Missčást 33.Autor: neznámý | Hodnocení    |
- POLEPŠOVNA -
Probudila jsem se brzy. Cindy ležela vedle mě na zádech a ještě spala. Usmála jsem se, když jsem spatřila z její kundy vyčnívat karabáč. Pravda, já jí včera zapomněla říci, že si ho může vyndat. Je ovšem potěšitelné, že si nedovolila udělat to bez mého příkazu. Na kozách měla několik modřin, stopy po karabáči z večera. No, pár jich dostala, pomohlo mi to náramně k pořádnému orgasmu. Však ono jí to neuškodí, kozy něco vydrží, časem si zvykne. Pleskla jsem ji přes kozu, až se zhoupla. Okamžitě otevřela oči. "Budeš spát do oběda nebo co?!" "Dobré ráno, madam. Prosím o prominutí, že jsem zaspala, ale já jsem zvyklá na budík a tady ho nemám." "Nemusíš se omlouvat, není tak pozdě a já tě taky nekárám za zaspání, jen jsem tě vzbudila. Vytáhni si z kundy ten karabáč a připrav koupel, potřebuji se pořádně umýt, jsem celá zalepená od tvojí břečky. Stříkalo ti to z kundy jako ze stříkačky, čubko. Udělala jsi mě, to ano, ale stoprocentně jsem spokojená nebyla, doufám, že víš proč!" "Asi proto, že jsem vás víc nesála...?" "Jo, právě proto! Příště musíš moji šťávu vycucnout jako kdyby jsi mi chtěla vysát ven i dělohu, pamatuj si to. Všechno polykat, žádné plivání ven a nebo nechat ukapávat. To nestrpím a okamžitě půjdeš do mučírny k potrestání. Kdyby se ta opakovalo vícekrát, najdu si jinou služku, ochotnější!" "Oh... madam! Ráda udělám všechno, co budete chtít!" "Bude to jen v tvém zájmu! Když s tebou budu spokojená, budeš se moci se mnou vyspat častěji. Běž připravit tu koupel!" Cindy rychle vstala a zmizela v koupelně. Za chvíli jsem ji následovala. Ráda jsem vlezla do vany a Cindy mně svýma hbitýma rukama rychle omývala. V duchu jsem se musela smát, když jsem si vzpomněla na začátky tohoto ranního úkonu, kdy mně prvně myla kozy, prdel a píču. Myslím, že jsem se snad i styděla, bylo to nezvyklé a musela jsem teprve vstřebat to, že mám nyní služku. Jo dneska! Měla jsem roztažené nohy jako stará kurva a vůbec mi nevadilo, že se mi Cindy hrabe v kundě jako v popelnici. Po koupeli mě osušila a učesala. Oblékla mě a byl čas jít na dopolední čaj, nebo spíše na pozdní snídani. Cindy se dala do uklízení a já ji nechala o samotě, byla jsem si jistá, že bude všechno perfektní, to uměla.
Vstoupila jsem do salónku, kde jsme vždy jedly. Pozdravila jsem a posadila se na své místo, hned po mně vstoupila Luisa a tak jsme byly všechny, včetně Pamely a Suzan. Pomalu jsme jedly a upíjely čaj, moc se toho nenamluvilo. Po snídani se rozhovor trochu rozproudil. Všimla jsem si, že jak Miss, tak Luisa občas pokládají Pamele otázky, týkající se v něčem toho, co nám vyprávěla včera. Ona si to opravdu nepamatovala a odpovídala teprve, když jí teta dovolila o všem mluvit. Luisina metoda je tedy opravdu super... Naše zábava se začala točit kolem toho, jak Pamela u tety začínala, ovšemže tentokráte nám to vyprávěla Suzan a Pamela se u toho trochu červenala, ačkoliv totéž nám bez zábran vyprávěla večer sama. Pojednou se otevřely dveře a dovnitř vešla služka Miss. "Prosím za prominutí, že ruším, ale je to nutné. Miss má důležitý hovor na telefonu..." "To bych ráda věděla, jak jsi přišla na to, že je to moc důležitý hovor," zamračila se Miss. "Snad tam je záznamník a počkalo by to, ne?" "Myslím, že ne. Je to na červeném telefonu a to bývá vždycky důležité." "Tak proč to neřekneš hned, ty krávo? Dámy, omluvte mě. To bude asi opravdu důležité..." Miss se zvedla a rychle odešla. Vrátila se asi za dvacet minut. Posadila se. "Bylo to docela důležité. Omlouvám se, Suzan, ale budete si muset zatím vystačit s Pamelou samotné, my musíme neodkladně odjet na velice důležitou schůzku. Doufám, že se vrátíme brzy a pak se pořádně pobavíme. Joy, běžte se obléci na cestu, Luiso, vy také a vezměte si s sebou, prosím, cestovní kufřík číslo tři, ano?" "Ano, rozumím, Miss, trojku s sebou..." "Za půl hodiny odjíždíme, doufám, že to stihnete." Odešly jsme se obléci a za necelou půlhodinu už jsme seděly v autě a ujížděly pryč. Neptala jsem se, kam jedeme, to se stejně dozvím, až to Miss uzná za vhodné. Zapálily jsme si a Miss se konečné ozvala:
...::: Tip pro Vás: Dvojitá karabinka :::...
Sexshop Sexujte.cz
"Volal pan Thomas. Včera mu zdrhly dvě chovanky, ale dnes nad ránem mu je přivezly zpátky, chytily je až u Horní cesty." "Aha. Takže výslech?" "Pravděpodobně." Pravda je, že jsem z jejich povídání moc moudrá nebyla, ale usoudila jsem, že je to jedno. Asi po půldruhé hodině jsme projely malým městečkem a za ním zabočily z hlavní silnice pryč. Po třech mílích jsme zastavily před rozlehlou budovou. "Tak jsme tady!" Vystoupily jsme. Všimla jsem si, že Luisa nese příruční zavazadlo. Miss zazvonila u masivních dveří, na kterých se krčila směšně malá vizitka s nápisem "Privátní nápravný ústav". Tak to byl cíl naší cesty. Krátce po zazvonění se ozval zvuk odemykaných dveří a ty se otevřely. Objevila se v nich starší žena v černé sukni a bílé halence. Tvář se jí roztáhla do úsměvu. "Oh, to jste vy, Miss! Pěkně vás vítám, pospíšila jste si. Pan ředitel vás čekal až odpoledne:" "Mám návštěvu a chtěla bych se brzy vrátit domů, abych je nenechala dlouho čekat." "Chápu. Tady slečnu neznám, kdo je to?" "Moje nová společnice, povoláním vychovatelka. Joy je její jméno. Nebojte se, spolehlivá je." "Ach ano, věřím vám, vy byste si jistě špatně nevybrala. Ale já tu klábosím, místo abych vás uvedla..." Rychle zamykala a vedla nás chodbou. V domě byl nezvyklý klid. Miss to zaznamenala také. "Je tu nezvyklé ticho!" "Máte pravdu. Ale on tu nikdo není. Pan Thomas nařídil všechny odvést dolů a uvázat, je to trest za uprchlé holky." Usmála se. "Ticho před bouří. Myslím, že rámusu bude brzy dost." Zaklepala na jedny dveře a po vyzvání je otevřela. "Přijela Miss San s doprovodem, pane řediteli," ohlásila nás. Vešly jsme. Uvítal nás čtyřicátník přísného vzhledu. "Vítám vás, jste opravdu rychlá, jako vždy, Miss. Prosím, sedněte si. Permont jako obvykle, že? Cigarety jsou na stolku, poslužte si," vyzval nás. Posadily jsme se kolem konferenčního stolku. Kromě pití položil na desku i dvě složky. "To jsou osobní karty těch dvou." "Kde jsou?" "Svázané, dole na samotce." "Dobře, co jsou zač?" "Jane Curtisová, je tu rok, ještě dva ji čekají. První pokus o útěk. Nerada poslouchá, je nepřizpůsobivá, dost často trestaná, zapsáno přes čtyřicet trestů. Než ji matka dala sem, měla už pohlavní styk. Ta druhá je Mary Ann Grasshopperová, je to druhý pokus o útěk za necelý rok, je tu už druhým rokem a ještě dva má být, rodina podepsala "Zvláštní zacházení", po oznámení útěku domů a po oznámení dopadení faxem potvrzena doložka oběma rodiči..." "Grasshopperová...? To je mi nějaké povědomé... není to ta kozatá zrzka?" "Pamatujete si obdivuhodně, ano, je to ona." "Ale ona přece posledně neměla podepsanou doložku...?!" "Správně, i v tom máte pravdu. Navštívil jsem po jejím útěku její rodiče a dohodl to s nimi dodatečně..." "Informoval jste je o tom, co to znamená?" "Globálně ano - tresty až do bezvědomí, avšak s vyloučením ohrožení života a nebo s trvalými následky." "Velice diplomaticky řečeno," zasmála se Miss. "Myslím, že pro jejich informaci to stačí a netřeba se pouštět do detailů, nemusí vědět všechno." "Máte pravdu. Co doktor Langr, Sam? Ještě tu dělá?" "Jistěže, myslím, že právě asistuje dole, nebo, lépe řečeno, bude asistovat dole. Máme tam dvě chovanky připravené k tělesnému potrestání a pak celý ten zbytek té bandy. Zatím jsou v čekárně, přivázané k madlům. Rozhodl jsem o kolektivním trestu. Za útěk těch dvou dostanou všechny nářez. Však ony si to potom s těmi dvěmi vyříkají." "Kolik tu máte chovanek?" "V současné době sedmadvacet." "Škoda, že nemáme více času, rády bychom se podívaly, to může být zajímavé." "Ale já myslím, že to stihneme, alespoň u části. Navrhuji začít s těma dvěma, co jsou k potrestání, po nich vzít do parády ty uprchlice a pak začít s výpraskem ostatních, vyberete si, které byste ráda viděla a pak můžete odjet, ty vybrané vezmeme první." "No, možná, že by to šlo. Co říkáte, mé dámy, podíváme se na spráskání pár holčičích prdelí?" "Proč ne, naše návštěva nám neuteče," mínila Luisa. "Nuže, mohli bychom jít dolů,",řekl ředitel a vstal. Šly jsme za ním ven a pak po schodech do sklepení, nebo spíše se dá říci do spodního patra, které bylo v podstatě pod zemí.
Nebudu podrobně popisovat podzemí, kterým mě opravdu narychlo provedli, ostatně, ona tato zařízení jsou ve své podstatě stejná, liší se jen v detailech a pochopitelně v zařízení. Tady ho bylo dost a dost, rozhodně bylo z čeho vybírat. A že se s chovankami nemazlili, to bylo vidět už na tom, jak byly všechny dole v jedné místnosti. Mladší i starší byly pohromadě, všechny svlečené do naha, se svázanýma rukama, za které byly nad hlavou zavěšeny na madlech tak, že stály skoro na špičkách. Některé, zvláště ty mladší naříkaly, ovšem to jim nebylo nic platné. Prošli jsme kolem nich, některé byly trochu zkroušené, ale většina z nich měla nenávistné a zlé pohledy. Pětadvacet jich bylo kolem dvou stěn, chyběly tedy jen ty dvě uprchlice, zřejmě byly zavřené někde jinde. Pan Thomas měl k nim velice krátký proslov: "Zatím jste se tu měly dobře, jak je vidět, nevážíte si toho. Jinak byste neutíkaly. Všechny budete potrestány, za to můžete poděkovat těm dvěma. Aby se to nemohlo opakovat, rozhodl jsem se, že od dnešního dne všem odejmeme šaty a veškeré prádlo a budete se pohybovat výlučně nahé. To platí i pro práce na zahradě, tam zvláště!!! Ono vás pomyšlení na útěk přejde!" Místností se ozval šum a nespokojené mručení děvčat. "Ticho! Poděkujte těm dvěma! Nechci slyšet žádné protesty, nebo trest přiostříme! Slečno Merlová, jsou připravené?" "Ano, pane řediteli, všechny mají vypláchnutá střeva a jsou připraveny. V rohu ta skupinka zvláště, ty mají menzes." "Ty čtyři? No, ještě jsem neslyšel, že by to bylo nějaké nebezpečné dostat při tom na prdel," zasmál se. "Bez výjimky - přivedete je taky. Ostatně, máme tu dokonce dva doktory, tak žádné strachy, jen ať si děvky užijí. Miss, už jste si vybrala?" "Uvidíme, jak na tom budeme s časem. Tady z té řady třetí a šestou a sedmou, z té protější taky třetí a k tomu pátou, devátou a jedenáctou." "Slečno Merlová, poznamenala jste si to? Tyhle půjdou k potrestání nejdříve, první ale Silvie a po ní Claire. Ty mají slíbený trest ještě ze včera. Silvie půjde s námi, Claire přivedete za půl hodiny. Kdyby náááhodou," protáhl ředitel slovo, "některá měla řeči, dejte jí trestní značku, vyřídíme to pak najednou s trestem. Odvažte Silvii!" Vychovatelka odvázala jednu dívčinu, spustila její ruce dolů a zbavila ji pout. Postrčila ji k nám. "Tak jdeme," ředitel vykročil ke dveřím, za ním pobledlá Silvie, hubená dívčina s malýma kozičkama, samá ruka, samá noha, jak to už u těch mladých bývá. Vešly jsme do trestnice, kde se zatím doktor bavil se dvěma vychovatelkami. Silvie zde určitě nebyla poprvé, protože se okamžitě postavila do nakresleného půlkruhu u jedné stěny, obličejem ke zdi. Sedli jsme si ke stolu a ředitel otevřel desky s jejím jménem. "Trestaná dost často za vzpurnost, nedodržování předpisů a taky za hygienu. Poslední případ je jasný prokázaná byla masturbace. Chovanka se přiznala, myslím, že nejsou žádné pochyby a není o čem diskutovat. Nařizuji elektroterapii a po ní pětadvacet na zadnici. Doktore, je schopná přijmout trest?" "Samozřejmě, je naprosto zdravá." "Dobře. Slečny vychovatelky, můžete začít s výkonem trestu," obrátil se na obě vychovatelky.
...::: Tip pro Vás: Pouta a maska na oči :::...
Sexshop Sexujte.cz
