Z U Z A N A část 1. Autor: HENRI KELLER

Hodnocení

Tisíc způsobů milování vytváří jedinou Lásku...

věnováno té, kterou stále miluji

Do narůžovělých skal v údolí řeky se opíralo svými paprsky hřejivé slunce. Tráva,ještě našedlá a zplihlá, visela nevábně dolů ze stráně, ale bláto na prastaré cestě už vonělo jarem. Voda v řece byla kalná, zpěněná a vypadala, jako by spěchala za nějakým neznámým důležitým cílem.

Stoupala jsem mírným svahem, prostovlasá, zimní bundu jsem dávno uložila do ruksaku na zádech. V duchu jsem proklínala svůj ztřeštěný nápad, ale vlastně byla za něj vděčná. Alespoň nemusím myslet na minulost. Tuhle sobotu, čtvrtého března, jsem stála na nejbláznivějším rozcestí svého života, dvacet kilometrů od města a osm od hradu, kam jsem se vydala pěšky s pocitem, že se jinak doma zblázním.

Pojďme se napít, pojďme se napít,

ať nám mají z čeho slzy týct...

znělo mi stále v uších, poslední píseň včerejší noci, v níž jsem přišla o iluze, sebevědomí a o přítele, který, jak už to tak bývá, si vybral mladší, přitažlivější a určitě i hloupější kolegyni, která podle jeho slov je ta jediná, kterou si vysnil.O svém věku si nedělám iluze, je mi jedenačtyřicet let, ale to ostatní mne uráží. Vím dobře, oč mu jde. Ona bude poslouchat jeho nadšené podnikatelské plány, kvůli kterým jsme ztratili skoro všechny přátele, ona mu bude vzdychat v posteli jako nafukovací panna, o níž jsem tuhle četla v nějakém erotickém katalogu. Já za to nemohu, že při jeho milování nic necítím, asi jsem vadná.

Za těchto pochmurných úvah jsem se, lapajíc po dechu, vyškrábala na kopec a před sebou konečně spatřila hranatou věž hradu.Těšila jsem se na pivo a na to, jak si ve vlaku sundám boty a natáhnu nohy na lavici. Myšlenky mne opustily, připadala jsem si unavená, vyždímaná a střelená.

Hrad jsem znala ze svých dřívějších návštěv, před vánoci se tu

ženil kamarád, a tak jsem šla rovnou na nádraží.Nejbližší vlak jel za hodinu a půl. No, co se dá dělat, den je beztak ztracený, sednu si v obchodě naproti a uvidím, co mi osud nadělí za překvapení. Osobně už v nic nedoufám, ale přece jenom, co kdyby...

Citelně se ochladilo. Sáhla jsem do batohu pro bundu a strnula:

Tak překvapení se mi zachtělo...

Postranní kapsa byla rozepnutá a peněženka, naštěstí jenom s dvoustovkou a pár drobnými, samozřejmě pryč. Nejraději bych si dala pár facek. Je to jasné, tam u studánky, kdy jsem, bůhví proč, hledala rtěnku, abych opravila vadu na kráse svých rtů, které se dotkly popraskaného kameninového hrnečku,zanechaného tam žíznivým poutníkům nějakým neznámým dobrodějem. Při pomyšlení, že bych se měla pěšky vrátit, mi naskočila husí kůže a mozek začal horečně přemýšlet, jak z téhle šlamastyky ven.

=Vy jste učitelka?=

ozvalo se vedle mne.

Překvapeně jsem vzhlédla. Stál tam cizí vousatý muž, s ohníčky veselosti v očích za velkými brýlemi a se zvláštním smutným úsměvem.

=Promiňte,=

pokračoval,

=jste už druhá žena v mém životě, kterou jsem se odvážil takto oslovit doslova na ulici, ale věřte mi, tohle bylo silnější než moje vrozená plachost.=

Na jeho očích bylo znát, že si vymýšlí, ale byl sympatický, možná i stejně starý jako já a vůbec, kolem je přece plno lidí, tak o co jde.

=A vy jste kdo,=

opáčila jsem bojovně.

=Psycholog,=

řekl prostě,

=psycholog profesí a smolař údělem.=

=No nazdar,=

řekla jsem si,

=ten nejspíš v posteli cituje Freuda a mazlí se podle Pondělíčkové-Mašlové.=

=Lepší než obráceně,=

řekla jsem už nahlas.

Zasmál se.

=Nepůjčil byste mi na vlak? Prosím?=

=Já jsem Petr.=

=Svatý?=

Znovu se usmál.

=Zatím stále vedete. Co se vám stalo? Přepadli vás,znásilnili a okradli?=

=To první bohudík ne, to druhé bohužel a to třetí - někde jsem vytrousila peněženku. Za studánkou,=

upřesnila jsem.

...::: Tip pro Vás: Mystim Hector Helix S - anální kolík pro elektrosex :::...
Sexshop Sexujte.cz

=Vy jste šla pěšky z města až sem?=

=A co je na tom? Jenže teď se tam potřebuji vrátit a nemám peníze.=

=Máte děti nebo psa? Nebo obojí?=

=Netušila jsem, že psychologové vedou rozhovor tak originálním způsobem.=

=Já jsem to dneska vzal obráceně, nejdřív jsem jel vlakem do města, potom pěšky zpátky. Jestli toho máte také plné zuby jako já, pojďte ke mě na kafe. Bydlím za řekou a domů vás potom hodím autem.=

Podívala jsem se na hodinky. Jestli nelže, času mám dost. Ani děti, ani pes mne doma nečekají a s tou učitelkou se strefil perfektně.

=Proč si myslíte, že jsem učitelka?=

=Zkusil jsem to. Tvářila jste se nad tím kletrem jako moje spolužačka, které při praxi řekl jeden student, že touží vidět ji nahou na trhu s harémovými tanečnicemi pro kuvajtského šejka.=

Kupodivu se mnou jeho prohlášení vůbec nehnulo.

=Tak jo,=

souhlasila jsem,

=ale nijak si to nevykládejte, prostě nemám sílu odporovat.=

Přešli jsme kamenný most s jedinou sochou jakéhosi zasněného světce uprostřed a vnořili se do bludiště domků a chat.

=Jak se tady probůh vyznáte?=

=To je trénink. Dlouholetý,=

dodal.

=Jste sám?=

=Už ano.=

=Není to u psychologů nějakým pravidlem?=

=Asi ano, možná.=

=Jak dlouho?=

=Ještě jsem si nestačil zvyknout.=

Zastavili jsme před zelenou brankou v zídce, porostlé

břečťanem, za níž vykukovala střecha domu. Petr odemkl. Vešli jsme do neudržované, ale přesto hezké zahrady, do níž nebylo odnikud vidět. U domu byl prázdný bazén s loňským listím a v prasklinách kamenného schodiště se zelenal svěží mech.

Uvnitř byl dům světlý a teple příjemný. Usadili jsme se v kuchyni vedle neumytého nádobí od snídaně.

=Kdo ti tu uklízí?=

sama jsem mu začala tykat.

=Já sám.=

Chvilku bylo ticho, rušené jen hučením plynového sporáku.

=Ještě jsi mi neřekla své jméno!=

=Zuzana.=

=Dáš si vodku?=

=Ráda.=

Nalil bezbarvou tekutinu do dvou skleniček se silným dnem a jednu mi podal.

=Na tykání, na setkání a na to, co bude dál!=

Tělem se mi rozlilo příjemné teplo a nohy jsem měla těžké jako z olova. Petr vstal, vzal do dlaní mou hlavu a dlouze mne políbil na ústa.

=Vítám tě u sebe, Zuzanko!

=Na mužskýho vaříš dobrý kafe.=

=Dík. Pověz mi něco o sobě!=

Usmála jsem se. Vykládala jsem svůj životopis už tolikrát, že mne ani trochu nelákalo ho znovu opakovat. Ale Petr měl v sobě nějaké zvláštní kouzlo. Slova plynula z mých úst naprosto přirozeně a volně, jako voda v řece, která nám tekla za zády. Najednou byl večer a život městečka pod hradem se přesunul z ulice do ulit domů a komůrek bytů.

=Budeš tu spát? Udělám dobrou večeři.=

Neodpověděla jsem. Věděla jsem, že ano, ale nechtěla jsem to říkat nahlas.

=Kde je koupelna, prosím?=

Ukázal mi ji. Měl tam perfektně čisto, v poličkách nejrůznější parfémy, zubní kartáčky ještě v obalech od výrobce a na WC neotevřený balíček vložek. Vedle čistých ručníků visel na věšáku župan,o jakém jsem vždycky snila. Ani bych se nedivila, kdybych tu někde objevila srovnané čisté kalhotky. Pro jistotu jsem se už moc nerozhlížela a raději si rychle ty svoje přeprala v umyvadle. Potom jsem si už jenom nádherně dlouhou dobu nechala smývat únavu a starosti proudem vody ze supermoderní sprchy.

Co tohle muselo stát peněz? Kolik asi vydělává takový psycholog?

uvažovala jsem.

Navlečena v županu jsem seděla u stolu prostřeném pro dva. Na stole hořela svíčka, uprostřed stála lahev vína, vinětu jsem ještě nikdy neviděla a na talířích vonělo něco, co pravděpodobně ještě nedávno plavalo v moři.

=Nevím, jestli ti to bude chutnat,=

řekl Petr,

=ale zato určitě je to neobyčejně zdravé.=

Opatrně jsem vložila jeden kousek do úst. Cítila jsem jakési koření a chutnalo to báječně. Byla tam nějaká neznámá zelenina, kousky jemného masa a všechno plavalo ve skvělé přírodní šťávě.

=O ženě se říká, že když je hezká, není chytrá a naopak,=

snažila jsem se navázat přerušenou konverzaci,

=platí to ovšem bohužel i o jídle. Je-li dobré, není zdravé. Tohle je ovšem výjimka.=

=Beru to jako pochvalu od výjimky.=

=Četl jsi Krále krysu? Angličan Petr pochválil Královi smažená vajíčka také tak nějak a on se urazil.=

=Pokud to jde, tak se neurážím.=

Líbilo se mi na něm, že nic nepředstírá a na nic si nehraje. Vážím si lidí, kteří to nemají zapotřebí a prostě to nedělají.

Po večeři jsem očekávala nějakou rozněcující hudbu, alkohol, tanec a intimní osvětlení, ale nic z toho se nekonalo. Dostala jsem polibek na dobrou noc a byla odvedena do ložnice. Cítila jsem se jako podvedené dítě, protože Petra jsem se tu noc nedočkala.

...::: Tip pro Vás: Měkký obojek s vodítkem :::...
Sexshop Sexujte.cz