ÚNOS, ALE KAM...? část 6. Autor: Kazouh

Hodnocení

„To se zahojí, než bude zasvěcení..., to se zahojí, než bude zasvěcení..., to se zahojí než bude zasvěcení...!“ Toto mi neustále kolotalo v hlavě, odeznívalo do ztracena a znovu se to ozývalo s naléhavým důrazem a zase to utichalo, ale pořád dokola v mém podivně tvrdém, i když neklidném spánku. Spánek to byl tuhý, v jednu chvíli se mi zdálo, jako by se mnou někdo třásl, pak to vzdal, a otevřel mi ústa. Pak uchopil můj jazyk a něco s ním prováděl. Pak tlak na jazyk ustal, ale zůstal mi pocit, že mi něco zůstalo v hubě.

„ To se zahojí, než bude zasvěcení...“, mi nadále kolotalo hlavou a já se zase propadal do bezedné nicoty tvrdého, ale milosrdného spánku.

Posléze nicota přecházela v neklidný spánek rozlámaného těla, ale pocit sladkého spánku ještě vítězil nad bolavými klouby, začaly se z černé nicoty objevovat záblesky snů. Kouřové plovoucí postavy se začaly zhmotňovat do děsivých rozměrů, až se z nich stávali konkrétní lidé. No lidé...fantaskní figury, ale něco mi stále připomínaly, ale to je přece... jak jen se jmenoval nebo jmenovala... číča, latexová variace na shemale nebo gumového hermafrodita bez tváře... a kdo je toto, joj... perverzní doktorka, ta mrcha mi ale dala zabrat, ale moc jí to sluší a tam Tracy, taková pitomoučká osůbka..., proč furt tak na mne zírají... Hele, kdo se to sem sune?... a kuš, to je ten mamlas, jak mne sundal z toho kola... a tady je Jana, Janí!... hernajs co dělá v mých snech... Goliášové, vás mne taky byl čert dlužnej, ještě teď mi bolí koule po tom sprintu po čtyřech... a zase Jana...Proč je tady? V mých perverzních snech?... A proč je na mne tak nasraná?... Jani, sluníčko, však dáme kafé a že zase přijdeš k nám... ten hlas... je mi takový povědomý...

„ Janoooo! Ty mrcho!“ a s tímto výkřikem jsem vyskočil do tvrdé reality.

Takhle řízné probuzení mělo své následky. Na mém krku především. Měl jsem na krku kovový obojek, který byl upoután masivním řetězem ke stěně. Takže když jsem vyskočil ještě v doznívajícím spánku z postele, no postele, širší dřevěné lavice, trhlo to se mnou zpátky, myslel jsem, že jsem si zarazil ohryzek na druhou stranu, navíc jsem pocítil i nové předměty v ústech na jazyku.

Co to zase se mnou je, kdo mi to zase udělal? Najednou jsem měl opět v hlavě mišmaš a nic kloudného jsem nemohl vymyslet, protože se mi vše začalo míhat před očima, až se mi zatočila hlava. Přidržel jsem se mříže, abych neupadl. Hernajs, mříž! Začal jsem se rozhlížet.

Byl jsem v kamenné kobce s klenutým stropem, bez okna. Kobka byla rozdělena mříží na dvě nestejně velké části. V té menší jsem byl uzamčen s dřevěnou pryčnou, nějakým kbelíkem, plechovou psí miskou a dekou, kterou jsem ale asi ve spánku shodil na zem.

Ve druhé větší části byli jen nějaké háky na zdi s lany, řetazy, viděl jsem i stará kovová pouta se řetězem, nějaká oka ve zdi, nějaké řemeny, možná kožená pouta a nějaké věci jsem nemohl v tom nazelenalém světle identifikovat. Teď jsem si uvědomil, že vlastně mohu vidět i když zde není okno, předpokládám, že jsem někde v podzemí, něco to tady sice hodně tlumeně a zeleně, ale přece nasvětluje, ale co?

Také mne zaujaly masivní vstupní dřevěné dveře bez kliky s malinkatou mřížkou v úrovni očí, jako vystřižené z historického filmu.

No a já byl samozřejmě nahý, až na ty ozdoby: kroužek v žaludu..., jé cévka je fuč a doprdele, proto mi tak pálí ta močová trubice, a koule mi tlačí ten válec zavěšený na šourku,

Dotkl jsem se natažených bradavek, uff, raději ještě nee. Co to mám v hubě...? Ach...to snad... já ho mám dlouhý... Oni mi prodloužili jazyk... a v dírkách jsou jehlany! Když jsem zkusil vypláznout jazyk, pět jehlanů na jazyku zacinkalo o můj „volský“ kruh v nose!! Ale kam jsem ho až mohl vypláznout! Vyděsilo mne to, ale i vzrušilo, ocas se mi začal narovnávat. Škoda, že na to tolik nevidím, chtělo by to lepší světlo, ale v té chvíli jsem si uvědomil, že mám volné ruce i nohy. Žádná pouta!

Hned jsem se začal ohmatávat a kontrolovat, ale ničeho se nešlo zbavit i ten železný těžký obojek s řetězem byl bez klíče neodpojitelný. Situace byla tristní, ale vzrušovalo mne to, a vzpomínka jak mne dovedli k té, co mi implantovala tyto poslední ozdoby... ano, ten hlas...

Musela to být Jana!!

Janička...

Má tetovací a piercingové studio kousek vedle našeho bytu a hodně se kamarádí s Hankou, to je má manželka. Dělal jsem si občas z nich srandu: „ Hana, Jana nebo Jana, Hana, i kdybych se spletl, tak jsem vyměnil jen první písmena, to by nebylo smilstvo“ Obě se tomu smáli, ale nikdy jsem nic takového ve skutečnosti neměl v úmyslu. Hanka si nechala udělat malé tetování na ramínko a piercing pupíku a Jana hned při první návštěvě, po aplikaci pěkné dekorace do manželčina pupíku, rázně prohlásila, že teď jsem na řadě já. Hanka se hihňala a já rezolutně odmítl. Co jsem to tehdy v legraci odpověděl?... „To bych musel být leda tvým otrokem, abych se podvolil.“ Pak se hihňaly obě dvě. Ale...

Kurva, kurva, vždyť já jsem teď vlastně jejím otrokem!!!!!

Aspoň jsem v této pozici, nebo vězeň, to je fuk a piercingu je na mém těle přehršle, co to má doprdele znamenat. Kurváááá!

Dusily mne úvahy, samota v cele a přestálá trápení mou mysl doslova mučily. V hlavě se mi mísili vzpomínky, představy, zapojila se do toho má představivost a fantazie a vytvářel se mi dekadentní obraz, těžko uvěřitelný a málo se podobající reálné skutečnosti. A taky mi zůstal v hlavě jeden obrovský otazník?

Ví o tom má milovaná žena Hanka? Nejlepší přítelkyně Jany??

Ne, to není možný. Ta pletichářka Jana to udělala za jejími zády. Jiné vysvětlení není možné a ani si je nechci a odmítám připouštět. To by mi přece Hanička neudělala, určitě ne. Ale ta mrcha Jana, ta se tedy pěkně vybarvila. Otázka je také proč? Proč? Proč mne do toho zatáhla, že by mne tajně milovala? To by mohlo být možné, ale kdyby mne milovala, tak by mi neubližovala, tedy... snad... Pak jsem ju musel hodně nasrat, ale kdy?... Já přece nebyl proti ní vyhraněný, respektoval jsem ji jako přítelkyni své ženy a dokonce jsem s oběma obsoloval hodně výletů akcí, vždy jsme si rozuměli...

...::: Tip pro Vás: Třásňový bič Shadow :::...
Sexshop Sexujte.cz

A jak do toho zapadá ten gumák číča, ta sadistická doktorka, Tracy, ti Goliášové, tyto vybudované a udržované prostory v souvislosti s Janou?

Vybudoval jsem si v hlavě dokonalý guláš, který začínal kolotat a postupně se vařil a vařil, až mi z toho rozbolela hlava. Sklátil jsem se na tvrdou lavici, deku si smotal pod hlavu a stočil se do klubíčka, ale zima mi nebyla, i když sem byl nahý.

Uvědomil jsem si, že mám žízeň, rozhlédl jsem se v tom nazelenalém příšeří a hledal čím uhasím svou žízeň. Nic jsem neviděl musel jsem vstát a po něčem se podívat. Hlava mi občas bolívala i proto, že jsem málo pil. Ale nikde žádná sklenice, láhev, džbánek nebo něco podobného. Zrak mi spadl k psí misce. Zkusil jsem šáhnout rukou a prsty jsem vymáčel v chladné vodě. Na perverzi jsou tu kanóni. Vzal jsem misku a... nešla zvednout... ach jo, takže hezky z misky. Klekl jsme a natáhl hlavu k misce. To snad...chyběl kousíček, k misce mne nepustil řetěz!!

Začal jsem propadat zoufalství, smrt žízní je hrozná! Klid, přemýšlej, přemýšlej, přemýšlej!!

Přece tě takhle neupravili, aby tě nechal zhebnout, to chce nějaký fígl. Našel jsem ho, musel jsem si skoro lehnou až těsně k mříži a v jeden moment jsem dosáhl svým dlouhým jazykem s jehlanovými „bodci“ až na dno misky. Musel jsem chlemtat jako pes, je ještě větší ponížení?

Zvláště, když ozdoby na jazyku zvonily o okraj misky a mučily moje zuby! Ten rachot musel být slyšet na míle daleko, ale jest-li mne někdo pozoroval okýnkem ve dveřích, to jsem nesledoval a ani nemohl, protože ke dveřím jsem byl zády a pak měl jsem tak velkou žízeň, že jsem neustal v chlemtání, dokud nebyla miska prázdná. Prázdná... no... na dně něco zbylo, to můj jazyk už nebral a taky jsem nacákal hodně kolem misky. No poprvé jsem pil jako pes!

Zcela vyčerpaný jsem se znovu natáhl na pryčnu a protože jsem si od žízně trochu pomohl usnul jsem jako dřevo tvrdým spánkem beze snů.

Vzbudilo mne ostré světlo, nevím, jak dlouho jsem spal, ale připadalo mi to jako minutka.

„Vstaň ty smrade!“ zařval někdo přes okýnko, zatímco já bojoval s prudkým světlem bodajícím mi do očí. Ale, po zařvání jsem vyskočil a oči si postupně zvykaly na tolik světla.

To to jsem nesnášel. Když jsem ráno hned nevstal po zazvonění budíku, tak Hanka rožla v ložnici hlavní světlo. To jsem vždy zuřil, ona byla ranní ptáče a já spíše medvěd, ale vyrovnala to výbornou snádaní.

Stál jsem v kleci a čekal co bude, odkud šlo tolik světla nevím, ale reflektor musel být někde u dveří. A tam jsem si všiml ještě různých kuklí a plechových helmic. K čemu toto asi?

Otázka měla být záhy zodpovězena.

Těžké dřevené dveře se se skřípěním otevřely a dovnitř vnikly dva mameluci, poznal jsem je, byli to ti dva co mne odváděli od doktorky na piercing. Jeden zval cosi se stěny a druhý otevřel klec odemkl zámek na obojku a vyhodil mne doslova z klece.

„Šo š blbnujš“, rozčílil jsem se, ale jazyk s ozdobou mi v mluvení hodně překážel.

Tento můj pokus ty dva rozesmál, takže jsem si všiml, že mají podobně ozdobené jazyky, tady alespoň jeden, na kterého jsem zrovna pohlédl, a ten mi na hlavu narazil nějaký plechový kýbl a utáhl pod krkem, skoro jsem se dusil, jak to silně utáhl. Jediný otovr bylo malé kolečko u úst. Pak mi cosi nasadily na kotníky a zápěstí, asi kožená pouta. Ruky mi scvakli za zády a pak ještě něčím k sobě stáhli i lokty a hned do mne surově strčili směrem ke dveřím. Celá tato procedura byla minutková, asi to měli bravurně nacvičeno,

„Šo, šo!?“ protestoval jsem do kýblu nebo helmy nebo kýho čerta jsem to měl na kebuli

„ Sasvesení!“ ledově zašišlal jeden.

Něčím ostrým mi dloubli ze zadu do žeber a já klopýtal z cely ven drobnými krůčky, protože pouta na nohou spojoval asi opravdu hodně krátký řetízek.

Tak zasvěcení, to už jsem slyšel, Co mne to dál čeká?

...::: Tip pro Vás: Pás cudnosti CB6000S :::...
Sexshop Sexujte.cz