Výchova subinky část 2 Autor: Sarah

Hodnocení

První den výcviku

V pondělí ráno jsem vstala docela brzy. Stejně jsem nemohla pořádně spát, tak proč jen tak zbůhdarma ležet v peřinách? Začala jsem se chystat do práce, ale pořád jsem pokukovala po počítači... Nakonec jsem to nevydržela, zapnula jej a honem do mailu. Co když už tam je nějaký vzkaz od Pána? Ach Bože, proč jen to tak dlouho trvá! V duchu jsem počítač povzbuzovala k větší rychlosti... Honem, no tak dělej... No konečně! Teď ještě jméno a heslo... A už jsem konečně tam! „Máte 1 novou zprávu.“ Srdce mám až v krku... Bude od Pána? Byla...

„Nazdar subinko! Dobře jsem si prohlédl tvé fotky a jsem s nimi spokojen. Dokumentovat svoje úkoly budeš takto už vždycky, je to doufám jasné? A protože nejsem zcela spokojen se stavem a úpravou tvojí pičky a zadku, mám pro Tebe hned další úkol! Pěkně si koupíš holení a pěnu nebo gel na holení a hned po návratu z práce se pěkně oholíš! A to úplně, ani chloupek na Tobě nezbude, jasné?!? Uděláš znovu fotodokumentaci – fotky před, během i po skončení holení. Ještě večer je chci mít v mailu, jinak si mne nežádej! A to nejdéle do šesti hodin, rozumíš?!? Tak si pěkně užij poslední chlupatý den a mysli na mne! Tvůj Pán“

Sotva jsem to byla schopná dočíst... Odpotácela jsem se do kuchyně, kde jsem si nalila hrnek mléka, abych se uklidnila. Pak jsem se vrátila k počítači a znovu si několikrát přečetla mail od Pána. Napadlo mne, že bych mu měla napsat a poděkovat za péči o mou výchovu, tak jsem to hned udělala. Mail byl krátký a jednoduchý.

„Můj Pane. Jsem vděčná za Vaši péči o mou výchovu a s radostí přijímám Váš další úkol. Budu se snažit jej vykonat co nejlépe, abyste se mnou byl stále spokojený. S úctou Vaše subinka.“

Odeslala jsem mail a konečně se pořádně nadechla. Musela jsem se chvíli soustředit na hluboké dýchání, abych se uklidnila. Ale protože už byl nejvyšší čas jít do práce, zvedla jsem se a šla. Celý den jsem v práci prožila jako v mrákotách. Ani pořádně nevím, co jsem dělala. Snad jsem nic nepokazila... Během polední pauzy jsem místo oběda utíkala koupit Pánem přikázané věci. Sobě jsem koupila jen nějakou obloženou bagetu. Stejně jsem neměla na jídlo ani pomyšlení. A jen co byl konec pracovní doby, honem jsem pospíchala domů...

Sotva za mnou zapadly dveře mého bytu, schodila jsem ze sebe oblečení, popadla foťák a honem do sprchy. Rychle umýt. A pak připravit fotoaparát a holení. Ruce se mi třásly vzrušením, musela jsem si dávat pozor, abych se nepořezala. A pak pořád dokola – udělat fotky, kousek oholit, zase udělat fotku a zase kousek oholit... A tak pořád dokola. Až jsem byla holá jako malá holka. Zvláštní pocit. Najednou jen hladká kůže, nikde ani chloupek. Tak ještě honem poslední fotku a rychle je odeslat. Nebo to nestihnu a hned na počátku si vykoleduji Pánovu nepřízeň...

Z vany jsem spíš vypadla nez vylezla. Honem utřít a rychle k počítači. Zase se nechce rozběhnout tak rychle, jak si já přeji... Tak honem, honem, pospěš si... A rychle přihlásit a napsat hlášení o splnění dalšího úkolu. A hlavně nezapomenout poslat fotky, to by byl vážně průšvih. Hotovo a odesláno. Kouknu se na hodiny. Páni, je půl šesté, to bylo tak tak... Docela se mi uleví. Tak jsem to zvládla. Snad bude Pán spokojen. No to nejspíš za chvíli uvidím...

Zvednu se od počítače a jdu si udělat lehkou večeři. Potom uklidím nepořádek, který jsem nadělala při svém příchodu a vrátím se k počítači. Kouknu na mail – pořád nic. Tak si projedu svoje oblíbené stránky, napadne mne. Co bych tu jen tak seděla... Stejně nemám na nic pořádného myšlenky.

Zamířím na svoje oblíbené stránky a projedu novinky. Nic moc, ale přece jen se tam našla jedna perlička. Nová povídka. Začetla jsem se. Nějaká subinka píše o cestě za svým Pánem. Šla vyzdobená provazy, uvnitř v dírkách dráždící předměty a pečlivě nalíčená. A pak přímo samotná lekce pod Pánovým vedením. Vzrušením jsem skoro zapomněla dýchat... Zasnila jsem se a představovala si sebe na jejím místě. Jak já jí to závidím! No snad už se brzy také dočkám. Rozutekly se mi myšlenky na všechny strany... Ze snění mne vytrhlo pípnutí mailového programu. Přišla nová zpráva!

„Nazdárek fenko! No ano, jen si na to oslovení zvykej. ? Jako moje subinka budeš všechno možné a fenka je moje oblíbená. Mám rád mazlivé a poslušné fenečky. A abys byla opravdu dobrá fenka, musíš se naučit nosit ocásek. Předpokládám, že totiž sama žádný nemáš. Ha ha ha, takže ti musíme poskytnout nějakou náhradu.

...::: Tip pro Vás: Přísavky na bradavky :::...
Sexshop Sexujte.cz

Při pohledu na tvou zadní dírku je mi jasné, že jsi ji dosud nikdy netrénovala. To budeš muset sakra rychle napravit! A protože jsi netrénovala, nejspíš ji máš i pěkně špinavou. Takže se ji musíš naučit vyčistit. Zjisti si, jak si udělat správně klystýr, fenko! A pošli mi návrh, jak to zítra uděláš. Chci to mít ráno u sebe v mailu!

Ale abys to neměla tak jednoduché, začneš i s praktickou přípravou. Najdi si doma nějakou starou tužku nebo propisku, kterou už nebudeš postrádat. A pěkně si ji strč do zadku! A budeš ji tam mít nejméně do devíti hodin, ale zároveň ne méně než dvě hodiny celkem. A koukej si dávat bacha, ať si neublížíš, fenko! Nechci o tebe přijít hned na začátku!

Až půjdeš spát, místo tužky si do zadku zastrčíš nějakou mašli nebo kus provázku, aby ti dělal pěkný ocásek. A ne že ti do rána vypadne! To bys musela nahlásit a nepřej si ten mazec potom! Jak to uděláš, to už je jen a jen tvoje věc. Takže hezkou dobrou noc subinko a hezky si to užij. Tvůj Přísný Pán.

P.S. – Jo abych nezapomněl – oholila ses pěkně. Moc ti to teď sluší. Takže takhle teď budeš chodit pořád. Pokud náhodou nepřikážu něco jiného, jasné?!? Běda, jestli někdy vynecháš!“

No nazdar. To se mi to pěkně rozjíždí. Takže honem najít nějakou tužku. No hurá, ještě tu jedna obyčejná jako zázrakem zbyla! Takže strčit ji do zadní dírky. Ouha, moc to nejde. Je pěkně úzká. No zkusím to trochu promáznout krémem, snad to zabere. Hurá, povedlo se to. Ocásek bychom měli... Jenže jak si teď sednu k počítači? No to asi fakt těžko. Asi to byl tak trochu i Pánův plán, že? Co jiného. Počítal nejspíš se vším. Jéžiš, určitě to mám přece vyfotit! Pán přece psal, že dokumentaci mám dělat ke všemu. Takže honem pro foťák. Jooo honem, kdepaaak, pěkně pomalu a opatrně. Nějak se tam ta tužka vrtí či co... A navíc ani nechce držet. Musím se pořád soustředit na jejím udržení svaly na zadečku... Taaak jedna fotka s ocáskem. A teď bych si měla najít ty informace o klystýru... Hmmm... No holt si k tomu budu muset stoupnout nebo kleknout, co nadělám. Taaaak, něco už víme, ale musím toho zjistit víc. Ono to asi nebude jen tak, střeva jsou důležitá a abych si něco neprovedla...

Začetla jsem se do netu a hledala rady a zkušenosti od různých lidí. Nejdříve jsem u počítače zkusila klečet, ale to mne za chvíli bolela kolena, takže stoupnout. To zase bolela záda, takže znovu do kleku a znovu stoupnout a znovu... Prostě pořád dokola. Před desátou jsem zjistila, že víc už se asi od lidí na netu nedozvím, takže teď to musím nějak zužitkovat. Jak já to jen provedu? No mohla bych si koupit kus nějaké hadičky a tu připevnit třeba k pet lahvi plné vody. To by snad mohlo vyjít. Ještě jednou si to zkusím představit a mám dojem, že by to mohlo fungovat. Otevřu mail a napíšu svůj návrh Pánovi.

„Drahý Pane! Pročetla jsem si všechny možné informace a napadlo mne toto řešení. Koupím si zítra nějakou hadičku. Naplním vodou pet lahev a k jejímu hrdlu tu hadičku připevním. Buď půjde nasadit nebo ji částečně přilepím izolační páskou Pane. Volný konec hadičky přeložím a tak ho přidržím kolíčkem. Pak tu lahev zavěsím někam nahoru, nejspíš na věšák v koupelně. Sama se kleknu dolů do vany, odkolíčkuji ten konec hadičky a rychle si ji strčím do zadečku. A voda tam snad takhle nateče sama. Doufám, že jste s mým řešením spokojený Pane. S pozdravem Vaše subinka.“

Ještě jednou si to všechno přečtu, opravím pár chybiček, přiložím fotky a pošlu. Hotovo. A vida, já si vlastně mohu vyndat tu zatra tužku. Ufff, ta úleva. A to byla jen tužka, to určitě přijdou i horší věci... No musím to holt vydržet – chtěla jsem Pána, teď ho mám, tak ať mi zůstane. Fuj, tu tužku hned vyhodím do koše. Brrr, fakt to bude chtít čistit. Asi pravidelně. No to si ještě zadeček užije. ? No jo, ještě si mám udělat ten látkový ocásek... Kdepak já mám ty stužky na dárky... Aaaa tady jsou! Hmmm, tak si vyberu třeba tuhle silnější červenou. červená je hezká. Takže ji tam zastrčím... Bude to držet? Zkusmo se trochu zavrtím. Zatím jo, jen aby to drželo i pod peřinou. No tak to holt zkusíme. Šup pod peřinu a trochu se zavrtět, párkrát se přetočit na záda a na bok a na bříško... A kontrola stavu ocásku.

No nazdar, je venku. To se dalo čekat. Jenže - co teď? Že bych to trochu přilepila třeba právě nějakou lepící páskou? No zkusím to, co jiného. Takže na konci udělám uzlík, zastrčím do dírky a olepím kolem dírky, aby to drželo. A zase do pelíšku a trochu se vrtět. A tentokrát to drží. Hurá! Tak už si jen vyčistím zuby a můžu jít spát... Ale kdepak, přece musím udělat fotku! Málem bych zapomněla... Ještě štěstí, že jsem ten počítač ještě nevypnula. Fotka hotová a poslaná mailem Pánovi s kratičkým oznámením o pokračování plnění úkolu... A honem spát nebo ráno nevstanu. Včerejší nedostatek spánku se začíná trochu projevovat...

...::: Tip pro Vás: Roubík se dvěma dildy :::...
Sexshop Sexujte.cz