Pergamen část 10. Autor: Diana

Hodnocení

"Hmm?" tiše jsem zakňourala.

"Kolik sis vysloužila ran?"

Ježíši, jak to mám asi vědět? Copak to počítám?

"Patnáct?" ptala jsem se sotva slyšitelně.

"Správně. Bystrá..."

No, moc asi ne, když jsem ještě pořád v tomhle domě, pomyslela jsem si znechuceně.

"Takže teď dostaneš to, co máš nastřádáno plus dalších pět a pak tě nechám samotnou v tvém pokoji. Zítra mě celý den neuvidíš, takže můžeš odpočívat. Pozítří se necháš upravit a pak mi zase zatancuješ jako moje otrokyně."

Lehce jsem pokyvovala hlavou a naivně si představovala zítřejší idylku. Celý den jen pro sebe! To je zázrak!

"Jen se u toho budeš postupně svlíkat a skončíš nahá."

Zázrak byl ten tam.

"A když odmítnu?" odvážila jsem se zeptat.

"Tak vyzkouším, jak dlouho vydržíš svázaná, bez jídla, bez vody," ukazováčkem mi zajel na rameni pod blůzu a pokračoval k výstřihu, "bez šatů a bez záchoda. Ale neboj, nejpozději zítra večer tě odvážu a nechám tě přes noc trochu oddechnout."

Mlčela jsem a drtila v prstech látku sukně. V jeho přítomnosti se ve mně probouzely agresivní nízké pudy, které mi dosud byly naprosto cizí. Konečně odtáhl ruku z mého výstřihu a chtěl mi připnout obojek. Zaklonila jsem se.

"Jestli si chceš vybrat, tak budeš držet." zavrčel mi varovně do ucha.

Nepatrně jsem se nahnula zpátky.

"Budeš držet." zopakoval potichu ještě jednou.

Naklonila jsem se ještě o kousek zpátky k němu. Když se mě dotknul na krku, neovládla jsem se a ucukla, ale hned jsem to napravila. Jemně to dotáhnul.

Za řetízek mě dovedl k lavici, položil mě na břicho a přivazoval. Pravé zápěstí mi nechal volné, neboť bylo značně sedřené, za což jsem dostala vynadáno. Pak mi zul ponožky a pod kotníky mi dal 2 polštáře. Naivně jsem si myslela, že pro mé pohodlí. Sukni mi vyhrnul až ke krku, takže jsem byla od lopatek dolů nahá. Když švihnul bičíkem poprvé do vzduchu, strašně jsem se lekla.

Bylo to jiné, než posledně, snad to míň bolelo, ale víc pálilo. Postupoval systematicky od shora dolů, nenechal mě vydechnout po každé ráně, jen po každé druhé nebo třetí. Nikdo nepočítal nahlas. Po patnácti ranách se mě zeptal, kolik jich bylo. Věděla jsem to přesně.

"Posledních pět dostaneš na chodidla." oznámil mi.

"Ano, Pane", sice jsem to odsouhlasila, ale nějak jsem nepochopila, proč mi to říká. Tam to přeci nemůže vůbec bolet...

Nechal mě chvíli vydechnout a pak mě uhodil. Nebyla jsem připravená na takovou bolest a vykřikla jsem. Chvíli počkal a pak mě uhodil znovu. Ostrost úderu mě donutila křičet:

"Prosím, už ne! Už ne, Pane!"

Zápasila jsem se svými pouty a po tvářích mi tekly slzy. Na pálící chodidla mi ale dopadly i poslední tři rány. Křičela jsem zoufalstvím, i když jsem věděla, že se shovívavosti nedovolám. Když mě odvázal, zůstala jsem v šoku nehnutě ležet.

"Tak jak ses rozmyslela? Mám tě odnést nebo tady radši zůstaneš?"

"Odnést...." povedlo se mi zasténat.

Vzal mě do náruče a odnášel mě do mého pokoje. Visela jsem v jeho náručí jako hadrová panenka a bylo mi jedno, že se dívá na moje prsa, která se poněkud uvolnila z korzetu a byla vidět téměř celá.

Položil mě na bok na postel, rozepnul všechny háčky na mých zádech a odešel. Vydechla jsem úlevou a usnula. Probudilo mě zakručení v břiše, když už byla tma. Sundala jsem ze sebe ty hadry, ve kterých jsem vypadala jako jeho služka a oblékla se do svých věcí. Sešla jsem do prázdné kuchyně a najedla se. Na hodinách bylo něco po desáté a v domě bylo naprosté ticho. Jako myška jsem šla zkusit dveře. Kupodivu jsem se dostala až k bazénu. Vešla jsem a zůstala stát na prahu. Žaluzie byly roztažené, venku svítil měsíc, odrážel se na hladině a po stropě a stěnách běhala světýlka.... Popošla jsem ke skleněným dveřím a zkoušela je otevřít, což se mi naštěstí nepodařilo. Do temného lesa se mi moc nechtělo, ale zkusit jsem to musela. Posadila jsem se na lehátko a dívala se na měsíc. Do úplňku zbývalo několik dní...

Probudila jsem se šílenou bolestí ucha. Pootevřela jsem oči, uviděla bazén a zjistila, že se mi v noci sesunula podložka z lehátka a já ležím na tvrdém plastu. Protáhla jsem se a uviděla na zemi papír se vzkazem od Kierana. Rozčiloval se, že jsem jim nedala vědět, že hodlám strávit noc mimo svou postel. Jako bych to věděla dopředu...asi mě hledali. Dobře jim tak. K snídani byly k dispozici čerstvé rohlíky, což jsem si nemohla nechat ujít a jestli budu chtít, tak mě Kieran namasíruje.

...::: Tip pro Vás: Vodítko s koženou rukojetí :::...
Sexshop Sexujte.cz

Aha, dneska je středa, mám "volno". Rozhodla jsem se, že si ho maximálně užiji. Po královské snídani jsem sebrala plavky a šla si zaplavat. Když už jsem se poněkolikáté přemlouvala k opravdu poslednímu bazénu, vešel Kieran a chtěl, abych vylezla z vody. Přehodil mi přes ramena obrovskou osušku, odvedl mě do nějakých dveří hned vedle bazénu, řekl mi, ať se svléknu a odešel. Nevěděla jsem, jestli se svlékat chci, ale udělala jsem to a lehla si přikrytá osuškou na lehátko. Kieran přišel, osušku ze mě pochopitelně stáhnul, ale vzápětí mě zakryl prostěradlem a pak mi začal masírovat záda. Netrvalo to dlouho a já jsem se pod dotyky velkých teplých dlaní uvolnila. Měl velmi šikovné ručičky, i když v jeho případě spíš tlapičky. Když vzal do své tlapy mojí nohu, kroužil mi palcem okolo kotníků a na chodidle, vzdychala jsem blahem téměř nahlas. Necelé dvě hodiny, co mě masíroval, mi starostlivě urovnával prostěradlo na těle, aby náhodou nezahlédl nadbytečný kousek kůže, což mi přišlo srandovní. Než odešel, přehodil přese mě ještě jedno prostěradlo a zabalil mi nohy. Bylo mi skvěle, ležet jsem ale vydržela jen chvíli, pak jsem se slastně protáhla, omotala si jedno prostěradlo okolo sebe, sebrala mokré plavky a šla ze sebe smýt ta kvanta oleje.

Měla jsem hlad a z kuchyně to krásně vonělo, ale Marco mě vyhnal, že to ještě není hotové. Zavolal mě, když vytahoval pekáč z trouby a pak odešel. Obědvala jsem sama. Když se daří, tak se daří....

Po obědě jsem si vzala knížku a šla se vyhřívat na terasu u bazénu. Začetla jsem se, zapomněla jsem, kde se nacházím a bylo mi dobře. Minimálně do chvíle, než jsem koutkem oka zahlédla pohyb nalevo, až u zdi zahrady. Diatelo se tam protahoval (?!), byl ode mě docela daleko a mezi námi byl ještě nějaký ovocný stromek, asi jabloň. Měl na sobě volné džínové kalhoty s laclem a jen Bůh věděl, jestli je oděn ještě do něčeho jiného krom kalhot. No, možná měl ještě boty. Když "docvičil", kleknul si na kolena a patrně se začal hrabat v záhonu! Přišlo mi to naprosto neuvěřitelné, přece tam nesázel kytky?! Musela jsem se trochu natočit, ve výhledu mi vadil ten stromek. Sázel. Snažila jsem se zase soustředit na děj knihy, ale oči mi stále zalétaly od stránek k němu. Jak dlouho se tam už hrabal? Ten chlap mě neustále něčím vyváděl z míry. Když to dodělal, vzal hadici a pořádně zalil celý záhon, byl poměrně veliký. Pak obrátil hadici proti sobě a polil si s ní hlavu i hrudník. Že má na sobě kalhoty, v tu chvíli zjevně neřešil. Nevěděla jsem, jestli věděl, že tam jsem, ale tohle musel dělat schválně. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči, jak se mu na slunci zlatavě leskla opálená kůže s kapkami vody. Nakonec vypnul vodu a zamrskal hlavou jako pes, když vyleze z vody. Začal se rozhlížet okolo, sbírat nářadí a já jsem si položila hlavu na knížku a dělala, že spím. Jenže jeho obraz jsem měla před očima, i když jsem je zavřela. Vztekle jsem pohodila nohou, až stříbrný náramek na kotníku zazvonil o dlaždice, což mě rozčílilo ještě víc, než to, že mě vzrušil pohled na chlapa, který na sebe lije vodu z hadice. Zaklapla jsem knihu, skočila do bazénu a plavala sem a tam, dokud se můj vztek nerozpustil.

Ve čtvrtek ráno jsem se probudila pozdě, protože jsem večer nemohla usnout. Dole nikdo nebyl, všude bylo ticho. Po snídani jsem se přes bazén vykradla na zahradu a šla se podívat, co to tam včera Diatelo sázel. Hm, mohlo to být cokoli, prťavé zelené rostlinky mi nic nepřipomínaly. Šla jsem podél zdi dál a tak mě napadlo, jestli by šla přelézt bez žebříku. Byla sice hladká a o dost vyšší než já, ale já jsem se odsud musela dostat dřív, než bude pozdě. Pozdě na co? Prostě pozdě. Přestávala jsem se vyznávat sama v sobě. Připouštěla jsem si některé dříve naprosto nepřípustné myšlenky… Moje plány byly zhaceny Marcem, který se jen tak mimochodem objevil nedaleko.

"Diano! Pojď sem!" volal na mě.

Šla jsem velmi neochotně.

"Máš tu návštěvu."

Pokračování příště…

...::: Tip pro Vás: Červené silikonové rty :::...
Sexshop Sexujte.cz