Pergamen část 16. Autor: Diana

Hodnocení

"Byla jsem celou dobu hodná!"

"Pokud nepočítám včerejšek, za který bys jich zasloužila aspoň dvacet, tak máš pravdu." Souhlasil klidně.

"Tak proč?!" ptala jsem se zoufale.

"Preventivně."

"Cože?!"

"Preventivně. Dneska nestrpím žádný odpor. Nechci slyšet ani vidět žádný náznak jakéhokoliv odmítání, ani ho cítit v tvých myšlenkách."

"No, stačí přece říct!" snažila jsem se potlačit rostoucí paniku.

"Nevěřím, že bys dneska ovládla svůj temperament a nerad tě trestám, takže myslím, že malé varování je zcela na místě, Dianko." Zastrčil mi za ucho neposlušný pramínek vlasů.

Co mi to tu vykládá? Tak on to dělá nerad? A kdo ho k tomu nutí? Já, ne?! A on, nebožáček je tak slabý, že mi podlehne….

"Protože to není za trest, tak u toho budeš celou dobu zticha. Jestli ne, začneme znovu od začátku a navíc ti budu počítat trestné body, u kterých pak ale už budeš moct křičet dle libosti." Vysvětloval mi přísným hlasem.

Byla pravda, že teď jsem byla vzteky bez sebe a nebýt přivázaná, vyškrábala bych mu oči. Moje myšlenky patři jen mně a nikomu jinému!!!

"Připravená?" ptal se Diatelo.

"Ne!!" zařvala jsem.

"Buď statečná, koloušku." Jeho blahosklonný tón byl k nevydržení.

"Nechci!!"

"Připiš si další dvě. Chceš diskutovat dál?"

"Ne."

"Dobře, chvíli tě tu nechám, abys vychladla a nenatropila další hlouposti."

Odemknul si dveře a odešel. Na světě neexistoval člověk, který by mě dokázal takhle spolehlivě, za tak krátkou dobu, vytočit k takové nepříčetnosti, že byla za hranicí vlastní kontroly.

Když se vrátil, byla jsem klidná, takže jsem na jeho otázku odpověděla vyrovnané:

"Ano, Pane."

"Hodná, vidíš že to jde, když se chce."

Už se ve mně zase vzmáhala vlna vzteku, ale včas jsem jí zadusila.

První rána dopadla na moje chodidla a celým mým tělem projela palčivá bolest. Nešetřil mě. Asi chtěl, abych si to pamatovala minimálně do večera. Ale dal mi dost času se vzpamatovat, možná až příliš. Jen tak čekat a vědět, že může každou vteřinou přilétnout další, bylo hrůzné.

Konečně padla druhá a po nekonečné době i třetí, zázrakem se mi podařilo zůstat zticha.

"Už můžeš křičet." Poučil mě Diatelo.

Z trucu jsem zůstala zticha i při posledních dvou ranách, neukápla mi ani slzička.

Odvázal mě a posadil na židli. Pokleknul a opatrně mi obul boty. Usadil mě zpátky ke stolu a stejně pozorným hlasem jako před hodinou se zeptal, jestli si nedám tu zmrzlinu. Na jídlo jsem momentálně neměla ani pomyšlení a to z několika důvodů.

"Dobře, já bych si sice dal, ale samotnému se mi jíst nechce a tebe nemůžu nutit…."

Už jsem se nadechovala, že něco odseknu, ale včas jsem se zarazila a pusu zase zavřela.

"Takže jdeme nahoru." Vstal, lehce se uklonil, nabídnul mi ruku, pomohl mi vstát a odváděl mě nahoru. Litovala jsem, že jsem trucovala a zmrzlinu odmítla. Dovedl mě až k bazénu. Tam ležely na dlaždicích matrace, proutěné košíčky bůh ví s čím a u jedné stěny velké stojaté zrcadlo. Na matracích bylo narůžovělé povlečení a na něm vysypané lístky růží a pivoněk. Zamrazilo mě v zádech, až jsem se otřásla. Měla jsem chuť se do nich položit nahá a zkusit, jaký to bude pocit. Celá místnost byla provoněná zvláštní omamnou vůní, růží a snad možná ještě jasmínu.

Dovedl mě k zrcadlu, postavil se za mě, začal mě líbat na ramena a pomalu mi stahoval ramínka korzetu dolů. Po té troše vína a v té vůni tady jsem stála klidně a nechala ho dělat to, co uzná za vhodné. Usmíval se na mě přes zrcadlo a z očí mu čišela touha. Mučivě pomalu rozvazoval šněrování na zádech. Ulevilo se mi, konečně jsem se mohla zhluboka nadechnout. Sundal mi korzet z ramen, odložil ho na židli a ještě před tím mi starostlivě upravil ramínka bledě zelené košilky, která mi poněkud sjela z ramen. Pak povolil šněrování i zapínání všech sukní a nechal je spadnout na podlahu. Pomohl mi z té hromady látky a posadil mě na židli. Zul mi boty, s potěšením prstem objel náramek u kotníku, jel po punčoše nahoru a díval se mi do očí. Pohled jsem odvrátila hned, ale rukama jsem mu zabránila pokračovat dál, až když byl na stehně. Stačilo jen varovně syknout a já jsem ruce váhavě stáhla. Objel ukazovákem lem punčochy vysoko na stehně a pak jí stáhnul. Totéž udělal s druhou, to jsem si jen nervózně poposedla na židli. Pak mě zase dovedl k zrcadlu a začal mi stahovat ramínka košilky. Nesouhlasně jsem zakňourala, odvrátila pohled, ale stála jsem klidně. Přetáhl mi jí přes boky a nechal spadnout na zem. Pak si klekl přede mě, poctil mě oddaným pohledem, který mi do toho všeho nějak nezapadal, zaháknul prsty na bocích za kalhotky a pomalu je stahoval dolů.

Křečovitě jsem držela nohy u sebe, ale nakonec je stáhl úplně. Zakryla jsem si klín, on se mi jen podíval do očí a já jsem ruku odtáhla. Moje jalová představa, že mi sundá i obojek vzala za své, protože mě vzal do náruče a přenášel k matracím. Opatrně mě na ně položil a mě do zad příjemně zastudily růžové a bílé okvětní plátky. Slastně jsem přivřela oči a vychutnávala ten pocit. Nádhera…. On stál vedle, chvíli si mě prohlížel, usmíval se a pak se začal svlékat. Lehl si vedle mě a začal mě hladit. Nevím, jestli ze mě to víno pomalu začalo vyprchávat nebo mi konečně došlo, že není úniku, protože ležel kousek ode mě, nahý, vzrušený a hltal mě pohledem, ale dostala jsem strach. Nohy jsem přitiskla křečovitě k sobě a začala pohledem hledat únikovou cestu.

"Diano, nechovej se jako panna." káral mě naštvaně.

"Třeba jí jsem!" vmetla jsem mu do tváře.

Ztuhnul a zvážněl. Se zájmem jsem si prohlížela změnu výrazu jeho tváře.

"Nemůžu tě připravit o to nejcennější…" zašeptal skoro zděšeně.

Jen jsem lehce zavrtěla hlavou. Ironický podtón v jeho hlase mi unikl. Takhle jednoduché to je? Proč mě to nenapadlo daleko dřív?

"Uděláš to sama." Příjemně se usmíval.

...::: Tip pro Vás: Bijoux Indiscrets - kovový obojek Désir Métallique Gold :::...
Sexshop Sexujte.cz

Sama?! Jak sama? To nemůže myslet vážně.

"Tady máš." Vtisknul mi do ruky tu příšernou věc. V šoku jsem zalapala po dechu a odhodila to až na dlaždice.

Natáhnul se a podával mi to zpátky. "Vem si to do ruky a použij to."

"To po mě nemůžeš chtít, Pane!" hlas se mi třásl a byla jsem bledá jako stěna.

"Můžu po tobě chtít úplně všechno a ty to dobře víš," zašeptal a probodnul mě pohledem. Sklonil se k mému klínu a jazykem mi zajel mezi záhyby kůže. Teď jsem ležela uvolněná a vstřícná, doufajíc, že neodolá a udělá to, po čem tak dlouho toužil. Po chvíli ale přestal.

"Vem si to, Diano." nařizoval tiše.

Dívala jsem se na to, jako by to byla zmije a smlouvala pohledem.

"Udělej to." V hlase mu zněla hrozba.

Třesoucími prsty jsem si od něj vibrátor vzala. Lehla jsem si na záda a roztáhla nohy od sebe.

"Prosím, pomiluj se se mnou, Pane." Jenom tohle vyslovit mě stálo spoustu energie.

"Nemůžu…." Upřel na mě oči plné hrané lítosti a pohladil mě po tváři.

"Já…..já nejsem - "

"Tys mi lhala, Diano?" ptal se naoko překvapen a hrubě mě chytil za bradu.

"Ne, já jsem jen - "

"Tak lhala nebo ne?! Jestli ano, budu tě muset potrestat. A připrav se na to, že to bude bolet."

Byla jsem si jistá, že to bude o mnoho horší než to, co po mně chtěl teď. Přesto jsem váhala, protože to pro mě bylo naprosto nepřijatelné.

"Tak lhala jsi mi nebo ne?" ptal se netrpělivě.

"Ne, Pane." Zvolila jsem menší zlo.

"To se mi ulevilo, víš jak nerad tě trestám." Políbil mě na bradavku.

Zhluboka jsem se nadechla a zasunula to dovnitř. Po chvíli dospěl k názoru, že moje počínaní rozhodně nevede k cíli, který si představoval a vzal mi to z ruky. Veškeré moje vzrušení už bylo to tam, ale to asi nevěděl. Myslela jsem si, že mě bude dál něžně hladit, ale nalehl na mě a jedním plynulým pohybem zajel do mého těla. Překvapeně jsem zalapala po dechu nad tak náhlým vpádem. Zůstal bez hnutí, jen tváří se mi něžně otíral o spánek.

Vzrušení jsem nikdy nepředstírala, ale teď jsem se rozhodla zkusit, co dovedu, aby to skončilo co nejdříve. Ležela jsem bez hnutí, dokud se nezačal pohybovat on. Pak jsem zaklonila hlavu a nejistě mu položila ruce na záda. Když jsem zavřela oči, bylo příjemné přejíždět po jeho svalech a hebké kůži. Slabě zavrněl. Pohyboval se pomalými lenivými pohyby. Nepatrně jsem mu vyšla vstříc pánví a on se snažil zajet ještě hlouběji, až to trochu bolelo. Ale pořád ještě se jakž takž ovládal. Zkusila jsem slabě stáhnout svaly. Unikl mu slastný vzdech. Objala jsem ho ještě těsněji a to už nevydržel. Několikrát prudce přirazil a se slabým výkřikem se mi zhroutil na prsa. Snažila jsem se nadechnout, ale pak jsem ho s námahou sesunula dolů, protože by mě udusil. Neprotestoval, jen mě majetnicky objal. Měla jsem radost, dalo se to přežít, byla jsem volná a doufala, že mu jeho vyčerpání vydrží nejlépe po zbytek dne. Za chvíli jsem slyšela, jak pravidelně oddechuje. Vymanila jsem se z jeho objetí jak nejpomaleji jsem dokázala, potichu jsem za sebou zavřela dveře a spěchala do své koupelny. Ještě v pokoji jsem si servala z krku obojek a s chutí ho prohodila otevřeným oknem. Venku se zatahovalo a vypadalo to na déšť, takže jsem okno poté zavřela, také proto, aby se ta věc nemohla nějak vrátit zpátky. Nekonečně dlouho jsem se sprchovala a přemýšlela, jestli by pro mě nebylo jednoduší, kdyby mě prostě znásilnil. Byl neskutečně něžný, ve chvílích kdy jsem nechtěla a neoblomný, když jsem to nepotřebovala.

Vypnula jsem vodu, omotala si osušku okolo sebe a vracela se do pokoje. Na posteli seděl Diatelo v tmavě modrých boxerkách a usmíval se. Nečekala jsem ho tu ani v nejmenším. Vstal, s miloučkým úsměvem a očima plnýma něhy se ke mně blížil. Chytil mě za pas a skláněl se, že mě políbí.

"Co chceš?" vyjela jsem na něj ostře a uhnula hlavou.

"Nemyslím, že se musíš ptát..." Jeho hlas byl mazlivý, líbal mě na rameno a pomalu se snažil ze mě stáhnout osušku. "Jsi v pořádku? Byla jsi tak těsná, že jsem měl strach, že tě zraním." Ochranitelsky mě objímal a hladil.

"Vyspal jsi se se mnou, tak co ještě chceš?" prskala jsem a odtahovala se od něj.

"Tebe." Řekl o něco drsněji a přitáhl si mě těsně k sobě.

"Měl jsi mě. Pane." Vysmívala jsem se mu. Políbil mě na čelo.

"Svůj slib jsem splnila - byla jsem tvoje, žádné slzy nebyly a jako mrtvola jsem zrovna taky neležela."

"Ale já jsem neříkal nic o tom, že mi to jednou bude stačit, zlato. A o tom, jestli tvůj slib považuji za splněný nebo ne, rozhoduji já." Vysvětloval trpělivě.

"Ale já jsem to tak pochopila."

"To je tvůj problém, klenote." Jeho tón se změnil. "Mimochodem, nezapomínáš na něco?"

"Pane." Protlačila jsem skrz zuby.

Chtěl mě políbit a sundat ze mě osušku. Ale já jsem mu ruce odstrčila a ustoupila o krok dozadu. Chvíli jsme se navzájem měřili pohledy, já jsem sice uhnula první, ale když po mně znovu natahoval ruku, praštila jsem ho přes ní. Díval se na mě překvapen téměř k smrti. Málem jsem vyprskla smíchy.

Vzpamatoval se nebo alespoň nabyl přítomnějšího výrazu a zapískal na prsty. Málem mi praskly bubínky, smysl jeho počínání jsem jako obvykle nechápala, ale tentokrát jsem byla zvědavá, co se bude dít. Přivolává na mě hněv bohů? Dveře pokoje se rozlétly a dovnitř vkráčel Marco. Myslím, že bohové by byli milosrdnější. Marco měl na sobě jen volné montérky v pase na šnůrku. To bylo všechno, pokud jsem mohla soudit.

"Podrž mi jí." Přikázal suše Diatelo.

Pokračování….zatím není

...::: Tip pro Vás: Bradavkový odsávač :::...
Sexshop Sexujte.cz