Servírka Autor: Petr Gum

Hodnocení

"Ahoj Petře, potřebovala bych se s Tebou nutně sejít. Můžeš zítra na oběd?" stálo v sms, která dorazila. Odesílatelkou byla Martina. Už to bylo pár let, co jsme se rozešli. Čas vše urovnal a vycházíme spolu relativně dobře. Ale od té doby jsme se spolu vlastně nesešli. To už musí být něco, že se rozhodla jít se mnou na oběd. Ale co, stejně bych někde obědval, tak proč ne. Potvrdil jsem jí to...

Vše mezi námi shořelo, ale musím přiznat, že do restaurace vplula na vysokých podpatcích velmi elegantní dáma, na které spousta mužů nechala oči. Zdálo se, že si jen chce prostě popovídat, a tak jsme během objednávání nezávazně konverzovali o životě. Nakonec jsme strávili docela příjemný klidný čas u výborného jídla.

Jen co donesli kávu, jakoby zvážněla, zadívala se mi do očí a aniž by uhnula, řekla: "Potřebovala bych na víkend servírku."

Nechápavě jsem se na ní díval a vypustil: "...a proč mi to říkáš? Tak si ji objednej." "Nerozumíš mi. Chci Tebe jako servírku." Zalapal jsem po dechu a kradmo se rozhlédl okolo: "Jjak to myslíš?" "Tak, jak to říkám. Chci, abys mi dělal o víkendu servírku," a protože jsem na ní asi stále nechápavě civěl, pokračovala:"Podívej, oba víme o tvém převlékání a pravděpodobně to stále děláš. A já chci, aby sis to užil a mně pomohl." Měla sice pravdu, ale že bych toužil dělat servírku na nějaké veřejné akci, a ještě navíc pod dohledem mé kdysipartnerky, to ne: "Promiň , ale to není asi dobrý nápad. Nebylo by to dobré, neprezentuju se nikde na veřejnosti a navíc před Tebou, to ne. Nezlob se," omluvil jsem se. "Ty to pořád nechápeš. Já chci, abys tam byl a budeš tam. A pokud ne, tak se to Tvoje tajemství dozví pár lidí, u kterých bys o to asi nestál." Celý oběd mi trochu zhořkl, v ústech mi vyschlo a na kávu jsem neměl už pomyšlení. Jen jsem zíral. A mlčel. Ne však Martina: "Takže v pátek večer dorazím a zkontroluju, jak se oblékneš a vybavíš a pomůžu Ti. V sobotu dorazíš na desátou na adresu, kterou Ti pošlu sms. A dorazíš samozřejmě jako ženská. Takže jak jsi určitě správně pochopil, od pátku budeš ženská, v sobotu se jen nalíčíš a dooblékneš a dorazíš," jednoznačně mně nedala na výběr.

Přesto jsem to pořád bral jako hru, jako vtip a s úsměvem jsem se snažil vše obrátit v žert. Ne tak ona. Stále se dívala vážně a pomalu odhodlaně procedila mezi zuby: "Platí, co jsem řekla. Nebo pocítíš následky."

"Ale já nemám asi vhodné oblečení," snažil jsem se namítnout. "Tak si ho musíš rychle pořídit, protože bys musel ještě v pátek večer narychlo nakupovat jako ženská." A bylo hotovo, schůzka pak rychle skončila. Martina se rozloučila s nevinným úsměvem: "Tak ahoj v pátek. Jo a domu se vrátíš až v neděli."

Přemýšlel jsem, co udělat. Ale ať jsem to bral zprava nebo zleva, vpodstatě mi nezbylo nic jiného. Na jednu stranu mě mrazilo, na druhou jsem cítil vzrušení. Ale rozdíl mezi mým soukromým tajným převlékáním a veřejným exhibicioismem je přeci jen obrovský. Co když mě někdo pozná? Kdo tam vůbec bude? A dokážu se nalíčit tak, abych vypadal opravdu jako žena? Myšlenky vířily v mé dutině lebeční neuvěřitelnou rychlostí. Do toho jsem musel pracovat a... rychle dokoupit nějaké oblečení, aby mi to Martina schválila. Takže jsem vyrazil do velkého second handu a vybíral zdánlivě spoustu různého zboží s jediným cílem - pečlivě se soustředit na dámské oblečení v mé velikosti... Vybral jsem nějakou decentní halenku, sukni ke kolenům a náhodou měli i zástěru, kterou dnes používá obsluha v barech. To by mělo stačit. Halenka byla neprůhledná, takže jsem nemusel hledat ani košilku. Vyrazil jsem do obuvi a pořídil lodičky na nízkém podpatku, které na první pohled vypadaly pohodlně. Ale stále jsem si neuměl představit, co se blíží.

A byl tu pátek... Chystal jsem se z práce a hlavou mi stále rotovaly myšlenky. Myslela to opravdu vážně? A snažil jsem si vzpomenout, kdy se to vlastně dozvěděla. A co všechno si pamatuje a jestli vůbec má cenu se bát prozrazení... Přestože jsem se rád převlékal, nosit sukně a podpatky před mou ex se mi opravdu nechtělo, a tak ve mně rostlo sebevědomí: "Vždyť mi to nemůže dokázat. Tečka." A chystal jsem se, kdyby náhodou opravdu dorazila, že se ji postavím. Jenže sms zprávy mi srazila hřebínek. Nechápavě jsem se díval na fotku, kterou mi poslala. Jako by tušila, co se mi honí hlavou. Byl jsem tam evidentně já ve fázi oblékání. Jednoznačně jsem byl k poznání... Pod fotkou stálo: "Nezapomeň a chystej se. Přijdu." Teď už jsem asi neměl kam uhnout. Bylo to jasné. Budu muset ten víkend zkousnout.

...::: Tip pro Vás: Latexový návlek na penis :::...
Sexshop Sexujte.cz

Dorazil jsem domů a začal se připravovat. Pečlivě jsem se oholil a připravil si oblečení. A nervózně vyhlížel z okna.Začalo se stmívat, a stále nešla. Napjatě jsem odečítal minuty. Zdálo se, že to opravdu byla jen hra a začal se uklidňovat. Jenže, když už se zdálo, že nebezpečí pominulo, ozval se zvonek. Krve by se ve mně nedořezal. Byla to Martina. Hned ve dveřích, když jsem otevřel, na mě hodila ostrý pohled: "Napsala jsem chystej se! Cos tady dělal celou dobu?!" "Nno jsem nachystanej, začal jsem blekotat...oholil jsem se a mám připraveno oblečení.." "Chystej se znamená oblíkni se, abych tě mohla jen zkontrolovat a dokončit. Tak to teď musíme stihnout rychle. Tak dělej." "Myslíš to vážně?" snažil jsem se ještě protestovat."Myslím. A odteď mi nebudeš tykat, aby bylo jasné. Koukej se svlíknout!" Nerad, ale pomalu jsem se svlékal. Po ostrém pohledu jsem přidal. Styděl jsem se jako snad nikdy a rychle na sebe začal natahovat kalhotky, když mě Martina zadržela: "Tak zpomal! Takhle jsi se neoblékal. Pěkně se nachystáš tak, jak jsi to vždycky dělal, tedy budeš mít na sobě všechno, o čem vím." A další překvapení... "to jako že se mám stáhnout?,"zeptal jsem se. "Jo, přesně tak. kolík k tomu!"

Chvilku jsem se jen díval, ale její pohled naznačoval, že se nedá odporovat. A tak jsem se ponížen před svou expartnerkou začal předělávat na ženu. Nejdříve zasunul střední anální kolík, ten pevně zajistil stahovacími popruhy, které současně stáhly mé mužské přirození dozadu a lehce přeštíply můj pas. Pak jsem si oblékl stahovací kalhotky, které definitivně daly zapomenout na mé přirození. Následovaly punčochy, podvazky a lodičky. Po celou dobu mě ostře pozorovala Martina, které neunikla žádná drobnost: "Lodičky ne, jako vždycky..." Odložil jsem pohodlné lodičky a ze skříně vyndal kozačky na vyšším podpatku. Pak jsem sáhl po malých prsou a zase mě hned napomenula: "Ty ne," a podívala se na ty největší, odhadem velikosti DD, které se skvěly ve skříni. Oblékl jsem si latexovou pevnou podprsenku, vzal prsa, nastříkal je lepidlem, vložil do podprsenky a pevně přitisknul. Po deseti minutách, kdy už se prsa chovala jako moje, jsem ještě použil sportovní podprsenku, takže prsa mi docela slušně držela. Pohledem naznačila, že volnou halenku můžu nechat ležet a musel jsem rovnou sáhnout po elastickém přiléhavém triku, které obepnulo moje tvary. Už jsem ani nepokoušel tu obsluhovací zástěru a automaticky sáhl po kožené sukni nad kolena. Vše jsem zakončil pevným korzetem s kosticemi.

"No vidíš. Tak, teď ještě paruku a nalíčit, a bude to," popoháněla mě. nasadil jsem paruku a začal se pudrovat a líčit. nakonec jsem nasadil náušnice. Martina mě ještě nechala nalakovat nehty a nakonec řekla: "To ujde... takže si rychle zvykej, protože takhle Tě chci zítra vidět a počítej s tím, že se domů vrátíš až v neděli večer. Přesné místo Ti ještě dnes pošlu. A opovaž se dorazit pozdě nebo nějak neupravená! A abych nezapomněla - budeš dneska jako ženská už i spát. A pro kontrolu mi po výzvě pošleš ihned tvojí fotku"

Poté, co odešla, zůstal jsem doma jako opařený...nebo opařená? Mám se odlíčit? Asi na noc ano a paruku si taky na noc sundám. Snad to celou noc zvládnu... A hlavně mám obavy ze zítřka. z cesty i práce... V podpatcích jsem doma poklízela a vařila a čekala na zprávu. O půlnoci jsem se dočkala. Telefon zapípal a já s hrůzou zjistil, že to je asi hodinu autem... Ještě jsem hledal nejlepší cestu a poslal dva důkazy, že jsem stále ženská. A vymýšlel, v kolik vyrazím, abych se vyhnul případným pohledům sousedů...

Budík mi dal nekompromisně vědět, že musím vstávat. A musím si pospíšit. Musím se umýt, nalíčit a doobléknout, abych stihla vyrazit brzo, než se někdo bude procházet venku. Vzala jsem si černé brýle a dlouhý kabát, ale kdyby mě kdokoli spatřil, stejně by byl poprask... Nadýchla jsem se a odemkla dveře. Rázně jsem vyšla ven a zamkla za sebou dveře. S klapotem podpatků jsem zamířila k autu. Najednou jsem zaslechla zvuk jiného vozu a rychle docupitala za auto. Okolo projížděl jeden ze sousedů. Snad jsem se dostatečně skryla a nevšiml si mě. Rychle jsem naskočila do auta, nastartovala a vyrazila. Na místě jsem měla být až za dvě hodiny, ale později jsem si netroufla vyrážet. Budu si muset udělat ještě malý testovací výlet. Vydala jsem se rozechvělá vstříc dámskému víkendu.

Cesta byla v pohodě. Dodržovala jsem úzkostlivě pravidla, aby mě náhodou nezastavil nějaký policajt. Trochu jsem skrčená v sedě cítila kompletní stažení, protože jsem tak už byla asi 12 hodin, ale netroufla jsem si povolit. Byla jsem asi 10 kilometrů od cíle, a tak jsem zastavila na náměstí v nedalekém městě. Pokusím se ztratit mezi lidmi, protáhnu svaly a stažená místa, nasaju čerstvý vzduch a zkusím se zklidnit, abych se neklepala. Zdálo se, že příprava byla úspěšná. Sice se za mnou pár chlapů otočilo, ale ne proto, že by ze mě cítili chlapa, ale otočili se za vyvinutou ženskou v krátké sukni a v kozačkách... To mě povzbudilo, nikdo by nemusel poznat, že jsem chlap... Brouzdala jsem městem hodinu, a dokonce jsem se zastavila v cukrárně a dala si kávu. Musela jsem sice chraptět, ale zvládla jsem to a už trochu uklidněná jsem vyrazila k autu. Nadechla se a vyrazila k cíli...

...::: Tip pro Vás: Bijoux Indiscrets - kovový obojek Désir Métallique Gold :::...
Sexshop Sexujte.cz