SENZAČNÍ PRÁZDNINY část 18. Autor: neznámý

Hodnocení

Jana sebou sice trochu mrskala, ale když jsem uchopil obě její bradavky mezi ukazováček a prostředníček, silně stiskl a zakroutil, poddala se. Oblékli jme jí kalhotky vystlané kopřivami a potom jsem ji přivázal za ruce k žebřinám. "To aby nám nepřekážela," vysvětlil jsem Lů. "Vidím ti na nose, že se celá třeseš na to, abych se ti taky trochu věnoval." Měl jsem pravdu. Lů vyloženě tekla vzrušením, pouhým okem jsem mohl vidět, jak se na vnitřní straně jejích stehen leskne zaschlá šťáva z její pochvy. "Co si mám na sebe obléci, Pane?" zeptala se mě Lů a hlas se jí trochu třásl. Rozesmál jsem se. "Cože, obléci?" dělal jsem, že nevěřím vlastním uším. "Něco takového tě nesmí ani napadnout!" Uvolnil jsem její pouta na zápěstích. Podíval jsem se na její ruce, na kterých naskákaly malé puchýřky od toho, jak jimi trhala kopřivy. "Podstoupíš ozdravnou kůru, abys náhodou nedostala revma," oznámil jsem jí. "Zdravá otrokyně - spokojený Pán." "Ale já..." pokusila se Lů něco namítnout, ale to už jsem ji strhl k sobě a svázal jí ruce pevně za zády prádelní šňůrou. "Mohlo mě to napadnout, že budeš mít námitky," cedil jsem skrze zuby, zatímco jsem surově sešněrovával její lokty. Omotal jsem šňuru několikrát kolem jejího pasu a hrudníku, pevně utaženými smyčkami jsem zaškrtil její prsy, takže vypadaly jako podivně nafouknuté balónky. Okamžitě ztmavly zadrženou krví. "A teď hybaj ven!" poroučel jsem a v ruce se mi objevil krátký bič spletený z kožených řemínků. Na kraji kopřivového pole se Lů nerozhodně zastavila. Bič zasvištěl vzduchem. "Tak do toho," povzbuzoval jsem ji. "Jen se hezky proběhni v zeleném!" Lů běhala kopřivami sem a tam, ale mě to bylo brzy málo. "Na zem a válet sudy!" křičel jsem ma ni. "Dělej!" Můj bič měl zase práci, než byla Lů ochotná pochopit, co se po ní chce. Ale nakonec poslechla a poslušně se válela v kopřivách. Došel jsem si pro kbelík studené vody. "Trochu ti zchladím pálení," vychrstl jsem jeho obsah na Lů. Moc dobře jsem ovšem věděl, že jí nijak nepomáhám, ale naopak, mokrá kůže bude daleko citlivější na kopřivový jed. "Tak dost!" usoudil jsem konečně, že je zábavu třeba ukončit. Však taky byla Lů pěkně opuchlá a celá červená. Koneckonců, už by bylo asi jedno, jestli by pobyla v kopřivách o hodinu či dvě déle, víc už být požahaná nemohla. Až na jedno místečko, na které se nedostalo, díku tomu, že držela stehna pěkně od sebe. "Postav se sem a počkej na mě," nechal jsem ji stát na cestičce a sám si zašel do mučírny pro gumové rukavice. Našlapoval jsem potichu na špičky, aby mě Jana neslyšela přicházet, a tak jsem si mohl vychutnat pohled na to, jak se zoufale kroutí. Snažila se třením svého zadku o žebřiny stáhnout aspoň trochu své kalhotky a vytřepat z nich pálící kopřivy, samozřejmě se jí to vůbec nedařilo, naopak, každým dalším pohybem se jí žahavé jehličky zabodávaly na nová a nová místa. Aby si pomohla rukama, nepřipadalo vůbec v úvahu - spoutaná byla víc, než pevně. Když uviděla, jak se na ni výsměšně dívám, přestala na chvíli ve své pošetilé snaze, ale mně bylo jasné, že jen co vytáhnu paty, bude pokračovat. Vyšel jsem opět ven k Lů a natahoval jsem si gumové rukavice. Z místa, které nebylo tak zválené, jsem natrhal velký svazek kopřiv. "Néééé!" pochopila Lů, co chci udělat. "Drž hubu a roztáhni nohy!" vlepil jsem jí facku. Gumová rukavice přistála na její tváři s impozantním mlasknutím a zanechala po sobě nádherný otisk pěti prstů.

...::: Tip pro Vás: Závěsní houpačka Bad Kitty Swing :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Do tak dělej!" napřáhl jsem se k další ráně, ale Lů radši honem roztáhla nohy, až skoro ztratila rovnováhu. Dřepl jsem si k ní z boku na bobek, prostrčil kopřivy mezi jejíma nohama a uchopil svazek na obou koncích. Potom jsem střídavým taháním za oba konce protahoval kopřivy mezi jejíma nohama. Dostalo se tak na všechna její citlivá místečka a záhyby, mezi půlkami zadku i mezi stydkými pysky. "Neječ tak, nebo dostaneš roubík!" obořil jsem se na Lů po chvíli, kdy mě její reakce začala rušit. Dával jsem si záležet, abych neušetřil kontaktu s kopřivou ani kousek jejího pohlaví a zadečku, dokonce jsem občas vnikl i dovnitř. Chtěl jsem, aby ji později silné svrbění v oněch místech dohnalo k tomu, aby se chovala jako chlípná děvka, vědoma si toho, že se bude moci podrbat jen jedním způsobem... Ale netýral jsem ji moc dlouho, jen kolik bylo opravdu potřeba. Potom jsem ji odvedl do mučírny a přivázal vedle Jany. "Aby sis nemyslela, že tě chci nějak zanedbávat," nacpal jsem i Lů do úst nějaké kalhotky jako roubík. "A teď tady na mě chvíli počkejte," rozhodl jsem se nechat je o samotě. Cítil jsem totiž, že bych brzy podlehl neodbytnému chtíči, vrhnul se na jednu ze svých zajatkyň a neurvale ji znásilnil. Jenže potom by pro mě skončila zábava, byl bych unavený a vyčerpal bych všechen sexuální a erotický náboj, který činí mučení a trýznění osob druhého pohlaví tak vzrušujícím a přitažlivým. Navíc jsem se chtěl přesvědčit, co dělá Helena, jestli se nám nějak nefláká. Vešel jsem do kuchyně. Těšil jsem se, že tu už bude vonět něco dobrého, docela bych rád ochutnal, to víte, při práci jednomu vytráví. Ale byl jsem nemile překvapen. Nejen, že nebylo možné spatřit byť jen malýá náznak toho, že se tu připravuje jídlo, ale byl tu ještě nepořádek od oběda. A Helena nikde. Prohledal jsem všechny místnosti v hlavní budově, ale nikoho jsem nenašel. Sakra, kde by mohla být? Začínalo mi docházet, že se tady děje něco nekalého. Vyběhl jsem ven a zamířil k hlavní bráně. Byla zamčená. Oddechl jsem si. Tak spoutaná, jak byla, se Helena nemohla přes vysokou zeď dostat. Mám tedy jistotu, že neopustila pozemek statku. Zřejmě se někde ukrývá a bude jen otázkou času, kdy ji dopadnu. Asi spoléhala na to, že bude brána odemčená. Až mi zatrnulo při představě, jakou škodu mohla svým útěkem způsobit. Nejdříve jsem musel zpět do mučírny, protože kdyby se jí povedlo tam proklouznout, zatímco jsem pobíhal po hlavní budově, mohla by se pokusit nějak osvobodit Janu s Lů, a na jejich loyalitu jsem se rozhodně nemohl spoléhat. Letmo jsem nahlédl dovnitř - vypadalo to, že vše je tak, jak jsem to tam zanechal před svým odchodem. Lů i Jana byly pevně svázány a připoutány k žebřinám, obě se kroutily ve snaze ulevit trochu nepříjemnému svrbění a pálení. Zamkl jsem tedy mučírnu a jal jsem se prohledávat celý objekt. Postupoval jsem systematicky. Začal jsem hlavní budovou a kuchyní a procházel jsem všechny místnosti včetně sklepa a půdy. Každou jsem po sobě pečlivě zamkl. Po hlavní budově přišel na řadu chlév přebudovaný na vězení, ale ani tam jsem Helenu nenašel. Prohledal jsem zahradu a veškeré prostory venku - ale ani tam nebyla. Takže zbývalo jediné: mučírna či koupelna. Prozkoumal jsem ji pohledem jen letmo, takže pravděpodobnost, že tam je, byla velmi vysoká. Možnost, že se Heleně podařilo uniknout z usedlosti, jsem stoprocentně vylučoval. Uvědomoval jsem si, že musím postupovat obezřetně. Jediná Helenina naděje spočívala v tom, že se jí podaří osvobodit ostatní dvě ženy a s jejich pomocí se znovu zmocní vlády. Co by mě v takovém případě čekalo, jsem nechtěl raději ani domyslet. Připlížil jsem se proto potichu pod okno do mučírny a opatrně nahlédl dovnitř.

...::: Tip pro Vás: Řetízkový postroj :::...
Sexshop Sexujte.cz