Povídka po probuzení Autor: Číča

Hodnocení

Probouzím se celá zpocená a zadýchaná. Zase se mi zdál nějaký erotický sen, ale marně vzpomínám o čem. Cítím jak mi šťáva z rozkroku máčí stehna a začínám si představovat vzrušivé scénáře, abych dokončila co sen začal.

Představuji si, že jsem otrokyně, kterou právě koupil nějaký bohatý šáh pro své potěšení. Odvážejí mně do jeho paláce a já netuším co mně tam čeká a co se mnou zamýšlí. Dva statní eunuchové mně vlečou do tmavé kobky a nechávají mně o samotě v naprosté tmě. Slyším ještě jak zamykají těžké dubové dveře, a pak už nastává absolutní ticho. Cela je vlhká a studená, v jednom rohu nahmatávám hromádku slámy, na kterou si sedám a čekám, jestli se něco bude dít.

Čekám dlouho o hladu a žízni a nevím, zda je den nebo noc. Konečně slyším rachot klíčů a někdo vstupuje dovnitř se zapálenou pochodní. Mužský hlas mi poroučí, abych vstala. Drsné ruce mi připínají na krk hrubý kožený obojek a zápěstí mi svazují za zády řetězem. "Pojď za mnou" říká ten hlas a za vodítko na obojku mně vede z cely na kamenitou chodbu. Jdeme dlouho a nikoho nepotkáváme, až se před námi otevírají dveře do velkého sálu, hojně osvětleného loučemi a svíčkami. Sál má obdélníkový tvar s četnými temnými výklenky. U protější stěny stojí velký trůn a na něm sedí sám šáh. Obklopuje ho skupina čtyř mužů, jinak není v sále nikdo. Eunuch mně za vodítko vede k mému pánovi a já cítím na svém spoře oděném těle upřené pohledy jejich očí. Asi deset kroků od trůnu zůstáváme stát. "Klekni si.." Poroučí pán "Jsem tvůj pán a tak mně budeš oslovovat. Jsem velmi přísný a každé neuposlechnutí znamená krutý trest. Budeš mi sloužit neomezeně a oddaně a za to budeš žít. Zapamatuj si, že nemáš žádná práva a žádnou vůli - jen tu mou. Čím dřív se to naučíš, tím líp. A teď se svlékni, chci si tě pořádně prohlídnout." Vzpamatovávám se z šoku zatímco mi eunuch hbitě sundává pouta z rukou, a snažím se uvědomit si, co mi to vlastně říkal. Stojím celá zaražená a nechápu co se děje. "Tak bude to? Nebo potřebuješ pomoc?" Aha, mám se svléknout, šmátrám rukama po šňůrkách a šaty mi padají k nohám. "A kalhotky? Začínám ztrácet trpělivost!" Vzápětí dává pán pokyn eunuchovi a ten mi kalhotky surově strhává. Jsem tak šokovaná, že se ani nebráním. "Pojď blíž k pánovi, otrokyně." Dělám několik kroků a chvěji se studem a strachem až mi stojí bradavky. "Chci vidět tvoji kundu, děvko!" Přísný hlas zní jako šlehnutí bičem. Jsem zmatená a hledám pomoc v něčích očích. Ve všech je jen pobavený výsměch.

Nechávají mně však v nevědomosti jen chviličku. Dva pomocníci mně chytají za ruce a dva za nohy, zvedají mně do výšky pánových očí a nabízejí mu pohled mezi má rozevřená stehna. Červená studem a ponížením s sebou házím a snažím se vyprostit, ale jejich ruce jsou jako ze železa. Pán aniž by vstal z křesla natahuje ruku a zajíždí mi ukazováčkem do pochvy. Křičím aby mně nechali, prosím je. "Tak ty už nejsi panna, děvko? To jsi svého pána moc zklamala. Podej mi nástroje." dodává pán k eunuchovi. Cítím jak mi něco chladného rozevírá pysky a už mi to surově rvou do kundičky. Křičím a zmítám se bolestí. Když to zarazí až na dno, pomalu vytahuje pán nástroj ven a zase ho prudce vráží dovnitř. Po několika přírazech začíná můj odpor ochabovat. "Prosím pane, už ne, prosím vás." "Tak můj nástroj se ti v kundě nelíbí, děvko? To sis měla rozmyslet dřív, než jsi svoje panenství promrhala s někým jiným." Při těch slovech nástroj vytahuje a pomocníci mně vlečou do jednoho z tmavých koutů sálu.

Stojí tam dřevěná středověká kláda, do které mi dávají hlavu a ruce a zavírají. Pán ke mně přichází pomalu a vychutnává si ten pohled. Pak mně chytá za vlasy a nutí se mu podívat do obličeje. "A v zadnici jsi ještě panna, děvko?" "Ano." vydechuju "Ano pane! Máš říkat ano pane, děvko!" "Promiňte, pane" říkám a po tvářích mi stékají slzy strachu. "Však já umím zařídit, aby sis to zapamatovala, ty čubko" a otáčí se na eunucha "Podej mi bič." Ten jej ihned přináší. "Dostaneš trest dvacet ran. Za každou poděkuješ, rozumíš?" "Ano, pane."

Pamatuji si jen prvních několik ran a pak to, že mi dali do pusy roubík. Ležím uprostřed cely na studené kamenné zemi a celé tělo mně bolí. Nejvíce záda a kundička, mám ji celou napuchlou. Vedle sebe nahmatávám džbán s vodou a kousky tvrdého chleba, hltavě jím a piju a znovu unaveně usínám. Po probuzení je mi líp, ale už mám zase žízeň a je mi zima.

...::: Tip pro Vás: Elektrosex přilnavé elektrody :::...
Sexshop Sexujte.cz

Těžko říct jak dlouho mně nechali odpočívat. Mohly to být hodiny, ale i dny než znovu zarachotilo v zámku a objevila se louč. Eunuch mně vede zpět do sálu. Rychle uvažuju co budu říkat, abych zase nedostala. Rozhoduju se poslouchat. Před pánem si hned klekám. "Neumíš pozdravit?" vítá mně. "Dobrý den, pane." "Vidím, že se učíš, takže můžeme pokračovat." Trochu se třesu, ale snažím se, aby to nebylo znát. "Upevněte ji znova do klády." nařizuje pán pomocníkům a ti už mně vlečou. "Dneska je na řadě tvůj zadeček, maličká, uvidíme, kolik sneseš." Ta slova mně rozhodně neuklidnila. Všichni stojí za mnou, a tak nemohu sledovat, co chystají. Přinášejí druhou kládu a upínají mi do ní kotníky, abych nemohla uhýbat. Pak mi dávají kožený opasek a na řetězu mně vytahují za pas do výšky, abych se nepohybovala nahoru a dolů. Mé znehybnění dokončují postranními řetězy vedoucími ze stěn, které také upínají do opasku. V absolutní bezmoci čekám se strachem co se bude dít.

Cítím jak se mi klepou stehna a cukám s sebou při každém hlasitějším zachrastění nástrojů, které vnímám za svými zády. Slyším na zlomek vteřiny prosvištění biče vzduchem a už cítím jeho palčivý řemínek na svém zadečku. Uleknutím vyjeknu, ale nedávají mi čas se ani nadechnout. Druhá a třetí rána dopadá v rychlém sledu, každá další s větší intenzitou. Křičím, ale neodvažuji se protestovat. Vím, že by to bylo ještě horší. Tentokrát vydržím deset ran, mám zadeček v jednom ohni a tělo zbrocené potem. "Šikovná holka." Šeptá mi pán do ucha, když si mou hlavu přidrží za vlasy. V hlavě mi hučí jako v úlu, ale naštěstí nezapomínám poděkovat: "Děkuji za trest, Pane."

Zdá se mi, že je pán spokojený, pouští mi vlasy a vrací se dozadu. Na zadeček mi nasazují nějaký kovový předmět, je vcelku tenký, a pomalu mi jej bez navlhčení zasouvají dovnitř. Jde to ztuha, ale jde, napětím ani nedutám. Když mi to tam zasunou dost hluboko, cítím jak mi tam chtějí zastrčit ještě jeden. Moje svaly se bouří, svěrač se mi stahuje samovolně, nemůžu to nijak ovládnout. Pomalu, ale neúprosně tlačí kolík dovnitř, až mi lezou oči z důlků. Začínám mít nutkání na velkou, kolíky mně tlačí snad až v žaludku, jenže cítím třetí kolík, kterým mi pán jemně přejíždí po stehnech, chce, abych si uvědomila, co bude následovat. Zkouším trochu uhnout, ale moje panika je přesně to, čeho chtějí dosáhnout. Pán mi kolík nasazuje na napjatý otvůrek a mně připadá nemožné, aby ho dostal dovnitř. Rve mi ho tam ale neskutečnou silou a já hlasitě sténám a kňučím. Cítím jak mi po stehnu stéká tenký proužek krve. Kolík už je z poloviny uvnitř mého nebohého zadečku. Na chvíli dělají pauzu, ale hned zjišťuju proč.

Na zadeček a stehna dopadají tvrdé rány rákoskou. Křičím jako pominutá a zmítám se v poutech, odírám si kotníky a zápěstí o hrubé dřevo. Nepočítám rány, ale nezapomínám ani poděkovat, hlas mám ochraptělý z křiku. Pokračují se zasouváním kolíku, ale mé svaly už trochu ochably, takže to jde o poznání lépe než před výpraskem. Když je i třetí kolík celý uvnitř, chytá mně pán za boky a znásilňuje mně do kundičky. Po něm i jeho pomocníci, jejichž smíchané sperma mi vytéká ven a mísí se s krví na mých stehnech. Vyrážím už jen slabé, ojedinělé výkřiky, a tak mně nechávají s hlavou svěšenou chvíli odpočinout, a odcházejí někam pryč.

Odhaduju, že se vracejí po pár hodinách, kolíky v zadečku jsou čím dál nepříjemnější. "Zapomněla jsi poděkovat za to, že tě tvůj pán ošoustal, děvko!" Oznamuje mi pán svůj příchod. "Děkuji Vám, Pane." "Líbilo se ti to, děvko?" "Ano, Pane" "Za to, že jsi zapomněla poděkovat, dostaneš trest, čubko, podívej se na mně a popros o něj, dělej!" S obtížemi zvedám hlavu, abych se podívala do pánových očí, cítím z nich výsměch."Prosím Vás o trest za to, že jsem nepoděkovala, Pane." "No když tak prosíš….." ušklíbá se pán, "tak to s tím budeme muset něco udělat." Pomocníci mu podávají nějaké řetízky, které mi svorkami připevňuje na bradavky. Na konce řetízků dává malá závaží. Ze začátku se to dá vydržet, i když to v bradavkách brní a štípe, ale časem to bolí až v ramenech, mám pocit, že mi to musí utrhnout prsa.

Pán se soustřeďuje zpět na můj zadeček a zálibně mně po něm hladí hrubou rukou, vychutnává si každý dotek a každý záškub, který to v mém těle způsobuje, a při kterém se mi bolestivě rozhoupají závaží na bradavkách. Čekám, kdy už mi začnou vytahovat ty kolíky, ale nějak se k tomu nikdo nemá, po chvíli cítím již známý dotek na napjatém svěrači a propadám panice. To snad ne, oni mi tam chtějí nacpat ještě jeden? Baví se mým zděšením a snaží se mi do zadečku nacpat alespoň špičku toho železa, jde to ztuha, spíš vůbec. "Budeme tě muset trošku uvolnit, děvko" směje se pán a mně polívá horko, co se mnou ještě chtějí udělat. Na zadečku cítím horko a i kolíky uvnitř začínají nějak hřát. A pak mi to dochází. Nahřívají ty železa, aby se mi roztáhla dírka. Nepříčetně řvu a hážu sebou co mi pouta dovolí, až nakonec zase omdlívám. Probírám se pod sprškou ledové vody, v zadečku cítím strašné pálení a už mi tam znovu tlačí ten čtvrtý kolík, opravdu už to trochu jde, mám pocit, že mně roztrhnou vejpůl. Po stehně mi stéká další proužek krve, jak mi praská tenká kůžička kolem otvůrku.

Se čtvrtým kolíkem jim už můj zadeček připadá dostatečně roztažený, a tak mi dávají chvíli odpočinku a začínají kolíky pomalu vytahovat ven. Sundávají mi také svorky z bradavek a nakonec mně zbavují všech pout a uvolňují z klády. Klekám si před pána a děkuji mu. Nastavuje svoji botu a já mu ji pohotově líbám. Pán je potěšen a já vím, že mně zlomil.

...::: Tip pro Vás: Jemná saténová pouta :::...
Sexshop Sexujte.cz