Vzpurná otrokyně Autor: Subinka666

Hodnocení

Ani nevím jak se to mohlo stát, ale najednou můj milovaný, stál nade mnou a prudce mě chytil za zápěstí. Jeho první slova byla: "a teď budeš mnou otrokyní, řekni to!". V ten moment by se krve ve mně nedořezal a proto jsem samým údivem mlčela. "řekni to!!" ozvalo se znovu, tentokrát s důraznějším akcentem. Vzhledem k tomu, že jsem panovačné a vzpurné povahy, odmítla jsem lehkým zavrtěním hlavou, na výslovný odpor jsem se ale nezmohla. V duchu jsem si byla jistá, že mi stejně nijak neublíží, o násilí ve vztahu jsme si řekli hodně a zastávali jsme ten samý názor, ale v tu chvíli jsem však ani netušila, jaký názor na násilí zastává On v sexu, resp. v BDSM. "řEKNI TO!!!" byla jsem vážně na pochybách, že to vyslovím, ale protože jsem na takové chování z Jeho strany nebyla zvyklá a má hrdost mi říkala, že pár důrazných slov ze mě neudělá Jeho kurvičku, zase jsem mlčky zavrtěla hlavou. " Tak ty to neřekneš, jo?!" "ne" odpověděla jsem, po té co mi jeho už trochu naštvaný výraz dodal odvahy se vzepřít. "Fajn, jak si přeješ!" řekl, pustil mě "Zůstaň!!!" zakřičel na mě povel jak na psa a někam odešel. To tak, myslela jsem si. Než se vrátil, prohmatávala jsem si své zarudlé zápěstí, trochu se protáhla a chystala se vstát z postele. Právě v tom pohybu, kdy sem se zvedala, se vrátil a jeho podrážděný pohled mi připomněl jeho povel, který mě usadil zpátky na postel. Něco přinesl, ale neviděla jsem co. Divně to cinkalo. "Otoč se!" přikázal a já a má hrdost doprovázená sebevědomím zůstala sedět na posteli a ironicky se na něj smála. Zřejmě Ho to vytočilo, protože svůj vztek dával najevo rudnoucí tváří a přivřeným pohledem, kterým si mě prohlížel. Zase jsem neuposlechla, ale to mě vůbec nevadilo, spíše mě to potěšilo, přece se nenechám tak snadno "zkrotit"...

Tu cinkající věc držel stále za zády, stál přede mnou a že prý dostanu poslední šanci si svou neposlušnost vyžehlit. Rozesmála jsem se. Fakt mě to pobavilo, protože když sem za svého dětství slyšela, že jsem byla neposlušná, tak se mi stejně nic nestalo. Rodiče mě nikdy nebyli, i když bych si to občas vřele zasloužila. Způsob, jakým jsem se začala smát, jsem asi opravdu přehnala, ale ve svém trucu jsem nevěděla kdy přestat. On byl už opravdu naštvaný, dokonce tak, že více vyprovokovat Ho už snad ani nešlo. Poprvé jsem uviděla, co to měl vlastně za zády, byly to policejní pouta! Položil je na noční stolek a beze slova mě chytil za ruce a snažil se mě, teď už silou, otočit na břicho. To bych nebyla já, kdybych se nezačala vehementně bránit. Samozřejmě, že se to Jemu nelíbilo, a tak přidal na síle a já nevědouce jak, ležela na břichu s rukama spoutanýma za zády. V tu chvíli jsem si pomalu, ale jistě začala uvědomovat, že je zle. Ještě před chvilkou, by mě utěšila myšlenka, že si stejně nic nedovolí, ale teď jsem nevěděla co mám očekávat a to mě strašně děsilo. Už jen ten fakt, že se Mu nemůžu nijak efektivně bránit, mě přiváděl k zoufalství. Co bude dál? Ptala jsem se sama sebe a v duchu si sčítala, kolikrát mě upozornil na to, že "zlobím" a strašně si vyčítala, že jsem se tak smála...

"Tak co, už budeš hodná, otrokyně?!" zeptal se teď už klidným hlasem, protože mě měl zcela pod kontrolou. Překvapená novou situací jsem kývla. To Mu zřejmě nestačilo, chtěl jasnou odpověď. "Odpověz!!" slyšela jsem za svými zády. "Dělej!!"."Ano" pípla sem potichu. "Tohle měla být odpověď, jo??" řekl a chytil mě pevněji za pouta až to začalo být nepříjemné. "Ano, už budu hodná." "A??" "A co??" odsekla jsem, protože jsem už toho všeho začala mít plné zuby. "Otrokyně se svým Pánem takhle mluvit nebude!" Zařval a už byl zase naštvaný. Tak "Pane" jsem mu měla říct, tak sem ho měla oslovovat. Nikdy! Zatvrdila jsem se a byla pevně rozhodnutá, že svého přítele, ať už v posteli, "Pane" nikdy oslavovat nebudu. K něčemu takovému se přece nesnížím! Když mi pochodovaly tyto myšlenky hlavou, tak On mi zatím upravoval mou polohu. Nebránila jsem se, nevěděla jsem, čeho všeho je schopný, a protože má hrdost ustupovala a já dostala strach, z toho, co bude následovat. Přeci jenom jsem na takovéto zacházení nebyla zvyklá a předtucha bolesti mě upevňovala v mé pasivní opozici. Každopádně jsem Mu Jeho práci neulehčovala. K mému zděšení mě přivázal k posteli do písmene X, ale stále jsem ležela na bříšku. Že by se mě chtěl zmocnit? Hloupá otázka, odpověděla jsem si v mžiku sama. To by zvládl i bez toho, aniž by si mě takhle pracně uvazoval. Beze slova odešel a mě tam takhle nechal, ještě štěstí, že sem byla oblečená. Nevěděla jsem kam zase šel, neviděla jsem ani na dveře, takže nemohu s jistotou říct, jestli vůbec někam odešel, ale předpokládala jsem to. Kdybych tušila, že nikam nešel, ale jen stál zamnou, nikdy bych se nepokusila se odpoutat. S pouty jsem už nějaké ty zkušenosti měla, a tak jsem se aspoň jedním prstíkem snažila povolit pojistku. V tu ránu mi na prdelce přistála Jeho velká ruka a já cítila, že i přes kalhoty mi tam udělal obtisk. "O co se tu snažíš??!! řeklas že budeš hodná!!" "Ano", zakňourala jsem, protože s tou ránou to přehnal. "Jak to semnou mluvíš!!" a přistála mi další. To už jsem však nevydržela a vykřikla bolestí omluvu. "A??" ozval se, mě již známý požadavek oslovení. Vzpomněla jsem si na to své "nikdy" a odmítla odpovědět. "Nu dobrá!" řekl, jako by zamyšleně a začal mi odvazovat nohy. Hurá!! On mě pouští!! On to vzdal! Mno vidíš, ani to tak nebolelo, chlácholila jsem se vítězně a už, už otvírala šampaňské. Jenže jsem se pekelně spletla. Sice mi odepnul nohy, ale to jen proto, aby mi mohl sundat moje už tak těsné kalhoty. Chytla mě panika a já celá zoufalá se kroutila a bránila, jak jen jsem mohla, abych mu v jeho úmyslu zabránila. Bohužel to nebylo nic platné a já zase po chvilce úporného boje ležela ve známém X. "Chtěl jsem tě ušetřit modřin," vysvětloval "ale protože to s tebou po dobrém nejde... musí to jít po zlém!" Jakmile dořekl tuto větu, tak jsem pocítila jeho velké ruce na mém zadečku a bylo mi do breku. Nemohla jsem se bránit a to mě tak dostávalo, že jsem brečet opravdu začala. Po chvilce si toho všiml a asi sem v něm vzbudila lítost. Přestal, pohladil mě po mé teď už červené prdelce a naklonil se ke mně. "Tak už budeš hodná moje otrokyně?" zeptal se mě tak jemným hlasem, jako by se vůbec nic nestalo. Než jsem přes své vzlyky stačila vykoktat " Ano, Pane!" dostávala jsem další výprask, v domnění, že jsem buď nechtěla odpovědět a nebo mám být rychlejší. Rána za ránou "lechtaly" můj zadeček a já cítila, že už to nevydržím. Má hrdost někam utekla, protože jsem začala prosit, do slova škemrat, aby přestal. Místo vytouženého odpočinku však přišel další příkaz: "Tak odpověz, ty kurvo, budeš hodná na svého Pána?? Už budeš poslouchat?!", ale bít mě nepřestal a ještě ke všemu mu strčil prst do mé kundičky, zřejmě si mě chtěl zkontrolovat. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale i přes to vše jsem byla vlhká! Celá zoufalá bych Mu v té situaci byla slíbila cokoli, jen aby už přestal, a tak jsem za sebe nakonec vykoktala to jeho vytoužené "Ano, Pane, už budu hodná!". Jakmile jsem to dořekla, přestal.

...::: Tip pro Vás: Svazovací lano :::...
Sexshop Sexujte.cz

"Dobrá, když ty budeš hodná, tak i já. Nebudeš cítit bolest, pokud mě budeš na slovo poslouchat. V opačném případě, víš co se stane. A nemysli si že tohle bylo něco extra... Toto byla pouze tvoje rozcvička!" Kdybych bývala stála, určitě by se mi podlomila kolena. Na takové zacházení jsem nebyla vůbec zvyklá a poslušnost sama o sobě mi dělala veliké problémy. On mi ale zatím věřil, začal mě odvazovat a prý si mě spoutá jinak, aby si mohl taky troch užít. To slovo "užít" mě uklidnilo, ale to jak mě začal poutat nikoli. Ze začátku to vypadalo, jako bych měla být spoutána zase do X, tentokrát však obráceně, čelem k němu. Ruce jsem si nechala svázat bez problému, dokonce mě i pochválil, prý to jde, když se použijí účinné prostředky... a to neměl říkat. Nesnáším, když se mnou někdo takto mluví! Po bezpečném uvázání rukou k železné tyčí postele, mi vzal nohy a k mému údivu je chtěl přivázat kousek od mých rukou. Tak to ne!! Vrátilo se mi mé sebevědomí a hrdost, protože v tak choulostivé pozici jsem ještě nikdy nebyla a jen proto, že to chce On, taky nebudu. A mě již známý a bezmocný souboj, zase začal. Křičet mi nebylo nic platné, nikdo nebyl doma a stejně jsem po chvilce dostala roubík narychlo vytvořený ze šátku. Musím říci, že to bylo velmi nepříjemné. Od té chvíle stačilo jen málo a já byla v jeho plánované pozici. Spokojeně se usmál, ale nesmál se dlouho. Ustavičné zápasy se mnou Ho, ale i mě, vyčerpaly. Zvedl se, poplácal mě po mém vystrčeném zadečku, prorejdil prstíkem mou vlhkou kundičku a zase odešel. Jak já jsem tyto chvíle samoty nesnášela. Ležet tam tak poníženě svázána a samozřejmě bezmocná byl pro mě horor. Po chvilce přišel zpátky. Jeho krásná vůně byla cítit až ke mně což značilo, že se byl vysprchovat. "Tak jak se ti to líbí, moje otrokyňko?!" zeptal se mě, i když věděl, že Mu nemůžu odpovědět. Usmál se na mě, a udělal mi dlouhý proslov o tom, jak se k němu mám a nemám chovat, přičemž došel k závěru, že mé předchozí chování podle jeho pravidel, bylo nesprávné a co víc, chtěl mě za to zase potrestat. Jako by ten výprask už nestačil! Ale nezmohla jsem se na sebe menší odpor a tak ukáplo pár slziček, čehož si samozřejmě všiml a dodal: "jó holka, sis měla rozmyslet dřív, jak se ke svému Pánovi budeš chovat!" a já věděla, že mě další výprask nemine. A tak pevně spoutaná mi nezbývalo nic jiného než držet a přečkat to. Naštěstí tento výprask byl kratší než ten předchozí a prdelka mě tak nepálila. Myslela jsem že už je po všem a ještě ke všemu jsem měla strašnou žízeň a tak, nevím jak se mi to podařilo, ale sundala jsem si roubík, a tentokrát opravdu slušně poprosila: "Pane, prosím Vás, mohla bych dostat napít?" Pán se celý překvapený na mě otočil - mezi tím připravoval pro mě hračku, ale tím že jsem zase neposlechla... :+( "Cože?! Jak jsis to sundala??! No počkej, ty ještě uvidíš!!" Ale napít mi dal, za což jsem mu byla srdečně vděčná! Upevnil mi zpátky ten roubík a dal mi pár ran přes holou prdelku. Jenže to nebylo vše. Celé své konání provázel vysvětlováním, že jsem zase zlobivá a že na mě výprasky zřejmě neplatí, a tak musí přistoupit k tomu, k čemu vlastně přistoupit ani nechtěl, protože mě má rád. Nevěděla jsem o čem to mluví, ale jakmile jsem viděla že zapaluje svíčku, zase jsem se rozbrečela. "Trestáš víc mne, než sebe!" řekl na vysvětlenou a svíčku položil na noční stolek, tak abych na ní dobře viděla. "Tak, teď bude poslední trest za tvé neposlušné chování, jasný?! Jestli od teď uděláš něco špatně, budeš toho sakramentsky litovat a už si nic hezkého neužiješ! Toto je poslední varování!!!" Klidným hlasem vyřknul můj rozsudek a já si slibovala, hrdost nehrdost, sebevědomí nesebevědomí, že ho od teď ve všem uposlechnu. I přesto, jak se ke mně choval jsem ho milovala a doufala,že jakmile se uspokojí a pustí mě, tak to nebude už ten zlý Pán, ale zpátky můj milovaný přítel. Stačilo však vydržet následující trest. Vzal svíčku a pomalu nechal stékat horký vosk na mé prsa, bradavky a bříško. Ze začátku to pálilo, ale jak ten vosk ztvrdnul, tak jsem ho už necítila, jen ty další a další kapky. "Vidím že se snažíš nezlobit," řekl a kapajícím voskem zamířil na mou odhalenou a zcela roztaženou kundičku a zadeček. Vosk kapal na chloupky a když kápnul na mé přirození bylo to, jako by mnou projel blesk. Takto mě chvíli trestal, až jsem měla vosk skoro všude. Konečně jsem to měla za sebou. Sfouknul svíčku a když vstával jako by mimochodem prohodil "hodná otrokyně, tak se mi líbíš! Jen tak dál!". Nevěděla jsem pro co jde, ale ta pozice mi pomalu, ale jistě začala býti nepříjemná. Rozhodně, po tom co sem si vyzkoušela, čeho všeho je schopný, jsem Ho už nechtěla naštvat a navíc jsem stále slyšela tu Jeho varovnou větu. Zůstala jsem tak, jak mě zanechal. Pokořená, potrestaná. On to vyhrál! Zkrotil mě. Teď už jsem byla Jeho, ale za jakou cenu? V duchu jsem si nadávala, jak to, že jsem taková padavka a jak to, že já, taková emancipovaná holka podlehne vůli svému příteli?? Nenáviděla jsem se a zas mi bylo do breku, když v tom přišel On a našel mě přesně tak, jako když odešel. Byl mile překvapen a proto se vrátil pro již nachystanou hračku. Byl to můj vibrátor, který jsem od něho dostala k ročnímu výročí. Hodila jsem na Něj ulevující pohled, protože jsem věděla, že to zlé už mám za sebou. Teď mu akorát podržím.

Naštěstí mi dal zase napít a když mi sundal roubík, tak se mě zeptal, jestli si přeji nějakou speciální pozici. To byla otázka!! Zavrtěla jsem hlavou a on mě zase upozornil malým výpraskem, že mám odpovídat celými větami. "Ne, Pane, nemám žádné přání!" "A necháš se spoutat bez jakéhokoli odporu?" Jakmile to dořekl přísně se na mě podíval a Jeho pohled mi nedal na výběr žádnou jinou odpověď než: "Ano, Pane. Jak si přejete, Pane!" Celou mě odvázal a já se směla protáhnout. Neuvědomila jsem si však, že většina vosku, co byl na mě, byla teď na zemi a já se strašně polekala, že jsem porušila poslední varování, které mi Pán dal. Bez jakéhokoli příkazu jsem si klekla a začala sbírat do dlaně spadlé kousky vosku, aby alespoň viděl, že mám snahu.. Jak se říká: Snaha se cení... Okamžitě si toho všimnul a já jen sklopila oči k zemi. Přišel ke, mně chytil mě za bradu a z mého pohledu rozpoznal strach. "Neboj, nedostaneš přes zadek!" řekl a já si oddechla, ale zůstala klečet.

Než jsem se zmohla na jakýkoli odpor, teda v mém případě už jen údiv, tak jsem měla ten jeho velký penis v puse a jeho ruce korigovaly mou hlavu. Vůbec jsem si nedokázala vysvětlit, proč to udělal až tak pozdě, přece se mu to vždycky líbilo a já ho takhle ráda dráždila. Ale teď to bylo jinak. Nemohla jsem ho dráždit, jen jsme poslušně klečela u jeho nohách a kouřila. Zřejmě se mu to líbilo, protože stisk povolil a já dostala větší volnost ve své práci. Po chvíli mě zvedl a odvedl k posteli. Nevěděla jsem co se bude dít, ale věděla jsem, že ať to bude cokoli nechám se a budu "hodná".

Následující poloha nebyla už nic nového, šla jsem do X , ale bříškem dolů. Vždyť mi už slíbil, že mě nebude trestat a já se nijak špatně nezachovala, teda až na ten vosk... Každopádně jsem se nebránila a vyčkávala. Pán si přinesl mou oblíbenou hračku a lubrikační gel. Tentokrát jsem neměla roubík, tak jsem mohla komunikovat. "Pane, co semnou zamýšlíte?" zeptala jsem se pokorně. "Znásilním tě!" zněla strohá odpověď. Nějak jsem už neměla sílu na nic a tak jsem to přijala jako fakt. Mohla jsem hádat, jestli mi dá vibrátor do zadečku a znásilní mi kundičku, nebo naopak, jestli mi znásilní prdelku a vibrátor bude pracovat v mé kundičce. Obě varianty vyjdou na stejno, a tak jsem Pánovi odpověděla že nevím. A to jsem neměla dělat, protože jsem dostala pár pěkných ran přes zadek za neuctivou odpověď. Po tomto ponaučení jsem zvolila první variantu, i když jsem ani nevěděla, které znásilnění jsem si vlastně vybrala.

Cítila jsem jak mi Pán potírá studeným gelem nejdříve kundičku a pak prdelku. Vibrátor šel do prdelky a při prvním zasunutím jsem sebou cukla bolestí. Po chvilce rejdění jsem si však už zvykla a začalo se mi to vše líbit. Pán si na mě lehnul a zasunul svůj ztopořený penis do mé vlhké kundičky. Teď už jsem věděla, že mé zkrocení došlo ke konci a já mu, chtě nechtě, prostě podržím. Nic jiného mi ani nezbylo. Pán si to na mě dlouho užíval a já cítila stále větší mokro pod mým podbřiškem. Neovládala jsem se. Byla jsem celá bez sebe, nikdy jsem netušila, že mě takové zacházení tak moc ukojí a uspokojí. Konec konců na Pánovi, teda teď už zase na mém příteli, bylo vidět, že si mě pořádně vychutnal a z Jeho pohledů bylo jasné, že jsme si takhle nehráli naposled.

"řekni to!" přikázal a já s láskou v očích odpověděla "Jsem Vaše otrokyně, Pane!"

...::: Tip pro Vás: Černá kovová pouta :::...
Sexshop Sexujte.cz