Pergamen část 32. Autor: Diana

Hodnocení

„Dej jí najíst, vypadá, že to potřebuje.“ Ozval se Diatelo od stolu.

Elinor si přitáhla židli a posadila se přede mě.

„To nemyslíš vážně!“ zavrčel varovně někdo z nich.

Elinor se zvedla, přesunula židli stranou, aby nebránila ve výhledu a pak mě začala krmit. Polévkou. V ústech mi skončily necelé tři lžíce, když se ozval někdo z nich, že má už taky hlad. Elinor odspěchala servírovat oběd. Než je všechny obsloužila, polévka vychladla, ale mě to nevadilo. Co mě rozčilovalo, byly kapky, které dopadly na mé tělo. Byla jsem si jistá, že Elinor je pravačka, ale krmila mě levou rukou. S brambory a masem se situace rapidně zlepšila, ale nějaké ztráty byly.

Konverzace u stolu se točila okolo našeho počínání a byla dostatečně hlasitá na to, aby nešla přeslechnout. Byla jsem ráda, že mám šátek na polovině obličeje a mohu předstírat, že jsem totálně hluchá. Některé poznámky byly tak upřímné a detailní, že jsem se červenala snad i na krku. Když jsem dojedla, dávala mi Elinor napít, ale já jsem odmítla, přestože jsem měla žízeň. Nechtěla jsem prosit o dovolení navštívit WC. Někdo přišel blíž k nám.

„Elinor, co to je?“ ptal se naštvaně Diatelo.

„Pane?“

„Je jako prase! Takhle nemůžeme hrát dál!“

„Přinesu utěrku...“ navrhla decentně.

„Nic nenos, klekni si.“

Ucítila jsem jí mezi koleny.

„Bude to?“ zeptal se nazlobeně Diatelo. Do něčeho se jí nechtělo.

Naklonila se ke mně a slízla první kapku. Mimovolně jsem ucukla. Místnost ztichla, bylo by slyšet i špendlík spadnout. Nejvíc pobryndaná jsem byla v dekoltu a vím jistě, že přes obliny mých prsou se skutálel jen kousek bramboru, který nemohl zanechat stopy. Přesto jí Diatelo donutil, aby mi olízala prsa, břicho a klín. Když se mě tam lehce dotkla jazykem poprvé, strašně to lechtalo, ale pak mi zabořila hlavu mezi stehna. Navenek to muselo vypadat poměrně divoce, ale ve skutečnosti se mě jazykem vůbec nedotýkala. Rukama mě objímala a tou kterou měla za mými zády, mě štípla. Pochopila jsem a začala se trochu kroutit a kousat do rtů. Dokonce mi uniklo i zamručení, které Diatelo asi považoval za varovnou známku, protože ode mě Elinor ihned odtrhnul příkrými slovy, že si to užíváme až příliš. Přitom jsem se jen pokoušela zvládnout záchvat smíchu, který hrozil, že se mě zmocní.

Opět zasedli ke stolu a hráli nejdříve o jednu a pak o druhou lodičku s punčochou. Masírování chodidel mi bylo příjemné, tam lechtivá nejsem. Ani jsem netušila, kdo sedí u mých nohou.

„Poslední hra.“ vyhlásil Diatelo a já jsem se silou vůle soustředila na slovo „poslední“.

„Marco! No to snad ne! Už zase...“ zaznělo nespokojeně od stolu. Marco vstal a šel ke mně. Srdce mi bušilo ještě než ke mně došel. Nosem se dotknul mých rtů. Pak mě políbil do koutku úst. V protestu jsem pootočila hlavu, on mi jí chytil a strčil mi jazyk do úst. Líbal mě tak dlouho, dokud mu to přinášelo potěšení. Nebyl surový, ale můj názor nebral vůbec v potaz, jako kdyby se mu konečně splnilo něco, o čem marně týdny snil. Pak se přesunul přes krk k mým prsům, kde už tak něžný nebyl. Jeho ruce při tom byly daleko důvěrnější, než jsem byla momentálně ochotná tolerovat, ale dávala jsem si pozor na to, abych to nedala najevo. Nechtěla jsem zbytečně provokovat. Stejně to asi vycítil. Párkrát zasunul svůj prst dovnitř a pak mě konečně rozvázal.

Pak mě někam odnesl, posadil na něco měkkého, přikázal, abych se oblékla a odešel pryč. Okamžitě jsem si strhla šátek z očí. Byla jsem v obyčejném pokoji a před oknem byly zatažené venkovní žaluzie. Z pokoje vedly ještě jedny dveře, za kterými jsem objevila koupelnu, což bylo velmi příjemné zjištění.

Diatelo mi znovu zavázal oči, secvakl ruce za zády a odvedl mě do auta. Naštěstí se nekonalo žádné loučení.

„Na zbytek dne máš volno,“ řekl mi, když jsme dorazili na statek. „A jestli mám tvoje slovo, že nezdrhneš, osedlám ti koně.“

To měla být omluva za to, co se stalo? Rozhodla jsem se to tak brát.

„Díky.“ Zamumlala jsem a ironicky dodala: „Pane.“

„Chceš půjčit něco na sebe?“ Snad jsem v jeho hlase nezaslechla kajícný tón?

„Všimnul sis snad, že by mi sem někdo přivezl moje věci?“ ptala jsem se se štiplavým sarkasmem.

Prudce mě otočil k sobě a bolestivě mi stiskl obě paže pod ramenem.

„Diano, jsou určité hranice, které bych ti neradil překračovat...“ odsekával slova.

„Taky mám určité hranice...“ vrátila jsem mu to a opětovala jeho zuřivý pohled.

„Chtěla´s říct zábrany.“

„Hranice!“

„Dobře.“ Rezignoval, což mě vyděsilo, protože se choval krajně neobvykle. „Běž si vybrat něco na sebe.“

Když jsem přišla na dvůr, oblečená v jeho hadrech, což mě bůh ví proč rozechvívalo, čekal na mě s osedlaným koněm. Když mě uviděl, položil si volnou ruku na hruď a mírně se mi uklonil. Pak mi ještě nasadil helmu a sám mi pod ní starostlivě upravoval vlasy, já jsem při tom jen nechápavě zírala před sebe.

„Nezapomeň, že se nesmíš udělat.“ Probral mě jeho hlas, když mi šeptal do ucha. Nevím o žádné ženské, která by se udělala při jízdě na koni. Za to vím o několika nepříjemných naraženinách a nevhodně lokalizovaných modřinách, bohužel nejen z vyprávění, ale nic jsem mu nevyvracela. Pomohl mi do sedla a šel mi otevřít vrata.

Šedé letadlo mělo zřejmě energie na rozdávání, takže jsem se rozhodla jít jen na jízdárnu, abych to v případě pádu neměla daleko domů a tam si prověřovala svoje schopnosti.

Ramses zanedlouho krásně skláněl hlavu a reagoval na myšlenku. Byla to slast a můj radostný smích a nadšené pochvaly mu dělaly evidentně dobře a snažil se ještě víc. Když jsem se vrátila, Diatelo kydal. Svlečený do půl těla.

„Jak sis zajezdila?“

„Skvěle.“

Pomohl mi ze sedla a prohlásil, že se o koně postará, divně, skoro stydlivě klopil oči. Z překvapení dnes asi nevyjdu. Jeho chování mi přišlo nanejvýš podezřelé. Přihodilo se něco? Přihodí se něco? Šla jsem se domů najíst a pak si zaplavat do bazénu. Neměla jsem plavky, ale pro pocit bezpečí mi dnes stačilo Diatelovo slovo a župan v dosahu. Lehnout jsem si šla velmi brzy.

Zvečera lehce sprchlo a déšť bubnoval do střechy, což uklidňovalo mojí věčně roztěkanou mysl, takže jsem usnula téměř okamžitě. Probudila jsem se docela pozdě, odpočatá, ve výborné náladě. Slastně jsem se protáhla, posadila se a moje nálada klesla okamžitě na bod mrazu. V křesílku vedle postele seděl Marco, usmíval se, uvolněný, ruce složené v klíně.

„Co tu děláš?“ zasyčela jsem místo pozdravu.

„Koukám na tebe.“ Odpověděl klidně a mírně se ke mně nahnul.

„Jak dlouho?“ vyprskla jsem další otázku a odtáhla se trochu dál. Jeho oči byly tak troufalé, že to nešlo ignorovat.

„Asi dvacet minut.“ Pokrčil rameny.

Od třetí naštvané otázky mě odradil můj rozum. Marco se zatím choval mírumilovně, i když mi z jeho pohledu nebylo dobře po těle. Rozhodla jsem se to dál nehrotit a odebrala se uklidnit do koupelny. Když jsem se vrátila, byl pryč. Vidíš, říkala jsem si, někdy se situace vyřeší sama. Jenže já mám málokdy trpělivost na to čekat a radši sama běžím řešení vstříc. Sešla jsem dolů do kuchyně a našla je oba dva za stolem snídat. Na ústup bylo pozdě. Diatelo okamžitě vyskočil, usadil mě za stůl a začal mi nabízet lahůdky ze své lednice. Marco nevypadal, že by ho Diatelovo úslužné chování nějak překvapovalo. Podezření, že něco není v pořádku se změnilo v jistotu. Chtěli mě ukolébat do falešného pocitu bezpečí. Ani nevím, co jsem jedla, myšlenky mi vířily hlavou rychleji než mléko s ovocem v mixéru, a stejně jsem se ani jednou z nich nepřiblížila k tomu, co později následovalo.

„Teď umeješ nádobí a uklidíš tu a pak uklidíš mojí ložnici. Vyluxuješ koberec, vytřeš podlahu, utřeš prach a převlíkneš postel. Jo a umeješ koupelnu. Pojď, ukážu ti, kde co najdeš.“

Chodila jsem za ním jako ve snách a na všechno kývala. Aspoň si psychicky odpočinu, pokud přestanu sama sebe trýznit myšlenkami na to, co se bude dít potom.

„Pak vykydáš.“

Opět jsem se zmohla na pouhé: “Jo.“

„Mám tvé slovo, že neutečeš nebo ti mám nastřelit čip?“

čip?!

„Máš...“ Slíbila jsem mdle.

„Fajn.“ Diatelo odešel, Marco učinil totéž už před několika minutami.

To mám práce minimálně do oběda... Pozitivní na tom bylo to, že jsem věděla, co se bude do oběda dít a mohla to ovlivnit. Udělala jsem to přesně v tom pořadí, jak mi to nakazoval a když jsem přišla nakonec do maštale, koně byli pryč. Asi se jeli s Marcem projet. Když jsem se upocená vrátila do domu, z okna svého pokoje jsem uviděla, že se právě vrátili. Na posteli jsem našla vzkaz:

Přines mi do ložnice oběd.

D.

...::: Tip pro Vás: Souprava pout a masky Our First Bondage Kit :::...
Sexshop Sexujte.cz

čas nebyl upřesněn, takže jsem se schválně dlouho sprchovala a pak se ještě důkladně natírala krémem. Na poličce stály vyrovnané všechny moje oblíbené kelímky, lahvičky a tuby. Všechno nové, některé už rozbalené. Musela jsem se usmát, představa Diatela, jak šmíruje při mé poslední návštěvě koupelnu a opisuje si názvy z kelímků mi přišla nanejvýš směšná, ale možná, že to dostala za úkol Elinor.

Ve skříni jsem našla čisté tričko a kalhoty. Spodního prádla jsem měla na výběr dost, ale oblečení mi sem dodal vždycky jen jedno. Vesele jsem seskákala schody a připravila jídlo na tác. Nakrájela jsem k tomu nějaké ovoce a zeleninu a sestavila to do oku lahodících obrazců na několik talířů a při tom uzobávala. Ráda si hraji s jídlem. Vlastně nejen s jídlem. Zaklepala jsem rohem tácu o dveře jeho ložnice.

„Pojď dál.“

Taky by se mu nic nestalo, kdyby zvedl své úchvatné pozadí a šel mi ty dveře otevřít. Loktem se mi napotřetí podařilo zmáčknout kliku, ale část jídla mi vycestovala k okraji talíře a hrozilo, že přepadne, takže jsem dveře zavřela nohou a cestou k posteli se soustředila na jemné cukání, které mělo za cíl umístit maso zpět. Konečně se mi to podařilo, s vítězným úsměvem jsem vzhlédla – a málem se ozvala rána upuštěného podnosu na zem, protože pohled, který se mi naskytl, mě dost rozhodil.

Diatelo ležel na vzdálenějším konci postele, minimálně od pasu nahoru nahý. To bych ještě ustála. Ale blíž ke mně ležel Marco, opíral se o loket, divně se usmíval a přes klín měl přehozený cíp peřiny. Začala jsem i se zachráněným masem couvat zpátky v domnění, že jsem je vyrušila ve chvíli, kdy chtěli být sami.

Nevím, jak mě mohla napadnout taková pitomost. Ale na mou duši to tak vypadalo a asi jsem si v tu chvíli vzpomněla i na to, jak jsem našla Diatela svázaného na gauči. Marcem.

Marco vyskočil z postele, naštěstí pro mě nebyl úplně nahý a galantně mi vzal tác z rukou. Já jsem se snažila říct něco v tom smyslu, že je rozhodně nehodlám dál zatěžovat svojí přítomností a ihned odcházím, ale nevyšlo ze mě ani slovo, jen jsem trhaně gestikulovala rukama. Marco přiskočil, prudce mi přibouchnul dveře za zády a ležérně se o ně opřel. Pokrčil jednu nohu a bosým chodidlem přejížděl po vyřezávané výplni. Překvapeně jsem zamrkala víčky a očima hledala vysvětlení u Diatela. Ten se sice nehýbal, ale jeho oči připomínaly vyhládlou šelmu těsně před skokem.

„Svlíkni se.“ Zaznělo do ticha ode dveří.

Probodla jsem Diatela pohledem, abych mu dala najevo, že se rozhodně nehodlám stát divákem něčeho, co by mi sice nevadilo shlédnout v soukromí, ale o přímou účast jsem nestála. Ve své bláhovosti jsem si totiž myslela, že ten příkaz patřil Diatelovi.

„Poslechni.“ Doporučil mi Diatelo klidně, namísto toho, aby mě šokoval tím, že se začne odhalovat. Totálně mě to rozhodilo podruhé. Začala jsem couvat k nejbližší zdi, ani ne tak ze strachu, jako z potřeby se o něco opřít. Mezi námi se rozprostřelo husté ticho a já jsem pohledem zmateně skákala z jednoho na druhého, marně hledajíc náznak směru, kam tohle vede.

Marco zamknul dveře, klíč odložil vedle tácu a šel ke mně. Trochu se usmíval, mlsně, ale ne zle, díval se mi do očí a šel schválně pomalu. Než ke mně došel, zavřela jsem oči, neschopná jakékoli jiné obrany. Chytil moje zápěstí a ne zrovna jemně mi je přitiskl ke zdi nad hlavou. Mezi stehna mi vrazil koleno a posunul ho co nejvýš. Musela jsem se kousnout do rtu, abych zdusila výkřik. Strachu? Touhy? Překvapení? Cítila jsem na tváři jeho dech, i to, jak blaženě zabořil nos do mých vlasů. Pak mě políbil. Tvrdě, divoce, nedočkavě. Pustil moje zápěstí, na vteřinu zanechal pustošení mých rtů, přetáhl mi tričko přes hlavu a prudce ho odhodil do kouta. Než jsem stihla použít volné ruce k obraně, už mě zase pevně držel. Už mě znovu nepolíbil na rty, ale na krk. Když mě začal jemně kousat, uniklo mi přidušené zavrnění. Popadl mě do náruče a odnesl k posteli. Tam mě postavil na nohy a přitiskl pevně k sobě. Druhou rukou mě donutil, abych mu položila hlavu na rameno.

V tu chvíli mi Diatelo stáhnul kalhoty i s kalhotkami ke kotníkům tak rychle, že jsem nestihla ani protestovat. Teprve pak mě Marco pustil, ale jen proto, aby mě mohl Diatelo stáhnout k sobě na postel. Přerazila jsem se o vlastní kalhoty a spadla přímo na něj. Užíval si moje rozpaky, zatímco mi Marco stáhnul z kotníků všechno oblečení včetně ponožek. Diatelo mi sice nedovolil vstát, ale podařilo se mi sesunout se z jeho těla. Moc jsem si nepomohla, protože se těsně vedle mě položil Marco. Ocitla jsem se jen v podprsence mezi dvěma hřejivými mužskými těly, cítila se tak nějak v bezpečí před světem a zároveň v hrozném průšvihu.

Marco mě hladil ve vlasech a chystal se mě znovu políbit.

„Ne.“ protestovala jsem a otočila hlavu stranou. Natáhl se přese mě, aby dosáhl na mé rty a já jsem ucukla zpátky. Uchopil mi hlavu pevně do svých dlaní a pak se pomalu skláněl k mým rtům.

„Ne!“ zkoušela jsem se vysmeknout. Vystrašeně jsem těkala očima, v hlavě mi cvrkotaly myšlenky a srdce mi splašeně tlouklo. Kdyby tu byl jen on, možná bych to cítila jinak.

„Ale ano.“ zašeptal těsně před mými rty.

Tentokrát laskal moje rty jazykem tak jemně, jakoby hrozilo, že se rozplynu v páru. Chvíli jsem měla vzdorovitě otevřené oči, ale pak mi víčka sama klesla pod tíhou mých pocitů. Přesunul se na můj krk ale dlouho se tam nezdržel. Líbal mě na klíční kosti, dekolt a ramena a při tom z něj chtěl sesunout ramínko od podprsenky. Nelíbilo se mi to, bránila jsem se, Marco chytil moje ruce a přitisknul mi je podél těla. Sedl si mi na břicho a koleny mi pevně držel paže u těla. Snažila jsem se ho shodit, vykroutit se a když to nepomohlo, štípla jsem ho do stehna. Moje ješitnost prostě nějak neunesla vítězný pohled, kterým se na mě díval. Myslím, že mu stopa po mých nehtech vydrží několik dní. Syknul bolestí a lehce mě plesknul po tváři.

„Ubožáku!“ vyprskla jsem a schytala silnější plesknutí na druhou tvář. Přejela jsem ho pohledem plným pohrdání, otočila hlavu stranou a záměrně lhostejně zírala na zamčené dveře. Cloumala mnou uražená pýcha.

„Podívej se na mě.“ žádal klidně Marco.

Nepohnula jsem se. Prsty zasunul pod červený proužek látky a hrozil, že ho sundá.

„To stejně uděláš.“ odtušila jsem klidně.

„Ale mohlo by to být později.“

„Radši bych to měla za sebou co nejdřív.“ znechuceně jsem se ušklíbla a dál zírala na dveře.

„Nevyjdeš odsud dřív než zítra rána, holubičko.“

Nevěděla jsem přesně, kolik je hodin, ale jen do večera jich zbývalo ještě poměrně dost. Náhle jsem si nebyla jistá, jestli odsud budu vůbec schopná vyjít.

„Podívej se na mě.“ domlouval mi znovu.

Líně jsem odlepila svůj zrak ode dveří a pomalu na něj upřela přezíravý pohled. Tyčil se nade mnou, svalnatý a odhodlaný, stisk jeho stehen nepolevoval. Pomalu mi sesouval ramínko dolů a při tom se pásl na mém strachu, zmatku a probouzeném vzrušení. U druhého ramínka jsem nevydržela jeho pohled a sklopila zrak.

„Dívej se na mě!“ zakřičel, já jsem se lekla a okamžitě poslechla.

Povolil jedno koleno, chytil mi zápěstí jako do svěráku a stáhnul mi ramínko z ruky. Totéž provedl na druhé straně. Bála jsem se prudčeji nadechnout, i když jsem dobře věděla, že tu stejně skončím nahá. Otočil mě na břicho, rozepnul háček a když se mi povedlo vysmeknout ruce, abych se mohla bránit, Diatelo mi přitiskl zápěstí do matrace nad mojí hlavu. Marco se mi mezitím pod pánev přes můj odpor snažil nacpat polštář a Diatelo se mi při tom smál do ucha.

„Šetři síly, zlato, budeš je potřebovat... takhle Marca akorát ještě víc rozpálíš...“

„Ještě že má tak šlechetného kamaráda, který se s ním podělí a ještě mu pomůže!“ prskala jsem a zkoušela dál vykroutit ruce. Stisk zesílil.

„říkal jsem si, že by se ti to mohlo ve třech líbit...“

„Tak to sis říkal úplně špatně.“

„Tys už to někdy zkoušela?“

„Bože! Ne!“

„Tak jak to můžeš vědět?“

„Nemusím zkoušet všechno.“

„Ale tohle zkusíš.“ ukončil debatu tvrdým hlasem.

Pokračování zatím není...

...::: Tip pro Vás: Bič s lechtátkem - Whipper Tickler - černo-bílý :::...
Sexshop Sexujte.cz