Jasmína část 12. Autor: Ondřej

Hodnocení

Pěší zóna našeho města je zalitá zimním sluncem, potkáváme naparáděné rodinky na nedělní procházce, cukrárny a restaurace lákají hosty k posezení. Jasmína zadumaně kráčí po mém boku a já se v té líbezné atmosféře zabývám vzrušujícím přemítáním o intimním vybavení mé drahé choti. Pod šaty samozřejmě není vidět, ale oba o něm víme. Je to naše sdílené tajemství.

Jakpak tu novou situaci Jasmína asi zvládá? Prožívá ji stejně intenzívně jako já? Nebo spíš víc? Vždyť je se vší tou nádherou spjatá v přímém tělesném kontaktu, kterým se ta nová výbava neustále a důrazně připomíná. Nemusí se spokojit jen s fantazií jako já.

Čím déle o tom všem přemýšlím, tím víc začínám Jasmíně a konec konců všem ženám závidět. Vzdouvá se ve mně palčivý pocit křivdy, jak nespravedlivě se k nám mužům příroda zachovala.

"Nač myslíš?" ozvalo se vedle mě. "Ale pravdu! Nebo uvidíš."

"Já???" zastyděl jsem se a hrál o čas.

"Jo. TY!"

"No… Vlastně ani… vlastně ani na nic."

"Ne-ke-cej!" ozvalo se výhružně. "Ondřeji, nezlob mě. Když mi ty lezeš do nejintimnějšího soukromí a neuchráním před tebou svá ženská tajemství, tak mi zase na oplátku laskavě vyklop, co se ti honí v hlavě. Už tě pozoruju delší dobu. Jdeš jak náměsíčník. Tak ven s tím!"

"No… Nojo. Myslím na tebe."

"A???"

A na to tam uvnitř," přiznávám neochotně.

"Aha," zvolala vítězoslavně. "HLAVNĚ na to uvnitř, že? To se dalo čekat!"

… … …

"A cos' vymyslel?" zeptala se po krátké pauze.

"Ani nic. Jen jsem si tak pohrával s představami."

"Táák, s představami…! … Ale dobře. Tak si teda, Ondřeji, určitě budeš umět představit i to, že se mi chce hrozně čůrat. Představuješ si?... A co s tou představou uděláš?" vracela mne Jasmína do reality a nervózně přešlapovala na místě.

"Jo? No tak támhle v restauraci je určitě záchod," koktal jsem. "Ale vždyť …"

"Ale vždyť co…? Vždyť vlastně na žádný záchod chodit nemusím, že? Jenže já už to zkouším pěkně dlouho a vůbec to nejde. Co mi poradíš, manželi?"

"Co? Abys to nezkoušela při chůzi. Někde se tu na chvíli zastavíme. Nebo se posadíme támhle na lavičku a můžeš si klidně ulevit tam."

"Myslíš?" ozvalo se pochybovačně. "Já mám totiž vážný obavy, že z té stlačené buchtičky nedostanu ven ani kapku. No, jak myslíš… Ale, Ondřeji, když já se strašně stydím."

"A proč, prosím tě? Vždyť není vůbec nic vidět."

"A co když to nějak selže?"

"Neselže."

"A co když…? Víš co, půjdeme radši do té restaurace a já tam zajdu na záchod, jo? Pro jistotu. Kdyby něco…"

Postávám ve vestibulu před dámskou toaletou a čekám, až si Jasmína ulehčí. Vlastně… Neulehčí. Ponese si všechno dál sebou, jen někde trochu jinde. To je dobrý. Kolik toho ty její čurací kalhotky asi pojmou?

Při představě, co se teď uvnitř Jasmínina utěsněného krunýře právě odehrává, mne začíná znovu pronásledovat vzrušující zvědavost. Že bych ke všemu trpěl taky "piss" orientací??? To snad ne…

"Nejde to," sdělovala mi Jasmína se zoufalým výrazem, když se po několika minutách vybatolila z toalety. "Zkoušela jsem to vsedě, ve stoje, vodu jsem si pustila. Nic. Máš sebou ten klíč?"

"Nemám. A tady se přeci stejně nemůžeš vybalit. To to vážně nevydržíš?"

"Nevydržíš. Pukneš," pitvořila se. "Jde se domů."

"Ale Jasmíno, vždyť je tak krásně…"

"Pro tebe krásně, pro mě ani ne. Jdem. Nebo puknu a budeš mít po zábavě. Druhou takovou bys nenašel."

Uspěchané vybalení a pečlivé zpětné zabalení vyčůrané Jasmíny zabralo dost času. Seděli jsme doma na pohovce a společně probírali, jak tu prekérní situaci řešit. Navzdory protestům měla má choť mezi stehny opět nainstalované plenkové kalhotky a tělo pod korzetem úhledně utěsněné v igelitovém pouzdře. Dalo mi dost práce ji přesvědčit, že to tak má být.

...::: Tip pro Vás: Řetízek na bradavky s nastavitelným sevřením :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Myslíš, že se to fakt nenaučíš?" zkoumal jsem situaci. "Vždyť to umí kdejaký kojenec. Jde jen o to si zvyknout. Já ti samozřejmě rád s odstrojováním i strojením pomůžu, ale při normálním provozu to znamená dost velkou ztrátu času. Jen by ses pořád oblíkala a hned zase svlíkala," mudroval jsem a Jasmína s povzdechem kroutila hlavou.

"Nenaučím, Ondřeji, nenaučím. Mám možná nějaký mentální blok nebo co, ale já se prostě počůrat nedokážu."

"Ale přece to nějak jít musí. Když to používají ostatní ženy. Třeba je na to nějaký fígl. Já se zkusím…"

"…zeptat Milady, že?" doplnila Jasmína.

"No."

Očekával jsem výbuch, ale nedostavil se. Místo toho se Jasmína zvedla, přinesla mi telefon a odevzdaně prohlásila:

"Tak jí zavolej. Nač čekáš."

"Jo. Jenže…"

"Co? Ne-ří-kej, že neznáš její číslo! Máš ho v paměti mobilu - dívala jsem se. Ty se stydíš, viď?"

"No."

"No tak se nestyď a volej. Pěkně si to vytrp."

"Tak ona v tom neumí čůrat?" ozval se upřímný smích ve sluchátku, když jsem Miladě náš problém kostrbatě vysvětlil.

"No, tak nějak to bude. Nemáte na to nějaký recept? Nějaký fígl?"

"To nemám, Ondřeji. Ale stává se to dost často. Vaše Jasmína není až takovou výjimkou. Mně to problémy nedělá. Rozkročím se, trošku zatlačím… A už to je. Jenže nenosím pás cudnosti. Možná je to tím. Možná má tu mušličku doopravdy moc stlačenou. Zkuste jí ho sundat a uvidíte, jestli to bude lepší."

"Ale… Když to já bych ani…"

"To byste dost nerad, že? Zalíbilo se vám vaši ženušku věznit a ovládat. Ach vy chlapi. Tak potom je jedinou možností invazívní spontánní inkontinence nebo alespoň permanentní drénování Foleyovou cévkou. Ta se zavede do močového měchýře, tam se zafixuje… A je to vyřešené natrvalo. Cévka bude vaši milovanou Jasmínu vypouštět průběžně. Slyšel jste už o tom?"

"Slyšel. Dokonce jednou v nemocnici i viděl, jak to nějakému pacientovi zaváděli. Ale… To dost bolí, ne?"

"Ani ne. Při zavádění se používá mezokainová mast. A kromě toho, ženy mají mnohem kratší močovod než vy muži v tom vašem instrumentu. Jestli chcete, dám vám adresu a telefon jedné známé doktorky gynekologie. Ta vám určitě pomůže. Jestli bude doma, můžete k ní zajít třeba hned. Ať se Jasmína zbytečně netrápí. Odkažte se na mě. Můžete si psát?"

Poznamenal jsem si adresu a telefon na okraj novin, rozloučil se s Miladou a s rozpaky zavěsil. Co teď Jasmíně řeknu?

"Tak co ti poradila? Co to tady máš napsaný?" zajímala se o výsledek mého telefonátu.

"No, poradila, ale…"

"Ale co?"

"… …

Já se ti to stydím říct."

"Co se stydíš?! Co ti poradila?"

"Cévku mi poradila," vyhrkl jsem a s obavami čekal, jak Jasmína zareaguje. O možnosti nenosit pás cudnosti jsem se raději nezmínil.

"Cévku?" Jasmína krabatila čelo, usilovně o něčem přemýšlela, ale očekávaný výbuch se stále nedostavoval.

"Víš, oč se jedná?" zkoušel jsem opatrně.

"To víš že vím. Jako malá jsem jednou nastydla a měla zánět měchýře. Musela jsem mít cévku zavedenou několik dní a na stehně jsem nosila takový vak. To bylo docela nepohodlný. Jinak to celkem ušlo.

Ale poslyš, když stejně nosím plíny, tak by ten vak přece snad ani být nemusel, ne? Zkrátka by to ze mě odkapávalo někam do toho prostoru mezi stehna a normálně by se to vsakovalo do těch plínek. To by šlo. To neustálé strojení a odstrojování je opravdu hrozný. To by nás za chvíli přestalo bavit. Tak tu doktorku zavolej a hned tam zajedem. Teda jestli bude doma. Ať mám po starostech."

Zkoprněle jsem na Jasmínu zíral. Čekal jsem všechno, jen tohle ne.

"Tak co je? Co koukáš, medvídku?" Brnkla mi ukazováčkem o spodní ret, zasmála se a pokračovala:

"Jestli se stydíš, já si tam zajdu sama. Ale ne takhle vyparáděná. Převlíknu se do normálního prádla, ať tam nebudím pozdvižení. Tak co?"

Mlčel jsem a zíral. Takhle jsem Jasmínu neznal. Korunu všemu nasadila, když vzala můj telefon, vytočila číslo soukromé ordinace a bez odkazu na Miladu všechno naprosto věcně domluvila.

"Tak. Mám tam být za hodinu. Pospěš si a odstroj mě. Ať to stihnem."

...::: Tip pro Vás: Roubík s klipsy na bradavky :::...
Sexshop Sexujte.cz