Pergamen část 9. Autor: Diana

Hodnocení

Ucukla jsem rukou a běžela pryč. Jen se smál a pobídnul koně za mnou. Schválně jsem běžela tak, aby nemohl přímo za mnou, po větších kamenech, vyšším roštím, kličkovala jsem mezi stromy, ale když už se zdálo, že jsem mu utekla, zase mě dohnal. Jen si se mnou hrál a celou dobu se smál.

Nakonec jsem to vzdala, zastavila se, opřela si ruce o kolena a chytala dech. Pomalu obcházeli okolo mě, hřebec (jak mě vůbec mohlo napadnout, že by Diatelo jezdil na kobyle) pohazoval hlavou, nadšeně frkal a jeho pán se tvářil navýsost spokojeně. Na koni mu to v tom klobouku neskutečně slušelo, hřebce ovládal lehce a naprosto přirozeně. Mezitím přestalo pršet. To brzy, pomyslela jsem si otráveně.

Narovnala jsem se a upřela na něj vyzývavý pohled. Proč už mě nechytil? Moje šance na úspěšný útěk se rovnaly nule, teď už jsem to věděla i já. Mít tak koně, to by byla jiná....ovšem musela bych alespoň tušit, kterým směrem se vydávat nemám (kterým leží ten zatracený statek), neboť během mého ztřeštěného a naprosto zbytečného kličkování po lese, jsem definitivně ztratila směr.

Frkajícího, hrabajícího koně dovedl až ke mně, jako mávnutím proutku se hřebec uklidnil a nehnutě stál těsně vedle mě. Diatelo vysoukal zpod kabátu provaz, držel ho v ruce a díval se mi do očí.

"Ruce..." zašeptal.

Udělala jsem naprosto nepředstavitelnou věc. Odvrátila jsem pohled, nastavila zápěstí a nechala se svázat. Ničím mi bezprostředně nehrozil, jen se na mě díval a já jsem ho poslechla.

Probralo mě lehké cuknutí, vracel se domů, konec provazu držel v ruce. Začala jsem alespoň škubat rukama, abych učinila zadost svému svědomí, a capala za ním jako jehně.

Na dvoře hodil konec lana Kieranovi a s hřebcem pokračoval někam za dům. Kieran mě sjel znechuceným pohledem a pak zkonstatoval:

"Takhle dovnitř nepůjdeš, jsi jako čuně. Svlíkej se."

Sundala jsem si bundu, mikinu, boty a kalhoty. Tričko bylo mokré, ale bez bahna a nekapala z něj voda. Kieran mě odvedl do Diatelovy koupelny s tím, že mám dvě hodiny na to, abych se vykoupala a najedla. Pak odešel. Proč se nemůžu vykoupat a najíst ve svém pokoji a svojí koupelně?! Zbytek oblečení jsem vztekle odhodila do umyvadla, osprchovala se a pak si napustila vanu horkou vodou. Náramek na noze občas zacinkal o smalt, což mě neskutečně rozčilovalo. Kupodivu jsem objevila levandulový olej, takže dobrá čtvrtina lahvičky skončila ve vaně, protože jsem se potřebovala uklidnit. Položila jsem se do vody a tupě hleděla před sebe. Kachlíky na zemi byly tmavě khaki zelené, dlaždice na stěně a na vaně světle khaki a ty nejvýš byly slabě zelenkavé. Na těch khaki byl takový zvláštní rozmazaný vzor, jako když člověk leží v trávě a kochá se pohledem skrz ni. Tak jsem se kochala a kochala....až mě probudila chladná voda. Vylezla jsem a zjistila, že jediné dostupné oblečení je jeho župan, nasáklý jeho vůní, ale oblékla jsem si ho. V jeho pokoji byl na stole tác s jídlem. Potom, co jsem zhltla všechno, co na něm bylo, se mi chtělo strašně spát, tak jsem se položila na krajíček jeho postele a přikryla se přehozem. Zbývala ještě hodina...

"Vstávej."

Mnula jsem si oči a mumlala: "Co se děje?"

"Prober se a jdi se do koupelny obléct." Marco byl lehce netrpělivý.

"Hmmm." nemohla jsem se pořádně probrat.

"Vstávej, dělej." Hudral, byl těžce netrpělivý a do rukou mi vrazil nějaké oblečení.

Odpotácela jsem se do koupelny. Svlékla jsem si župan, nastříkala jsem na sebe nenáviděnou vůni, natáhla si lehce namodralou dlouhou tenkou košili s krátkými rukávky, u krku na tkanici. Sahala mi do poloviny stehen, pak ponožky, tmavě modrou dlouhou kolovou sukni do pasu a pantofle. Nic víc tam nebylo. Ještě jsem utáhla tkanici u krku, abych zmenšila výstřih na minimum a vrátila se do pokoje. Marco zkontroloval, jestli jsem se navoněla, pak povolil tkanici u krku tak, že mi látka kryla sotva polovinu ňader a visela tak tak na ramenou.

"Ruce dolů." jen syknul, když jsem to chtěla upravit.

Poslechla jsem.

Pak vzal z postele tmavě modrý korzet vyztužený kosticemi s drobnými bledě modře vyšívanými kytkami. Začal zapínat háčky vzadu. Rozčilovalo mě, že to škrtí, že mi to nadzvedává prsa, že se v tom nemůžu pořádně hýbat.

"Nešij sebou!"

Přestala jsem se cukat, ale dávala jsem najevo svou nevoli alespoň slovně. Když zapnul všechny háčky, měla jsem pocit, že se udusím, což přešel suchým konstatováním, že si zvyknu a že bude hůř, pak mě vzal za loket a táhnul mě pryč.

Když se k nám přidal Kieran, chytil mě za druhý loket a zamířili jsme do sklepa, odmluvy mě definitivně přešly. Sice jsme vešli do jiné místnosti než posledně, ale byla velmi podobná, stěny z kamene, místo lustrů svícny, byla větší a delší. Na druhém konci seděl Diatelo na bytelné židli, ruce s koženými širokými náramky na opěrkách a prohlížel si mě přísným pohledem. Dovedli mě před něj a donutili mě si kleknout na kolena.

"Odpočinula sis?" ptal se se zájmem.

"Odpočinula, Pane."

"To jsem rád, protože mi teď vyjmenuješ všechno, co jsi provedla a pak uvidíme co s tebou."

Hodila jsem po něm tázavým pohledem. Vypadal dost vážně a odhodlaně, takže jsem začala raději mluvit.

"Rozvázala jsem se, oblík- "

...::: Tip pro Vás: Mystim O(h!)thello - dildo pro elektrosex :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Rozvázala?" ptal se mě jízlivě.

"Kus jsem uřízla a zbytek rozvázala," připustila jsem neochotně, "oblíkla jsem se, vylezla z okna, našla žebřík, přelez- "

"Tak našla žebřík?"

"No, hledala jsem ho a našla...." vysvětlovala jsem opatrně.

"Ten žebřík jsi prostě ukradla." Vstal, stoupnul si přede mě a probodával mě pohledem.

"Ukradla jsem žebřík," odrecitovala jsem poslušně, "opřela ho o zeď, přelezla jí a utekla jsem. A pak, když jsem si myslela, že jsem zachráněná, tak -" dokončovala jsem se špatně skrývaným vztekem v hlase.

"To poslední kličkování po lese ti odpouštím, to mě bavilo." pravil blahosklonně.

Drtila jsem vzteky látku sukně mezi prsty a mlčela. Tak on mi odpouští!!

"To je všechno?" ujišťoval se.

"Ano, Pane." Bylo mi nepříjemné, jak na mě shlížel shůry a obcházel mě kolem dokola.

"Tak, teď to zopakuj a chci slyšet i to, na co jsi poprvé zapomněla." rozkázal ledově.

"Rozřízla jsem jeden provaz a zbytek rozvá-"

Chytil mě zezadu za vlasy a bolestivě mi zvrátil hlavu dozadu. Dostala jsem strach.

"Chci slyšet všechno, rozumíš?"

"Ano, Pane." vypravila jsem ze sebe přiškrceně.

Pustil mě a stoupnul si přede mě s rukama založenýma na prsou.

"Tak bude to?"

Nemohla jsem se soustředit, když se na mě takhle díval, naháněl mi hrůzu. Zírala jsem před sebe a přemýšlela, co bylo špatně. Chtělo se mi brečet.

Kleknul si ke mně. Já jsem sebou trhla, protože jsem se bála, že mě chce uhodit. Jen mě chytil mě za krk, palcem mi přejížděl po tváři a jemně se zeptal: "Kdes vzala ten nůž?"

"Já....já jsem ho vzala v kuchyni..." celá jsem se třásla.

"On ti to někdo dovolil?" stisk jeho ruky lehce zesílil.

Nepatrně jsem zavrtěla hlavou. Dělal, že si toho nevšimnul. "Já jsem to nebyl, takže Marco

nebo Kieran?"

"Ne, nikdo mi to nedovolil, Pane."

"Co jsi s ním chtěla dělat?"

"Chtěla jsem tě zabít, Pane." Zašeptala jsem, nebyla jsem v tu chvíli schopná lhát.

Diatelo se začal smát, nechápala jsem, co ho na tom tak pobavilo. Vstal a šel si znovu sednout na židli.

"Pokračuj."

"Něco jsem přeřezala a zbytek rozvázala. Pak jsem se oblíkla, našla klíčky, všechny jsem je vzala, vylezla oknem a zkoušela otevřít vrata. Žádný tam nepasoval, tak jsem hledala žebřík, až jsem ho našla, přelezla jsem zeď a utekla." Pokračovala jsem s ulehčením, že už se mě nedotýká.

"Provedla jsi toho docela dost, že?" ptal se konverzačním tónem, zvědavě si mě měřil a mrazivě se usmíval.

"Ano, Pane." odpověděla jsem unaveně, kolena už jsem téměř necítila.

"Vstaň."

Váhavě jsem tak učinila.

"Podej mi to." ukazoval na lavici po mém levém boku.

Na lavici ležel ten odporný obojek a já jsem mu ho měla přinést. Podívala jsem se na něj, zpátky na obojek a nakonec jsem na něj vzdorně upřela své oči a dala jasně najevo, že tohle nepůjde. Vypadal, že to snáší celkem klidně. Mohl se pokusit donutit mě pohledem, ale neudělal to. Snad se i trochu usmíval.

"Přines mi bičík, Marco." poprosil naprosto klidně a pořád mi hleděl do očí.

Chňapla jsem po tom zatraceném obojku a mrskla mu ho do klína.

"Podej mi to." zopakoval klidně, potichu.

Snažila jsem se opatrně ten kus kůže uchopit mezi prsty, abych se nedotknula ani jeho stehna ani boule vpředu na kalhotách a pustila jsem ho až když jsem si byla jistá, že mu z ruky nevypadne.

"Klekni si." zazněl další tichý povel.

Zase jsem sklesla na otlačená kolena.

Nahnul se ke mně, až měl ústa nad mým holým ramenem a zašeptal mi do ucha:

"Mám pro tebe návrh."

Pokračování příště....

...::: Tip pro Vás: Mystim Tristan - dildo pro elektrosex :::...
Sexshop Sexujte.cz