Missčást 1.Autor: neznámý | Hodnocení    |
Branka zahrady hlasitě cvakla a já stála pojednou na chodníku sama. Zhluboka jsem si oddychla, chválabohu, že mi vypršela smlouva! Byla jsem jako vychovatelka zvyklá na všechno možné, ale tady ty dvě děti, od kterých jsem právě s úlevou odešla, to bylo něco. Snad by mě utrápily k smrti. Rozmazlené až běda, potřebovaly by seřezat desetkrát denně, ale to nešlo. Všechno se musí řešit v klidu, laskavým slovem a nanejvýš domluvou. Vždy musíte mít na paměti, že to jsou jenom děti - to tvrdili ovšem jejich rodiče. Inu, jak myslí, mohou to nyní zkusit, nechala jsem jim volné pole působnosti. Já mám ale nervy jen jedny. Mávla jsem na projíždějící taxi a s úlevou jsem v něm zmizela i s dvěmi taškami, které obsahovaly celý můj skromný majetek. Na otázku, kam že to bude, jsem se trochu zarazila. No jo, kam? Mávla jsem rukou kupředu: "Před Astorii." Taxi se rozjelo a já se pohodlně uvelebila vzadu. Věděla jsem, že Astorie je slušný podnik, přesto v ní pobyt nebyl přemrštěně drahý. Další výhodou bylo to, že zprostředkovatelna práce byla od ní pouhých pár kroků a tu jsem v této chvíli potřebovala nejvíce. Jízda netrvala dlouho a byli jsme na místě. Vystoupila jsem a zaplatila nevelký obnos. Nejprve jsem se vydala ke zprostředkovatelně. Bylo zavřeno. Zpočátku mě to udivilo, ale pak jsem si uvědomila, že je sobota odpoledne. No co. Nějakou finanční částku mám, to jsem si už stačila naspořit a tak tedy využiji pohostinství Astorie. Nakonec... vždycky se najde k jídlu něco levnějšího než jsou třeba žraločí ploutve na kari. Vešla jsem a zamířila k recepci. Na otázku jak dlouho budu pobývat, jsem jen pokrčila rameny a popravdě řekla, že ještě sama nevím, snad pár dní, než si najdu nějakou práci. Recepční se chápavě usmála a mezi vypisováním hotelové přihlášky se zeptala, jakou práci hledám. Když jsem jí to řekla, jen pokývala hlavou a tím její zájem pohasl. Podala mi klíč od pokoje a poslíček mi odvezl zavazadla nahoru. Po získání malého spropitného s díky a úklonou zmizel jako duch.
Pokoj byl slušně vybavený, s televizorem a telefonem, dokonce s vyhlídkou na náměstí. Nehodlala jsem se moc zabydlovat a tak jsem si zatím vyndala pouze toaletní potřeby a rozložila je všechny na poličku v koupelně. Shodila jsem všechno dolů a mazala pod sprchu, to bylo v tom vedru nejrozumnější. Nádhera sama! Vyčvachtala jsem se pod vodou dosyta. Po utření jsem si na sebe vzala svoje oblíbené mini kalhotky, sukni a halenku. Podprsenku považuji za zbytečnost. Pustila jsem si televizi, ale po pár minutách jsem ji znechuceně vypnula. Jako obvykle nic, co by stálo za ztrátu času při koukání. No co bych taky chtěla v sobotu, že? Obula jsem si jednoduché střevíce bez podpatku, trochu se nalíčila a vyrazila se podívat ven. Konečně sama, bez těch rozmazlených parchantů. Obešla jsem náměstí a prohlížela si výklady luxusních obchodů, což mě ovšem brzy přestalo bavit a já zamířila do boční ulice, kde zaprvé bylo hojně krámků s cenově dostupným zbožím, ale hlavně na konci byl malý, roztomilý bufet, kde dělali chutné hamburgery a měli vynikající, vždycky ledový citrónový džus. Uvědomila jsem si, že jsem od rána nic nejedla a moudře jsem usoudila, že jídlo v bufetu přijde určitě levněji než menu v Astorii. Po jídle jsem se ještě chvilku procházela, ale unavující horko mě brzy vyhnalo do hotelu. V chladné hotelové hale jsem si s úlevou oddychla. Recepční už mi podávala klíč od mého pokoje. Usmála se a řekla mi: "Prosím, slečno. Apropos, nic mi do toho není, ale vy jste myslím říkala, že hledáte místo vychovatelky, že?" "Přesně tak." "Vzpomněla jsem si totiž na maličkost. U nás je již třetí den ubytována dáma se svou společnicí. Od té vím, že hledají personál pro svůj dům, myslím, že říkala o třech služkách a o vychovatelce. Možná, že byste neprohloupila, kdybyste se dotyčné dámy zeptala, pokud ovšem máte opravdu o to místo zájem: To záleží na vás." "Jste velice laskavá, jenže já mohu těžko oslovit zcela neznámou ženu a netaktně ji obtěžovat v hotelu žádostí o práci. To by bylo krajně nevkusné a hloupé." "Oh, ne, myslím, že to nebude žádné obtěžování, ona mi sama paní Luisa říkala, že kdybych o nějakých vhodných dívkách věděla, tak ji mám upozornit. Nemusíte ji ani navštívit v apartmá - když se podíváte do jídelny, sedí u třetího stolku vpravo. Je to ta dáma s delšími vlasy, právě si zapaluje cigaretu... Vidíte, která to je?" "Ano, vidím. Těžko ale k ní mohu jen tak beze všeho přijít a požádat ji o zaměstnání, nemyslíte?" "To je maličkost. Máte svoji navštívenku?" Usmála jsem se. "Tak to nemám. Zatím jsem jaksi nepocítila nutnost ji mít..." "To nic, poradíme si." Vzala kousek kartónku, napsala na něj pár slov a po poslíčkovi jej poslala sedící dámě. Zastavil se u stolku a s úklonou vzkaz odevzdal. Dáma si ho přečetla, pak si vyžádala od poslíčka pero a cosi na kartónek připsala a pak i s perem odložila na tácek, který poslíček držel. Ten s úklonou odkráčel zpět a vše položil před recepční, pouze pero obratně uschoval, právě tak jako peníz, který jsem mu podala. Velice hbitý a šikovný chlapec.
...::: Tip pro Vás: Svorky na bradavky :::...
Sexshop Sexujte.cz
Recepční pohlédla na kartičku a s úsměvem mi ji podala. Dáma se vyjadřovala velmi stručně. Na dotaz, zda má právě náladu a čas promluvit si se zájemkyní o místo, odpověděla zcela lakonicky: YES! Recepční mně ještě upozornila, že tato dáma je společnicí Miss, která je právě někde mimo hotel, popřála mi hodné štěstí a nyní už to bylo na mně. Nebylo co zkazit. Odhodlaně jsem vstoupila do jídelny a zamířila ke stolku. Než jsem stačila cokoliv říci, ukázala na místo proti ní: "Prosím, sedněte si." Přisunula ke mně krabičku cigaret a zapalovač. "Pokud kouříte, zapalte si." Usmála se. "No a při kouření mi můžete zatím povědět o dosavadní praxi vychovatelky a důvody, proč měníte poslední místo." Trochu se mi klepaly ruce, když jsem si zapalovalo. Než jsem stačila cokoliv říct, připlul jako duch číšník a postavil před nás dvě sklenky s nějakým alkoholem a dvě sklenice sody. Pak zmizel jako pára. Zřejmě to bylo objednáno již před mým příchodem. Začala jsem jí stručně popisovat mou praxi, ostatně to nebylo tak složité a dlouhé, v mých pětadvaceti jsem vystřídala zatím pouze tři místa. Nepřerušovala mě, jenom pozorně naslouchala a tak během slabé půlhodinky věděla všechno. Konec ji zřejmě pobavil, protože se zasmála, když jsem jí popisovala, s jakou radostí jsem opouštěla svoje poslední místo. Hlavně ji pobavilo moje líčení, jak se takoví nezdárníci mají vychovávat dobrým slovem. Přivolala číšníka: "Připište to na náš účet a nahoru nám pošlete to samé a dvakrát obložený nářez z lososa." Odešel. "Půjdeme do našeho apartmá. Tady je příliš mnoho zvědavých očí a každý natahuje uši, aby něco zaslechl. Doufám, že mé pozvání přijmete." Vstala. Udělala jsem totéž a poděkovala za pozvání. Popravdě řečeno, ani jsem se těm zvědavcům, zvláště mužského pohlaví, nedivila. Byla krásná a přitažlivá, navíc mohutně se vzdouvající halenka byla prostě k nepřehlédnutí. Vyšly jsme k výtahu, ona první, já za ní. Recepční na mě povzbudivě mrkla. Pokrčila jsem rameny a trochu se pousmála, zatím jsem nevěděla nic.
Vyjely jsme nahoru, bydlely o dvě patra výše. Dvakrát klepla na dveře a ty se skoro vzápětí otevřely. Vítala nás mladá dívenka v úboru pokojské. Pane jo, to bude mastný účet, když si dovolí celý den držet pokojskou jen pro sebe, říkala jsem si v duchu. Prošly jsme chodbičkou a pokojská s úklonou otevřela dveře. Vešly jsme do obývací části apartmá. Dveře za námi potichu cvakly. Vybídla mě k usazení do křesla u konferenčního stolku. Posadila jsem se do křesla, ve kterém jsem se pomalu ztrácela. Ona se posadila proti mně a znovu si zapálila. "Berte si sama, má drahá. Nenechávejte se pobízet. Jste mým hostem a u nás jsme zvyklí, že si hosté sami berou, co chtějí. Nic se neostýchejte. Já sama kouřím dost a ostatně Miss také. Tak tedy... Jsme v soukromí a mohly bychom si tedy popovídat otevřeněji a více podrobně..." Její řeč byla přerušena příchodem pokojské. Vjela dovnitř s malým vozíkem na servírování. Obložený nářez z lososa vypadal tedy v každém případě lépe než obložená žemle, kterou jsem měla před časem k obědu i večeři zároveň. Byla jsem překvapená reakcí dámy: "Zatracená čubko, kolikrát jsem ti říkala, že máš klepat a pak počkat na vyzvání?!" "Promiňte, paní, nedosáhla jsem přes vozík na dveře..." "To tě neomlouvá, mohla jsi zaklepat před tím a oznámit nám, že přinášíš jídlo. Počkej, však si to vyřídíme, čubko! A teď vypadni!" Tedy, salónní slovník to rozhodně nebyl. Pokojská odešla a paní pokračovala: "Pakáž jedna, do smrti se to snad nenaučí. Máte pravdu, má drahá. Jakápak neslaná, nemastná slova a laskavé domluvy! To chce bičík nebo důtky a řezat je od rána do večera. Mrchy neposlušné...!" Všimla si, že se trochu usmívám. "Nesmějte se, já vám dávám zcela za pravdu a takovouhle verbež bych s chutí trestala a mučila." Byla zlostí celá červená. "Ale já se nesměju tomu, co říkáte. Spíš si představuju, co by tomu říkali v hotelu, až byste jim seřezala pokojskou!" "Ach tak! Vy se domníváte, že to je hotelová pokojská! Ale to je omyl, má drahá. To je naše služka Jane, kterou sebou máme pro naši obsluhu, to víte, domácí personál je domácí personál..." "Ach tak... Ale pak dost dobře nechápu, proč jste ji nepotrestala ihned - trest se nemá dlouho odkládat." "Pouze kvůli vám. Nechtěla jsem vás obtěžovat pohledem na holou zadnici té malé kurvičky." "Tolik ohledu není třeba, moje názory znáte a tak by se bývalo nic nestalo." "Nebojte se, neujde tomu. To mi ale připomíná, proč jsme vlastně tady. Nechme tedy zatím Jane být a vraťme se k našemu rozhovoru.
...::: Tip pro Vás: Roubík s klipsy na bradavky :::...
Sexshop Sexujte.cz
