Jasmína část 3. Autor: Ondřej

Hodnocení

Celé sobotní odpoledne věnovala Jasmína šlechtění zevnějšku. Kadeřník, kosmetika, manikůra... Domů přilítla na poslední chvíli celá udýchaná, ani se nevykoupala a začala se strojit. Natáhla na sebe lehounký krajkový korzetík, který si k mé velké radosti z vlastní vůle nedávno koupila, přidala jemné punčochy a bílé kalhotky, skrz které prosvítaly tmavé chloupky jejího klína a chvatně si všechno oblékla. Chvíli pózovala před zrcadlem, prohlížela se z různých úhlů, pak se podívala na mne a zeptala se:

"Myslíš, že mi to bude slušet? Nepřipadám ti do těch nových šatů moc tuhá, vlastně tlustá?"

"Jasmíno, co blázníš? Ty a tlustá? To nemůžeš myslet vážně," konejšil jsem ji neupřímně a měl sto chutí dát alespoň náznakem najevo, že se to už brzy změní.Jasmína mne poslouchala jen na půl ucha. Hrabala ve skříni jak pes norník, rozhazovala kolem sebe po zemi součásti své garderoby a něco usilovně hledala.

"Á tady jste," zvolala a s čímsi bílým v sáčku ke mně přiběhla.

"Koupila jsem si stahovačky, podívej," trhala sáček, vyndala z něj bílý poskládaný kus prádla, sáček zahodila na zem a krátkým třepnutím rozložila jeho obsah.

"Myslíš, že by mi slušely?" zeptala se a držela před sebou důkladné stahovací kalhotky s dlouhou nohavičkou.

"O tom nepochybuj," odpověděl jsem, příjemně udiven jejím vkusem. "Proč je už dávno nenosíš? Moc by ti slušely," nechal jsem se unášet vlastní upřímností.

Jasmína si podržela kalhotky zkusmo u pasu, nakrucovala se ze strany na stranu, dívala se na mne tím svým neodolatelným podmračeným úsměvem a s úlevou prohlásila:

"Já měla strach, že se ti v nich nebudu líbit. Že ti budu připadat moc babkovitá. Opravdu se ti líbí? Počkej, já je vyzkouším."

Odběhla za plentu a za chvíli se vyšla ven ukázat v úplně novém provedení.

"Tak co?" ptala se nejistě.

"Absolutně perfektní," hodnotil jsem její zjev a vůbec se nemusel přetvařovat. "Přesně takhle se mi líbíš jako spořádaná a cudná manželka, která ví, co se patří. Ty lehoučké kousky prádla jsou dobré akorát pro hopsandy. Spořádané ženy dávají přednost klasickému prádlu."

"Tobě se to fakt líbí? Tobě nevadí, když nosím takovouhle korzetovou podprsenku a bombarďáky s dlouhou nohavičkou? Nebo to jen tak říkaš? Kvůli mně. Přiznej se!"

"Ale ne, mně se takhle fakt líbíš," ujišťoval jsem ji. "Nemuselas' to přede mnou tajit."

"Proboha, podívej, kolik už je hodin! Proč nic neřekneš?" vykřikla najednou, sesbírala rozházené prádlo, chvatně na sebe hodila košili, rifle, vytahaný svetr a všechna ta něžná bílá krása zmizela k mé lítosti pod ošklivou hrubou vlnou.

"Tak dělej, ať na nás nemusejí čekat", pobízela mne.

Schválně jsem zdržoval, aby přichystaná past skutečně sklapla.

"Ježíš, ty se dneska loudáš!" popoháněla mne a čekala už oblečená do silonové bundičky s kožešinovými lemy u dveří.

Rozšafně jsem dokončil oblékání, uklidil rozházené věci a vyrazili jsme k autu.

Do salonu jsme přijeli skoro hodinu před začátkem plesu. Milada nás slavnostně přivítala a uvedla dovnitř. Hotové Jasmíniny šaty stály naaranžované uprostřed salonu na krejčovské panně a zářily jako zlatý šperk.

Jasmína šaty obdivně obcházela, opatrně hladila nadýchanou sukni a bylo vidět, jak je z té krásy zkoprnělá. Milada mezi tím zamkla vchodové dveře a s úsměvem mou ženu pozorovala.

"Tak, a jde se na věc", prohlásila rezolutně a začala šaty ze stojanu sundávat.

"Odložte si, mladá paní, ať to stihnem!"

"Vždyť je dost času, počkejte..." odmlouvala Jasmína a neměla se k žádnému konání.

...::: Tip pro Vás: Pštrosí šimrátko - fialové od Sportsheets :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Není!" prohlásila Milada důrazně. "Možná bude zapotřebí něco poopravit nebo..." zarazila se uprostřed věty. Jasmína přerušila prohlídku své nové róby, přetáhla si přes hlavu svetr, chvíli se rozhlížela a odložila ho na pult. Potom se tázavě podívala na mne a na Miladu.

"No? Snad se před námi nestydíte", pobídla ji Milada.

"Ne... neee", odvětila Jasmína a pokračovala s riflemi a halenkou.

Milada k ní přistoupila s tou záplavou lesklých látek v rukou, znalecky Janinu ve spodním prádle prohlédla a pojednou nejistým hlasem prohlásila:

"Uu uvidíte, padnou vám jako ulité."

Poručila Jasmíně, aby zvedla ruce, převlékla jí košatou záplavu sukně přes hlavu a za chvíli už byla má žena kolem dokola obklopena tou lesklou šustící nádherou. Živůtek spočinul na svém místě, sukně se rozprostřela kolem boků a Milada se pustila do utahování tkanic na zádech. Nahoře to nebyl problém, bylo vidět, že půlměsíčky živůtku, halící Jasmínina ňadra, stále volně odstávají od jejího těla. Ale jak postupovala se šněrováním dolů k pasu, zdálo se, že je stále nervóznější a něco si pro sebe šeptá. Hrála svou roli skvěle.

Jasmína pozorovala tu procedůru v zrcadle a bylo vidět, že také ona začíná být nervózní.

"Ale... Ale vždyť ten živůtek mi vůbec nesedí!" vykřikla náhle a do očí jí vyhrkly slzy.

"Vždyť v tom vypadám jak po starší sestře! A v pase to strašně škrtí. Co jste mi to...?"

Milada zůstala zaraženě stát, potom se pokoušela živůtek přitisknout na Jasmíninu hruď a neustále opakovala:

"To přece... To přece... Vždyť ten střih... Že by ten... Nebo... Proboha! Že se tam dostaly míry jiné zákaznice!!!"

Jasmína začala žalostně naříkat. Milada ji konejšila:

"Počkejte, zlatíčko, to se nějak vysvětlí. To nějak vymyslíme... Neplačte. Rozmažete si malování. Počkejte..."

"A co na tom chcete vymyslet?!" rozkřičela se má žena. "Ta baba má kozy nejmíň pětky a v pase musí bejt pro změnu jak vodovodní trubka! A podívejte, jak courám po zemi tu sukni! Jak v tom vypadám?! Jak to mám nosit?! Bože, že my sme sem vůbec chodili...!

A v čem teď mám jít na ten ples? A já se tak těšila. No Ondřeji, nestůj tam tak a řekni něco."

Mlčeli jsme všichni. Jasmína si rukou otírala slzy, rozmazávala si při tom oční linky po tváři a vypadala jako nefalšované ztělesnění žalu. Podal jsem jí kapesník a obrátil se na Miladu:

"Ale ona fakt nic jiného na sebe teď nemá. Přece tam nemůže jít takhle..."

"Ne, ne to ne. Ale mám nápad", zamrkala na mne Milada spiklenecky.

"Ta dáma tady shodou okolností taky objednala nějaké prádélko. A myslím, že už je docela i hotové. takže kdybyste..."

"A k čemu mi bude? To prádélko. Já po nikom nic nosit nebudu!" skočila jí do řeči Jasmína.

"Počkejte. Pojďte. To je nové prádélko, které ještě nikdo na sobě neměl. Opatrně to sundáme, ať šatičky neumažem a půjdete se mnou dozadu, ano? Něco vám tam ukážu."

Zoufalá Jasmína si nechala svléci šaty a jen ve spodním prádle hopkala za Miladou dozadu do krejčovské dílny. Sedl jsem si na pult a jako na trní čekal, co se bude dít dál. Chvíli bylo ticho, potom Milada cosi - nerozuměl jsem co, konejšivým hlasem vysvětlovala a vzápětí slyšet Jasmínin křik:

"Cože?! Co si o mně vůbec myslíte?! To si nechte pro ty Vaše starý ventry!"

Bože, kde bere ty výrazy? Potom znovu dlouhý proud nesrozumitelných Miladiných slov...

A náhle ticho, které začalo odkrajovat nekonečně dlouhé minuty.

Pět... deset... patnáct...

Už jsem chtěl jít zkontrolovat, zda se tam vzadu nestalo něco vážnějšího než PRVNÍ DOOPRAVDICKÉ OKORZETOVÁNÍ MÉ MILOVANÉ ŽENY, když se dveře dílny pootevřely a bylo slyšet, jak Milada Jasmínu tichým hlasem vybízí:

"Běžte. No nestyďte se. Uvidíte, že se mu to bude líbit. Muži jsou všichni stejní. Já to znám. Tak běžte..."

Křídlo dveří se otevřelo úplně a do salonu vstoupil IDOL MÝCH SNŮ!

Má žena Jasmína, pevně sešněrovaná v nádherném bílém korzetu...

Má žena Jasmína s bujnými přetékajícími ňadry a štíhlým pasem...

Má žena Jasmína v dlouhých černých rukavicích nad loket...

Má žena Jasmína ve vysokých bílých šněrovacích botách...

Má žena Jasmína s nepřístupným a trochu nasupeným výrazem ve tváři...

Vstoupila DOKONALÁ ŽENA!

...::: Tip pro Vás: Elektrosex přilnavé elektrody :::...
Sexshop Sexujte.cz