ÚNOS, ALE KAM...? část 1. Autor: Kazouh

Hodnocení

"Madam, poníženě prosím za prominutí, ale on není mrtvej, dívejte pohnul se!"

"To je taky jediný tvoje štěstí, vždyť jsem ti taky říkala, přivést ho živého, to ale neznamená, že tě odvážu, zmetku!"

"Madam, ale on se děsně bránil, neměl jsem jinou možnost!"

"Drž už hubu, má trpělivost není neomezená, jediné co vyvolává mou velkomyslnost je, že jsi dovlekl žádané zboží, i když v dosti zuboženém stavu. Nebo chceš ještě něco!?"

" Ne, madam, děkuji, madam, děkuji za vaši velkomyslnost, madam!"

Sakra, to se mi zdál nějak divně realistický sen, pomyslel jsem si. Najednou se se mnou svět zatočil a hlava se mi může doslova rozkočit, nesnesitelná bolest, začínám z toho šílet. Přemýšlím, jest-li mám někde atalargin, ten mi vždy pomůže, ale ani se mi nechce stoupat, jak mi je blbě. Chci si sáhnout na hlavu a… hrome ono to nejde, šmankote, je to možný, já jsem snad svázanej… Děsně jsem se vyděsil, do hlavy jakoby mi někdo vrazil kůl, omdlel jsem…

…probouzím se, nevím za jak dlouho, pomalu otvírám oči, rozhlížím se. V hlavě mám prázdno, snažím se upamatovat, připadám si jak debil po vybrání mozku. Pohnu se a zase si uvědomuju, že jsme svázanej. Ruky mám svázaný za zády asi kovovými pouty a nohy snad provazem v kotnících. Oči si zvykly na šero, snažím se rozhlédnout a podívat se na nohy, ale jak pohnu hlavou ozve se stará tupá bolest, ale už ne tak šílená. Ale stále dost velká na to, abych položil hlavu zpátky do původní polohy a chvíli si odpočinul. Vrací se mi pomalu moje podvědomí, mohu konečně začít přemýšlet a vzpomínat, co jsem, k čertu, zase vyváděl a jak je možné, že ležím v cizí místnosti svázanej.

Znovu otvírám oči, vypadá to, že ležím snad v nějakém hotelovém pokoji. Místnost je stroze zařízená, široká kovová postel s bílým povlečením, dvě vysoké skříně, malý stolek s velkým zrcadlem, plovoucí podlaha a jinak nic, aspoň co jsem zahlédl, než mne znovu bolest v hlavě donutila zavřít oči. Už jsem neomdlel, jen odpočívám, se zavřenýma očima a usilovně přemýšlím, proč jsem v této situaci. Nic, já si vůbec nic nepamatuju, aspoň, že vím jak se jmenuju. Znovu jsem se vyděsil. Nemůžu si odpovědět na žádnou otázku, kterou jsem si sám položil. Co to má znamenat, co se mi to stalo?

Pocítil jsem chlad, který mi přejel po těle, že by průvan? Doprdele, jsem úplně nahý! A v ten moment jsem si uvědomil, že někdo vstupuje do místnosti.

" Tady, paní doktorko, madam přikázala, abychom ho dali do hostinského pokoje, aby se uzdravil, Azor mu dal co proto, paní se bojí, že má těžký otřes mozku."

Prudce jsem se otočil, zahlédl jsem štíhlou dívku stojící u dveří a někoho uváděla do místnosti, kde jsem ležel. Byla oblečená jako dávná komorná v černém šatu s bílou sukýnkou, až na to, že to bylo všechno lesklé. Potom mne další prudké škubání v hlavě donutilo zavřít oči a stud mne ihned donutil otočit se zadkem k příchozím ženám, mužství jsem si nemohl zakrýt, když jsem měl ruce svázané za zády.

Cizí ruce mne ale za chvíli převalili na záda. Někdo mi otvíral oči a svítil mi do nich baterkou a začal mi prohmatávat hlavu. Pak ta osoba promluvila, bylo to doopravdovská doktorka, cítil jsem ten nemocniční odér, který znám od ségry z nemocnice:

" Vnímáš mne?"

" Ano."

" Můžeš otevřít oči?"

" Děsně mi bolí hlava, nejvíc za očima, jako kdyby tisíc permoníků!"

" Máš rozbitou hlavu, musím ti to sešít, pravděpodobně máš otřes mozku, zvracel jsi?"

" Nevím, já vůbec nevím co se děje, teď jsem se probudil a jsem svázanej, proč mne vlastně neosvobodíte?"

" Víš, jak se jmenuješ?" a rozhodně nehodlala mne rozvazovat, natož to vysvětlovat.

" Kamil Zoubek." Poslušně jsem odpověděl a prohlížel si postarší, ale velmi pěknou paní doktorku, tedy jen tvář, tělo měla ukryté pod volným bílým pláštěm a na nohy jsem ani neviděl. Vlasy měla ebenově černé, stažené do drdůlku na temeni, výrazné plné rudé rty a světlezelené oči na mne zkoumavě hleděly zpoza výrazných černých kontur s dlouhými namaskarovanými řasami.

" Bydliště a rok narození znáš?"

" Votice, Sedlácká 63, roka narození 66."

" Co víš o svém zranění?"

" Nic!"

" Vůbec nic?"

" Vím, jen, že jsme měli jet s klukama na Velotour 06 do Bavorova, zdálo se mi, že jsme snad jeli, ale nevím, snad jsem spadl s kola, ale proč jsem svázán to mi úplně uniká."

" Á pán je cyklista."

...::: Tip pro Vás: Les Petits Bonbons - Tickle Me Tickler :::...
Sexshop Sexujte.cz

" Vůbec ne, jsem muzikant a s klukama s kapely jsme se domluvili, že pojedeme ke kolegovi do Bavorova a v lomu tam uděláme takovou párty, no, bečka, ryby, maso, je vždy děsná legrace, děláme to každý rok, a letos to asi je beze mne. Nebo bylo? Jak jsem dlouho v bezvědomí?"

" Jsi na něco, alergický, na jód třeba?"

" Já fakt nevím, a proč?"

" Podívej máš ošklivou ránu na hlavě, musím ti to vydezinfikovat a sešít a protože je to rozsáhlé, tak ti to musím i umrtvit a proto se tě na to ptám."

" Nevím o ničem."

" Oukej, Číčo, pojď mi ho připravit!"

" Moment, jak připravit a proč mne nerozvážete?!"

" Buď rád, vše se ti pak osvětlí, a oholit hlavu ti musí, měl bys v ráně chlupy."

Ani jsem si neuvědomil, co mne ta divná doktorka říká, zapomněl jsem i na bolení hlavy a stydlivý pocit, že ležím tak, jak mne Bůh stvořil před uplně cizími ženskými, fascinovaně jsem hleděl na Číču. Ani jsem si nevšiml, co si donesla za pomůcky, brada mi doslova spadla sotva jsem ji uviděl.

" To není možný, to se mi musí snad jen zdát." Ani jsem si neuvědomil, že jsem to vyslovil nahlas.

" Klidně tě štípnu, jest-li chceš?" uchichtla se doktorka a někam odešla.

Zůstal jsem s Číčou sám. Zkoumal jsem ji zvědavými pohledy, ale Číča na to moc nehleděla, jemně mne nadzvedla a odhodila polštář, který nahradila jiným, všiml jsem si, že ten starý byl dost zakrvácený. Pak vzala ještě jeden a položila ho pode mne tak, že jsem poloseděl a pololežel, ale spíš jsem byl opřený o spoutané ruce a moc to příjemné teda nebylo. Číča však měla přístup k mé hlavě, kterou okamžitě začala zbavovat porostu.

Nikdy jsem neměl tak živý latexový sen. Číča nemluvila, nemohla, co ve skutečnosti viděla, to mohu jen odhadovat, jest-li to byla opravdu ženská, to jsem spíš hádal podle jména, než podle velkého latexového bimbase, který se neustále houpal kolem mé hlavy. Hlavu mi totiž holilo neuvěřitelné latexové stvoření v neuvěřitelně lesklém černém latexovém obleku bez jakéhokoliv faldu a bez jakéhokoliv švu. Nic z přirozeného člověka nebylo vidět, vše bylo skryto pod vrstvou latexu. Začnu od hlavy. Hlava má nepřirozený tvar, vejcovitě protažený snad 30 cm dozadu. Uši má Číča vytvarované s velkými stříbrnými kruhy v boltcích. Vpředu náznak nosu zakončený dvěma hadicemi ohnutými a zavedenými kolem krku někam na záda, místo úst měla vyvedenou asi deseticentimetrovou rourku zaslepenou víčkem. No a oči ty mne uzemnili. Jako by se na mne dívalo jen bělmo očí zpod latexových víček, vůbec jsem nechápal jak toho mohli docílit, vypadalo to, že oči nemají panenky, ale z blízkého pohledu jsem pak objevil, že má bílé panenky, asi kontaktní čočky. Maska musela být jednolitá s oblekem, nenašel jsem spoj, ruky zcela ukryté v latexu mne překvapili jen třemi prsty. Ukazováček a palec byly normální, ostatní prsty byly skryty v jednom velkém kovovém asi ocelovém, který byl dvakrát větší než ostatní a byl zahnutý, takže to byl vlastně hák, na obou rukou to bylo stejné. Trup byl v pase nepřirozeně stažen, ale nikde nebyla známka po šněrovačce nebo řemenech a nad útlým pasem byly obrovské prsa s vymodelovanými dvorci bradavek, ze kterých visel podobný kroužek, jako byl v uších. Nohy vypadaly jakoby latex byl jejich přirozená kůže, a toto vše opět bez jakéhokoliv švu přešlo do chodidla ve tvaru baletky s obrovským tenkým podpatkem. Dojem tajemné krásky skrývající se v tomto latexovém celotělovém obleku kazil velký latexový penis, ze kterého trčela černá asi pěticentimetrová hadička na konci rozvětvená a zaslepená.

Byl jsem v šoku, ale děsně mne to vzrušilo. Bizardní postava ostříhala mou hlavu, ale nejen kolem zranění. Celou. Háky se míhaly kolem mé hlavy a občas o mne i zavadily, teď mi ta bizardní ale děsně motivující postava hlavu holila do hladka a kolem mé hlavy se houpal i penis s hadičkou. I přes bolest hlavy mne to hodně motivovalo a můj penis byl napnut k prasknutí. Číča pracovala celou dobu mlčky a rychle, mému vzrušení vůbec nevěnovala pozornost, párkrát jen zavrzal latex a slyšel jen Číčiny výdechy skrze hadičku na jejích zádech.

Sotva Číča svoji práci dokončila, byla tu doktorka. Můj penis trčel jako socha svobody na přivítanou.

" No, tak ono to nebude tak zlé, co chlapečku?" posměšně vše zaregistrovala lékařka, ale hned se nahnula nad mou hlavou a pečlivě prohlížela ránu. Dezinfikovala a já zařval jako tur.

" No, no, chlapeček má bolístku, aby se ti ještě nepřitížilo!" varovala mne doktorka

" Doufám, že jsi nekecal s tou alergií, teď ti to umrtvím."

" Paní doktorko, vysvětlete mi to, kde to jsem, kdo byla ta Číča, já tomu vůbec nerozumím." Přišel jsem s úpěnlivým prosíkem

" Chlapeček touží také po takovém oblečku? Neboj taky ho budeš mít, ale musíš se k tomu napřed dopracovat!"

" Cože!!?"

Odpověď odezněla do narkózy. Paní doktorka začala šít.

...::: Tip pro Vás: Okouzlující srdeční plácačka :::...
Sexshop Sexujte.cz