Jasmína část 11. Autor: Ondřej

Hodnocení

Pohled na hospodařící Jasmínu byl neodolatelný. Pozoroval jsem ji ode dveří kuchyně a stále nemohl uvěřit, že se naplňují mé dávné sny. Roztomile šotila okolo sporáku, připravovala jednoduchou snídani a pod průhledným bílým negližé bylo vidět úplně všechno. Korzet, podvazky, šněrování na zádech… Pás cudnosti se majestátně leskl pod tenkou látkou.

Každou chvíli se otočila, s nevyslovenou otázkou na mne pohlédla a já mohl pokaždé oči nechat na saténových oblinách ňader, prosvítajících pod tenkou látkou županu. Župánek se jí na hrudi při každém prudším pohybu malounko rozevřel a stydlivě nabídl kratičký pohled na tu cudnou krásu uvnitř.

Několik minut jsem vysněný idol jen pozoroval, ale brzy mne přemohla touha polaskat líbezné manželčiny obliny také rukama. Přitiskl jsem se zezadu k jejímu zadečku, přejížděl rukama po sešněrovaném bříšku a bocích, nenasytně hladil plná a těžká ňadra.

"Jsi překrásná, překrásná, překrásná," šeptal jsem Jasmíně do ucha a zapomínal na svět okolo.

"A máš mě aspoň trochu rád?" zavrněla spokojeně.

"Rád?! Ne. Já tě přímo zbožňuju!" vykřikl jsem v údivu. "Copak to sama nevidíš?"

"Vidím, cítím, vím… Samozřejmě. Ale taky bych to někdy ráda slyšela. Řekni mi tóó, řekníí," žadonila a svádivě zavrtěla vypolstrovaným zadečkem v mém klíně. Ten pohyb mne přiváděl k šílenství.

"Mám tě rád, miluju tě, zbožňuju tě, jsi pro mě poklad, to nejcennější na světě..."

"A to sice kvůli tomu divnému oblečení, že?"

"Ne, Jasmíno, ne! Miluju tebe a to oblečení tě jenom jako vylepšuje. Ale je to hlavně kvůli tobě. A… takové oblečení přece k půvabné ženě patří. Je to takový… takový správný doplněk a styl."

"Doplněk a styl říkáš… To teda. A jak se v tom cítím tě ani moc nezajímá, že? Hlavně že ty se máš na co dívat a pořádně si užíváš, viď? A pojď už radši jíst, nebo ta snídaně vystydne."

"Počkej," chytil jsem ji za ruku. "To víš, že mě to zajímá. No, a když už jsme u toho… Jak se v tom teda cítíš?" otázal jsem se a v rozpacích poodstoupil o krok.

"Jak, jak… No přece BÁÁÁJEČNĚ!!!" vykřikla, se širokým úsměvem se mi pověsila okolo krku a začala rozpustile kopat nohama.

"Já tě, Ondřeji, strašně miluju. A když se ti takhle tak moc líbím, tak… Tak je mi to utrpeníčko příjemné. Když to dělám pro tebe a kvůli tobě, stále mi tě to připomíná. Je to, jako bychom se pořád objímali a mazlili. Jsem takhle jakoby pořád schovaná ve tvém náručí. Včera to nebylo tak silné, ale dneska…

Dneska je to nějak jiné. Možná to bude tím zamykacím pásem. Nebo tím, že se kvůli tobě budu počůrávat jako malé dítě… Já nevím. Ale… Je to strašně silný. A je to strašně fajn," prohlásila a vlepila mi velkou pusu.

Vznášel jsem se na růžových obláčcích. To je fantastický! Nejen že to dělá kvůli mně. Ono se jí to ještě ke všemu líbí a dělá to ráda! Fantastický.

Seděli jsme u stolu, mlčky se na sebe usmívali, Jasmína jen tak zobala tu to a tu zase ono, při kousání si podepírala bradu dlaní a zasněné pohlížela z okna.

"Nemůžu se už tolik cpát, když jsem teď okorzetovaná, že? Otlačilo by mi to žaludek a taky to stahování by pak probíhalo moc pomalu, viď?" komentovala svůj nový způsob jídla. "To ty se můžeš nacpávat, jak se ti zlíbí. Ty se máš. Já tady trpím a ty se cpeš za dva."

"Jasmíno…"

"No jo. Já vím. To já jen tak mručím. Neber to moc vážně. Já si zvyknu."

"No proto," napomenul jsem ji a s velkou chutí loupal další vajíčko.

"A co si počneme s načatým víkendem?" změnil jsem téma. "Venku je krásně… Co takhle někam na vycházku???"

...::: Tip pro Vás: Kožené vodítko pro psa :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Na vycházku?" otázala se a zvedla obočí. "Ale já měla v plánu trpět doma v sevření korzetu pro blaho a potěšení mého manžela."

"Notak. To samozřejmě můžeš. Ale proč doma? Vyrazíme aspoň do města."

"Do města? Takhle?" podivila se.

"No jistě. Aspoň si trochu zvykneš. Zítra stejně musíš do práce."

Dívala se na mne podmračeně a nebyl jsem si tak docela jist, jaké myšlenky se jí honí hlavou. Brzy jsem to poznal a bylo to typicky ženské.

"A co si vezmu na sebe???! Vždyť mi každá sukně bude v pase velká. A v těch plesových šatech přeci nepůjdu jen tak ven…"

To byla pravda. Ale vzpomněl jsem si na krásné kožené kalhoty, které nosila v dobách studií a dávno už je nemohla v pase dopnout.

"A ten vypolstrovaný zadek do nich nacpu jak?" zamítla můj nejapný návrh. "To jsi mi pěkný expert na dámskou garderobu. Že se nestydíš. Takové je to pro tebe důležité hobby a ani nevnímáš potřebné proporce a velikosti. Vidím, že se toho musíš eště hóódně učit. Já si tě asi vezmu do parády, abys náhodou nechodil pro rady k té tvé Miladě," zažertovala podmračeně a vypravila se do šatny.

Po zevrubném prohledání Jasmínina šatníku jsme objevili docela úzkou černou koženou sukni se širokým páskem, sytě žlutý přiléhavý roláček a krátkou koženou bundičku. Vypadaly celkem použitelně a Jasmína po chvíli přemítání a porovnávání s tyrkysovými vypasovanými šaty prohlásila, že ta kůže se žlutým rolákem je docela vyhovující kombinace a mohu ji tedy ustrojit.

"Tak pojď, garderobiérko," vyzvala mne. Nechala sklouznout župan na zem a podávala mi ten žlutý rolák.

"Žlutá, a černá… Výborně. Budu v tom vypadat jako vosa. Ačkoliv… Když jsem v pase tak přeštípnutá, bude to možná barevně docela ladit. No tak… Co stojíš?"

"A…, ty si nevezmeš ani kombiné?" osmělil jsem se zeptat.

"Kombiné? A proč? Vždyť víš, že to moc nenosím."

"No jo. Ne-no-si-LAS," slabikoval jsem. "Ale jako spořádaná žena v korzetu bys ho nosit měla, ne?"

Pohlédla na mne trochu útrpně, zalovila ve skříni, vytáhla krajkové kombiné v barvě slonové kosti a s povzdechem "to je práce s tebou" si ho začala přetahovat přes hlavu. Hladká látka klouzala po sešněrovaném těle, Jasmínina intimní výbava pomalu mizela pod lesklým polyamidem a já se při tom pohledu znovu ocitl v sedmém nebi.

"Tak. Spokojen?" podívala se na mne s otázkou. "Že se vůbec ptám, viď?"

"Ondřeji, ty seš ale praštěnej. To mě nikdy nenapadlo, že seš takovej fanda do dámskýho prádla. Vědět to dřív, kupovala jsem si na sebe úplně jiný sexy věci. Chmm… Kdo by to byl řek'?" kroutila hlavou, když si uhlazovala dlaněmi záhyby na bocích.

"A teď už poď s tím rolákem."

Navlékl jsem rolák Jasmíně přes hlavu, ona nasoukala ruce do úzkých rukávů, ale vzápětí jsme ztroskotali při pokusu přetáhnout ho přes trčící ňadra. Po kratším urputném zápasu žlutá pletenina konečně sklouzla po hladké látce kombiné a těsně obepnula Jasmínino sešněrované tělo. Odběhla k zrcadlu a začala se v něm prohlížet.

"Ty, Ondřeji. To je děsný. Dyť ty velký kozy mi trčej jako vozy. Co ste to se mnou udělali? Takhle přeci nemůžu ven mezi lidi."

"Počkej," konejšil jsem ji. "Zkusíme ještě tu sukni, bundu a pak teprve mluv."

Výsledek dopadl nad očekávání dobře. Na opasku jsme sice museli přidělat dírky navíc, ale celkový dojem byl úchvatný. I Jasmína byla nakonec spokojená. A mohli jsme bez obav vyrazit.

...::: Tip pro Vás: Krátký sametový bič :::...
Sexshop Sexujte.cz