Na statku Autor: N-ICELittleGirl

Hodnocení

Omezení svobody není nijak neobvyklá záležitost, navíc, když se jeden s druhým dobrovolně domluví na takové "hře", kde se vše bere vážně a opravdově. Nejvíce inspirace o omezení lidské svobody mám ze středověku, období mučíren, otroctví, nevolnictví a tělesných testů.

Znásilňování bylo přehlíženo a nijak netrestáno, pokud se dobře zaplatilo.

Zneužití nezletilé dívky pro aktivity jiným boháčům, bylo samozřejmou hrou. Chtěla jsem si zahrát na dívku, prodanou bohatému zvrhlíkovi.

Něco podobného jsme vymýšleli a nakonec trochu jiné dobrodružství se mi povedlo domluvit a prožít.

Domluvili jsme se, a rok na to s podmínkou - vlasy minimálně k loktům, jsem se vydala vlakem na venkov, do neznáma, na cestu plnou úkolů, jen s povoleným oblečením a instrukcemi na kousku kůže opatřeným pečetí. Směla jsem si na cestu vzít jen pevné boty, ponožky, dvoje kalhotky, sukni pod kolena, mini kraťásky , nátělník, podprsenku bez výztuhy, košilku, šátek, kšiltovku, svetr, teplou deku, lžíci, batoh, obvazy a lékárničku dle uvážení, deset oranžových injekčních jehel se stříkačku. Provaz cca třicet metrů, průměr 6mm, kolíčky na prádlo - dvacet, 500 korun, jídlo na cestu, a ještě pár věcí. S nepříliš podrobnými instrukcemi kdy a kde být s ruksakem a s jízdenkou, jsem se vydala na cestu.

Musela jsem cestou přestupovat a na každém přestupu jsem dostala úkol od osoby, kterou jsem musela najít vždy v místní hospodě, díky domluvenému heslu.

Vyrazila jsem půlnočním courákem na severozápad republiky, někam na ústecko. Po několika hodinách klidné jízdy a přemýšlení o tom, co to vlastně dělám, jsem dorazila do města, bylo brzo ráno a já měla několik hodin čas, než se DOPOLEDNE otevře hostinec u nádraží.

Vlezla jsem dovnitř, ospalá a špinavá. Nikdo tam nebyl, a tak jsem si sedla do koutu kde byla vyhaslá kamna. Hostinskej si mě nevšímal, já ani nevěděla, jestli si smím něco koupit, a tak jsem seděla a čekala, jestli někdo nepřijde. Asi po hodině se přivalil hlouček místních teenagerů, pak i pár místních starších obyvatel, divila jsem se, jak ve všední letní den je i dopoledne v hostinci živo, když byl jeden host podezřele nehnutě sedící u stolu, zvolala jsem do prázdna heslo, skoro všichni se na mě otočily, ušklíbli se a nevěnoval mi nikdo z nich pozornost. Seděla jsem tam ještě asi pět minut a pak jsem se vykradla na chodník před hospodu, bylo mi trochu trapně a smutno. Asi po deseti minutách vylezl ten hostinskej, sednul si ke mně na chodník, a když jsem se na něho podívala, měl v ruce stejný kus kůže, se stejnou pečetí. který jsem měla v batohu. Podal mi ji a já s červenajícím se ksichtem a úšklebkem jsem ji vzala a utekla do nádražní čekárny, kde jsem si dodávala odvahu přečíst obsah.

Bylo to pečlivě vyrobeno - text byl ve stylu starého písma vypálen do hladké kůže o velikosti králíka?! Obsah tohoto vzkazu byl jasný první část byla jen o tom že nesmím nic, jen to co je napsáno na této kůži.

Byla zde přibalená i jízdenka a pokyny kdy kam jede autobus.

Byly tu tři úkoly:

První úkol - u hostinského si objednej cokoli chceš, co sníš, či na místě vypiješ. Přišla jsem tedy opravdu hladová zpět k hostinskému a jako by se nic prve nestalo objednala jsem si snídani a kafe. Bylo mi to trapné, nicméně přišel ke mně a byl velice slušný, dokonce choval se jako před sto lety, když obsluhujete "Dámu" - byla jsem šokována ale naprosto spokojena. Divila jsem se kdo to platí, on, že je o vše postaráno. Dojedla jsem, dopila jsem, a chystala jsem se splnit druhý úkol…

Druhý úkol - kup si u stánku na nádraží pití jen tolik, kolik se ti vejde do klína a v klíně přenášej! - koupila jsem si třetinku sodovky v plastové lahvi a na záchodě jsem ji dala na své místo.

Třetí úkol - ze třicetimetrového provazu si sama na sebe uvaž provazovou podprsenku a kalhotky ("dle přiloženého návodu") a nesundej dříve než dočteš druhý vzkaz, ("druhý vzkaz na mě čekal na dalším cílovém nádraží"). Diamantovým úvazem jsem si okolo sebe omotala, daleko za městem mezi keříky, provaz. Měla jsem času jen tak tak, neb podle pokynů jel autobus až po poledni.

Omotala jsem se tedy provazy, oblékla si triko, i košilku, aby nebyl provaz na těle tolik nápadný, i když jsem již znala promenádu s provazem na těle a přiléhavé triko přes něj.

S takovou jsem čekala na autobus.

Jela jsem prakticky zpátky domů, ale jen do nedalekého města asi hodinu, s tím provazem na těle a lahví vody v klíně.

Unavená jsem se vysypala z autobusu a našla "nádražní" hostinec, v něm hostinský, ke kterému jsem automaticky šla, řekla jsem mu heslo a on na mě koukal jak na ducha, sedla jsem si ke stolu a do plné hospody jsem zvolala nahlas heslo, když jsem si všimla, že jeden z hostů podává číšníkovi kousek kůže s pečetí, a on s ní jde ke mně, sebrala jsem se dříve než ke mně došel, vzala jsem ji a venku na chodníku před hospodou si četla další instrukce a úkoly.

Směla jsem si vyndat lahvinku z klína a provaz sundat, ale přímo na nástupišti. Ale já si ho na sobě nechala, jen povolila uzlíky.

Opět jsem měla přibalenou jízdenku, tentokrát odpoledním vlakem kamsi do východního středočeského kraje…

první úkol byl - počkat na vlak na nástupišti jen v podprsence - byla jsem si jista, že mě někdo sleduje a tak jsem v podprsence zůstala sedět na betonovém perónu, kolemjdoucí se divili, proč mám provaz kolem těla, ale dělali, že je nezajímám.

Druhý úkol byl stát ve vlaku - asi dvě hodiny jízdy u otevřeného okna v uličce jen v podprsence a mini kraťáskách, které jsem měla zaříznutý v rozkroku, přes zadek skoro nebyly a v pase byly těsný tak, že jsem se nemohla ohnout.

Třetí úkol - získat na tělo deset podpisů spolucestujících.

- to nebylo nijak těžký, s takovým oblečením a provazem na těle se mi každý chtěl podepsat pod obleček. Ani jsem nechtěla a podpisů bylo přes třicet.

Další přestup byl tady a já opět našla v největší a jediné restauraci ve vesnici vzkaz na kůži, tentokrát nezapečetěná visela na stěně za pípou. Podle napsaných instrukcí jsem směla si odlehčit od všech trapasů.

Sundala jsem si provazy, umyla si tělo od podpisů a oblékla jsem si sukni a košilku. Sesypala jsem se na travnatém plácku před náměstím a vyčerpaná usnula. Probudila jsem se o několik hodin, zase byl večer a mě se už nechtělo nic dělat, ale když jsem se koukla kolem sebe zalekla jsem se. Batoh s věcmi jsem neměla, ale kůže s pečetí , byly najednou kolem mě asi čtyři, také čisté druhé kalhotky a teplejší vestička, baterka a mapa, láhev s vodou a malinkej proutěnej košík - to vše a malá mošnička přes rameno. - Možná to byla malinká změna v celkovém plánu mé cesty, ale byla jsem i ráda, že mě celou cestu někdo "zasvěcený" sleduje.

Dočetla jsem tedy úkoly na původní kůži…

První úkol byl - obejít místní náměstí s rozepnutou košilkou na holé hrudi

A uprostřed náměstí si převléci kalhotky. Bylo už hodně pozdě, a tak moc lidí nebylo, kteří by se na mě koukali. Já jsem zavřela oči, hlavu skloněnou a rychlými nejistými krůčky jsem křížila náměstí a celé obešla, posledních několik desítek metrů jsem už běžela do postraní uličky, to už na mě kolemjdoucí mávali a pokřikovali cosi o nestydě.

Druhý byl vydat se po turistických značkách několik kilometrů do přírody k cíli podle přihozené mapky. Protože jsem přišla o batoh, měla jsem na sobě jen dlouhou sukni, boty, podprsenku a košilku. Posbírala jsem své věci a ty nově nabyté a vydala se podle instrukcí k lesům.

Třetí úkol - nasbírat si lesní plody na snídani do proutěného košíku.

Bylo už šero a já se courala podle turistických značek lesy, poli, i přes zapadlé vesnice, které na mě z dálky svítily.

Podle mapy a pokynů jsem dorazila na místo, kde na mě čekala schovaná deka, celta, malý kotlík, a další úkoly. Bylo to u potoka na kraji lesa, nedaleko silnice, na obzoru jsem viděla světla z okolních stavení a rádiových vysílačů. V jednom místě potoka jsem se mohla celá vykoupat a zabalit do deky.

Mohla jsem si i rozdělat oheň a rychleji se usušit. Uvařila jsem si i čaj

asi kolem půlnoci jsem ulehla vedle uhasínajícího ohýnku. Usnula jsem jako mrtvola. Zdálo se mi o tom, že jsem už vše co mě čeká prožila a jsem už doma. Ráno bylo o to horší, že to vše byl jen sen a já byla uprostřed lesa probuzená kolemjedoucí motorkou. Nevěděla jsem kdo to je a ani to jestli oni vědě kdo jsem já. Pomalu jsem tedy vstala, uklidila po sobě ohniště a vše co bylo v lese pro mě schované, jsem opět zamaskovala pod kořeny stromu. Ranní úkol byl opět se vykoupat v potoku a uplést si z trávy dlouhé "věnce" musela jsem mít jeden na hlavě, jeden kolem krku, a jeden kolem zápěstí, každý ozdobený jinak barevným kvítím, které bylo kolem mě. Na výrobu jsem dostala celé dopoledne a tak jsem si dala záležet. Neměla jsem žádné jídlo, a tak jsem si natrhala lesní ovocné plody. Kolem poledního jsem se vydala na poslední cestu.

Asi po dvaceti kilometrech mé poutě od posledního vlaku, jsem se celá upocená a unavená dostala na statek uprostřed lesa.

Podle popisu jsem si byla jista, že jsem na pravém místě. Batoh jsem našla za branou, vešla jsem s obavami dovnitř, nikde nebylo člověka, jen na stole v kuchyni byla rozsvícena svíčka a připraven talíř na obrovském dřevěném stole. Usedla jsem na tvrdou dřevěnou těžkou lavici, vyndala z batohu zapečetěnou kůži s posledními instrukcemi, kterou jsem celou cestu nesměla otevřít.

...::: Tip pro Vás: Saténová oboustranná maska na oči (červená) :::...
Sexshop Sexujte.cz

Tato poslední kůže byla mnohem větší, a také na ní bylo mnoho pokynů. …

obsahovala asi toto:

pravidla jak se starat o psy, kočky, slepice, husy, kachny, papouška, kozy, ovce, krávu, a s každým zvířetem byl spojen nějaký úkol, který jsem ten den musela učinit -

Dočetla jsem se co smím a co musím, co nesmím, bylo vše ostatní.

Nacházíš se na statku, který po dobu následujících tří týdnů bude tvým vězením. Dobře si rozmysli jestli chceš zůstat a podrobit se zkoušce, pokud váháš dočti si v klidu tento pergamen a v klidu odejdi nejkradší cestou domů, peníze na to ještě jistě máš, nejbližším vlakem, ovšem bez spodního prádla! Vše co učiníš budeš referovat před kamerou. "Rozhlídla jsem se místností, a v rohu byla zapnutá kamera.

Podle dalších řádků, jsem se dozvěděla jak a čím nakrmit zvířata okolo i sebe. Přiložený byl podrobný plánek stavení i mapka okolní krajiny v okruhu asi pěti kilometrů, včetně místa, kde jsem trávila minulou noc.

Hned jsem byla tedy zaúkolována…

Ošetřila jsem si všechny drobné rány z lesních cest plných ostružin a kopřiv. Prošla jsem si celé stavení od sklepů až po půdu. Byla jsem překvapena jak je o celý dům pečováno.

Prvním úkolem bylo oblékat se tak, jak mi dovolí. Dle pokynů jsem našla vše, co jsem potřebovala. Musela jsem být v tlustých ponožkách a kanadách, na kolenou a loktech jsem musela mít stahovací bandáže, našla jsem nové kalhotky a džíny. Podprsenku, přiléhavé tílko, lehkou košilku s dlouhým rukávem a přes ještě pracovní vestu. Vlasy jsem směla mít jen rozpuštěné a ukryté pod šátkem kolem hlavy. Kolem krku, na hlavě a okolo zápěstí ty věnečky z trávy. Takto oblečená, jsem trávila pracovní večer na dvoře a v seníku, odvedenou práci jsem popsala později do deníku. Zametla jsem, vytřela jsem, uklidila seno, atd. Odpočívat jsem směla jen před kamerou. Unavená prací a upocená pod vrstvou šatů usnula jsem v ložnici kterou mi byl předurčen chlívek.

První půlden na tomto statku byl za mnou a já usnula na tvrdé zemi jako v peřince.

Druhý den ráno jsem se probudila a začala se starat o zvířata, oblečena stejně v tom samém. Než jsem se postarala o všechny živé tvory, přijela na dvůr obrovská terénní dodávka. Čekala jsem, že někdo přijede, a tak jsem podle instrukcí přišla na dvůr a klekla si před čumák dodávky, hlavu opřela o teplou masku a ruce položila na nárazník. Z dodávky vystoupili čtyři lidé, přišli ke mně a já je přivítala na statku, jako služebná vítá své pány. Oni mě také. Oslovili mě "Děvečko" - od teď jsi naše, řekli a pobídli mě vstát. Byli to dva muži a dvě dívky, jedna ale byla v latexovém kombiné a koženém řemínkovém postroji. Měla na rukou i nohou řetězy, na hlavě ohlávku, na prsou nějaké svorky a v klíně zvoneček. Okamžitě ji vtáhl jeden muž do stodoly a mě ten druhý pobídl, ať jdu za ním, cestou mi opakoval nějaké zákazy. Přivedl mě do místnosti s kamerou a řekl, ať se vysvleču. Okouknul si mě a poslal mě zpět do práce s tím, že až dodělám co mám rozdělané, tak umytá musím k němu pro úkoly. Tehdá naposledy jsem se umyla v normální venkovské sprše.

Podle příkazu, jsem přišla a on si mě hned znovu svlékl a na oči mi dal šátek, do pusy roubík, na tělo lepenku - polepil mi bradavky , prsa, zadek, záda bříško i nohy. Kolem hrudi mi uvázal měkkým provazem podprsenku a kolem klína provazové kalhotky s uzlíkama uprostřed. Ruce mi za zády svázal v loktech a zápěstí, pak i kolena k sobě. Mohla jsem jen špatně chodit a takto bezmocnou mě nechal stát uprostřed místnosti.

Stála jsem uprostřed té místnosti a on mi o sobě pověděl kdo je a že zná několik lidí, které znám já, tím u mě získal důvěru, lehce mi naznačil režim, kterým vládne a pak mi sundal roubík, povídali jsme si o mé dlouhé cestě na statek, většinu toho co jsem řekla si nahrál na video.

Po půl hodině mě chytil a sundal i šátek z očí, strhnul mi lepenku z prsou a na bradavky mi přidělal kolíčky na prádlo, hned tři na každou a dovedl mě do stodoly, kam ráno vtáhli tu druhou dívenku. Do stodoly jsem musela spíše skákat po špičkách, malé krůčky mi nestačily na překonání schodů a on nechtěl čekat.

Posadil mě na seno, strhl mi kolíčky z bradavek a nasměroval můj zrak směrem, kde se vysoko nad hlavami houpalo bezmocné dívčí tělo, byla v kožené vestě a omotána od paty po krk barevným tenkým provazem, ke kotníkům jí byla připoutána nádoba na vodu a pomalinku napouštěna. Ruce měla nad hlavou a za zápěstí přes kladku vytažena vzhůru. Neviděla jsem ji moc dobře a tak jsem nevěděla co vše musí holka trpět, později jsem to zjistila. Varovali mě, pokud nebudu poslouchat, dopadnu i hůř. Nebohou holku ponechali ještě dlouho za ruce viset ale né se zátěží vodou naplněného barelu, ale zavěsili jí k nohám za nohy Mě. Takto napnutou jí naplácali zadek tenkým proutkem tak, že večer nemohla sedět ani pořádně chodit. Dostala i pár ran přes prsa a bříško i mě vyčinili pár výchovnejch štiplavejch rudejch pruhů přes zadek a prsa.

Po pár minutách nás odvázali a zavřelli do dřevěných klecí na opačných stranách stodoly a zakryli nám výhled, bylo slyšet jen cinkání žetězů, šplouchání vody a svištění provazů a šoupání těžkých věcí po zemi. Po několika minutách byla stodola plná vybavení, které muselo přijet v té ohromné dodávce. Byla tu najednou lavice, židle, kříž, a nějaké truhly s náčiním (. . . na nás). Hodily nás svázané do sklepa, připoutali za ruce řetězy k protějším stěnám a na teplých dekách jsme směly strávit společnou noc. Slyšela jsem celou noc její nářek a nevěděla jsem co jí provedli. Snažila jsem se z ní dostat co se stalo, ale ona nechtěla nic říci. Ráno jsem viděla, jaké má modřiny na nohou, rukou, po celém těle měla otlačeniny od provazů, za zádech, zadečku, bříšku, stehnech i na prsou měla šrámy od rákosky. Ráno nás oddělili a ji oblečenou jen do kožených řemínků kolem prsou a klína, se zvonečkem na bradavkách a s ohlávkou na hlavě s rukama spoutanýma za zády, odvezli někam v té dodávce. Po několika dnech se dodávka opět vrátila, tentokrát s jinou holčičkou.

O mě se staral ted druhý muž, po několika dnech služby na statku jsem opět měla za povinnost podstopit něčemu novému. Bylo to koncem prvního týdne, oblečení jsem měla dost špinavé, a tak jsem se ho musela vzdát a trávila jsem čas a plnila denní rozkaz jen s omotaným prostěradlem kolem těla. O Víkendu na těle jsem měla podprsenku udělanou z neprůhledné lepenky omotanou kolem zad a přes celá prsa.

Bylo to dost nepříjemný, lepenka kousala a trhala částečky kůže při každém prudkém pohybu. Kolem pasu jen řemínek, ke kterému byly pečlivě připevněny tenké kožené proužky dlouhé asi do půli stehen.

Pracovala jsem takto oděna i když už bylo moje prádlo čisté, dva dny.

Večer přišla žena, která mi strhala lepenku z prsou. Měla jsem mít zasloužené volno, ale nevěděla jsem co mohu čekat. Povídala mi o sobě kdo je a co se bude dít. Poslechla jsem, ono mi nic jiného nezbývalo, při vzpomínce na tu zavěšenou dívenku.

V duchu jsem si říkala, že těch pár dní uběhlo lépe než jsem čekala, ale od teď to vše začalo.

Odvedla mě do dvora a nakázala mi se vysvléct, přinesla si hadici a po mně hodila mýdlo, umyla jsem se tedy pod studenou vodou, když jsem byla čistá, odvedla mě nahou a mokrou do stodoly, přivázala mi ruce nad hlavou ke kůlu a koukala na mé tělo. Přišla blíž a začala se okolo mě otírat, hrála si semnou a laskala mé tělo, byla šikovná a po několika minutách mě udělala.

Ošetřila mi rány od lepenky na prsou, dostala jsem i najíst celkem normální jídlo, dotala jsem suchou rejži , ale ta mi nešla do krku, ale hlad mě donutil, ona mě nakrmila a dokonce mi i dala na výběr mezi studenou vodou a teplým čajem. Zvolala jsem teplý čaj. Dostala jsem jej ale tak, že jsem měla na prsou za bradavky na svorkách připevněnou nádobku s čajem a dlouhou hadičku jako brčko. Ještě než jsem stačila dopít půl litru čaje, zavěšeného na prsou, klín mi vymyla studenou vodou, hadicí mi vjela hluboko mezi nohy a pak mě ukázala svou truhlu, kde byly všelijaké mučící nástroje. Vedle na lavici jsem poznala své oblečení, usmála jsem se, ale dostala jsem od té dívky pořádnou facku. Ať se prý moc neraduju. Odvázala mě a povalila na špinavou zem. Na ruce i nohy mi dala kožená pouta.

Nohy mi k zemi připevnila daleko od sebe aby mohla k mému klínu, seděla jsem na zemi a ona mi ruce připoutala ke koženému obojku. položila mě na zem, do klína mi vpravila nafukovací penis. Memazala se semnou a nafoukla to opravdu na maximum mé dírky. Když mě opět posadila, myslela jsem, že mi klím malinko natrhla. Kolem prsou mi pak omotala krátký tenký provázek, který se nepříjemně zařezával, navíc mi prsa napnula od sebe ke sloupům stodoly. A na bradavky pověsila svorky se závažím. Záda mi červenala pod devítiocasou kočkou. Důtkama mě pěkně rázně švihala i přes bradavky. Odešla na několik minut a nechala mě trápit se a odolávat škrcení kůže. Prsa jsem měla už pořádně nalitá krví a byla fialová a modrá jako nikdy před tím. Vrátila se a na vodítku přivedla další mladou dívku, která nebyla nijak viditelně zasvěcena do tajů BDSM. Koukala na mě a jen s vytřeštěným pohledem hltala mojí bezmocnost.

Žena se vrátila ke mně, uvolnila mi klín a donutila mě si kleknout, stále s prsama uvázanýma ke stěnám, napínala se mi kůže a cítila jsem jak se kůže přiškrcuje ještě víc. Klečící mi kolem těla omotala provazy v klíně a kolem hrudi. Uvolnila mi napnutí prsou, ale neodvázala stále škrtící provaz. Postavila mě ke sloupu, ruce nad hlavou připnula ke kovovým okám a sundala mi svorky z bradavek. Netušila jsem jak bolestivé bude sundavání, když mi ale začala sundavat škrtící provaz, brečela jsem bolestí i úlevou. Nikdy před tím jsem neměla tak modrofialový kozy a tak dlouho poté otlačeniny od provazu. Ten večer jsem byla ještě odvedena k rybníku, kde jsem se musela znovu umýt a několikrát přeplavat rybník.

Plavala jsem s koženými řemínky na rukou, krku, na nohou, i kolem pasu, se závažíčky. V klíně i v zadečku s železným kolíkem. Jen co jsem vylezla z vody a osvobodila se od veškerých pout, směla jsem dojít do ložnice bez doprovodných pomůcek. Tuto noc jsem spala nahá nerušená až do rána.

Od následujícího dne bylo mučení časté a mnohem silnější než jsem kdy byla zvyklá… Konec prvního týdne.

...::: Tip pro Vás: Mystim O(h!)thello - dildo pro elektrosex :::...
Sexshop Sexujte.cz