Jasmína část 6. Autor: Ondřej

Hodnocení

V šatně jsem vyzvedl kabát a manželčinu pelerínu, přehodil jí Jasmíně přes ramena, zavázal mašličky a chystal se zapnout ochrannou clonu před jejím obličejem.

"Tady ne, až venku," zašeptala.

"Ale?! Ale já si přeji, abys byla celá ustrojená už tady," odpověděl jsem tvrdohlavě. "Copak zapomínáš, co jsi před chvílí slíbila?"

Protáhla koutky úst a nastavila tvář.

"Tak si psoluž. Když myslíš..."

Uzavřel jsem otvor v kapuci nepoddajným plastovým závojem a začal se pomalu oblékat. S potěšením jsem pozoroval, jak se Jasmína stydí. Foyer bylo plné lidí a někteří nás se zájmem pozorovali.

"Pojď už, neloudej se s tím tak," ozvala se tlumená prosba za průhlednou přepážkou. "Stejně už máš u mne první trestný bod. Tak ať ti nemusím přidat další."

Jasmíniny tváře barvil ruměnec a vypadala teď v tom svém fialovém pouzdře obzvlášť roztomile. Připomínala panenku, uloženou v krabici s průhledným slídovým okénkem v místě obličejíčku. Těšil jsem se, jak ji doma pomaloučku vybalím a vysvobodím.

Nabídl jsem dámě mých snů rámě a odváděl ji špalírem zvědavých pohledů k hlavnímu vchodu. Jasmína se sklopenou hlavou cupitala rychlými krůčky vedle mě, křečovitě svírala mou paži a bylo znát, jak velmi jí je celá situace nepříjemná. Kvůli takové drobnosti! Co kdyby... Co kdyby bylo vidět, jakou výbavu nosí pod šaty? Co kdyby ty šaty byly průhledné? Nebo alespoň průsvitné. Aby bylo vidět, jak je má manželka úhledně sešněrovaná a celá vyztužená... Vzrušující myšlenka.

Po návratu domů jsem si udělal pohodlí a požádal Jasmínu, aby uvařila kávu.

"Snad mi nejdřív pomůžeš svléknout, ne?" ozvalo se podrážděně z fialového pouzdra. "Jsem v tom už celá zapařená a podívej, jak se ta přepážka orosila. Skoro nic nevidím. A hrozně musím čůrat."

"To vydržíš. A nebruč. Počkej s tím svlékáním. Nechci, abys mi tu nastydla," odpověděl jsem starostlivě. "Topení bylo vypnuté a když jsi tak rozpařená... Počkej, než..."

"Ech, ty..." dupla vztekle nožkou a vyrazila do kuchyně.

"Nechceš ten slib radši zrušit?" volal jsem za ní.

"Nechci. Ale počítej s tím, že máš další černou tečku. Až jich bude deset, dostaneš to i s úrokama zpátky," ozývalo se z kuchyně.

Za chvíli přinesla kávu. S třísknutím položila šálek přede mne na stůl a když se prodírala mezi stolem a křeslem, málem tou širokou sukní převrhla vázu s květinami. Zachytil jsem ji na poslední chvíli.

"No tak. Dávej přece pozor," napomenul jsem ji.

"A jak asi? Nic nevidím a na takovouhle šířku nejsem zvyklá," lamentovala, toporně usedla do křesla proti mně a mlčky si mne přes tu zarosenou folii prohlížela.

Dělal jsem jakoby nic, četl noviny a upíjel kávu.

"Baví tě to?" ozvalo se za chvíli z pouzdra.

Zvedl jsem hlavu od novin, podíval se na ten nadýchaný fialový objekt proti mně a tázavě zvedl obočí.

"Já jen, že jsi sliboval nějaké milování v korzetu," ozvalo se z pouzdra.

"Á, pravda. Málem bych zapomněl," dráždil jsem ji.

"No tak si pojď posloužit," naléhala. "Už je skoro jedenáct. Ráda bych se taky vyspala... ... ... Prosím."

Byla neodolatelná. Poskládal jsem noviny, sedl si na opěradlo jejího křesla, uvolnil průhlednou přepážku, rozvázal tkanice u krku a osvobodil Jasmínu z fialového obalu. Vděčně se na mne podívala, já ji pohladil po tváři a odnesl vlhkou pelerínu na věšák do předsíně. Byla tuhá a těžká, uvnitř voněla manželčiným tělem a parfémem.

Když jsem se vrátil, Jasmína stála uprostřed pokoje, vrchní díl šatů už měla svlečený a právě se pokoušela rozvázat tkanice na zádech. Pomohl jsem jí šněrování uvolnit, uchopil šaty za horní okraj živůtku a pokusil se je vytáhnout nahoru.

...::: Tip pro Vás: Mystim John L - anální kolík pro elektrosex :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Takhle ne. To musíš zespoda. Za tu sukni," radila Jasmína.

Poklekl jsem před ní na zem, nabral do dlaní záplavu jemných látek a chtěl sukni zvednout vzhůru. Tím jsem odhalil temný vnitřní prostor, ve kterém se skrýval Jasmínin podvozek. V šeru se rýsovaly vysoké šněrovací boty a horní lem punčoch s napjatými podvazky.

Napadlo mne to prozkoumat celé. Jaké to tam uvnitř může být? Jak se tam daří Jasmíniným stehnům, prdelce a bříšku? Sevřeným v korzetu, a... mušličce, která by tak ráda čurala?

Přetáhl jsem si okraj sukně přes hlavu a po kolenou vlezl do teplé voňavé komůrky, kde teď bydlí intimní partie mé nejdražší.

"Ondřeji, co to děláš? Neéé," ozývalo se zvenku.

Neodpověděl jsem a přitiskl tvář mezi Jasmíniny nohy. Mé chřípí nasálo štiplavou vůni potu, smísenou s jemným odérem parfému. Vzrušeně jsem se začal tváří otírat o manželčina voňavá stehna, ale Jasmína mou hlavu přes sukni odstrkovala a kničela:

"Ondřejíí, nech toho. Já už to fakt nevydržím. Já tě počůrám. Nech toho! Nebo si to budeš uklízet."

Začala poskakovat na místě a kopala kolem sebe tak divoce, že jsem raději ten nebezpečný prostor opustil, uchopil spodní okraj sukně, přetáhl šaty Jasmíně přes hlavu a tím ji i sebe naráz osvobodil. Stála teď zrudlá námahou, horní okraj korzetu zaříznutý do těla, balónky ňader se dmuly prudkým oddychováním. Byla k nakousnutí.

"A co dál?" zeptal jsem se.

"Teď potřebuju nějak... ty kalhotky dostat pryč," naléhala a pořád přešlapovala na místě.

"Ale jak se k nim dostat? Vždyť jsou celé schované pod tím korzetem," přemýšlel jsem nahlas a náhle dostal perverzní nápad. "Počkej, něco zkusíme..."

Přinesl jsem z kuchyně nůžky a poklekl před přešlapující Jasmínou.

"Co blázníš?" zděsila se.

"Počkej, roztáhni trochu nožičky," přikázal jsem jí a vsunul zespoda ruku do zašněrovaného krunýře. Nahmatal jsem v rozkroku zvlhlé kalhotky, povytáhl je ven, sevřel látku mezi čelistmi nůžek a prudce stiskl.

"Au," ozvalo se nahoře.

"Co?" lekl jsem se.

"Nic. Jen jsem se lekla."

Zasunul jsem rozstřižené konce kalhotek do mezery mezi korzetem a Jasmíniným tělem, aby volně neplandaly, pleskl ji po zadečku a pobídl:

"Tak, mazej na záchod. Teď už to snad sama zvládneš, ne?"

"Pokusím se, můj šlechetný zachránče," volala už v běhu a jako o závod zmizela za dveřmi toalety.

Za chvíli zadumaně vylezla ven, zůstala stát v pootevřených dveřích a dívala se na mě.

"Tak co? Jak ti šlo první čurání v korzetu," zeptal jsem se s úsměvem.

"Hrozný. To si ani nedokážeš představit. V tom si vůbec nemůžeš sednout, musíš stát obkročmo nad mísou... Hrozný. Málem jsem si načurala do těch vysokých bot...

Asi to nebudu nosit. Nebo zkusím ty Pemprsky."

"No vidíš, hned zítra nějaké obstaráme. To se určitě vyplatí. A taky pořídíme u Milady nějaké těsné čuračky, abys..."

"Cože pořídíme? Jaké čuračky, prosím tě?"

"No, čurací kalhotky přece. Jako mívají malé děti. Navrchu silon, uvnitř igelit, aby ti čurání neprosáklo ven," vysvětloval jsem fundovaně.

"Co to blábolíš? Vždyť ty Pemprsky maj v sobě nějakou nepropustnou folii. Tak proč bych měla být navíc zavřená ještě v igelitovejch kalhotkách?"

"No, pro jistotu řece. Abys byla pořádně zabezpečená proti nežádoucímu prosáknutí. Víš, jaká by to byla ostuda, kdyby ti ty Pemprsky někde na veřejnosti selhaly? Kdyby se ti na sukni prosáknul mokrý flek?"

"Ty tomu nějak móc rozumíš," opáčila pochybovačně s ohrnutým nosíkem. "Kdepak ses to naučil?"

"Mluvili jsme o tom s Miladou. Slíbila, že tě takhle zabezpečí."

"Tak s Miladou jo?" popadla polštář a hodila ho po mně. "S Miladou... Tak milánku, teď toho mám tak akorát dost. Seber se a táhni si k ní, když má tak skvělé nápady. A dokonce to v tom svém podniku taky sama vyrábí, ne? S ní si budeš určitě rozumět líp než se mnou."

Vrhla se na mne a začala bušit zaťatými pěstičkami do mé hrudi. Sevřel jsem ji okolo sešněrovaného pasu a přitiskl pevně k sobě. Chvíli se divoce kroutila, ale nakonec naše rty splynuly v dlouhém políbení.

"Ach Ondřeji, ty mě ale trápíš," vrněla mi do ucha. "Pojď se už konečně pomilovat, ať na to trápení zapomenu." Popadla mne hebkou tlapkou za ruku a táhla do ložnice.

...::: Tip pro Vás: Plastové kolíčky na bradavky :::...
Sexshop Sexujte.cz