dekadence Autor: Dawnlord

Hodnocení

1.

To tedy byla jízda. Než se Alena stačila pořádně rozkoukat tak skončila na ulici a bez práce.

A při tom to začalo všechno tak báječně. Svadbou, jak jinak. David, na první pohled, byl přesně ten typ chlapa po kterém ženy touží. Elegán s tváří a la Brad Pitt a navíc se zdál bohatý. Jaký omyl! Už měsíc po té co se vzali bylo Aleně jasné že jde o podvodníka, zloděje a náružlivého hráče na automatech a kartách. Navíc falešného hráče. Přesně vzato, mizerného falešného hráče se spoustou dluhů a ještě větší spoustou zatraceně ostrých a naštvaných věřitelů.

řečeno úředním jazykem. Pan David M. vedený zjevně vedený zájmem splatit své dluhy, realizoval loupežné přepadení a krádež nákladního vozidla s nákladem LCD televizorů. Při pronásledování policejní hlídkou po dálnici nezvládl řízení a v důsledku nepřiměřené rychlosti opustil komunikaci. Vozidlo po té narazilo do benzínové čerpací stanice načež došlo k zahoření vozidla a následně i k zahoření a výbuchu benzínové čerpací stanice. Pachatel zemřel. Šetřením vyšlo najevo že pan David M. nevlastnil řidičské oprávnění na nákladní vozidla, existence spolupachatelů nebyla prokazána. Škoda na zničeném majetku se odhaduje na 28 mil. Kč.

Být vdovou tak rychle se Aleně zpočátku zdálo jako výhra. Jenže velice rychle se přihlásili věřitelé a také pojišťovny co zaplatily zničený majetek. Smůlou bylo že Alena v novomanželském poblouznění dala Davidovi právo spoluvlastnictví k majetku co přinesla do společné domácnosti. Tedy hlavně domu. Takže logicky následovala exekuce na návrh věřitelů a následně následoval i vyhazov z práce. Vdova po kriminálnikovi a navíc s takovou spoustou dluhů přece nemůže zastávat tak významné místo. Oficiálně se to ovšem zdůvodnilo organizačními změnami uvnitř podniku. Jak jinak.

2.

Hlavní je žaludek. To Alena zjistila jako bezdomovec velice rychle. Bydlet, či spíše pobývat přes noc na ubytovnách různých sociálně-charitativních organizací, se ji hnusilo. Hlavně ta atmosféra soucitné totality co tam vládla. Jsi bezprizorní, bereš jen sociální dávky od státu, takře jsi vlastně napůl nesvéprávná. Koukej se umýt, najíst, vyspat, zaplať povinnou částku za pronájem postele a ráno vypadni hledat práci. No jo, jenže všechni zaměstnavatelé za kterými ji poslal pracák ji okamžitě i když slušně odmítli jakmile zjistili jak se věci mají. tj. Žádná stálá adresa a spousta dluhů. (Exekuce stačila umazat jen malou část té obrovské sekery co stačil nadělat její bývalý.)

A to tu ještě bylo podezření že ne všichni věřitelé jsou hmmm..., jak to říci, občané poctiví před tváří zákona. Tak proč přijímat do pracovního poměru tak podezřelou osobu, že?

Někteří potenciální šéfové poměrně dost nepokrytě naznačovali že by přijali Alenu do jiného než pracovního poměru. Ale takové nabídky hrdě odmítala. Tedy z počátku.

Alena byla totiž kus. Věk kolem šestadvaceti plus ty správné míry, plavovláska. Přesně ten typ ženy za kterou se na ulici mlsně ohlédne každý normální muž. (A každá lesba.) I když za svého pobytu na ulici nepoužívala žádná extra líčidla a parfémy. A chodila jen v béčkových sekáčových hadrech. Kus to prostě byl.

Jak plynul čas a ztenčovala se beztoho už dost mizerná finanční almužna od státu. Mizela i Alenino sebevědomí. Nakonec si musela sama před sebou přiznat své nevábné možnosti. Buď se pokusit o štěstí a odstěhovat se na druhý konec republiky s víc než nejistou perspektivou že tam její pokaňhanou minulost nikdo nezaregistruje. Nebo...., skončit jako děvka, zlodějka či žebračka.

Jak se tak loudala ulicí a hodnotila svou budoucnost, padl ji zrak na zeď a červenou střechu velkého domu vykukujicí nad ní. Ten pohled ji zastavil.

Tady přece bydlí Karel. Karel! Vzpomínky na minulost ji uháněly hlavou. Nastoupil do prvního ročníku střední školy současně s ní, do stejné třídy. Nebyl tak hezký jako ostatní chlapci ale byl to génius přes čísla. Po dobu studií vyhrával suverénně všechny matematické olympiády kterých se účastnil. Ve druhém ročníku seznamoval užaslou matykářku s nejnovějšími matematickými pracemi špičkových světových odborníků. Hmmm...Jak se k těm věcem tenkrát dostal? Napadlo Alenu. To měl nějaké kontakty za hranice? A ve třetím si ho už parádně zakomplexovaná úča už ani netroufala vyvolat k tabuli a automaticky mu psala jedničky.

Pak odešel z města nejdřív na vysokou matematicko-fyzikální do hlavního a otud někam za hranice, Havard nebo něco takového. A pak se najednou vrátil. Až odporně bohatý, jak se šuškalo. Každopádně si nechal postavit tuhle super vilu. Sponzoproval generální rekonstrukci městkého divadla. A tak podobně.

To ale nebyl hlavní zdroj Aleniných vzpomínek. Před očima ji zavířily barvy a v uších zazněla hudba. Závěrečná v tanečních. Měla tenkrát na sobě sexy šatičky převázané v pase širokou saténovou stuhou. A samozřejmě spoustu kluků kolem sebe. Ale ti pitomci, místo aby se ji snažili ji něčím zaujmout, tak se začali rvát mezi sebou. Pochopitelně o ni. A navíc z nich už táhl alkohol. Koho to napadlo podávat tam lihoviny? Byl to trapas, hnusné.

Během té rvačky k ní přistoupil Karel. Byl střízlivý, což byla úleva.

Podíval se ji do očí. Měl je zářivě modré. Aleně se rozbušilo srdce.

Velitelsky ji stiskl loket. „Pojď se mnou! Tihle za to nestojí.“ A Alena poslechla, ani teď neví přesně proč, snad pro ty oči. Možná proto aby se nemusela dívat na tu trapnou rvačku.

Odvedl ji hlavními dveřmi, pak šli nahoru po schodech do patra a krátkou chodbou do galerie.

V tuto pozdní hodinu byla zcela prázdná. Tam se ve tmě zastavili.

„Tady si tě vezmu.“ Zašeptal ji do ucha. Vzpomíná jak ji po hmatu rozvázal šerpu kolem pasu. Jak se k ní zezadu přitiskl a pak ji rozepnul zip na zádech. Na jeho ruce jak sklouzly po jejích ramenech když ji svlékal. Na to, jak ji pak chladivou saténovou stuhou svázal ruce za zády.

Proč se nebránila? Dodnes přesně neví. Pak ji položil na podlahu na její šaty.

A pak...si ji vzal.

Prudce vydechne při té vzpomínce. Cití jak zvlhla v rozkroku. Jo, to tedy bylo něco.

Možná, zaváhala, by k němu mohla zajít a požádat. Ne!! Poprosit ho o pomoc. Poprosit o pomoc to přece není žebrota. Nebo ano? Zakručelo ji v žaludku.

„čert vem hrdost.“ Zamumlala. „Hlavní je žaludek.“

Vykročila.

3.

„Ano?“ Ženský hlas, který se ozval z reproduktoru videoterminálu umístěného u brány ve zdi, měl přesně ono zdvořile neosobní zbarvení jakým Alena občas slyšela ve starých filmech mluvit služebnictvo.

Asi nějaká vrátná. Napadlo ji.

„Dobrý den...., já...., chtěla bych mluvit s Karlem.“ Zajíkala se. „Teda s panem černým..., já jsem Alena..., spolužačka ze střední. Jako ze školy.“

„Počkejte okamžik.“ Přerušil anonymní hlas její blekotání.

„Pitomá huso!“ Vynadala si Alena šeptem. „Měla bys vypadnout.“

Cvaknutí zámku přerušilo její samomluvu. Objevila se žena. Velice krásná žena, to musela v duchu přiznat. Lehce zešikmené rysy obličeje a tmavší pleť naznačovaly že jde o asiatku. Polovojenské oblečení ukazovalo že jde o členku nějalé ostrahy.

Neznámá si ji opatrně a kriticky prohlédla. Pak mávla rukou do prostoru za sebou.

„Dobrý den. Prosím pojďte dál.“ Pronesla bezvadnou češtinou jen s nepatrným cizím přízvukem.

Jak procházeli rozsáhlým parčíkem, který vyplňoval prostor mezi zdí a domem, zahlédla Alena ještě několik žen. Rovněž v polovojenském. Posléze došli k sídlu a po schodech do haly.

„Prosím počkejte tady. Pan černý tu bude za okamžik.“ A s těmi slovy kamsi odešla.

Alena se osaměle rozhlédla. Výzdoba haly svědčila o bohatství a dobrém vkusu. Přistoupila k velkému zrcadlu a pochybovačně pohlédla na svůj obraz.

No..., vypadáš dost odrbaně holka. Zhodnotila se v duchu a zajela si prsty do vlasů.

Z úvah o svém vzhledu ji vyrušil klapot podpatků, po schodech scházela jakási mladá dívka.

Alenu její vzhled poněkud překvapil, měla na sobě totiž kostým služebné. Přesně takový viděla v jednom erotickém katalogu, co si kdysi prohlížela. černé lodičky na jehlách, černé poloprůsvitné punčochy s jemným vzorkem. Uzoučká, rovněž černá sukě sahajicí sotva do půli stehen byla přepásana malou bílou krajkovanou zástěrou. Blůzka, (černá, jak jinak!) byla vypasována tak těsně že Alena zřetelně rozeznávala hroty bradavek. A ve vlasech měla vetknutou bílou krajkovou čelenku.

Služka. A zcela nepochybně to byla služka se na okamžik zastavila a podívala se na Alenu

se zdvořile soucitným odporem vepsaným ve tváři.

Alena zrudla, v té chvíli si uvědomila že je ošuntnělá, prakticky nenalíčená, oblečení začíná už trochu smrdět a že je...., prostě žebračka. Před tou elegantní, sexy oblečenou ženou se cítila vysloveně trapně. V té chvíli ji napadla jenom replika Elizy z My fair lady.

„Ty ulice jsou čim dál špinavější, že?“ Pronesla s mizerně předstíranou nenuceností. Poté se začala energicky oprašovat.

Žádné odpovědi se ale nedočkala. Služka kolem ní přešla s kamenným výrazem ve tváři a zmizela v jedněch dveřích v přízemí haly. Alena se v té chvíli cítila jako lejno na podlaze.

„Já tě poznávám. Dobrý den Aleno.“ Ozval se hlas zhora.

Vzhlédla. Byl to Karel. Scházel po schodech a o krok za ním ta strážkyně co ji sem doprovodila.

Přistoupil k ní a pozorně si ji prohlédl, oči měl pořád tak modré jak si vzpomínala.

„Vypadáš příšerně.“ Zamumlal.

Než mohla nějak zareagovat otočil se bystře ke své průvodkyni. „Děkuji Li. V pořádku, můžeš jít.“

„Li, je šéfkou ostrahy.“ Dodal celkem zbytečně na vysvětlenou.

„Tak nějak jsm to tušila.“ Pronesla trochu ironicky. Vzápětí se zastyděla, vždyť ani neodpověděla na pozdrav. „Dobrý den Karle.“ Dodala trochu rozpačitě.

„Myslím že by sme si mohli popovídat u nějakého toho zákusku.“ Odtušil. „Ale napřed počkej. Trochu vody ještě nikomu neublížilo.“

„Já ale nejsem špinavá.“ Zaprotestovala. „Teda chci říc že...“ Zbytek slov ji zamrzl na rtech.

Podíval se totiž na ni velitelským pohledem, přesně stejným jako tenkrát před léty.

Mlčky zatleskal. Odněkud přišla služka. Ne ta, co prvně. Tahle byla zrzka. Ale kostým měla stejný. A byla stejně krásná jako ta první.

To tady má samé ženy? Napadlo maně Alenu.

Karel její rozjímání ignoroval. „Doprovodíš hm.., paní Alenu do koupelny. A sežeň někde nějaké náhradní šaty než se tohle vypere a uschne v sušicce. Dotkl se s lehkým odporem Alenina rukávu.

„Ano pane.“ Pronesla pokorně služebná.

Vzápětí se obrátil k Aleně. „Uvidíme se u jídla.“ Pronesl tónem nepřipouštějicím námitky.

„Tudy prosím paní. Ano?“ Pronesla zdvořile velitelským hlasem služtička.

Alena se s lehkým povzdechnutím podrobila. Nakonec, proč se nevykoupat. Když je to zadarmo.

...::: Tip pro Vás: Souprava pout a masky na oči :::...
Sexshop Sexujte.cz

4.

Protáhla se blaženě v křesle a pohladila samet županu co měla na sobě. Koupel byla báječná, obsluha vynikajicí a to jído...skvělé! Tohle ji fakt už řadu měsíců chybělo. Zavrtěla se a soustředila na rozhovor co vedl Karel.

„Doporučil mi je jeden přítel za mého pobytu v Japonsku.“ Odpovídal na její otázku ohledně ženské ostrahy svého sídla. „Jsou to profesionálky, i když drahé. Ale mají jednu vynikajicí vlastnost.“ Odmlčel se a upil vína.

„Jakou?“

Pousmál se. „Jsou až fanaticky věrné tomu kdo si je najme. Normální bodyguard přece jenom zaváhá když má střílet, může se totiž dostat do vězení pro nepřiměřené použití zbraně. Jim je tohle jedno. Prostě s takovou možností ve službě počítají.“

„To znamená, že kdybych byla třeba bulvární fotografka a pokusila se přelézt zěď?“ Nadhodila.

Přikývl. „Prostě by tě rozstříleli. Proto jsou nejlepší na světě.“

„ Ta Li nevypadala že je mě připravena rozsřílet když se mnou mluvila.“ Namítla pochybovačně.

„ Myslím že na tebe po celou tu dobu mířil někdo ze zálohy.“ Zakřenil se.

Zachvěla se.

„Slyšel jsem žes měla nějaké problémy.“ Stočil rozhovor jinam. „Něco bylo myslím v novinách.“

„To tedy určitě ano.“ Rozpovídala se zcela spontánně celá šťastná že se může někomu vyzpovídat. A všecno mu řekla. O manželu podvodníkovi, dluzích které zanechal i o tom jak skončila na ulici.

Poslouchal pozorně a občas pokývl.hlavou. „Není divu že tě nikdo nechce zaměstnat.“ Rozpovídal se když skončila. „O tvém manžílkovi jsem už něco zaslechl, myslím že dělal pro nějakého velkého mafiána a přitom ho trochu podfoukl. Ten chlápek má asi dost dlouhé a vlivné prsty, že se to kolem tebe tak rychle začalo točit. Normálně exekutoři postupují přece jen trochu pomaleji. Teď jsi pro každého zaměstnavatele extrémě podezřelá existence. Hádám že z povzdálí na tebe někdo dohlíží aby na tebe poslal opět vymahače jakmile něco vyděláš. Nestrhávají ti náhodou něco ze sociálních dávek?“

„Strhávají.“ Přikývla kysele. „Počkej, to jako na mě najednou může vybafnout odněkud nějaká mlátička a zlomit mi třeba pro výstrahu ruku abych horlivěji splácela tu zatracenou horu dluhů?“

„Cože!?“ Pronesl zmateně. „Ale ne, dnes už i grázlové pracují v rukavičkách. Myslel jsem normálního exekutora.“ Vysvětloval. „Pochop, jakmile tě někdo zaměstná mohl by se naněho obrátit obrátit nějaký chlápek a dělat nepříjemný nátlak aby ti dal nadstandartní mzdu. A tu ti potom z velké části naprosto legálně zabaví. Tak se to dnes dělá.“

„Ah, tohle mě nenapadlo.“ Hesla překvapeně. „Možná že kdybych se odstěhovala na druhý....“

„I kdybys utekla třeba k protinožcům.“ Přerušil ji neurvale. „Tak si tě najdou. Zločin je skutečně mezinárodní. A v době internetu si tě každý zaměstnavatel lechce prověří tvou minulost ať budeš kdekoliv.“

„Ale co mám tedy dělat.“ Pronesla bezradně.

Pokrčil rameny. „Platit z toho co máš. Kolik toho vlastně dlužíš?“

„Myslíš ten oficiální dluh nebo tu sekeru u mafie? Tu prostě neznám.“ Pronesla kysele.

„To by se dalo neoficiálními kanály celkem snadno zjistit.“ Pronesl zamyšleně. „Tak řekni částku kterou znáš.“

řekla mu to.

Stočil oči ke stropu v usilovném počítání. „Za předpokladu že se výše tvých příjmů nezmění a hm, že inflace bude nízká. To máme...“ Zamyšleně se odmlčel.

„Kolem šedesáti let.“ Doplnila otráveně. „Už jsem to taky počítala.“

„Šedesát tři a pět měsíců.“ Odtušil.

V té chvíli je vyrušila služka. Přinesla Alenino oblečení. Vyprané, suché, vyžehlené a navoněné.

Povstal. „Oblékni se. Já si zatím něco vyřídím a pak tě doprovodím.“

Pohlédla na prádlo s odporem. Bylo symbolem ošklivé budoucnosti. Ale neměla na vybranou. Chápala že Karel pro ni udělal až moc jen tím že ji přijal, pohostil, umožnil ji pořádnou dustojnou koupel v soukromí a nechal vyspravit oblečení. To rozhodně nebyl standartní postup v případě návštěvy bezdomovce.

Mlčky procházeli parkem k bráně. Posléze mlčení přerušil. „Pokusím se zjistit kolik toho tvůj bývalý dluží podsvětí. Někdy se stav.“

„Hmmm, díky. Ani nevím jesli to chci vědět.“ A poněkud nelogicky se zeptala. „A co ty služky. Co tady pracují?“

„Co je s nimi?“ Zvedl tázavě obočí.

Začala se cítit hloupě že s tím začala. „No..,všechny mají na sobě takové..“ Zaváhala.

„Sexy oblečení.“ Dodal chápavě. „Prostě se mi to tak líbí. A tak jsem jim nařídil aby to nosily.“

Záhadně se pousmál. „Ostatně, jsou to taky profesionálky. Amatérky neberu.“

„Ano, jistě.“ Odpověděla poněkud zmateně.

„Tak na shledanou.“ Kývl ji na rozloučenou když zavíral bránu.

5.

Za pár týdnů stála u brány domu znova. Oficiálně, aspoň si to tak sama pro sebe na venek zdůvodňovala, jen proto aby zjistila něco přesnějšího o rozsahu svých dluhů. Skutečný důvod byl ovšem jiný. Být bezdomovcem je peklo. A tak chtěla něco Karlovi navrhnout. Něco, co si zatím nechtěla připustit ani sama před sebou. Ale ten kus novin ji prostě pálil v kapse.

Opět ji do domu doprovodila asiatka, tentokrát jiná než posledně ale stejně krásná. Malá změna byla tentokrá i vtom že ji usadili do jednoho z menších pokojíků do kterého se vcházelo z haly.

Vešla služka s podnosem. „Pán se omlouvá, má obchodní jednání ale za půl hodiny se vám bude věnovat. Prosím poslužte si zákusky.“ S těmi slovy položila podnos na stolek, odešla a nechala Alenu vlastním myšlenkám.

Dychtivě se naklonila nad podnosem a pak když si vybrala začala se rozhlížet kolem sebe. První co ji uhodilo do očí byl velký obraz zavěšený přímo naproti místu kde seděla. Byla to olejomalba, akt ženy. Ale hodně odvážný, skoro pornografie jak usoudila. Přistoupila blíž. Obraz nevypadal nějak zvlášť starožitně. Ale ona se rozhodně nepovažovala za nějakou znalkyni umění takže si tím nebyla zcela jistá.

Poodstoupila a rozhlédla se po pokoji, byl pěkný, takový útulný a.... mužský. Teprve teď si všimla že zde naprosto chybí různé drobnosti jako jsou vázičky, ozdobé misky a podobně. Zkrátka drobnosti kterými si zdobila v dřívějších časech svůj pokoj. (Její bývalý tomu říkal ženská cinkrlátka.)

„Je to tu pěkné, hm?“ Vyrušil ji z úvah Karlův hlas. Poplašeně se otočila. Že by ji prohlídka pokoje zabrala celou půlhodinu?

„Obhodní jednání skončilo trochu dříve.“ Prohlásil jako by na omluvu. „Neposadíš se? Mám informace o lumpárnách toho tvýho manžílka.“

„Dobrý den. Ale jistě, prosím.“ Trochu nejistě se usadila.

„Takže ten tvůj byl zjevně schopnější než jsem si podle zpráv z novin původně myslel.“ Začal hovořit. „Dělal podle všeho pro jednoho hodně vysoce postavenýho chlápka, co má nadstandartní kontakty jak se říká, na nejvyšší vládní úrovni. Ani ti raději neřeku jeho jméno protože pak bys ztratila i ty poslední zbytky iluzí o tomhle světě.“

„Ty už jsem stejně ztratila. Ale přesto díky.“ Vpadla mu do řeči.

Pousmál se. „Veřejnost ho pokládá za zvlášť počestného. No.... a ten tvůj ho zjevně pěkně napálil. Cosi mu nasliboval, vytáhl z něj pěknou spoustu peněz a pak se k ničemu neměl. Přesné podrobnosti neznám, s takovými věcmi se nikdo nechlubí. Nakonec náš pan podvedený ztratil trpělivost a začal tlačit na pilu. No a tomu tvýmu došlo že to přehnal a tak udělal to co udělal.“ Odmlčel se.

„Tak kolik zůstal dlužný?“ Zeptala se nervózně.

„Patnáct melounů.“

„Cože?! Patnáct?“ Vykřikla. „Kam ty peníze dal? Pořád mi říkal že musíme šetřít.“

Pokrčil rameny. „Vypadá to že dokázal všechno rozházet v hazardu. Tahal to z něho pochopitelně v menších částkách po delší dobu.“

„Ale to po mě nemůže přece vymáhat.“ Ohradila se vášnivě. „Jesli to jsou nelegální peníze, tak s tím nemůže jen tak...“

„Právě proto je po tobě bude vymáhat.“ Přerušil ji. „Stanou se tak čistými. Papíry, jak jsem byl důvěrně informován, už leží na stole jednoho úředního vrtichvosta. A jediný svědek který by mohl prokázat špinavý původ peněz, totiž tvůj muž, je mrtvý.“

„Kruci.“ Zašeptala. Pak se na něj váhavě podívala. Přijme její nabídku? „Hele, já...“ Odmlčela se.

„Ano?“ Otázal se když pauza začala trvat dlouho.

„Ty... Vy jste bohatý.“

Ostře se na ni podíval. „Proč myslíš že bych to měl zaplatit?“

„No já..., napadlo mě tohle.“ Vytáhla složený kus novinového papíru s článkem který ji zaujal a podala mu ho.

Potichu si ho přečetl a pak vzhlédl. „Ano. O tom jsem taky slyšel. Takže se chceš stát mojí otrokyní výměnou za to že zaplatím dluhy.“

„A...ano.“

„Hm.“ Uškíbl se. „Nejdříve si musím ověřit jesli stojíš za to. Vstaň a svékni se.“

Trochu zrudlá a zaražená tak rychlým obratem udělala co ji poručil. V koutku mysli doufala že zareaguje jinak, že udělá … Co vlastně? Zaplatí bez řečí její zděděné dluhy a vyhodí ji? Zavolá na psychiatrii a nechá ji odvézt ve svěrací kazajce?

Mlčky si ji prohlížel a pak vztyčeným ukazovákem provedl krouživý pohyb. Pochopila že se má otáčet na místě.

Konečně promluvil. „Beru tě. Od této chvíle mi budeš říkat..., pane.“

...::: Tip pro Vás: Komplet kovového pranýře :::...
Sexshop Sexujte.cz