Jasmína část 10. Autor: Ondřej

Hodnocení

"Počkej, dej to pryč. To musíš vzadu víc rozšněrovat. Jinak to nezapneš," prohlásila Jasmína zkušeně, vzala mi korzet z rukou, rozložila ho na posteli a postupně povolila vázání.

"A musíš to utahovat postupně od okrajů doprostřed. Tady se to pak zaváže. Vidíš?"

S těmi slovy si nasadila korzet okolo boků, zručně pozapínala jednotlivé trny do čekajících oček a urovnala svá ňadra do silikonem vylepšených košíčků podprsenky.

"Bože, ten igelit mám na prsou docela shrnutý. To bude tlačit. Zkus mi to nějak urovnat," poprosila a já s velkým potěšením uhladil nepoddajný vinil na zbožňovaných oblinách.

"Dobrý?" zeptal jsem se a doufal v zápornou odpověď, abych mohl vzrušující zákrok znovu zopakovat.

"Snad jo," odpověděla Jasmína a otočila se ke mně zády. "Akorát nevím, proč jste tam dali ty silikonový vycpávky. To je mám tak malý?" mumlala uraženě.

"Ale kdepak," odporoval jsem. "Máš je moc pěkný. Nádherný. Ale k tomu sešněrovanému pasu je to takhle lepší. A hlavně aby se jim v tom měkoučkém pelíšku líp bydlelo, víš?" Políbil jsem Jasmínu jemně za ucho, abych ji uchlácholil.

"Tak šněruj, Chop se svého díla, katane," deklamovala pateticky a přitiskla se mi baculatým vypolstrovaným zadečkem do klína. Odpovědí byla okamžitá erekce a Jasmína se začala kuckat smíchem:

"Ondrášku, ty jsi ale rychlík," švitořila a rejdila při tom baculatými půlkami okolo mého ztopořeného penisu. "Vydržíš to vůbec až do večera? Nemám se raději ještě na chvíli vybalit?"

Ustupoval jsem před Jasmíninou dorážející prdelkou a pokoušel se při tom utahovat tkanice korzetu.

"Tak nemel se tolik… Jasmíno, nech toho!" vykřikl jsem už zhurta. "Jenom počkej, až tě utáhnu. To tě smích přejde."

Můj křik dorážející dračici poněkud zklidnil, ale stejně každou chvíli vyprskla a cukla sebou. No, jen počkej, říkal jsem si. Včera jsi neměla korzet úplně utažený - asi tě Milada napoprvé litovala - a já to dnes napravím. Jak se mezera mezi tkanicemi uzavírala, Jasmína začínala ztěžka dýchat a smích ustával. Pochopil jsem, jak mocným výchovným prostředkem se může pevně utažený korzet pro mladou ženu stát.

"Au, Ondřeji, už dost. To bolí," žebronila.

"Vydrž. To si zvykneš. Korzet má být správně docela uzavřený. Už to bude," odpovídal jsem a povzbuzen Jasmíniným vzdycháním naposledy mocně zatáhl za tkanice. Uvázal jsem je na dvojitý uzel a začal přemýšlet, co udělat s těmi dlouhatánskými konci. Nejlepší by bylo uříznout… Ale co potom při dalším šněrování?

Jasmína vytušila můj problém a stísněným hlasem poradila, ať jí tkanice omotám okolo pasu. Z tónu hlasu bylo znát, jak pronikavě zkrotla.

"Stejně to pod šaty nebude vidět," uklidňovala mne a dýchala při tom krátkými rychlými nádechy jako upachtěný pes.

Omotal jsem tkanice podle její rady a udělal na nich kličku. Nevypadalo to nejlíp, ale snad je zakryje pás cudnosti, pomyslel jsem si a dychtivě ten lesklý kovový postroj uchopil. Představa, že svou milovanou manželku tímhle skvostným vynálezem už za okamžik nastálo zabezpečím mi přinášela zvláštní pocit dříve nepoznané blaženosti.

"A co punčochy?" zhatila mé plány Jasmína.

"Á, vidíš," přiznal jsem mrzutě. "Ale ty si raději navlékni sama. Nebo je roztrhám."

"A můžeš mi poradit jak?" otázala se vyčítavě. "Můžeš mi říci, jak se k nim mám ohnout? Připrav se na to, že pokud budu takhle sešněrovaná, musíš mi se vším od pasu dolů pomáhat. A protože z tvého dnešního i včerejšího počínání usuzuji, že to bude dost často, budeš o mne pečovat stále. Hýčkat si mě, punčošky i botičky nasazovat a někdy i - jak jsi sliboval včera - doslova na rukou nosit."

"Ale to se pleteš, má drahá. Nebude to často," uklidňoval jsem ji.

"Co? Co nebude?" povytáhla obočí údivem.

"Co? To šněrování přece. Nebude. Věř mi Jasmíno. Když jsem ti opatřil tak pěknou výztuž, přece bys nemarnila čas bez ní. Tvé tělo si potřebuje na novou formu zvyknout co nejrychleji a každičké uvolnění by tvou výchovu zbytečně prodloužilo. To by ti nebylo líto?"

Jasmína mlčela.

"Tak vidíš," pokračoval jsem. "Nebudeš okorzetovaná často, ty budeš okorzetovaná pořád."

"I v noci?"

"No samozřejmě. Právě na noc je potřeba korzet utáhnout co nejpevněji. Vleže se vnitřní orgány snáz přesunou do správné polohy, abys mohla postupně používat stále těsnější korzety. Přece se nespokojíš s touhle mírou v pase?"

...::: Tip pro Vás: Roubík s kroužkem :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Cože? Vždyť už takhle sotva dýchám," vzpírala se. "Víc už mne šněrovat nemůžeš. Umřela bych…"

"Neumřela. Budeme postupovat pomalu. Za pár měsíců budeš mít v pase takových… padesát centimetrů… A potom uvidíme."

"Co? A proč zrovna padesát? To je…"

"Protože je to tak správné. Proto!"

"Ale to asi nepůjde."

"To víš, že to půjde. Ukážu ti v encyklopedii, co všechno korzet dokáže. Určitě to spolu pořídíme taky. Uvidíš. Jenom musíš být hodná holčička a pořádně se snažit. Slib mi, že se budeš snažit."

"Když já… Ondřeji! To je přece strašný. Jak budu vypadat?! A jak budu jíst? To přeci nemůžeš," kňourala a kroutila se jak had.

Když neuspěla, těsně se ke mně celým tělem přitiskla, třela se těmi obrovskými vypolštářovanými ňadry o mou hruď, hladila mne po celém těle a žadonila:

"Ondřeji, řekni žes' těch padesát centimetrů nemyslel vážně. Ondřeji, řekni že ne. Žes' to jen tak plácl a nemyslel vážně? On-dře-ji! Řek-ni-to! Cožpak ti není tvé Jasmíny ani trochu líto? Cožpak se ti nelíbím takhle? Představ si, že bys byl na mém místě…"

Na soucit jsem v té chvíli ovšem neměl ani pomyšlení. Byl jsem uchvácen vzrušující představou pevně sešněrovávaného ženského těla. Celou svou bytostí jsem se soustředil pouze na ten stísněný a utěsněný prostor… Jaké to tam uvnitř může být? Jaký to může být pocit? Jak já jí závidím!!!

Mou páteří projela milostná křeč a já tak tak ucukl, abych nepotřísnil Jasmínino sešněrované bříško prudkým přívalem milostné náklonnosti.

Natahování punčoch proběhlo po té choulostivé záležitosti mlčky, avšak bez problémů. Připevnil jsem jejich horní lemy na každé straně čtyřmi podvazky a za chvíli už přede mnou stála má Žena Jasmína v plné kráse. Jasmína sešněrovaná, Jasmína s širokými tahouny podvazků nádherně napjatými, Jasmína jako královna erotiky. Ochranné body i plenkové kalhotky pod korzetem nadobro zmizely, takže kromě tkanic okolo pasu nic nekazilo elegantní saténové křivky toho líbezně sešněrovaného ženského těla.

"Tak co, líbím?" usmála se rozpačitě.

"Líbím je slabé slovo. Jsi překrásná. Děkuju ti."

"Však máš taky zač. Víš, jak kvůli tobě trpím? Uvnitř nemá mé tělíčko ani kousek volného místečka. A měl jsi pravdu - ten igelit už se mi všude přilepil jak druhá kůže. A ani to není tak nepříjemné, jak jsem myslela. Možná si na to fakt zvyknu."

"Tak jo," odpověděl jsem, nedočkavě odemkl pás cudnosti a rozevřel ho za Jasmíninými zády.

"Co, už teď? Když jsem s tebou doma to taky musím nosit?" tázala se udiveně, ale bylo vidět, že jí při tom tančí v očích jiskřičky očekávání. Dal bych v té chvíli krk, že byla na výsledek uzamčení zvědavá víc než já. Koneckonců… aby ne. Já se mohu jen dívat, ale Jasmína bude v té líbezné kleci pevně zamčená po celý den. Bude tu pevnou konstrukci vnímat celou svou bytostí i tehdy, když zmizí našim očím pod sukní oblékaných šatů.

Představil jsem si ten fantastický pohled na Jasmínin zabezpečený rozkrok, ukrytý ve voňavé temnotě splývající sukně… A raději na něj hned zapomněl, abych podruhé nepotřísnil podlahu důkazem prudkého vzrušení.

Opatrně jsem zasunul střední díl pásu mezi Jasmínina stehna, oběma rukama objal její sešněrovaný dřík a snažil se rozevřenou obruč uzavřít okolo manželčiných boků. Ale bylo to nějaké krátké. Trny na pravém díle ne a ne zapadnout do číhajících dírek na konci opačném.

"Buď je to moc malé, nebo jsi málo sešněrovaná. Já to na tobě prostě nezapnu," konstatoval jsem po chvíli marných pokusů.

"A nebo je můj manžel nešikovný," dodala Jasmína. "Musíš to dát vejš. Až do pasu, ne okolo boků. Do toho nejužšího místa. Tam to teprve půjde zapnout a taky to bude pořádně držet."

Poslechl jsem a ejhle. Trny a otvory do sebe hladce zapadly a já se mohl věnovat poslednímu úkonu, totiž připnutí spodního pasu, který trčel dopředu mezi manželčinými stehny jako podivný placatý pyj. Uchopil jsem ho… A samozřejmě i tady notný kus chyběl. Napjal jsem všechnu sílu, zatáhl, pas se pevně vklínil do Jasmínina rozkroku a trny váhavě zapadly do čekajících otvorů. Nasadil jsem na ně plastovou podložku, pojistku s visacím zámkem a… Cvak!

Jasmína byla zamčená, zabezpečená, uvězněná. Zatáhl jsem několikrát za pojistku a přesvědčil se, že drží opravdu dobře. Dílo se podařilo.

"Tak jak?" ptám se.

"Tak uff," odpověděla Jasmína. "Já jsem jak v kleštích. Už tím korzetem jsem dost zpevněná a teď ještě tohle. Teď jsem ráda, že mám ty plínky. Jinaks' mi rozmačkal mušličku. Ale stejně dostávám dost zabrat."

Vzrušeně jsem si prohlížel to překrásné dílo a nemohl odtrhnout oči. Bylo to nádherné, bylo to vzrušující. Litoval jsem ji a zároveň záviděl. Nádherně vytvarovaný pas, podepřená obrovská ňadra, napnuté podvazky a zabezpečený rozkrok…"

"Hu. Aby ti nevypadly," zahuhlala Jasmína.

"Co aby nevypadlo? Jo oči myslíš. No, je to opravdu excelentní. Teď si na sebe vezmi jen to průhledné bílé negližé a já se půjdu dívat, jak připravuješ snídani. Těším se na to už od včerejška."

"Aha. Ach jo. To jo… Tak jo," prohlásila Jasmína moudře, s láskyplnou shovívavostí na mne pohlédla a spěchala vyplnit můj pokyn.

...::: Tip pro Vás: Kožená rozpěra na nohy :::...
Sexshop Sexujte.cz