Otrok v roce 2222 Autor: Moula

Hodnocení

Právě jsem se vracel z dlouhé služební cesty, když má raketa náhle začala zpomalovat. Zkontroloval jsem všechny palubní systémy, abych zjistil, v čem tkví potíže. Vše pracovalo správně, motory běžely na sedmdesát procent svého maximálního výkonu. Přesto jsem jasně vnímal, že mne něco brzdí. Navíc jsem pocítil divné zachvění.

Zkontroloval jsem radar. V mém okolí se nenacházela žádná cizí loď. Pomyslel jsem si, že se mi nejspíše jen něco zdálo. Tu se však na hlavním displeji objevil nápis:

Okamžitě vypni motory a převeď řízení své lodi na dálkové ovládání přes kanál pět!

Nechápal jsem, co se děje. Bylo jasné, že se někdo pokouší převzít moc nad mou lodi. Ať to byl kdo chtěl, musel být vybaven velmi pokročilou technikou, když se dokázal skrýt radaru a dokonce i brzdit mou raketu. Pokusil jsem se vyslat volání o pomoc. K mému zděšení přístroje přijaly zprávu téměř okamžitě nazpět. Rádiové vlny se odrážely od neviditelné bariéry. Kolem mne bylo vytvořeno silné pole zamezující jakékoliv komunikaci s okolním vesmírem. Takovou technikou mohli disponovat jedině ozbrojené složky Galaktické armády, anebo vesmírní piráti, o kterých se vyprávěly mnohé bajky, ale nikdo je nikdy neviděl. A pokud je snad někdo viděl, pak již nikdo nikdy neviděl jeho. Ať tak či tak, určitě mi ještě nepředvedli všechny své možnosti. Bezpochyby jsem neměl nejmenší šance vzdorovat. Proto jsem raději poslechl příkaz. Vypnul jsem motory a nastavil řízení na dálkové ovládání. Vláda nad mou lodí ihned přešla do rukou únosce, který se náhle zjevil jen pár desítek metrů před mou přídí. Jednalo se o raketu střední velikosti, ovšem naprosto nezvyklé konstrukce. Její podlouhlé štíhlé tělo dávalo tušit, že je stavěna na vysoké rychlosti.

Mé pozorování přerušil další povel.

Připrav se k teleportaci!

Než jsem stačil cokoliv podniknout, již jsem se na svém sedadle rozplýval a znovu se materializoval na palubě druhé lodi v jejich teleportační místnosti. To jsem ještě neviděl! Až dosud jsem se domníval,že k přemístění je vždy zapotřebí mít teleporty na obou místech. Tihle mne dokázali naložit přímo z mé sedačky.

Když jsem se rozhlédl po místnosti, kam jsem byl právě přemístěn, uviděl jsem u ovládacího pultu stát vysokou štíhlou ženu, která byla jistým způsobem podobná své kosmické lodi. Měřila určitě přes dva metry. I kdybych odpočítal asi patnáct centimetrů z její výšky, kterou získala díky vysokým podpatkům, stále by mne ještě notně převyšovala. Ačkoliv byla velmi štíhlá, její tělo napovídalo, že vládne velkou silou. Neměla na sobě snad ani gram zbytečné váhy, pod kůží na rukou, které jediné byly odhalené, se jasně rýsovaly svaly. Její tmavě modré oči barvy kalené ocele si mne zatím pozorně prohlížely. Oblečena byla v přiléhavém overalu černé barvy s krátkými rukávy přepásaném širokým opaskem. Na levém předloktí měla komunikátor, který se již na první pohled lišil od všech, které jsem kdy viděl. Nepochybně byl vyroben na zakázku. Na bitevní loď však trochu skromná posádka. Nikdo další kromě této krásné brunety zde nebyl. Všechny systémy sice fungují automaticky, ale při boji může dojít k jejich vyřazení a to je také jediný důvod, proč ještě stále existují vojáci, a zřejmě i vojínky.

Přišel jsem pomalu až k ní a zahleděl se vzhůru do jejich studených očí. Čekal jsem, že se mi dostane vysvětlení mého únosu. Protože se však neměla k tomu mi cokoliv říci, začal jsem sám.

"Co má tohle znamenat? Přepadení?! Co jste vůbec zač a co po mně chcete? "

"Všechno se dozvíš, až přijde čas. Teď mne následuj!"

Chtěl jsem něco ne příliš slušného odvětit, ale její pohled mne zarazil. Pak jsem ji poslušně následoval chodbami. Ušli jsme několik desítek metrů a pak jsme vstoupili do jedné místnosti, která se podle jejich slov měla stát mým domovem po dobu několika následujících měsíců. Byl jsem jejím sdělěním značně překvapen. O to více mne překvapoval fakt, že místnost byla velmi malá, asi jen dva krát tři metry, a navíc úplně prázdná. Na čem budu spát? Jediné, co v ní bylo, byly dvoje průhledné dveře - jedny do sprchového koutu a druhé na záchod. Přikázala mi:

"Teď se běž okoupat!"

Čekal jsem, že mne nechá o samotě, abych se mohl svléknout, ale nějak se k odchodu neměla. Zeptal jsem se tedy, zda tam hodlá zůstat. Dostal jsem strohou odpověď, že ano. Nebylo mi to sice příjemné, ale co mi zbývalo. Uhodit ženu bych si nikdy nedovolil, no a argumenty mi po jejím 'ano' došly. Osprchovat jsem se skutečně chtěl. Svlékl jsem se tedy před ní, a pak se šel umýt.

Přes dveře z plexiskla jsem viděl, že mne celou dobu pozoruje. Když jsem skončil a byl osušen teplým průvanem, vrátil jsem se zpět do místnosti. Chtěl jsem se znovu obléci, ale nemohl jsem najít své oblečení. Když viděla, jak se rozpačitě rozhlížím a hledám své ošacení, řekla, že ho již nebudu potřebovat. V tu chvíli pohár mé trpělivosti přetekl. Vyjel jsem na ni zlostně, co že si to dovoluje. Chladně odvětila:

"Tak si tedy vyjasníme pozice. Budeš dělat přesně to, co ti poručím, a neřekneš ani slovo, pokud se tě nezeptám. Já tě zato nebudu zbytečně trestat. Teď si lehni na záda a roztáhni ruce a nohy. Nasadím ti náramky."

Zůstal jsem na ni v němém úžasu civět. 'Co si to dovoluje?' projelo mi hlavou. No to je snad vrchol. V následující chvíli jsem dostal facku, až jsem upadnul. Slyšel jsem ji, jak říká, že to myslela smrtelně vážně. V tu chvíli jsem si plně uvědomil, že se její teror vůči mně pomalu stupňuje a je jen otázkou času, kdy mne vyprovokuje k obraně. Rozhodl jsem se, že nebudu zbytečně otálet. Vrhnul jsem se na ní ve snaze ji povalit na zem a pak přemoci. To se však nestalo. Místo toho jsem proletěl vzduchem a tvrdě dopadl na zem. Pak jsem na sobě ucítil váhu jejího těla, jak se na mne posadila. Zkoutila mi pravou ruku za záda až jsem bolestí heknul a začala mne škrtit. Přitom dodala hlasem, ve kterém nebylo nejmenší známky po jakékoliv fyzické námaze vynaložené na mé přemožení:

"Ještě jsem ti zapomněla říct, že se mne nesmíš dotknout, pokud ti to vysloveně nepřikážu. Každý další pokus se kočkovat budu přísně trestat. Je ti to jasné?"

Takové ponížení jsem ještě nikdy neprožil. Být přeprán ženou! Cítil jsem, jak červenám. Dílem studem z mé pozice, dílem díky jejího sevření mého krku. Poslední zbytky hrdosti mi nedovolovaly cokoliv odpovědět. Začala mi kroutit ruku ještě více a škrtit mne tak, že jsem nemohl ani dýchat. Na jakýkoliv další odpor jsem neměl ani pomyšlení. Pochopil jsem, že na mé odpovědi trvá a tak jsem přes přiškrcené hrdlo prodral své 'jo, jasné'.

Spokojena mou odpovědí mne pustila a zopakovala svůj rozkaz o tom, že si mám lehnout na zem a roztáhnout končetiny. Pak odněkud vylovila kovové pásky, které mi připla na zápěstí a paže, další na kotníky a stehna, a jeden výrazně delší a širší okolo krku. Pak mi klekla mezi nohy a nasadila na přirození jakousi podivnou věc. Sestávala ze dvou kruhů o různých poloměrech, které byly spojeny. Větší kruh mi sevřel varlata a penis, druhý menší pak nasadila jen na kořen penisu. Pak na svém komunikátoru něco namačkala a mé náramky jakoby ožily. Ihned se stáhly, ale přitom umožnily krvi i nadále proudit. Když viděla mé zděšení, podala mi vysvětlení.

"Nasadila jsem ti ovládací náramky. Když budu chtít, mohu ti udělit elektrický šok do libovolné končetiny, mohu tě škrtit a také vládnu nad tvým penisem. Když budu chtít, tak se ti postaví, když budu chtít, tak budeš stříkat, a když budu chtít, tak se neuděláš, ať by ses snažil sebevíce. Vy muži jste hrozně závislí na tom svém zázraku, a tak jeho ovládání je nejsnadnějším způsobem, jak vám vládnout. Mohu ti ho nechat stimulovat tak, že ti bude stát několik hodin, bude se ti chtít stříkat, ale já ti to nedovolím. Už po pár minutách budeš šílet a budeš ochotný udělat pro mne cokoliv, jen abych tě nechala vyvrcholit. Taky ti do něj mohu posílat silné elektrické impulsy nebo ti ho nechat jednoduše více zaškrtit. Náramky navíc monitorují některé tvoje tělesné funkce, takže vím přesně, co se s tebou děje. A abych nezapomněla, má to zabudovanou ochranu. Pokud se budeš snažit náramků zbavit, automaticky přejdou do trestného režimu. Budou ti dávat šoky tak dlouho, dokud to nezruším. Takže když se o to pokusíš večer, tak můžeš strávit překrásnou noc s elektřinou až do rána. A já ti pak ráno ještě přidám. Teď ti předvedu malou demostraci. Roztáhni ruce a nohy a drž je tak. Pokud některou z končetin pokrčíš, dostaneš do ní šok. Mezitím ti ukážu, co se dá dělat s tím zázrakem, který máš mezi nohama."

Roztáhl jsem údy a čekal, co se bude dít. Za chvíli jsem ucítil mírné mravenčení a pulsování v rozkroku. Můj ocas začal nabírat na rozměrech. Bylo to docela příjemné. Po několika minutách mi to již však tak příjemné nepřipadalo. Cítil jsem potřebu zbavit se svého náboje, ale nešlo to. Stimulace vždy povolila ve chvíli, kdy šlo do tuhého. Chtěl jsem si na penis sáhnout, ale obával jsem se případného trestu. Už z dřívějška jsem věděl, že tato dáma nežertuje. Přesto jsem to po několika dalších minutách nevydržel a pokusil se konečně se udělat. Má ruka se ještě nestačila ani dotknout penisu a já v ní ucítil hroznou bolest od prudké kontrakce svalů, které dostaly obrovský elektrický impuls. Bezprostředně po něm se mi ruka podivně zkroutila. Cítil jsem, že všechny svaly na ní jsou trvale napjaty. Podle toho, který sval byl silnějsí, na tu stranu se ruka ohla. Něco podobného znáte jedině snad ze záchvatu epileptiků. Po pár sekundách mi rukou projel další bolestivý impuls. Má vládkyně, jak jsem ji začal v duchu nazývat, mi to vysvětlila.

"To je součást trestu. Dostaneš šok, když přitáhneš ruku k tělu a pak každé tři sekundy další, dokud ji zase neoddálíš. A aby to nebylo tak snadné, jsou mezitím svaly stále stimulovány tak, aby zůstaly zkroucené u těla. K jejich návratu musíš použít mnohem více snahy, neboť rozkazy z tvého mozku se hádají s rozkazy z náramků. Protože se může stát, že po pár šocích ztratíš naprosto kontrolu nad svými svaly, přejde systém po jedné minutě do jiného režimu. Bude ti dávat slabší šoky ale mnohem častěji. Je pak velmi zajímavé sledovat, jak bojuje mozek s tělem, které odmítá poslouchat. Teď už víš vše potřebné, takže tě mohu nechat samotného, aby sis užil. Neboj se, já se ještě vrátím."

S těmito slovy mne opustila.

Když se konečně vrátila, byl jsem skutečně blízko šílenství. Konečně ukončila týrání mého penisu. Pak řekla, že pro dnešek toho bylo dost. Do zítřka si smím odpočinout, ale není mi dovoleno opustit mou komoru. Pak mne opustila a já ji toho dne již neviděl.

Protože můj pokoj neměl dveře, zajímalo mne, jak je zajištěno, abych svou místnost neopustil. Přišel jsem ke vchodu a zkusil dát ven ruku. Celé mé tělo se náhle zkroutilo v křeči, která polevila ihned poté, co jsem stáhl ruku zpět. Uvědomil jsem si, že kdybych vyběhl ven, kroutil bych se teď v bolestech na chodbě a nemohl se jich zbavit, protože bych nebyl schopen se vrátit zpět do místnosti. Velmi dobře vymyšlené.

Druhý den jsem byl probuzen kopancem. Má vládkyně stála nade mnou a poroučela.

"Vstaň a pojď za mnou."

Velmi opatrně jsem nejprve vystrčil přes východ opět jen ruku. Když se nic nedělo, tak jsem odvážně vykročil ven. Tento můj test nemohl ujít její pozornosti. Zdálo se, že něco podobného očekávala. Přesto jsem vycítil, že ji mé chování pobavilo, ikdyž navenek nedala nic znát. Zřejmě mě sledovala kamerou.

Zavedla mne do velké místnosti, kde pro mne bylo připravené jídlo. Když jsem ho snědl, poručila mi lehnout si na lůžko, jaké většinou bývá v lékařských odděleních na velkých galaktických lodích. Taková lůžka jsou schopna měřit snad veškeré tělesné a dokonce i psychické stavy pacienta. Ucítil jsem šimrání po celém těle. Pochopil jsem, že se provádí snímání mé fyzikální struktury. Pak se mi před očima začaly střídat různé obrazy a v uších zněly rozmanité zvuky. Lůžko nyní měřilo mé psychické schopnosti a charakter mé osobnosti. Připadal jsem si, jako by mi někdo nahlížel do hlavy a četl mi myšlenky. Chtěl jsem utéct, ale tělo mne neposlouchalo. Náramky bylo opět v činosti a já musel ležet. Byl to nejhroznější zážitek, jaký jsem dosud zažil. Byl jsem znásilněn nejen tělesně, ale i myšlenkově. Fakt, že mne ta žena ovládá jako loutku, na mne působil velmi depresívně. Přitom ale ve mne paradoxně vzbuzoval i docela příjemný pocit. Byl jsem z toho zmaten.

...::: Tip pro Vás: Kožená pouta :::...
Sexshop Sexujte.cz

Když bylo scanování konečně hotovo, pronesla obdivně:

"Skvělý kousek."

O tom, že tato pochvala patřila mně, nebylo pochyb. Pak mi píchla nějakou injekci a já ztratil vědomí.

Když jsem se probral, byl jsem velmi unaven. Všimla si mého procitnutí a ihned mi vysvětlila, co se se mnou dělo.

"Na základě tvého intelektu a povahových rysů jsem nechala modelovat několik postupů tvého výcviku. Z nich pak byly vytvořeny zkrácené algoritmy a ve slabé hypnoze aplikovány. Pak jsem změřila výsledky jednotlivých verzí a vybrala ten nejvhodnější. Dnes budeš mít zbytek dne volno, aby ses mohl zregenerovat. Od zítřka pak začne tvá výchova."

Po těchto slovech mi píchla další injekci a já opět upadnul do spánku.

Následující den mne vzbudila velice brzy s tím, že nás čeká hodně práce. Okolo hlavy mi připjala čelenku, ve které jsem poznal snímač mozkových funkcí. Chtěla mít naprostý přehled o tom, co právě prožívám a jak se mi to líbí.

"Nejdříve se musíš naučit přemáhat sám sebe. Když ti tvá paní poručí, aby sis třeba zlomil vaz, musíš to udělat. Tvým úkolem není o rozkazech přemýšlet, ale plnit je. Na oplátku za tvou poslušnost tě bude mít tvá paní ráda a nebude mít důvod tě trestat, jedině snad pro své potěšení. A já tě naučím, aby to bylo i tvé potěšení. Můj výchovný kurz z tebe udělá oddaného sluhu, jehož největší potěchou bude sloužit své majitelce k její plné spokojenosti. Musíš své paní plně důvěřovat, protože ani ona ti nechce ublížit. Chceš vědět proč? Jednoduše proto, že ceny otroků jsou příliš vysoké než aby mohli být ničeni jen pro krátkou chvíli zábavy. Nesnaž se toho ale zneužít, protože když s tebou bude hodně nespokojena, stejně si bude muset pořídit nového otroka a co myslíš, že by pak bylo s tebou?"

Po této řeči se mi konečně udělalo jasno. Byl jsem unesen moderní lovkyní otroků. Přede mnou stála krotitelka mužů a snad i žen? Nikdy jsem neslyšel o tom, že by někdo za posledních tři sta let vlastnil člověka. Zřejmě pořízení takové hračky musí být skutečně velmi nákladné, takže si to může dovolit jen několik velmi movitých lidí. No a ti se s tím na veřejnosti asi příliš nechlubí. Tahle práce ji musí ohromně vynášet, když si může dovolit takhle vybavenou kosmickou loď, za kterou by se nemusela stydět ani naše Galaktická armáda či policie. Kde k sakru vůbec jsou, když je teď potřebuju? Je možné, že by o tomto druhu obchodu nikdo nevěděl? Nejspíše bude chráněn těmi nejmocnějšími, protože přeci jedině oni mohou být zákazníky.

Z úvah mne vytrhnul hlas mé vychovatelky.

"Zdá se, že jsi už vše pochopil, takže se dejme do práce. Nemám času nazbyt. Nejsi totiž jediný v mé péči. Roznož a vzpaž ruce. Já tě budu mrskat bičem a ty se ani nehneš. Pokud ano, bude následovat trest."

Sotva jsem se postavil do pozice, jak mi poručila, již na mne dopadla první rána. Vykřikl jsem bolestí i překvapením. Pak následovaly další rány. Při asi desáté jsem to již nevydržel a pokusil se další ráně vyhnout. Krotitelka zadala nějaký povel na svém komunikátoru a já ucítil v rozkroku nepředstavitelnou bolest. Klesl jsem na kolena a ohnul se bolestí. Rukama jsem se snažil chránit si přirození. Zdálo se mi, jakoby se někdo střídavě pokoušel utrhnout mi koule i s čurákem, a pak je zase pro změnu zarazit zpět hluboko do mého těla. Bylo to hrozné. Když to po nekonečně dlouhé době konečně přestalo, uslyšel jsem svou paní.

"Varovala jsem tě. Teď se postav a budeme pokračovat."

Ve velkých obavách, aby trest opět nezopakovala, jsem ihned poslechl. Dostal jsem ještě asi dvacet ran, při kterých jsem se ze strachu skutečně nepohnul snad ani o centimetr. Pak ke mne přistoupila a na hlavu mi místo čelenky nasadila přilbu. Byla to multimediální helma, která umožňovala stereo příjem obrazu i zvuku. Ze sluchátek jsem slyšel rozkaz, že se mám předklonit a zůstat tak, dokud nedostanu další povel. Pochopitelně bych byl opět potrestán, pokud bych příkaz porušil. Pak se mi před zraky začaly míhat nějaké obrazce a do uší se mi nevtíravě linuly nějaké zvuky. Vymývání mozku! Ta bestie nechce nechat nic náhodě. Nejen že se mne snaží převychovat metodami jako ve středověku, ale navíc se snaží přeprogramovat můj mozek za pomocí nejmodernější techniky. Slyšel jsem, že s něčím podobným dělali pokusy při léčení mentálních poruch a mělo to docela dobré výsledky. Jenže co mám dělat? Když se pokusím sundat si helmu, budu potrestán a stejně mi ji zase nasadí. Musím to nějak vydržet a snažit se odolat vlivu, který to na mne má.

Když jsem konečně zase uslyšel svou paní, jak mi přikazuje změnit pozici, byl jsem ji vděčný, že mne konečně vysvobodila. Už mne hrozně bolela záda, jak jsem byl stále ohnutý. Pak mi sundala helmu a opět nasadila čelenku. Chvíli studovala výsledky předchozí seance a pak se na mne spokojeně usmála. To bylo snad poprvé, co jsem ji viděl se usmát. Ach, jak měla krásný úsměv.

"Děláš velké pokroky, takže můžeme postoupit do dalšího stádia. Plň mé rozkazy, jako by jsi byl pes."

Pak mne proháněla skutečně jako psa. Musel jsem podle jejich povelů běhat po čtyřech, skákat, panáčkovat, aportovat pohozený bič a štěkat. Vypadala docela spokojeně a já byl šťastný, že je se mnou spokojena. Za odměnu jsem dostal do misky na zem jídlo. Pak mne pochválila, polaskala jako skutečného psa za ušima a já ji směl olíznout boty. Potom mne na obojku odvedla zpět do mé cely bez dveří. Tam mi poručila, že si mám lehnout a ležet, dokud pro mne zase nepřijde. Protože jsem byl po trénování docela unaven, rychle jsem usnul.

Probudila mne lehkým šťouchnutím špičkou boty. Opět mne odvedla do výcvikové haly. Zopakovala výprask stejně jako předchozí den, jen s tím rozdílem, že jsem musel za každou ránu poděkovat. Toho dne jsem se již ovládl a celou dobu stál jako skála. Pak mi opět nasadila audiovizuální helmu a nechala v předklonu stát a vymývat mozek. Také psí výcvik probíhal podobně jako při předcházející lekci. Pak mne opět odvedla do mé komory.

Stejný scénář zopakovala ještě několikrát, přičemž postupně přidávala na obtížnosti a tvrdosti. Až jednoho dne náhle přišla změna. Poté, co mne dovedla do výcvikové místnosti, místo výprasku mi poručila sednout si na židli k ovládacímu pultu. Vysvětlila mi funkci několika tlačítek a knoflíků. Mým úkolem bylo demostrovat mou oddanost tím, že budu sám sebe týrat. Měl jsem se mučit co jen nejvíce dovedu a vydržím. Bylo to hrozné, dával jsem si takovou intenzitu šoků, že jsem málem upadal do bezvědomí. A to jen proto, abych se ji zalíbil. Když mi konečně dovolila skončit, nebyl jsem schopen se ani postavit. Píchla mi nějakou posilující injekci a pak zcela lehce jakobych vážil jen deset kilogramů, mne odnesla v náručí zpět do mé cely. Cítil jsem k ní ohromnou vděčnost a lásku a zdálo se mi, že i já jsem se ji zalíbil. Připadal jsem si jako malé dítě ve starostlivé péči své matky.

Další lekce byla opět jiná. Má paní mi vysvětlila, že jednou z hlavních poviností otroka je být vždy své paní připraven vyhovět. A že jedním z požadavků může být i sexuální ukojení. Proto následující lekce budou zaměřeny zejména na tuto oblast. Musel jsem natrénovat, jak dosáhnout erekce bez manuální stimulace jen na pouhý povel a v co nejkratší době. K nácviku byly opět použity metody využívající jak helmy tak i šoků. Po několika dnech jsem i toto zvládal velice dobře. Má paní byla opět velice spokojena a dávala to najevo.

Pak následovala praktická část. Můj penis se musel na rozkaz postavit a já jim pak musel svou paní obšťastňovat tak dlouho, dokud nebyla naprosto uspokojena. Její výdrž byla přímo úměrná její výšce. Sám jsem přitom vyvrcholit nesměl, protože hrozil pokles mé další výkonosti. To bylo zajištěno mým kovovým "strážným", který nevím jak, ale dovedl ejakulaci zabránit. Svou krotitelku jsem musel uspokojovat všemi možnými způsoby, od orálního přes koitální až po anální. Naučila mne přitom tolik nových technik, že bych v životě nevěřil, že jich tolik vůbec může existovat, natož aby je pak znal jeden člověk.

Mnoho následujících dnů či snad dokonce týdnů se pak střídaly různé výchovné metody a nácviky. Byl jsem trénován a týrán. Použila na mne snad všechno, co znala. Bila mne, svazovala na dlouhé hodiny v polohách, které byly krajně nepříjemné, dusila a mučila pomocí šoků, ponižovala a nutila mne dělat cokoliv ji napadlo. Ale také mne chlácholila, ošetřovala rány a někdy, když se mou byla velmi spokojena, tak mne i pohladila. Vznikal mezi námi velmi podivný vztah. Řekl bych, že to byla určitá forma lásky v té nejživelnější podobě.

Jednou, když jsem byl opět přiveden do výcvikové místnosti, byl jsem náhle naprosto zděšen. Místnost byla plná židlí, na kterých seděly ženy. Zvědavě si mne prohlížely a já se stydlivě krčil ke své paní a hledal u ní ochranu. Plně jsem si opět uvědomoval svou nahotu, na kterou jsem během několika předchozích týdnů naprosto zapomněl. Má paní mi začala dávat obvyklé příkazy. Já musel před všemi těmi ženami dokazovat, jak jsem své paní oddán a jak ji umím poslouchat. Týrala mne a ponižovala, zesměšňovala a mučila. Přesto jsem bezchybně plnil všechny její rozkazy.

Když se zdálo, že je s mým výkonem spokojena, všechny ženy se náhle rozplynuly a zůstala zde jen krotitelka. Pochopil jsem, že to byla jen další lekce a snad i test. Všechny ty postavy zde byly holografické projekce vytvořené počítačem. Bylo by mi to však jedno, i kdyby to byli skuteční lidé. Splnil jsem očekávání své paní, a to bylo pro mne nejdůležitější. A ona byla ráda, že jsem ji nezklamal.

Následujícího dne mne opět položila na vyšetřovací lůžko a dlouhou dobu mne prohlížela. Promítala mi spousty obrázků a zvuků a měřila mé odezvy. Když skončila, smutně mi řekla, že můj výcvik je u konce.

Po dlouhé odmlce dodala, že zítra přistaneme u jedné základny, kde se bude v následujících dnech konat burza otroků. Spolu se mnou tam nabídne ještě další dva otroky a dvě otrokyně, jejichž výchova je již také ukončena. V tu chvíli mne zalila ohromná vlna smutku a na tvář mi vyhrkly slzy. Tato reakce ji nemohla ujít, nechala ji však bez povšimnutí.

Celou noc jsem proplakal. Teprve nyní jsem si plně uvědomil, že nepláču proto, že budu prodán nějaké kruté bohaté domině, ale proto, že se budu muset odloučit od své vychovatelky, ke které jsem za tu dobu velice přilnul. Jak hrozně bych si přál u ní zůstat. Rozloučení s ní bude tou nejhorší chvíli, jakou jsem kdy na této lodi prožil.

Druhý den jsem byl spolu s ostatními otroky odveden do teleportační místnosti. Naše vychovatelka k nám pronesla řeč o tom, abychom nikdy nezapomněli, že musíme být poslušni svých nových vlastníků a připomněla nám naše povinosti otroků. Všichni jsme ji pak naposledy směli políbit její botu a pak se postavili na teleportační místa.

Podíval jsem se na ní a naše pohledy se střetly. Uvědomil jsem si, že ji vidím asi naposledy ve svém životě. Přestože jsem se ze všech sil přemáhal, nedokázal jsem potlačit své slzy. Její ruka sjela k ovládacímu panelu a začala mačkat tlačítka. Cítil jsem, jak se vzduch zachvěl při dematerializaci našich těl a ...

Jenže co to, já byl stále na místě, nikam jsem nezmizel. Překvapeně jsem se rozhlížel. Ostatní otroci se mezitím již určitě zhmotňovali v klecích na otrokářské burze a jen já zůstal na lodi. Pohlédl jsem na krotitelku a viděl její opět usměvavou tvář. Usmál jsem se také. Ani ona se mne nechtěla vzdát.

"K noze!"

Zavolala na mne a já k ní ihned radostně po čtyřech přiběhl.

Pak dodala:

"Vychovala jsem již desítky otroků pro druhé, tak si snad jednoho můžu nechat i pro svou potřebu, ne? Byl jsi ten nejzajímavější a nejlepší kousek, jaký jsem kdy ulovila. Jsem zvědavá, co se všechno s tebou dá ještě dokázat."

A to byl první z mých nadcházejících šťastných dnů u mé milované krotitelky.

...::: Tip pro Vás: Skřipce na bradavky s peřím :::...
Sexshop Sexujte.cz