Pergamen část 25. Autor: Diana

Hodnocení

Další den ráno jsem se při snídani dozvěděla, že Diatelův host už je tady, což mě nepotěšilo, ale také jsem se, asi omylem, dozvěděla, že je pátek, což mě velmi potěšilo a hlavně uklidnilo. Když jsme s Elinor vešly k bazénu, oni dva pololeželi na lehátkách, Diatelo se díval klamně netečným až ospalým pohledem, ale byla jsem si jistá, že mu neunikne sebemenší detail, což mělo dokonale posloužit mému záměru. Z obou čišela vzájemná antipatie a oba se jí snažili skrýt. Přišlo mi to k smíchu.

Na druhém konci místnosti nechyběli pochopitelně ani Marco s Kieranem. Snažila jsem se na nikoho z nich nedívat, abych se mohla soustředit na svůj plán. Tentokrát byla místnost zalitá sluncem, takže bylo velmi dobře vidět i do vzdálených koutů. Spiklenecky jsme se na sebe s Elinor podívaly a postavily se zády k lehátkům s rukama nad hlavou. Závoje nám halily celou postavu, vykukovalo jen něco vlasů. Začala hrát hudba a já jsem se po prvních pomalých pohybech boky, které mírně rozechvívaly závoj a dolní lem sukně, snažila vytěsnit z hlavy celé mé okolí, aby zůstal jen rytmus a Elinor.

Na první důraznější úder bubínků jsme se obě naráz otočily, ruce stále nad hlavou, celé tělo, včetně obličeje zahalené. Skrz závoj jsem uviděla sedět na zemi vedle lehátka našeho hosta ještě někoho dalšího. Byla to drobná mladá dívka, která po muži nad sebou vrhala rozpačité pohledy. Zřejmě měl náš host oproti původnímu předpokladu přeci jen doprovod. Napadlo mě, že ona mě určitě odsoudí za to, co se to tu chystám provádět, ale pak jsem takové myšlenky uložila k ledu.

Všimla jsem si také, že ten odporný chlap se ani nesnažil zakrýt fakt, že si mě hladově prohlížel a klidně v tom pokračuje dál, i když jsem si toho musela všimnout. Trochu mě to rozhodilo, jeho pohled byl drzý a rozčilující. Když jsme vířily závoji okolo sebe, dle plánu jsem svůj přehodila Elinor okolo boků, přitáhla si jí k sobě a naznačila očima otázku, co to sedí na zemi. Ona si přitáhla za chvíli mě, oproti plánu místo za boky za krk a vypadalo to, že mě políbí. Dotkla se ale jen mé tváře, což z jejich pohledu nebylo patrné a zašeptala mi do ucha:

„Nemám tušení. Kašli na to.“

Stejně by mě to zajímalo, naznačovala jsem, když mi pomalu tahala závoj z krku. Postavily jsme se vedle sebe, ale každá se dívala na opačnou stranu a zakláněly se dozadu i se závojem, abychom ho mohli v dramatické pauze po úderu bubínků upustit za hlavu.

Když už jsem věděla, že to s Elinor zvládnu, zavadila jsem pohledem o oči našeho hosta. Jiskřily mu očekáváním. Neumím prvoplánově komíhat řasami a vysílat nažhavené pohledy, připadala bych si jako idiot, ale svými dlouhými prsty a rukama toho umím vyjádřit docela dost, včetně jemných nuancí. Na levém prostředníčku jsem měla stříbrný prstýnek s poměrně masivním řetízkem až k zápěstí, kde byl upevněn do stříbrného náramku s malinkými rolničkami. Ta ozdoba sice hezky podtrhovala to, co jsem chtěla vyjádřit, ale ve mně vzbouzela spíš nelibost, protože náramek a řetěz ve mně vyvolával praštěné asociace.

Odtančily jsme dál, dle plánu jsem Elinor stáhla dva průhledné rukávy, jen zastrčené pod ramínka zdobené podprsenky. Pak mě dostrkala docela blízko k lehátkům a oba dva moje rukávy upustila přímo na kotníky Diatelova hosta. Při tom házela vyzývavé pohledy po Diatelovi, bezpochyby schválně, možná se zase o něco vsadili. Nerada bych byla u toho, až si budou vyřizovat účty. Když jsem si byla jistá, že se Diatelo dívá na mě, věnovala jsem několik stydlivých, decentních úsměvů našemu hostu, jehož oči byly stále troufalejší. Pro jistotu jsme se přesunuly z dosahu mužských dlaní, i když pochybuji, že by se nás někdo z nich dotknul.

Gesty a hlavně rukama jsem vábila hosta k sobě, lákala, vyzývala a vlastně se mu tak mstila za to, že mě zradil. Na Diatela jsem se za celou dobu ani nepodívala, jakoby neexistoval a moje otevřené dlaně směrem k němu symbolicky vyznačovaly prostor, kam ho odmítám pustit. Ve svých instrukcích byl přesný, co se týče dojmu a pocitů, které měl náš tanec vyvolat v jeho hostu, o tom, jak to má zapůsobit na něj,se nezmínil. Jeho požadavky jsme plnily doslova. Ten odporný zrádce si několikrát poposedl na lehátku, jak se snažil zakrýt svoje vzrušení, což mi činilo zvrhlou radost. V Diatelovi úměrně tomu narůstal vztek, protože se mu určitě zdálo, že svůj zájem o jeho soka pouze nepředstírám a navíc toho dávám najevo až příliš.

V další dramatické pauze jsme si obě dvě najednou rozepnuly podprsenku a odhodily jí na zem. Stály jsme k sobě čelem a dotýkaly se boky, já jsem svírala Elinor koleno mezi svýma, navzájem jsme si pomáhaly držet rovnováhu. Myslím, že provlnění v této poloze, kdy jsme měly ruce nad hlavou a téměř se dotýkaly bradavkami, bylo obzvláště efektní. To, že se u toho stydím, jsem ani nemusela hrát.

Sklesly jsme na kolena, sukně se rozprostřely do vějíře okolo a po několika dalších pozicích jsme zůstaly jen v kalhotkách, bosé. Já jsem měla na kotníku ještě stříbrný náramek a oběma se nám přes záda a stehna táhly červenofialové pruhy. Několikrát jsme skončily s Elinor v objetí, její dotyky mi nakonec nevadily tak, jak jsem se obávala.

Při posledních tónech jsme se úplně nahé téměř plazily po dlaždicích, mimo jiné také proto, že jsem si v této poloze nepřipadala tolik nahá, každá k jednomu lehátku, obě dvě ztělesněná podřízenost. Když se nakonec rozhostilo ticho, klečela jsem těžce oddychujíc po tom výkonu, kousíček od nohou Diatelova hosta, z druhé strany než jeho doprovod, který se mi povedlo celou dobu ignorovat. Upírala jsem oči na zem, plná pokory a poddajnosti. Prstem mi zvedl bradu, na krátký okamžik jsem mu vyhověla a podívala se na něj a pak zase cudně sklopila pohled na zem. Při jeho dotyku se mi zježily všechny chlupy na těle, kdyby byl kontakt jeho prstu s mojí bradou ještě o centimetr čtvereční větší, už bych ucukla. Na Diatela jsem se nedívala a blesky šlehající z jeho očí jsem nevnímala.

„Teď lituju, že si odvážím toho koně.“ prolomil ticho.

A dobře ti tak, pomysleli jsme si určitě oba dva s Diatelem ve vzácné shodě. Při jeho slovech se mi chtělo utéct, ale snažila jsem se nedat na sobě nic znát a spoléhala na Diatelovy teritoriální a majetnické instinkty.

Diatelo se potichu zasmál. Ten zvuk mě na jednu stranu silně podráždil a na druhou jsem byla pyšná, protože jsem lepší než kůň, dokonce pro oba dva. Jaká nevýslovná čest...

„Myslím, že půjdeme,“ prohodil náš host, když pochopil nevyslovenou odpověď.

V tu chvíli stálo to vyžle vedle něj v pozoru. Kraťoučké šortky se jí zařezávaly do kostnatého zadku a z trička na ramínka koukaly klíční kosti. Hopkala za ním jako kůzle. Myslím, že byla skutečně jen doprovodem. Diatelo ho šel vyprovodit a my s Elinor jsme se šly osprchovat, každá do své ložnice.

„Ty mrcho!“ vpadnul Diatelo do mého pokoje bez zaklepání tak prudce, až mi vypadl leknutím z ruky hřeben.

„Přeješ si, Pane?“ otázala jsem se sice překvapeným hlasem, nicméně plným pokory. Nenechala jsem se jeho vztekem vyvést z míry. čekala jsem ho.

„Co to mělo znamenat ?!“

„Nerozumím...Pane.“ vykouzlila jsem na tváři úsměv zmatené blondýnky, protože jsem věděla, že nic ho nevytočí víc, než předstíraná hloupost skloubená s absolutní ochotou podřídit se.

„Rozumíš velmi dobře, Diano.“ Málem mu ta slova neprolezla skrz zuby.

„Nejsi spokojen, Pane?“ v hlase jsem měla starost a zklamání. „Tolik jsme se snažily tě potěšit...“

Přišel ke mně a uvolnil osušku, kterou jsem měla omotanou okolo těla. Chtěl mě rozhodit, ale nevědomky mi opět nahrál.

„Aha, už to chápu, Pane.“ předstírala jsem náhlé osvícení a osušku schválně nechytila, takže skončila na zemi. „Bylo to moc dlouhé, že?“

Bylo téměř slyšet, jak jeho mozek zpracovává otázku.

„Dlouhé?“ zeptal se zmateně.

„Nemohl jsi se dočkat, až mě povalíš na postel, že?“ v očích jsem měla pohrdání a výsměch. Věděla jsem, že si hraji se zápalkami v muničním skladu, ale neodolala jsem touze pomstít se mu za to, k čemu mě donutil. Očekávala jsem zemětřesení a byla rozhodnutá ho ustát.

„Lehni si a roztáhni nohy.“ Poručil vztekle.

Naše oči se zaklesly v souboji vůlí, ale při tom jsem se poslušně položila na postel a doširoka rozevřela stehna. Spoléhala jsem na jeho slib, že se mě dneska nebude nikdo dotýkat a do zítra z něj adrenalin z větší části vyprchá. Probodával mě pohledem, ze kterého šel strach. Sedl si mezi moje kotníky a chtěl se mě dotknout. Celou dobu jsme ze sebe nespustili oči. Připomněla jsem mu, co mi slíbil. Z očí mu vyšlehl blesk, já jsem očima lhostejně uhnula a v duchu si vychutnávala svůj triumf. Jemu zůstala ruka viset ve vzduchu v půlce pohybu, usmál se, otočil jí dlaní nahoru a řekl:

„Jsem rád, že ti včerejší zážitek nesebral kuráž. Budeš jí potřebovat.“ pronesl upjatě, ale pak úplně změnil tón, „Smím tě políbit, zlatíčko?“ zaprosil škádlivě, po vzteku ani památky. Skoro to vypadalo, jako by ten vztek jen předstíral.

...::: Tip pro Vás: Kožený bičík :::...
Sexshop Sexujte.cz

„Ne.“ Odpověděla jsem klidně.

„A pomilovat?“ vpíjel se do mých očí. Nevěděla jsem, jestli to myslí vážně nebo mě jen tak provokuje.

„Ne.“ Odmítla jsem s lehce červenými tvářemi.

„A smím tě udělat?“ vysmíval se mi dál.

„Ne!“ vyprskla jsem.

Naklonil se nade mě a dával při tom dobrý pozor, aby se mě nikde nedotknul a s absolutní sebejistotou, jaké byl schopen snad jen on, mi oznámil: „Donutím tě, abys sama přiznala, že to chceš, že to potřebuješ...“

„To se nikdy nestane.“ zasyčela jsem s mnohem větší sebedůvěrou, než jsem v tu chvíli cítila. Ze zkušenosti jsem věděla, že takhle klidný a s úsměvem v očích je velmi nebezpečný.

„Poprosíš mě o to.“ Dodal ještě s naprostou jistotou kousek od mých rtů.

Cítila jsem, jak mě do sebe vtahují hlubiny jeho zelených očí.

„Nepoprosím.“ Odsekla jsem vzdorovitě.

„Vsadíme se?“ vábil mě cukrkandlovým hlasem.

„O co?“ zeptala jsem se co nejvěcnějším tónem, abych trochu potrhala neviditelnou pavučinu, kterou kolem mě začal spřádat.

Přemýšlel jen chviličku. „Když vyhraješ, odvezu tě dneska večer domů,“ nemohla jsem věřit, že to myslí vážně, „a když prohraješ, přijmeš moje pozvání na jiný víkend.“

Sázím se nerada, jen opravdu výjimečně se někomu podaří mě vyprovokovat a to si musím být jistá výhrou a ta musí stát za to. Obě podmínky byly v tomto případě splněny. Představa, že prosím Diatela, aby mě udělal, byla míň pravděpodobná, než přistání ufo na jízdárně u lomu. Někdy stačí jeden nevhodný pohled, špatný pohyb, nevědomé gesto, lusknutí prsty a ze žhavých uhlíků je během mžiku ledová tříšť, ze které odkapávají ironické poznámky. Je pravda, že se moje nálady střídají většinou nezávisle na mé vůli, ale to neznamená, že by se tomu nedalo vhodně napomoct.

„Dobře.“ Souhlasila jsem s jeho praštěným návrhem.

„Fajn. Běž do mojí ložnice.“

„Nepudu.“

„Beruško, nezlob, nerad bych tě zmaloval ještě zepředu.“

„Slíbil jsi, že se mě –„

„Já se tě nedotknu, něco si na to vezmu.“ Vysvětlil mi jako slaboduché bytosti.

„Proč?“ ptala jsem se vyčítavě. Do jeho ložnice se mi nechtělo, tušila jsem zradu.

„Počítám do tří. Raz...dva...“

Běžela jsem nahá po schodech dolů, v obýváku naštěstí nikdo nebyl, pak chodbou, po schodech nahoru, rozrazila jsem dveře a skočila na postel. Zakryla jsem se peřinou a zírala do stropu. Chtělo se mi na záchod. Když nikdo nešel, vzala jsem ze skříně aspoň dlouhé triko a šla přes chodbičku do koupelny. Bedlivě jsem naslouchala, jestli někdo nejde a při tom zírala z okna. Nic jsem nezaslechla, vracela se do pokoje a škubla sebou leknutím, když jsem ho uviděla sedět na posteli. Nicméně jsem došla až k němu, ve tváři lhostejný výraz.

„Sundej to triko a klekni si.“ řekl klidně asi po minutě ticha.

S hlubokým povzdechnutím jsem nechala svůj úlovek spadnout na zem a pomalu sklesla na kolena. Pozoroval mě s nervy drásající upřeností. Tyhle chvíle nejistoty a napětí, co bude, nesnáším. Dnes mi od něj vůbec nic nehrozí, přesvědčovala jsem se, ale do duše se mi vkrádala pochybnost. Asi mi chtěl zastrčit pramen vlasů za ucho, ale zarazil se.

„Lehni si na postel,“ promluvil tiše, „na záda.“ Lehnul si vedle mě na bok tak, aby se mě ani náhodou nemohl dotknout.

„Smím tě políbit?“ ptal se znovu.

Co to má znamenat?! Přeci zná odpověď předem... A právě proto jsem zavřela oči a našpulila rty. Nebudu jednat tak, jak předpokládá. Jeho polibek byl bouřlivý, nespoutaný a vyžadoval odezvu. Proč mu nevyhovět, pomyslela jsem si pobaveně. Zasténal, když mu moje rty vyšly vstříc. Uprostřed příjemných pocitů se ode mě odtáhnul. Škoda, tentokrát bych si to nechala ještě chvíli líbit. Sáhl do nočního stolku a vedle mě ostentativně položil bílé klubko. Přejela jsem ho vyzývavým pohledem, protože jsem byla moc zvědavá, jak mě chce svázat a nedotýkat se mě při tom.

„Necháš se ode mě svázat?“ zeptal se vážně, s úctou k mému názoru, ale ne příliš pokorně. V břiše se mi přelila teplá vlna. Někdy zase stačí jedna otázka pronesená správným tónem a z ledové tříště jsou uhlíky... Rezolutně jsem zakroutila hlavou.

„Ušetříš si spoustu starostí, když mi to dovolíš, drahoušku.“ Předl tiše, skoro prosil. Přestože byl v roli prosícího, cítila jsem, jak se jím pomalu nechám ovládnout.

„Ne.“ Odpověděla jsem nahlas a rozhodně. Nebyla to šťastná volba, intuice mě varovala správně.

Náhle vstal z postele, myslela jsem si, že se urazil.

„Elinor! Svaž jí.“ Vyštěknul a stoupnul si jen tak daleko, aby nepřekážel a při tom měl dobrý výhled. Z rohu místnosti, kam nebylo dobře vidět, vstala Elinor. Zalapala jsem po dechu.

„Ne...“ zašeptala jsem.

„Zavaž jí oči, ať tě nerozptylují její vyčítavé pohledy.“ Podával Elinor šátek. Ta mu ho vztekle vytrhla z ruky, takže taky asi nebyla zrovna nadšená z toho, co má udělat. Aspoň trochu mě to uklidnilo. Ucukla jsem, když se mi blížila s šátkem k hlavě. Elinor se tázavě zahleděla na Diatela a já jsem ho přejela trucovitým pohledem. Chvíli se nic nedělo, až už ta chvíle ticha byla nepříjemná i mně. Diatelo měl ve tváři nečitelný výraz.

„Koledujete si, kočičky... o komplikace.“ Neznělo to výhružně. Spíš natěšeně.

Elinor se na mě podívala prosebným pohledem. Zavřela jsem oči a dala jí tak němý souhlas. Když dotáhla uzel, s jemnou péčí mi upravila vlasy okolo šátku a pak mě za ramena položila. Cítila jsem na svém těle nejen Elinořiny ruce a provazy, ale i Diatelův pohled.

Přivázala mi ruce do rohů postele, co nejdál od těla to šlo, bezpochyby dle přesných instrukcí. Kotníky mi uvázala ke zbývajícím dvěma rohům, ale o něco volněji. K sobě jsem je pochopitelně dát nemohla. Pak jsem ucítila, jak se vedle mě prohýbá matrace. Připravovala jsem se, jak hystericky zaječím, aby se mě nedotýkal, ale on to neudělal. Zato Elinor mi položila ruku na stehno a mně v tu chvíli konečně došlo, co má Diatelo v úmyslu.

Zmocnila se mě panika, protože tohle neskončí jen u dotyků na stehnech. Nadechla jsem se, začala ječet z plných plic a škubat sebou. Během chvíle mě pálily kotníky, zápěstí a posléze i v krku, ale musela jsem něco udělat, to k čemu se schylovalo, jsem nemohla dopustit. Těsně před tím, než jsem ochraptěla, se Diatelo zvednul a odešel.

Pokračování bude...

...::: Tip pro Vás: Kožené pouta na ruce :::...
Sexshop Sexujte.cz