Janetina těžká chvíle Autor: neznámý

Hodnocení

Člověk si v klidu užívá snad zasloužených chvil klidu a pohody, když se stane něco, co mu jeho poklidné duševní podřimování naruší a uvede ho do stavu okamžité pohotovosti. Většinou nejde o příliš příjemná překvapení, ale mě se stalo něco podobného, co mě výjimečně potěšilo. Musím se s vámi o to podělit. Pochopíte samozřejmě, že jména a místa jsou změněná...

Odemkl jsem dveře od domu a s tichým úlevným povzdechem jsem odložil kufřík na zem. Měl jsem za sebou docela únavný den. Dosud jsem si to neuvědomoval, ale jak jsem se narovnal, únavou se mi zatočila hlava. Teprve teď jsem zjistil, jak vzdálená se mi jeví realita, jak ostrá je bolest v očích a jak tupé se mi zdají reakce mého unaveného mozku. Moje přítelkyně Janet se už zase někde toulala, protože dům byl tichý a dveře zamčené.

Žil jsem s Janet teprve krátkou dobu, řekněme dva měsíce. Za tu dobu jsme si přivykli na určitý denní režim. Většinou jsem přicházel domů až po ní, protože mě spousta povinností a práce nutila ještě dávno po pracovní době zařizovat a shánět. Ne, že bych musel bezpodmínečně chodit do práce, poměrně slušný rodinný majetek by mi zajistil spokojený život až do smrti, ale říkal jsem si: co s volným časem, když nemám jiné využití, a zadruhé jsem nechtěl, aby se díky mému nicnedělání majetek MacAranů ztenčil. Ubírat z dědictví, na němž pracovaly generace přede mnou není můj styl.

Každopádně jsem měl ten večer dost mizernou náladu a potřeboval jsem se trochu odreagovat a odpočinout si. Nechal jsem všechno jak bylo, ani jsem neotevíral poštu, boty jsem odkopl do kouta a šel jsem rovnou do pokoje, který sloužil jako obývák. Jako všechny místnosti v domě byl rozlehlý a luxusně vybavený zvláštní ale příjemnou kombinací staré architektury a nejmodernější techniky. Vybavení jsem vybíral velmi pečlivě a dařilo se mi udržovat duch vznešené starobylosti, (jak Janet někdy tvrdila, historie tak dávné, až to nahánělo hrůzu) a pohodlného moderního vybavení, které umožňovalo okamžitě si přizpůsobit celý dům svým požadavkům.

Už bylo nějakou chvíli po setmění, asi devět večer. Jakmile jsem vstoupil do místnosti, rozsvítila se tlumená světla po obvodu těsně nad podlahou, která osvětlovala celý obývák, ale nijak nerušila.

"Světlo", přikázal jsem a domovní počítač rozžal lustr. Svalil jsem se do měkké pohovky před televizorem, nahmátl rukou ovladač a stiskem tlačítka zapjal televizi. Bylo mi celkem jedno co dávají... potřeboval jsem hlavně na nic nemyslet.

Přikázal jsem ztlumit světlo, takže bylo v místnosti příjemné šero. Chvíli, asi půl hodiny jsem se díval, pak jsem pravděpodobně usnul, protože v příští chvíli, kterou si pamatuji, bylo na kyvadlovkách o dvě hodiny víc a pořad už dávno skončil. Zvrátil jsem hlavu nazad a chvíli se díval do stropu. Janet zjevně ještě nebyla doma. Začal jsem si o ni dělat starosti. Dnes měla v práci volno, takže jsem předpokládal, že šla někam na návštěvu... pravděpodobně s nějakými kamarádkami. Ale že v jedenáct hodin ještě nebyla doma mi začalo trochu vrtat hlavou.

Pak jsem začal přemýšlet, jak to, že je tak jiná od dívek, které jsem znal před ní. To, že jsme spolu žili již dva měsíce, nebylo nic zvláštního, ale v Janet bylo něco, co mě přitahovalo a fascinovalo. Dokázal bych si snad i představit, že s ní budu žít jak se říká od teď navěky... což jsem u žádné jiné nezažil. Nejen, že byla skvělá v posteli, byla chytrá a nikdy jsem s ní nezažil nudu... byl v tom jakýsi vzájemný respekt. I když jsme před sebou prakticky nic neskrývali, dohodli jsme se že každý z nás bude mít v domě místo, které bude jeho výhradním královstvím. Moje říše byla naplněna tichým šuměním ventilátorů a pípáním počítačů, blikáním monitorů a LED diod různých syntezátorů, digitálních pultíků pro mixáž a střih. Tam jsem byl doma, ve své pracovně, plné skryté hudby a kouzel počítačové animace. Tak jsem ze sebe střásal většinu problémů. Mnohdy jsem jen ze vzteku na celý svět vytočil reprobedny drahého comba Marshall naplno a hudbou ze sebe všechnu zlost dostal. O Janetině říši jsem nevěděl vůbec nic. Tak ako ona o mojí, až na kytaru a klavír, které nutně musely být slyšet. Možná to bylo tohle jedno tajemství, které jsme si před sebou uchovávali jako svůj nejvzácnější poklad, co mě k ní tak přitahovalo.

Pak mě trklo, že ačkoli bylo zamčeno, Janet zřejmě zapomněla zapnout alarm. Vybavil jsem si první chvíle po otevření dveří... jistě, na panelu vedle dveří svítilo zelené světýlko. Trochu mě to naštvalo. Bůhví jak dlouho nebyla doma a nechala všechno nezajištěné. Kdyby nějaký šikovný zloděj věděl... mohl se pěkně napakovat. I dnes, po roce od doby kdy jsem si dům zařídil, mělo vybavení v něm zapojené pěkně vysokou cenu. Když odmyslím práci, kterou mi dalo vyladění domovního počítače. Ještě že se nic nestalo, ale stejně jsem se pěkně rozzlobil.

Adrenalin, který tohle intermezzo ve mě nějakým zázrakem ještě vydolovalo, mi dodal sílu se zvednout a jít se osprchovat.

Voda mě docela osvěžila a znovu mě postavila na nohy.

Když jsem vypínal vodu, zaznamenal jsem podivný zvuk. Nedokázal jsem určit odkud přichází, ale slyšel jsem to docela zřetelně. Něčí hlas... povědomý, ale zastřený a ochraptělý k nepoznání. Pak se ozvalo něco jako úder do stěny.

Zaposlouchal jsem se do toho zvuku. Bylo to někde v domě. Potrubí rozvádělo zvuk docela dobře a větrací šachtou ve středu domu bylo také docela dobře slyšet.

Oblékl jsem si kalhoty a vyšel z koupelny. Našlapoval jsem velice opatrně a snažil jsem se nepřehlušit tichý záhadný zvuk, který se chvílemi ozval. Vystoupil jsem za ním do patra a šel k Janetině pokoji. Bylo to tam, za dveřmi. Ten hlas byl Janetin, i když jsem nechápal, jak to že je doma... proč bylo zamčeno... proč nepřišla dolů... a co má s hlasem. Nebylo jí rozumět, zaznamenal jsem jen další ochraptělé zvolání, které znělo jako "Hmmmm". Uslyšel jsem v něm zřetelný podtón únavy, strachu a bolesti. V tu chvíli šla všechna tajemství stranou. Vzal jsem za kliku. Bylo zamčeno. Neartikulované zvuky zevnitř zesílily.

"Janet? To jsem já Raf. Děje se něco? Proč máš zamčeno?" ptal jsem se přes dveře.

"Hmmmm-hmmm", ozvalo se zevnitř s naléhavým přízvukem.

"Jdu tam," oznámil jsem nekompromisně, ustoupil zpět a s dvěmi kroky rozběhu jsem vrazil ramenem do dveří. Zapraštěly, ale zůstaly zavřené. Nebo to zapraštělo moje rameno? Každopádně dubové dřevo zatím vítězilo. Po druhém pokusu jsem to vzdal.

Nahlas jsem vychrlil kód nejvyšší priority a přikázal počítači odemčít všechny zámky v domě. Odjistil jsem tím i trezor, garáž a další zámky napojené na systém, ale to mi bylo jedno. Po dalším úderu dveře odskočily ze zámku a otevřely přede mnou pohled do Janetina soukromého světa.

Dnes se tomu usmívám, ale tehdy to byl veliký šok.

Janet stála uprostřed místnosti, téměř nahá, až na pár kousků něčeho, co nemohlo být oblečení, protože zaprvé oblečení není vyrobeno z černé kůže a chromovaných kousků kovu a za druhé není navrhováno tak, aby se majiteli zařezávalo do těla. Stála tam, ačkoliv podle výrazu ve tváři, kterou jí zčásti zakrýval pruh kůže upevněný za její hlavou řemeny, byla na pokraji zhroucení. Ruce měla za zády, pak jsem si uvědomil, že je má spoutané v zápěstích a loktech, nohy spoutané pevnými provazy k sobě a ke kroužku v podlaze. Jinak na sobě měla kožené kalhotky a nějaký postroj z řemení, který ji stahoval, že sotva mohla dýchat. Na bradavkách měla kovové klipsny spojené řetízkem, na kterém bylo zavěšeno malé závaží. Kolem krku měla připnutý obojek, od něhož vedl řetěz k háčku ve stropě, takže ji držel vzpřímenou. Na zemi u jejích nohou ležel klíček na řetízku s karabinkou.

Když mě uviděla, v očích se jí objevila úleva a trochu se uvolnila.

"Janet, miláčku, co to má... " začal jsem.

"Hmmmmh... Hnnnn!" přerušila mě Janet výkřikem zpoza roubíku.

Pokud mohla pohnout hlavou, upozorňovala mě na klíček na podlaze. Všiml jsem si, že má na zápěstích kožená pouta, spojená a utažená zámkem, který zároveň držel pomocí přitaženého řetízku podobná pouta na jejích loktech u sebe.

Zvedl jsem klíček a zjistil, že se mi tato situace zamlouvá. Vzrušilo mě, když jsem ji tam viděl stát bezmocnou v poutech. Přes to všechno jsem měl největší starost o její zdraví. Pomalu jsem se narovnal. Odepnul jsem přezky na roubíku, který ji umlčoval.

"... ufff." řekla s úlevou. "Už jsem se vážně bála, že tu zůstanu a omdlím. Rafe, zlato, kde jsi byl tak dlouho? Doufala jsem, že mě tu najdeš, když mi ten zatracený klíček spadl na zem... "

Na tváři měla otlačený obrys pevně utaženého roubíku, který, jak jsem si všiml, měl uvnitř věc ne nepodobnou menšímu penisu. Musela to mít v ústech celé hodiny!

"Byl jsem moc utahaný, usnul jsem. Jsi v pořádku, drahá?" vzal jsem klíček do prstů a přiblížil ho k zámku.

"Jo, je mi docela fajn, i když mě trochu bolí ruce a nohy. Nepovedlo se mi to... zkoušela jsem to na tvoje narozeniny... chtěla jsem tě tím překvapit, až příjdeš domů a u slavnostního stolu budu stát já v těchhle věcech.." zasmála se.

Byla v pořádku.

"Překvapení... to se ti docela povedlo, Janet. Opravdu jsi mě překvapila," řekl jsem a zase se s klíčkem vzdálil od zámku. Sledovala to lehce překvapeným a pak znepokojeným pohledem.

"Já vím... odemkni to, ať se můžu protáhnout... už mě bolí celé tělo."

Pomalu jsem ji obešel a postavil se před ni s klíčkem v ruce.

"Netušil jsem že se zajímáš o tohle." řekl jsem a pohupoval klíčkem na řetízku. Sledovala ho pohledem. Olízla si rty.

"No... mělo to být překvapení. Víš, někde na Internetu jsem narazila na jedno takové společenství... a víš co je legrační? Jeden z nich používá tvoje jméno jako pseudonym... a je dost schopný. Tak jsem si řekla, že si to zkusím."

Usmál jsem se.

"Na Internetu, ano? Aha... a to tě nenapadlo kde k tomu jménu přišel? Nenapadlo tě, že by to nemusel být pseudonym?"

Svraštila čelo a zaškubala pouty. Závažíčko na jejích bradavkách se lehce rozhoupalo a Janet unikl tichý sten.

"Ne... au, nenapadlo... co děláš?"

Odložil jsem klíček na poličku na stěně. Byla celkem v pořádku, ještě jsem ji nehodlal pustit z pout, která si sama dobrovolně nasadila. Po pravdě, opravdu jsem byl členem jednoho virtuálního společenství lidí se zájmem o netradiční sexuální praktiky. Byla to zatracená náhoda, ale zdálo se, že mě Janet našla, aniž by tušila že se jedná opravdu o muže, se kterým už půl roku chodí. Rozhodl jsem se nevzdávat se hned nabídnuté šance a uvést ji do svých fantazií.

"Proč to děláš? Rafe, prosím tě, pusť mě. Nevím, kdo to je ani co za tím vším vězí, ale teď opravdu potřebuji trochu protáhnout." žadonila, zatímco jsem si ji důkladně prohlížel.

Tak jak se spoutala, neměla bez klíčku naději na vysvobození se. Pochopil jsem, že v určenou dobu měl klíček sjet od stropu k jejímu krku po řetízku od obojku a viset na svém řetízku tak, aby na něj dosáhla prsty. Náhodou se jí karabinka uvolnila a místo aby se zasekla u obojku, vypadla a klíček skončil na zemi, kde na něj nemohla dosáhnout.

Usoudil jsem, že nechat ji v současném stavu by bylo trochu moc kruté, tak jsem jí odepnul od bradavek klipsny se závažím. Zasténala a skousla si dolní ret, jak se jí do zmučených bradavek zase vracela krev. Rozepnul jsem jí kalhotky a na zem k mému údivu vypadl patnácticentimetrový robertek s úplně vybitou baterií.

"Chtěla jsem z toho taky něco mít... ale vymstilo se mi to, udělala jsem se tolikrát, že jsem málem omdlela." řekla Janet, jakoby na vysvětlenou. Stále doufala, že ji propustím.

"Jasně... takže sis užívala. Asi celý den, že?" nasadil jsem přísný, sarkastický tón.

"No... vlastně jenom odpoledne... "odpověděla Janet, zaražená změnou v mém chování.

"Jenom odpoledne? Jenom? Já měl zatím náročnou práci, lásko. A vůbec jsem se nepobavil. Asi to udělám teď. Když už se to prozradilo, tak ti nebudu zatajovat, že ten MacAran a tvůj Raf jsou jedna a tatáž osoba."

Zalapala po dechu. Ano, dnes byl den plný překvapení.

Nevěděla co říct. Byl to pro ni docela šok... ale tak jsem to chtěl. Nevšimla si, že to pro mě byl podobný šok, když jsem si uvědomil že přede mnou skrývala svůj zájm o BDSM celou tu dobu, co jsme se znali a že o tom jenom snila. Ano, chtěla mi to prozradit a překvapit mě, ale spíš jen jako výstřelek, kterým by mě pobavila. Já naopak bral celou záležitost smrtelně vážně. Rozhodla se že se dá na vojnu, musí tedy bojovat, řečeno s básnickou licencí.

"Takže ty chceš abych si s tebou pohrál tímhle způsobem, jo?" ptal jsem se spíš jen symbolicky. "Chtěla bys zkusit jaké to je být otrokyní svého Pána? Tak dobrá, Janet, vykoledovala sis že to máš mít."

Tiše na mě zírala a pak se pokusila uvolnit si ruce z pout. Samozřejmě bezvýsledně. Díval jsem se jí do očí. Oči, to je základní kontakt mezi Pánem a otrokyní. Tam se všechno pozná. Strach, bolest, vzrušení... Janet byla překvapená, ale hodně vzrušená. Nevěděl jsem jestli to mám připisovat tomu co absolvovala, nebo skutečnosti že se z jejího přítele vyklubal jeden z Pánů, o kterém snila. Každopádně jsem zaznamenal její kladnou odezvu na celou situaci a rozhodl jsem se toho patřičně využít.

"A první trest sis vysloužila za to, že jsi před svým Pánem tajila svoji submisivitu."

"Ale... to přece byla naše dohoda... moje soukromá věc... " zasténala Janet, protože jsem jí rukou přejel bolavá ňadra.

"Ano, ta dohoda platila s Janet Kingsleyovou. Ale ne s Janet, mojí otrokyní. A ta za to bude potrestaná jak se patří." vysvětlil jsem své stanovisko.

"No... a hned další tvoje chyba byla, že jsi se se mnou přela. A do třetice jsi nebyla připravená mě obsloužit když jsem přišel domů. Vím, že to byla nehoda, ale ty si nesmíš dovolit žádnou podobnou nehodu... nehledě k tomu, že se to stalo, když jsi se uspokojovala bez vědomí svého Pána."

Uhýbala pohledem, až jsem jí musel podržet hlavu zpříma. Věděl jsem jak se v tu chvíli cítí... věděl jsem jakého mě vidí. Nasadil jsem pohled tak intenzivní a pronikavý, že by před ním uhnul i rozjetý vlak. Janet se snažila nedívat se, začala v ní vzrůstat panika. Poprvé jsem na ni použil svoji dominanci, poprvé jsem jí ukázal svoji převahu. Stále jsem se jí díval do očí, nahmatal jsem klíček od jejích pout a odemkl je. Zápěstí se jí rozpojila a řetízek stahující její lokty k sobě se vyvlékl a uvolnil. Odepjal jsem jí řetěz ze stropu od obojku. Stále nebyla schopná uhnout pohledem, bylo to jako souboj myši a hada.

Nehnula se ani o centimetr.

"Na kolena, děvko." skoro jsem zašeptal.

Síla příkazu ji doslova srazila k zemi, tak bezodkladně můj rozkaz vyplnila. Klesla na kolena a hleděla stále na mě.

"Kdo jsi?" zeptal jsem se.

"Janet Kings... " začala.

"Špatně." zašeptal jsem jí do ucha.

Dívala se na mě, jako by nechápala co po ní chci. Pak se jí rozjasnilo a odpověděla tichým hlasem: "Jsem tvoje otrokyně."

Mlčel jsem a zkoumal význam jejího prohlášení. Nervozita v ní stoupala.

"Správně. A kdo jsem já?" řekl jsem nakonec.

Zabloudila očima do rohu místnosti.

"Já... nevím... " snažila se uhnout.

"Kdo... jsem... já?" zopakoval jsem ještě jednou, pomaleji.

Ačkoliv nepadlo jediné hlasité slovo, atmosféra za poslední minutu zhoustla. Něco se začalo dít... ta situace měla v sobě něco, co se dá vycítit jen v těch nejvypjatějších chvílích, kdy nejhlubší emoce dostávají volnou ruku.

"Můj Pán... " vypravila ze sebe Janet nakonec.

"Ještě jednou to zopakuj a snaž si to uvědomit."

"Ty jsi můj Pán a Vládce... " opakovala znovu a zřetelně.

Sklonil jsem se k ní tak blízko, že jsem cítil vůni jejích vlasů.

"Jsem tvůj pán, čubko. Pán nad tvým tělem i duší, Pán tvé lásky a nenávisti, Pán tvé svobody a vězení, Pán nad tvým životem a smrtí. Chápeš to? Jsem všechno co potřebuješ."

"Ano! Ano!" vzdychla Janet a vypjala prsa vzhůru a roztáhla nohy. Celá se třásla.

Představa jejího otroctví pod mým vedením ji tak vzrušila, že nebyla schopná se ovládnout.

"Chceš to... potřebuješ to. A já ti to dám." pokračoval jsem a rukou jsem ji za kroužek v obojku položil na záda na podlahu.

"Chci to, můj Pane! Ááááááá! Kdybys věděl jak moc jsem to chtěla... " skoro křičela a vypínala se abych měl k ní dobrý přístup.

Ani jsem se jí nedotkl.

Foukl jsem jí na zvlhlou kundu a Janet poskočila jako bych do ní vnikal.

"Zvedni se na všechny čtyři a koukej mazat za mnou." přikázal jsem jí a vyšel z místnosti. Následovala mě do haly a po schodech dolů, do obýváku, kde se potom odehrál její první výcvik.

--------------------------------------------------------------------------------

Mířil jsem do obyváku v přízemí. Janet se pár metrů za mnou potýkala se schody. Snažila se držet se mnou krok, ale slézt po čtyřech schody na ni bylo trochu moc. Zpomalila. Zastavil jsem se a počkal na ni pod schody. Upřeně jsem ji sledoval. Věděla, že tento pohled pro ni nevěští nic dobrého a tak se snažila posledních pár schodů překonat co nejrychleji. Uklouzla jí však ruka a ona se skulila pod schody. Pravděpodobně se při tom bolestivě uhodila do boku, protože zůstala ležet a zakrývala si bok rukama.

...::: Tip pro Vás: Kovový pás cudnosti BON4M :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Čubko neschopná." komentoval jsem její pád chladně a odtáhl jí ruce od těla, abych se podíval jestli si ublížila. Měla trochu naraženou kyčel, začala se jí pod kůží rýsovat modřina. Odvrátila hlavu a zadržovala bolestivé vzlyky.

"Neumíš na sebe dávat pozor?" zeptal jsem se jí nazlobeně. "Budeš na svoje tělo dávat pozor, protože patří mě a já ho chci mít nezraněné... zatím. Postaráš se o to, aby sis sama nepřivodila žádné zranění a taky o to, aby se ti případné modřiny a jelita, kterých budeš mít určitě hodně, co nejrychleji zahojily."

Janet rychle přikývla a setřela si slzy. Pomalu se zvedla na všechny čtyři.

Vzal jsem ji za očko na obojku a smýkl s ní do obýváku.

"Hni sebou, nebudu na tebe čekat celý den."

Doslova se vplazila do pokoje a nerozhodně se zastavila před sedačkou. Nevěděla, kam se postavit, abych byl spokojený. Nakonec zůstala stát na místě. Dlouhé vlasy jí padaly na zem a částečně jí zakrývaly obličej. Strčil jsem do ní nohou.

"Co tady vystrkuješ zadek, feno nadržená? Když nemáš co dělat, klekneš si a ruce dáš za záda. Rozumíš?"

"Ano, Pane." řekla potichu. Vyplnila můj příkaz se skloněnou hlavou. Klečela přede mnou, vypnutá prsa se jí zachvívala, vlasy se jí svezly na ně a částečně jí zakryly i bříško. Sklonil jsem se a odhrnul jí je z obličeje. Když se na mě podívala, měla pohled malého vystrašeného zvířátka. Zvedla se ve mně žhavá vlna a sevřela mi srdce. Chtěl jsem ji líbat a obejmout, ale byl jsem její Pán, nemohl jsem. S trhnutím jsem se zase narovnal. Posadil jsem se do sedačky, takže mi klečela u nohou.

"Nebudeš se přede mnou nijak zakrývat. Vždycky se postaráš o to, abych měl pěkný výhled." špičkou nohy jsem ji naznačil, že si má kleknout více zeširoka.

Vstal jsem a pomalu se procházel po místnosti. Sledoval jsem přitom, jak bude Janet reagovat. Po chvilce začala být nervózní a nejistá a snažila se ze své pozice mě zahlédnout. Úlekem sebou škubla, když jsem jí znenadání položil ruce na ramena a do ucha jí zašeptal: "To stačí, děvko. Budeme si muset probrat tvoje chování."

Posadil jsem se opět do pohovky přímo před ni. Jedním pohledem jsem zhodnotil její pozici. Podvědomě se narovnala a vypjala prsa. Alespoň nějaký náznak správné reakce, uzavřel jsem pro sebe.

"Za prvé, tvojí povinností bude tenhle dům udržovat v pořádku. Od sklepa až po půdu je to tvoje starost. Nechci tu mít žádnou špínu a prach. Jediné místo, kam nesmíš, je, jako doteď, moje pracovna. Skončily pro tebe výlety do města nebo vysedávání po kavárnách s dalšími čubkami jako jsi ty. Když budeš opouštět dům anebo jeho okolí, požádáš mě o svolení. Většinou půjdeme spolu, ale když tě výjimečně pustím, budu vědět o všem, cos dělala a kde jsi byla. Jasné?"

Přikývla, i když trochu váhavě. Bral jsem to po velkých dávkách, ale věděl jsem, že si zvykne.

"Dále: Když přijdu, přivítáš mě tu v předsíni na kolenou a řekneš mi, co jsi celý den dělala. Dám ti také oblečení, které tu budeš nosit. To se týká i těch příležitostí, kdy mi přijde návštěva. Když budu chtít změnu, dám ti k té příležitosti jiné pokyny."

Ve tváři se jí objevil trochu zmatek. Oblečení? Něco jako měla na sobě nyní? Usmál jsem se.

"Teď nějaké pokyny, kterými se budeš řídit, když tu budu mít hosty. Přijdeš jim otevřít a uvedeš je sem, do obýváku. Postaráš se o jejich pohodlí a budeš nás obsluhovat. Když nebudeš mít co na práci, klekneš si na zem přede mne, tak jako klečíš teď. O oslovování ti zřejmě nic říkat nemusím, to sis osvojila rychle."

"Ano, Pane." odpověděla na můj pohled. "Zapamatovala jsem si všechno a budu se tím pokorně řídit."

Chvíli jsem tiše seděl a pozoroval hodiny za jejími zády. Znejistěla. Jakoby nevědomky jsem se začal špičkou nohy dotýkat vnitřní strany jejího stehna a hladit ji. Jednou jsem lehce zavadil o její nadrženou a mokrou kundu. Vydala ze sebe slabé zasténání a zachvěla se.

"Copak, čubičko?" Ironicky jsem se na ni usmíval. "Máš horko mezi nohama? Vždyť jsi v sobě celý den měla robertka, ne?"

"Mhmm... ano, ano, měla... ale... ááá, já to chci s tebou, teď a tady, prosíííím," mumlala a celá se otřásala, jak se snažila zůstat v kleče a nepohnout se.

Přestal jsem ji dráždit a naopak jsem ji udeřil dlaní přes prsa. Vyjekla a trochu se zklidnila.

"Takže, aby bylo jasno. Já určuji, kdy se smíš udělat, a bez mého příkazu ti ani nezvlhne, jasné? Obávám se, že někdy budeme muset podrobit tě tréninku, abys dokázala vydržet bez sexu. Řekněme týden by mohl stačit. Ať už děláš cokoliv, ať držíš dočasný celibát, nebo spolu šoustáme jako zvířata, měj vždycky na paměti, že to děláš pro svého Pána jako důkaz lásky a oddanosti."

"Ano, ano, miluju svého Pána! Udělám pro něho všechno, co si bude přát... " snažila se Janet.

"Ne. Ještě to neuděláš. Ale zaručuju ti, že to nebude trvat dlouho."

Představa, co všechno přijde, než bude vycvičená podle mých kritérií mě skoro zvedla z křesla. Janet na tom byla podobně. Zatím ji to všechno vzrušovalo, pořád měl utkvělou představu, že jde o hru. Teprve později jí dojde, jak náročný úkol na sebe vzala. Vzdát se svých přátel, svého vlastního života... píše se o tom lehce, ale skutečnost je nesrovnatelně náročnější. Trochu jsem se toho okamžiku, kdy si to uvědomí, bál, protože to bude ta klíčová chvíle, která rozhodne o všem. Zatím jsme ale měli před sebou spoustu práce.

Vstal jsem.

"Ukaž mi, jak mě přivítáš, když přijdu domů, Janet." řekl jsem a naznačil, že vcházím do domu.

Chvíli zaváhala, pak ale zaujala klasickou psí polohu, s rukama opřenýma u kolen na zemi. Pomalu jsem nesouhlasně zavrtěl hlavou.

"Tahle pozice je dobrá, když čekáš na mé příkazy nebo se věnuji něčemu jinému a nechci abys mě rušila. Když přicházím po delší době, chci vidět, jak se mi předvádíš a nabízíš."

Zablesklo se jí v očích pochopením a narovnala záda. Prsa vypjala kupředu a lehce prohla páteř.

"Správně. Teď spoj ruce za hlavou a zakloň hlavu."

Poslechla a výsledkem bylo, že jsem měl před sebou její zcela odkryté tělo, napjaté jako pružina, s hlavou odevzdaně zakloněnou a odhaleným štíhlým krkem. Poopravil jsem jí držení rukou, aby měla lokty na strany od sebe a nohy víc rozevřené. Pak jsem byl spokojený.

"Zapamatuj si tuhle pozici dobře, protože tak mě budeš vítat každý den u dveří."

Přikývla, ale zůstala pořád vypjatá.

"Zkusíme si to ještě jednou." řekl jsem .

Tentokrát se vyšponovala do předepsané polohy okamžitě a mimoděk při tom vzrušením zakňučela. Někde v hrudi mi přes srdce přeběhl žhavý blesk. Moje milovaná Janet, můj sluneční paprsek, všechno, co jsem opravdu chtěl, moje.. moje otrokyně. Klečela přede mnou na zemi, úplně odevzdaná a odhalená a já věděl, že nikomu jinému by nevěnovala ani pohled, zatímco pro mě je schopná obětovat celou svoji osobnost. A nezlobte se.. jestli existuje něco jako láska, pak tohle byla její nejzazší hranice. Podivná, možná. Možná se někteří z vás ušklíbnou.. ale není nic nádhernějšího na celém světě.

Skončil jsem s první lekcí pár minut po jedné v noci. Už jsme byli oba unavení, ale stálo to za to. Zalíbilo se jí v podřízené pozici a plnila mé příkazy skoro bez zaváhání. Neodvážil jsem se chtít po ní příliš mnoho naráz, tak jsme ten večer strávili pouze učením toho, co jsem tu již popsal.

Když jsme šli spát, spoutal jsem jí ruce v zápěstí a přivázal jí je nad hlavou k čelu postele. Žadonila, abych si ji vzal a vyšoustal, a ne že bych sám nechtěl, ale odvrátil jsem se.

"Zítra, až po další lekci, miláčku." řekl jsem jenom a nedbal na její zklamané kňourání.

--------------------------------------------------------------------------------

Druhý den jsem si vzal volno z práce a začal obíhat již dříve vyhlédnuté obchody. V té době se mi už začal rýsovat v hlavě plán, který jsem později uskutečnil, ale chtěl jsem si být nejprve jistý tím, že to je to, co Janet chce.

Domů jsem se vrátil brzo odpoledne, s autem nacpaným po vrch různými věcmi, které se hromadily v kufru i na zadním sedadle a vypadaly jako směs zbytečných krámů bez užitku, ale v očích znalého člověka to bylo kompletní vybavení domácí mučírny. Janet mě přivítala v předepsané poloze.

Poté, co jsem ráno vstal, jsem ji odvázal od postele a po snídani jí dal za úkol vyklidit místnost v podkroví, kterou jsme používali jako skladiště nepotřebných věcí. Místnost měla pět metrů na délku a deset na šířku, zabírala prakticky celou stěnu domu a byla vysoké přes dvě patra. Měla dva vchody, jeden z podkroví, na horní podlahu, kterou tvořila skoro třetina celé půdy, a která končila nad spodní částí místnosti zábradlím a schody, vedoucími dolů. Druhý vchod vedl z šatníku (používaného na odložení zimního oblečení v létě a naopak,) do spodní části skladiště. V tomto místě byla místnost vysoká okolo sedmi metrů. Byl to co do velikosti jeden z největších prostorů v domě, což byl důvod, proč jsem mu dal přednost před klasickým umístěním mučírny ve sklepě. Celý dům byl postavený z poctivého kamene a zevnitř obložený izolací a dřevem, takže ven nemohl proniknout ani zvuk, i kdyby někdo stál přímo za zdí. Navíc stál celý dům prakticky o samotě, uprostřed rozměrné zahrady, obehnané zdí. Měli jsme tedy skoro dokonalé soukromí.

To byl také důvod, proč jsem mohl dát Janet bez obav příkaz, aby doma chodila nahá, protože jsem si byl jistý, že nedojde k žádnému nechtěnému překvapení.

Pomohla mi odnosit nakoupené vybavení do budoucí mučírny. Zjevně pochopila, co jsem přivezl, protože jí svítily oči pokaždé, když se z auta vynořila další náruč vybavení. Když jsme všechno odnosili, odvedl jsem ji do kuchyně, připnul jí obojek a řetízkem ji připoutal za obojek ke kovovému očku ve stropu kuchyně. Zajistil jsem ji zámečky, aby nemohla obojek odepnout, nebo od něj odpojit řetízek. Smutně se na mě dívala, asi ji mrzelo, že má zůstat sama, když jsem přivezl do domu tolik zajímavého vybavení. Přivinul jsem ji k sobě a těšil se z jejího nádherného těla.

"Počkáš tady, čubičko, a zatím mi můžeš udělat oběd. Já mám mezitím práci. Přijdu si tě zkontrolovat, tak se nepokoušej nic vyvádět, rozumíš?"

Přikývla a nešťastně sledovala, jak odcházím.

V budoucí mučírně jsem několika kopanci rozbalil vybavení, doposud skryté v několika štocích kůže. Pomalu a s rozmyslem jsem začal třídit věci na několik hromad. Nálada se mi znatelně zlepšila.. když jsem totiž vyjížděl od posledního obchodu, jakýsi nepozorný řidič v modrém fordu vyjel a nárazníkem objel lak na boku mého auta. Teď jsem se zase trochu rozveselil, když jsem si představil, jak to tu bude zanedlouho vypadat.

Na zemi byl už z dřívější doby položený koberec temně červené barvy, takže jsem se nemusel zdržovat vymýšlením způsobu, jak přidat do celé místnosti tu správnou lehce erotizující atmosféru.

Zhluboka jsem se nadechl a uchopil do ruky vrtačku. Rozhlédl jsem se po místnosti a v duchu si ji srovnal se svými plány a nákresy. Dal jsem se do práce...

Za hodinu jsem se narovnal a prohlédl si své dílo. Vyšel jsem z mučírny, opláchl se v koupelně a namířil jsem si to do kuchyně. Janet klečela před troubou, ve které se právě cosi dodělávalo. Když zaslechla moje kroky, škubla sebou a ruce jí vyletěly na zátylek. Vyšponovala se jak pružina a čekala až jí dám další pokyn.

Začichal jsem a zeptal se: "Co to děláš?"

"Pečenou krůtu, Pane." odpověděla rychle.

Usmál jsem se. Pečenou krůtu já rád. A dneska nám zřejmě ještě vytráví, jak jsem to tak pozoroval.

"Pohov, otrokyně."

Janet se poslušně vrátila do kleku. Dohlížela na troubu, ale přitom po očku sledovala, jestli ji nepotřebuji já.

Zezadu jsem jí položil ruce na ramena a začal jí masírovat ztuhlou šíji. Zavrněla a protáhla se. Sklonil jsem se k ní.

"Za jak dlouho to bude hotové?"

"Asi za čtvrt hodiny, Pane."

"Tak to mám ještě chvíli čas něco udělat." poznamenal jsem.

Přikázal jsem jí vstát, a když tak učinila, vzal jsem si její míry, včetně rozpětí paží a nohou a několika dalších údajů. Pak jsem zmizel do mučírny a v rychlosti překresloval své náčrtky.

Přesně za patnáct minut jsem vstoupil do jídelny. Janet stála na prahu jídelny, protože jí řetízek, na kterém byla připoutána, nepovolil vejít dál. Měla před sebou jídelní vozík s úhledně připraveným jídlem. Odemkl jsem řetízek od kroužku v kuchyni a připnul ho kolem nohy těžkého jídelního stolu.

Posadil jsem se k čelu stolu. Janet mě začala obsluhovat. Nachystala jídlo pro dva, ale nejprve musela posloužit jídlem svému Pánovi, než dostala povolení jíst sama. Dokázala složitá pravidla dodržet víceméně přesně, což byl napoprvé dost slušný úspěch.

Posadila se na svoji židli po mé levici a chtěla začít jíst. To byla chvilka, kdy poprvé zapomněla na nějaké pravidlo, které měla splnit. Sotva zakrojila nožem do masa, zasvištěl vzduchem bičík a sekl ji do nahého stehna. Vykřikla a chytila se za poraněné místo. Ťuknutím koncem bičíku do jejích rukou jsem je odstrčil pryč.

"Chyba, čubičko. Zapomněla jsi mě poprosit." zabodl jsem do ní pohled.

Sklouzla ze židle na kolena a (ještě lehce v šoku) se omluvila.

"Dobře, ale trest za to tě stejně nemine," poznamenal jsem bez slitování. "A teď ukaž, jak mě poprosíš."

Opřela se dlaněmi o zem a nahrbila svá pružná záda.

"Pane, prosím, dovolte své čubce se najíst." řekla rozechvělým hlasem.

"Dobře, povolení máš." odvětil jsem tiše. Poděkovala a vklouzla zpět do své židle. Během oběda jsem přemýšlel, jak jí příště znesnadnit její úkol, pokud bude svoji roli ovládat až příliš dobře.

Když jsme dojedli, Janet sklidila ze stolu, já ji zase převedl do kuchyně a pak jsem opět šel pokračovat v práci. Pomalu se v původně holé místnosti začala rýsovat docela slušně vybavená mučírna. Ke stěně jsem připevnil ondřejský kříž s posuvnými úchyty pro pouta, se stropních trámů jsem spustil přes kladky řetězu a silné provazy. Vyprázdnil jsem police, které visely na stěnách a zaplnil je připraveným nářadím. Pak jsem do stěn vešrouboval háčky a na ně navěsil další pomůcky a nakonec jsem smontoval trestnou lavici a asi metr třicet vysokou kozu, podobnou té, která se používá na řezání dřeva. Vyběhl jsem nahoru do patra a začal jsem připravovat věci, které jsem si navrhl tam. Mezi jinými to bylo gynekologické křeslo, které jsem po chvíli úsilí opatřil pevnými řemeny, ke stěně jsem pak přišrouboval dřevěné klády, do nichž bylo možno zamknout svoji oběť, a nakonec jsem doprostřed toho všeho přistavil těžké křeslo. Trůn pro vládce.

Když jsem se vrátil do kuchyně, našel jsem tam Janet v poněkud nepatřičné poloze. Vstoupil jsem právě v okamžiku, kdy se blížila k orgasmu. Měla zavřené oči a vůbec můj příchod nepostřehla. Právě ve chvíli, kdy měla dojít na vrchol, jsem ji uchopil za zápěstí a odtrhl jí ruce od vlhkého klína. Vyděšeně otevřela oči.

"Děvko jedna nadržená," procedil jsem skrz zuby. "Asi se nemůžeš dočkat, až dostaneš možnost si opravdu důkladně vyzkoušet moji mučírnu, co?"

Nic neříkala, jen se vystrašeně dívala, co budu dělat.

Odepnul jsem řetízek, kterým byla připoutaná ke kuchyni a smotal ho do dlaně jako vodítko.

"Pojď, čubko." trhnul jsem za řetízek.

Následovala mě po čtyřech. Prošli jsme chodbou a halou. Zamířil jsem ke schodišti. Za mnou se ozvalo trochu zklamané zakňučení. Janet asi očekávala, že ji zavedu rovnou do mučírny. To se ale spletla. Vstrčil jsem ji do jejího pokoje, povalil ji na postel a důkladně jsem ji tam svázal, takže se z pod deky, kterou jsem přes ni přehodil, nemohla nijak vymotat.

Já sám jsem pak svlékl šaty a šel jsem se vysprchovat. Po celodenní práci jsem byl řádně zaprášený a zpocený.

Po koupeli jsem ještě jednou zašel do mučírny, zkontrolovat, jestli je všechno na svém místě. Neměl jsem v plánu použít ji v následujících několika hodinách, ale pohled na ni ve mně vyvolával zvláštní pocity.

Vrátil jsem se k Janet. Překontroloval jsem její pouta a některé provazy dotáhl. Otevřel jsem skříň s jejími šaty, pak další a další. Prohledal jsem celý její pokoj, až jsem nakonec měl poměrně slušné množství prádla různého druhu. Během prohlídky jsem našel pár dalších kožených a kovových pomůcek, které si někde obstarala. Ty jsem rovnou odnesl na poličku do mučírny. Janet se zmítala v poutech, když viděla, jak jí prohledávám její doposud soukromé věci, ale nemohla proti tomu nic podniknout.

"Tak, má milá," začal jsem, když jsem si stoupl přímo před ni.

"Zdá se, že jsi přece jen nebyla až tak poslušná, jak se mi zpočátku zdálo. Tak zaprvé, máme tu nerespektování pravidel, které jsi předvedla při obědě. Druhá věc je to, že jsi mi tu celou tu dobu, co jsem se díval do tvých skříní, dávala najevo, jak moc ti to vadí. A třetí, nejhorší porušení pravidel bylo, když jsi se dnes pokoušela bez mého vědomí dosáhnout vyvrcholení. Takové věci trpět nehodlám, a ty si teď za to vybereš příslušný trest a navíc ještě prevenci, abys to příště už neudělala."

Její pohled mi sliboval, že už to opravdu neudělá, ale její tělo říkalo něco jiného, jak se její zmítání měnilo v pomalé, vzrušené tření se o postel.

"To by stačilo, čubko." přerušil jsem její snažení a zvedl ji z postele. Snesl jsem ji dolů se schodů a v obýváku jsem ji položil na zem vedle sedačky. Pustil jsem televizi a v klidu sledoval program, zatímco svázaná Janet se marně převalovala vedle mne.

A hlavou se mi honilo tisíc perverzností, které spolu ještě prožijeme...

...::: Tip pro Vás: Bijoux Indiscrets - ozdoby Flash Heart Gold :::...
Sexshop Sexujte.cz